Administrator | Středa, 10. listopadu 2010
Oba způsoby mají jedno společné - těsný dotek svěžího zeleného obalu, kterým by jádro takového bydlení mělo být obklopeno. Bydlení v domě s místnostmi většinou rozloženými v jediném podlaží a úrovni (na trhu jsou nabízeny i bungalovy patrové) si klade nároky na prostor - vyžaduje rovinatý, maximálně mírně svažitý terén a především dostatečně velkou stavební parcelu. Jedině tak lze bungalov na pozemek vhodně začlenit a jeho výsledné působení nebude v rozporu s prostorovou disharmonií.
Technologie
Pokud se stavebník v bungalovu zhlédne, ale pochybuje o technologické omezenosti výstavby těchto domů, může být těchto pochyb bez problémů zbaven. Bungalovy si většinou vystačí se subtilními základovými pasy nebo dokonce piloty. Tak jako u každé dřevostavby platí i u bungalovů, že díky eliminaci "mokrých" způsobů stavění jsou ihned po dokončení určeny k okamžitému užívání. Na druhou stranu je však třeba připomenout, že kvůli velké ochlazované ploše vnějšího pláště lze bungalov málokdy koncipovat jako dům pasivní.
Okolní zástavba
Důležitým aspektem pro umístění tohoto typu domu na konkrétní místo je i výška okolních budov: nízký domek se většinou mezi patrovými objekty dobře nevyjímá a navíc se v něm asi těžko budou dobře cítit jeho obyvatelé, na které budou okolní budovy pocitově padat. Nemluvě o relaxačním pobytu na zahradě nebo terase, kam budou stejně tak mířit pohledy sousedů - ať už záměrně, nebo bezděčně.
Komu bude vyhovovat?
Bydlení v přízemí bývá často požadavkem dříve narozené části populace, proto bývá bungalov častou volbou starší generace stavebníků, ale nejen jejich. Život v domě bez výškových bariér totiž přináší řadu praktických výhod pro každou věkovou kategorii jeho obyvatel: ti nejmenší uvítají bezbariérové vyběhnutí na pískoviště před okny kuchyně, odkud na ně rodiče téměř vždycky uvidí a včas doběhnou, pokud si odřou koleno; starším -náctiletým může vyhovovat třeba dostatek světla procházejícího do jejich pokoje přes francouzské okno, ženská část rodiny jistě ocení praktický jednoúrovňový přístup s nákupy od auta do kuchyně. Velkou výhodou je samozřejmě terasa, vznikající přirozeně v atriu bungalovu postaveném na půdorysu ve tvaru L. V takto vytvořeném prostoru můžeme dát průchod své fantazii, umu i vkusu a vytvořit terasu pro relaxaci celé rodiny, která nenásilně naváže na hlavní obytnou část domu a zvětší v podstatě obytnou plochu. Snadná přístupnost do všech částí domu stejně jako na obytnou terasu, nekomplikovaný vstup do přilehlé zahrady, jejíž dotek je v těchto domech doslova cítit, ocení právě starší generace a tělesně hendikepovaní obyvatelé bungalovů. Prostorová volnost a vzdušnost bývá v těchto domech umocněna často aplikovanými velkými prosklenými plochami, které se tak stávají průzračným prostředníkem pro spojení domu s okolní přírodou.
Ne/dostatek místa?
Co bychom klasickému bungalovu mohli při hlubším rozboru vytknout, je absence podkroví nebo nedostatek úložného prostoru právě v podkrovních prostorách. To lze řešit buď výběrem projektu, který nabízí patrovou dispozici domu, ale v takovém případě se už zcela ztrácí původní význam takového stylu bydlení a navíc může být i finančně nákladnější.
Pokud je naším záměrem využití podkroví jen jako "sklad" pro nepotřebné nebo sezonní věci, je nasnadě uzpůsobit k tomuto účelu stropní konstrukci a strop bungalovu vybudovat jako pochůzný. Méně obvyklým řešením může být bungalov podsklepený, který může prostorovou náročnost stavebníka při zachování životního stylu v bungalovu uspokojit, ale takové řešení si žádá opět vyšší objem finančních prostředků. Jednoúrovňové bydlení má své fanoušky i odpůrce. Jedno však těmto domům nelze upřít - jejich přízemnost spočívá jen v počtu podlaží, nikoli v komfortu bydlení!
Foto: Kontio
Proč jste na portále www.drevoastavby.cz?
V současné době známe asi dvě desítky základních systémů konstrukce dřevostaveb, které se zčásti inspirují historií, zčásti stavějí na nejnovějších fyzikálních a průmyslových poznatcích. Vytvořit jediný správný a přehledný systém je stejně nemožné jako určit, která z technologií je nejlepší. Pro lepší přehlednost jsme proto vytvořili čtyři základní kategorie, které si představíme.
V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety. První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" x 4", tedy cca 50 x 100 mm. Celá stavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality. Z povahy technologie vyplývá, že dispoziční i jiné změny lze provádět pružně i na stavbě. Další výhodou je možnost využití místních pracovních sil a zdrojů materiálu.
Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: rodinný dům se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezen na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny. Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.
Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Uvnitř srubové stavby lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrovláknité nebo sádrokartonové desky. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzhled dřevostavby, se použije kulatina.
Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestaveny z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené. Také v tomto případě se dům nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.
Tento typ staveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavby.
Proč jsou dřevostavby vhodné k celoročnímu bydlení? Zvažujete tento typ bydlení a potřebujete ještě nějaké důkazy? Přinášíme vám jich rovnou několik! Samozřejmě i při výstavbě dřevostavby je nutné brát v potaz několik zásad, které mohou ovlivnit obyvatelnost domu.
Dřevostavby jsou opředeny celou řadou mýtů. Mnoho lidí je má zafixovány jako rekrační stavby nebo víkendové chaty. Dalším mýtem je, že v porovnání se zděnou stavbou mají dřevostavby horší vlastnosti: tepelně izolační, akustické, požární nebo prostě jen nedůvěřují životnosti dřevostaveb. Nicméně i dřevostavby musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy, stejně jako zděné domy.
Požární odolnost dřevostavby
Ačkoliv je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout - při správné protipožární ochraně tak obvykle lze zabránit větším následkům než u jiných staveb. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů. Nezbytoností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu.
Akustika dřevostavby
Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu se kvalitně zpracováné výrobní dokumenace, pečlivé výroby a montáže.
Tepelné vlastnosti dřevostavby
Akumulační schopnost dřevostaveb je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Odpadá zde přehřívání interieru v létě (jak je tomu u zděných staveb). Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Naopak snadno lze snížit teplotu v interiéru v topné sezóně. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl, je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému lze dosáhnout navíc výrazných úspor energie.
Dřevostavby a vlhkost
Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít přímý stálý kontakt s vodou. Tomu lze předejít již při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Pro životnost dřevostavby je důležité ošetření konstrukce vhodným přípravkem proti houbám a dřevokaznému hmyzu a v případě havárie či vytopení zajištění vyschnutí napadené části domu.
Životnost dřevostaveb
Mýtus o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevostavby byly základním obydlím již po tisíce let. Dochované dřevostavby mívají i několik set let životnosti za sebou. Průměrná životnost dřevostavby je 80-100 let v závislosti na péči o ni samotnou.
Dřevostavby jako ekologické bydlení a životní styl
Dřevo je přírodní stavební materiál, který je plně obnovitelný. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se proto vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky než ostatní typy staveb. Ve srovnání se zděnou stavbou to může být až o 70 % méně. Z hlediska komlexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. V 90. letech se změnily požadavky a kultura bydlení. Stavební trh na to zareagoval širokou škálou dřevostaveb:
Lidé si více uvědomují kvalitu ekologického bydlení a zodpovědnosti za životní prostředí - i proto jsou dřevostavby stále více žádané. Kvalitně provedená a postavená dřevostavba dává majitelům navíc velice příjemný hřejivý pocit, navozuje útulnost a spojení s přírodou.
Copyright © 2010 PRO VOBIS s.r.o. Všechna práva vyhrazena