Administrator | Sobota, 19. ledna 2008
Pojem dřevostavba je poměrně široký a zahrnuje různé druhy staveb a skýtá velké množství různých konstrukčních řešení, chtěli bychom vás v tomto článku s jednotlivými typy seznámit.
Masivní dřevostavby
Mezi masivní patří srubové a roubenné konstrukce, jejichž výhodou je pozitivní tradice, pocitový komfort a estetická působivost. Masivní trámy nebo profily jsou horizontálně kladeny na sebe a spárovány. Nevýhodou tohoto systému je vysoká cena a tvarová nestálost celé konstrukce (sedání vlivem sesychání). Sruby nebo klasické roubenky jsou domy sestavené z masivních dřevěných kmenů, trámů nebo už předem vytvarovaných dřevěných profilů, které se ukládají naležato na sebe a vytvářejí tak stěny. Je to velmi stará a jednoduchá technologie, při dodržení několika zásad mají domy velmi slušnou životnost.
U nabízených srubových nebo roubených novostaveb je důležitá výrobní příprava, zpracování dřeva a především zámkový systém v kladení jednotlivých prvků a způsob uzavření spáry, které při nedostatečném zpracování mohou mít za následek nízkou tuhost a tvarovou nestálost a také materiálovou degradaci domu.
Dnes je tato technologie vylepšená o různé konstrukční detaily, zamezující sesedání stavby - např. vlivem sesychání, přesto je tato dlouhodobá objemová změna velkým problémem zejména v souvislosti s dveřmi a okny a jejich dlouhodobou funkčností. I když tento systém nevyhovuje současným tepelně technickým normám, je jeho oblíbenost stále na vysoké úrovni.
a) sruby
Sruby se nejčastěji staví ze smrků, borovic a modřínů. Dřevo se nejprve musí zbavit kůry a důsledně ošetřit proti plísním a všem škůdcům. Poté se jednotlivé díly hrubě opracují a teprve pak se přikračuje k samotné precizní stavbě podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Při stavbě srubového domu z kulatiny je důležité zvolit kvalitní a renomovanou firmu, která srubové domy již několik let staví a může prokázat kvalitní reference. Při nekvalitně odvedené práci by se mohlo stát, že v budoucnu nastanou problémy se spoji a pevnými stavebními prvky, které se v domě nacházejí. I po dokončení srubové stavby dřevo ještě minimálně tři roky pracuje a s tímto je nutné kalkulovat do budoucna.
Současně s přípravou srubové stavby je na pozemku, kde bude srub stát, připravena základová deska. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Na závěr je hrubá stavba natřena ochranným nátěrem, bez něho by totiž dřevo bledlo. Celková doba výroby a sestavení hrubé srubové stavby se pohybuje v rozmezí pěti až šesti týdnů.
Uvnitř srubové stavby pak lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrokarton. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzezření obydlí se použije kulatina. Konečná podoba interiéru srubové stavby ale záleží na vkusu a požadavcích každého z nás. Důležité je také zvážit volbu vhodné střešní krytiny - nejlépe zase z přírodních materiálů. Nejslušivější krytina, kterou lze na srubové stavby použít je pravý šindel. Na jeho pořízení však budete muset sáhnout hlouběji do kapsy, a tak je pro sruby většinou volena krytina z pálené tašky.
Sruby lze rozdělit ještě na několik typů dle místa původu:
Kanadský srub srub se staví z nevysušeného dřeva těženého na konci zimy. Trámy tvoří celé kmeny různě široké ručně opracované. Trámy se spojují v rozích stavby křížením s přesahem pomocí dlabů, sedel a zářezů. Vzhledem k tomu, že stavba je provedena z mokrého dřeva, tak v prvních třech letech po stavbě značně sedá a to až okolo 15 cm na jedno patro, nejvýraznější je tento pokles v 1. roce. Určitě se vyplatí podřídit tomuto procesu a nic neuspěchat.
Finský srub bývá podobný kanadskému, ale staví se z vysušeného dřeva. Jako materiál se používá severská borovice pro svoji odolnost, stabilitu, k čemuž ji pomáhá pomalý růst a tím těsné letokruhy. Speciální profil kulatých trámů zajiš?uje těsné slícování.
Alpský srub rovněž tento srub je zhotoven z vysušeného dřeva, bývá obvykle rouben z masivních hoblovaných smrkových trámů, rohové spoje jsou provedeny na rybinu. Pro splnění tepelně izolačních parametrů jsou stěny uvnitř zatepleny minerální vlnou.
b) roubenky
Našim vesnicím dávají roubené chalupy vlídnou tvář už celá staletí. Roubenky však zdaleka nepatří jen do skanzenu lidové architektury. Ti, kteří je celoročně obývají nebo pouze využívají k víkendové a prázdninové rekreaci, chválí ten neopakovatelný pocit klidu a pohody, který z nich vyzařuje.
Tepelné vlastnosti roubené stavby se liší od vlastností staveb z těžkých staviv (beton, cihly) i od vlastností lehkých montovaných staveb. Dřevo má přibližně stejnou schopnost akumulovat teplo jako stejný objem betonu, a proto je roubená konstrukce v podstatě vysoce tepelně akumulační. Na rozdíl od betonu má ale dřevo přibližně 10× menší tepelnou vodivost, takže se teplem nabíjí respektive vybíjí ve srovnání s betonem pomalu. Po zapnutí vytápění se v roubené stavbě tedy rychle ohřeje pouze tenká povrchová vrstva a teprve později se postupně teplem dobíjí zbylý dřevěný masiv. Za předpokladu, že roubená konstrukce má dostatečný tepelný odpor, lze pro vytápění použít menších tepelných výkonů s rychlou reakcí. Toho lze využít při kvalitním programovatelném řízení vytápění objektu. Neprojevuje se setrvačnost - těžkopádnost tolik typická pro zděné stavby. U dřevěných rekreačních objektů je tato vlastnost zvláště výhodná (doba, za kterou se dřevěná budova vyhřeje, je velmi krátká oproti zděné budově). Roubená konstrukce nabitá teplem, na rozdíl od lehkých montovaných staveb, ale odevzdává teplo po vypnutí otopné soustavy zpět do vnitřního prostoru. Pokud nejsou tepelné ztráty stavby velké (případ nízkoenergetických domů), pak roubená konstrukce přispívá ke stabilizaci vnitřní teploty podobně jako betonová.
Pokud jde o mechanické vlastnosti, lze dřevostavbu hodnotit jako velice lehkou a pevnou, s minimálními nároky na základovou konstrukci. Deformace při případných pohybech stavby jsou bez známek poškození dřevěnou konstrukcí kompenzovány. Naši předkové roubenky zakládali pouze na srovnaný terén - pár plochých kamenů. I když základy podmrzaly, roubená konstrukce s rybinovými spoji v rozích (samy se gravitačně stahují ke středu stavby) vždy odolala. Výjimkou nejsou ani případy z historie, kdy byly roubené chalupy vlivem lavinových či zemních sesuvů přemístěny o řadu metrů (i desítek) bez toho, aby došlo k jejich zřícení či vážnému statickému narušení. Základová konstrukce v dnešním pojetí je tak řešena více jako technologicky proveditelné minimum než konstrukce dimenzovaná pod dřevostavbu.
2. Sendvičové dřevostavby
Podstatou sendvičové dřevostavby je skeletová konstrukce z dřevěných trámů, vyplněná tepelnou a akustickou izolací, opláštěná stavebními deskami na bázi dřeva nebo palubkami. Od cihelných staveb se výrazně cenově neliší, mají však mnohem lepší tepelné vlastnosti, rozměrovou přesnost a jsou lehčí. Protože se jedná o suchý proces výstavby, jsou na rozdíl od zděných staveb objemové změny konstrukcí vlivem vlhkosti během zrání prakticky vyloučené a především doba výstavby je nepoměrně kratší. Patří mezi těžké dřevěné skelety, které se vyvíjely z hrázděných konstrukcí. Dřevěné prvky jsou dvakrát až třikrát mohutnější než u fošnového systému, prvky bývají lepené lamelové a vrstvené, tak aby bylo dosaženo potřebné kvality.
Proč jste na portále www.drevoastavby.cz?
V současné době známe asi dvě desítky základních systémů konstrukce dřevostaveb, které se zčásti inspirují historií, zčásti stavějí na nejnovějších fyzikálních a průmyslových poznatcích. Vytvořit jediný správný a přehledný systém je stejně nemožné jako určit, která z technologií je nejlepší. Pro lepší přehlednost jsme proto vytvořili čtyři základní kategorie, které si představíme.
V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety. První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" x 4", tedy cca 50 x 100 mm. Celá stavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality. Z povahy technologie vyplývá, že dispoziční i jiné změny lze provádět pružně i na stavbě. Další výhodou je možnost využití místních pracovních sil a zdrojů materiálu.
Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: rodinný dům se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezen na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny. Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.
Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Uvnitř srubové stavby lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrovláknité nebo sádrokartonové desky. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzhled dřevostavby, se použije kulatina.
Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestaveny z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené. Také v tomto případě se dům nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.
Tento typ staveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavby.
Proč jsou dřevostavby vhodné k celoročnímu bydlení? Zvažujete tento typ bydlení a potřebujete ještě nějaké důkazy? Přinášíme vám jich rovnou několik! Samozřejmě i při výstavbě dřevostavby je nutné brát v potaz několik zásad, které mohou ovlivnit obyvatelnost domu.
Dřevostavby jsou opředeny celou řadou mýtů. Mnoho lidí je má zafixovány jako rekrační stavby nebo víkendové chaty. Dalším mýtem je, že v porovnání se zděnou stavbou mají dřevostavby horší vlastnosti: tepelně izolační, akustické, požární nebo prostě jen nedůvěřují životnosti dřevostaveb. Nicméně i dřevostavby musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy, stejně jako zděné domy.
Požární odolnost dřevostavby
Ačkoliv je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout - při správné protipožární ochraně tak obvykle lze zabránit větším následkům než u jiných staveb. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů. Nezbytoností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu.
Akustika dřevostavby
Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu se kvalitně zpracováné výrobní dokumenace, pečlivé výroby a montáže.
Tepelné vlastnosti dřevostavby
Akumulační schopnost dřevostaveb je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Odpadá zde přehřívání interieru v létě (jak je tomu u zděných staveb). Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Naopak snadno lze snížit teplotu v interiéru v topné sezóně. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl, je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému lze dosáhnout navíc výrazných úspor energie.
Dřevostavby a vlhkost
Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít přímý stálý kontakt s vodou. Tomu lze předejít již při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Pro životnost dřevostavby je důležité ošetření konstrukce vhodným přípravkem proti houbám a dřevokaznému hmyzu a v případě havárie či vytopení zajištění vyschnutí napadené části domu.
Životnost dřevostaveb
Mýtus o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevostavby byly základním obydlím již po tisíce let. Dochované dřevostavby mívají i několik set let životnosti za sebou. Průměrná životnost dřevostavby je 80-100 let v závislosti na péči o ni samotnou.
Dřevostavby jako ekologické bydlení a životní styl
Dřevo je přírodní stavební materiál, který je plně obnovitelný. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se proto vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky než ostatní typy staveb. Ve srovnání se zděnou stavbou to může být až o 70 % méně. Z hlediska komlexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. V 90. letech se změnily požadavky a kultura bydlení. Stavební trh na to zareagoval širokou škálou dřevostaveb:
Lidé si více uvědomují kvalitu ekologického bydlení a zodpovědnosti za životní prostředí - i proto jsou dřevostavby stále více žádané. Kvalitně provedená a postavená dřevostavba dává majitelům navíc velice příjemný hřejivý pocit, navozuje útulnost a spojení s přírodou.
Copyright © 2010 PRO VOBIS s.r.o. Všechna práva vyhrazena
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.