Dagmar Šimonová | Pátek, 23. září 2011
Na exkurzi s Centrem pasivního domu, která probíhala v sousedním Německu, jsme měli tu čest setkat se s architektem Olafem Reiterem, který navrhl pasivní dřevostavbu mateřské školy v Heidenau. Provedl nás celým areálem a do všech podrobností vylíčil radosti i strasti, které jeho tým při návrhu a realizaci potkaly.
Dalším důležitým člověkem, který nás laskavě přivítal ve svém zařízení, byla také ředitelka školky Ute Schwarick, která po celou dobu návrhu s architekty spolupracovala a společně s ostatními vychovatelkami je autorkou pedagogického konceptu budovy.
Školka byla vybudována na místě původní mateřské školy, stržené v roce 1995. Zadání bylo komplikované, protože na pozemku rostlo mnoho stromů, které se nesměly pokácet, a nová budova neměla pohledově narušit panorama města. Klíčovým momentem tak bylo rozhodnutí zbudovat školu na severním okraji pozemku, na místě stávajícího zeleného návrší. To při výstavbě paradoxně nezmizelo, ale naopak dotvořilo hmotu nové budovy mateřské školy.
Stavba se do něj „zakousla" a plynule a organicky na něj navázala. Děti tak mohou po mírném svahu nebo nízké horolezecké stěně vylézt až na střechu budovy. Samozřejmě je přístupná jen její část, která je chráněná kovovým zábradlím. „Postavit mateřskou školu znamená pro architekta velkou výzvu, protože může beztrestně popustit uzdu své fantazii a vytvořit pro děti pohádkové prostředí," přiznal architekt Olaf Reiter.
Budova je dispozičně řešena jako jednopodlažní, bezbariérová, zvlněná jak v řezu, tak v půdorysu. Ze zeleného kopečka se tak rozvíjí tři vlny, které nabírají na intenzitě a kulminují na východní straně pozemku, kde je umístěný hlavní vchod. Tam, kde je prostor nejvyšší (5,6 m), se nachází víceúčelový sál, který neslouží jen pro potřeby školky, ale i jako multifunkční prostor.
Velká vestavěná skříň, kryjící téměř celou jednu stranu sálu, je v pravém slova smyslu multifunkční. V části se skrývá posuvná příčka, která rychle dokáže předělit prostor ve dví, část je zase vchodem do „skrytého" úložného prostoru, ve kterém se kromě žíněnek a ostatního cvičícího náčiní nachází uskladněných 60 židlí. „Když je venku zima, je pro nás tento prostor naprosto stěžejní, protože děti se někde potřebují vybít. Tady můžeme cvičit, tancovat, hrát divadlo nebo různé skupinové hry,“ říká Ute Schwarick.
Místnosti pro pobyt dětí jsou umístěné v prohlubních, v místech vln se nachází sociální zařízení, přístupné vždy ze dvou sousedních tříd. Nad ním je umístěná galerie, která slouží jako rozšíření prostoru pro hry nebo odpočinek.
Velké prosklení je před nepříznivými tepelnými zisky chráněno posuvnými dřevěnými paravány. V prostoru za pobytovými místnostmi se nachází chodba osvětlená střešními světlíky a ostatní obslužné místnosti, jako je kuchyně, administrativní část, kuchyňka, dílnička a počítačový sál pro rozvíjení dětské šikovnosti a prohlubování jejich znalostí.
Nad kuchyní se nachází technická místnost, která ze zřejmých důvodů (pasivní dům) dosahuje značných rozměrů. Okno z technické místnosti je vidět přímo od vchodu a každý návštěvník si tak na první pohled všimne, že budova je něčím speciální.
Stavba se nesnaží být ekologicky šetrná pouze svým energetickým konceptem, ale i použitými materiály. Stěny, střecha a podlahy jsou velmi dobře tepelně izolovány, všechna dřevěná okna jsou osazena izolačními trojskly. Velice zajímavá je u objektu ozeleněná střecha, která vyrůstá z původního návrší a vine se k východní části pozemku. Zelená střecha zadrží cca 50% dešťové vody a tím přispívá k výraznému zlepšení mikroklimatu v areálu. Spotřeba energie je velmi nízká - 15 kWh/m2. Kromě přirozeného větrání okny byl instalován systém řízeného větrání s rekuperační jednotkou s účinností 90%. Regulace přívodního vzduchu se provádí v závislosti na koncentraci CO2 v místnosti nebo v závislosti na pokojové teplotě v porovnání s dovolenou maximální a minimální hodnotou. Ve třídách jsou umístěné stěnové vytápěcí systémy. „Když v zimních měsících děti přijdou z venku, všechny se k teplým stěnám přitulí," směje se Ute Schwarick. Termický solární systém umístěný na střeše objektu má velikost 12 m2, účinnost 70% a zajišťuje ohřev teplé vody.
Proč jste na portále www.drevoastavby.cz?
V současné době známe asi dvě desítky základních systémů konstrukce dřevostaveb, které se zčásti inspirují historií, zčásti stavějí na nejnovějších fyzikálních a průmyslových poznatcích. Vytvořit jediný správný a přehledný systém je stejně nemožné jako určit, která z technologií je nejlepší. Pro lepší přehlednost jsme proto vytvořili čtyři základní kategorie, které si představíme.
V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety. První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" x 4", tedy cca 50 x 100 mm. Celá stavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality. Z povahy technologie vyplývá, že dispoziční i jiné změny lze provádět pružně i na stavbě. Další výhodou je možnost využití místních pracovních sil a zdrojů materiálu.
Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: rodinný dům se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezen na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny. Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.
Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Uvnitř srubové stavby lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrovláknité nebo sádrokartonové desky. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzhled dřevostavby, se použije kulatina.
Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestaveny z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené. Také v tomto případě se dům nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.
Tento typ staveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavby.
Proč jsou dřevostavby vhodné k celoročnímu bydlení? Zvažujete tento typ bydlení a potřebujete ještě nějaké důkazy? Přinášíme vám jich rovnou několik! Samozřejmě i při výstavbě dřevostavby je nutné brát v potaz několik zásad, které mohou ovlivnit obyvatelnost domu.
Dřevostavby jsou opředeny celou řadou mýtů. Mnoho lidí je má zafixovány jako rekrační stavby nebo víkendové chaty. Dalším mýtem je, že v porovnání se zděnou stavbou mají dřevostavby horší vlastnosti: tepelně izolační, akustické, požární nebo prostě jen nedůvěřují životnosti dřevostaveb. Nicméně i dřevostavby musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy, stejně jako zděné domy.
Požární odolnost dřevostavby
Ačkoliv je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout - při správné protipožární ochraně tak obvykle lze zabránit větším následkům než u jiných staveb. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů. Nezbytoností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu.
Akustika dřevostavby
Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu se kvalitně zpracováné výrobní dokumenace, pečlivé výroby a montáže.
Tepelné vlastnosti dřevostavby
Akumulační schopnost dřevostaveb je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Odpadá zde přehřívání interieru v létě (jak je tomu u zděných staveb). Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Naopak snadno lze snížit teplotu v interiéru v topné sezóně. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl, je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému lze dosáhnout navíc výrazných úspor energie.
Dřevostavby a vlhkost
Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít přímý stálý kontakt s vodou. Tomu lze předejít již při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Pro životnost dřevostavby je důležité ošetření konstrukce vhodným přípravkem proti houbám a dřevokaznému hmyzu a v případě havárie či vytopení zajištění vyschnutí napadené části domu.
Životnost dřevostaveb
Mýtus o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevostavby byly základním obydlím již po tisíce let. Dochované dřevostavby mívají i několik set let životnosti za sebou. Průměrná životnost dřevostavby je 80-100 let v závislosti na péči o ni samotnou.
Dřevostavby jako ekologické bydlení a životní styl
Dřevo je přírodní stavební materiál, který je plně obnovitelný. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se proto vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky než ostatní typy staveb. Ve srovnání se zděnou stavbou to může být až o 70 % méně. Z hlediska komlexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. V 90. letech se změnily požadavky a kultura bydlení. Stavební trh na to zareagoval širokou škálou dřevostaveb:
Lidé si více uvědomují kvalitu ekologického bydlení a zodpovědnosti za životní prostředí - i proto jsou dřevostavby stále více žádané. Kvalitně provedená a postavená dřevostavba dává majitelům navíc velice příjemný hřejivý pocit, navozuje útulnost a spojení s přírodou.
Copyright © 2010 PRO VOBIS s.r.o. Všechna práva vyhrazena
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.