Administrator | Úterý, 21. července 2009
Dřevěné stavby
Odborníci se shodují v tom, že stěžejním materiálem, používaným ve stavitelství našich dávných předků, bylo dřevo. Už od pravěku byly formy lidských příbytků velmi rozmanité a lidé podřizovali své stavby svým hospodářským potřebám, nejsnáze dostupným stavebním materiálům a dalším kritériím - například kolik osob nebo členů rodu se svým majetkem (především dobytkem) mělo do úkrytu před nepohodou vejít. První přístřešky sloužily za příbytek jak lidem, tak zvířatům a překrytí tak velké plochy vyžadovalo střechu s velmi lehkou konstrukcí, kterou podpíraly kůly zapuštěné do země. Stěny pak stavitelé vyplňovali tím, co bylo po ruce - buď je vypletli proutím, nebo seseknutými trámky zapuštěnými do drážek sloupků. (Tomuto spoji se říká „na pero a drážku" a dodnes se s ním můžeme setkat například u hospodářských staveb v Rychlebských horách).
Roubenky
Později se na našem území uplatnily ponejvíce roubené stavby, které prošly tisíciletým vývojem. Například roubenky v 9. - 10. století byly většinou vyrobeny z jedlových kuláčů, které se v rozích stavby vzájemně křížily. Stavby měly sedlovou střechu se slaměnou krytinou a skládaly se ze dvou místností s ohništi, rozdělenými síní. Ve čtrnáctém století se vyskytovaly domy z tesaných trámů, které už na nárožích neměly žádné přesahy. Z neotesaných nebo jen nahrubo opracovaných klád stavěli tesaři zejména sýpky a stodoly, protože mezery mezi kládami umožňovaly dobré větrání uloženého materiálu. Naopak při stavbě obytných budov se tesalo co nejpřesněji, spáry se vyplňovaly mechem a hliněnou mazaninou. Spáry se pak začaly bílit (nebo natírat jinou barvou). Trámy se většinou konzervovaly volskou krví, která ztmavla a tak vznikla typická horizontálně pruhovaná geometrie roubených staveb, jak ji známe dnes.
Typ západní a východní
Roubené stavby se stavěly jak v západní, tak východní části našeho území - dají se rozeznat podle určitých znaků, jako je výška a poloha štítu (například štíty u západního typu jsou o něco předsazené před štítovou stěnu a jsou vyšší), ale hlavní rozdíl spočíval ve vývoji topeniště. V Čechách se už od 16. století stará dýmná jizba s otevřeným ohništěm, z něhož kouř volně odcházel mezerami ve stropě pod střechu a otvory v ní ven, měnila ve světnici bez kouře, což umožnilo snížit stropy, zatímco na východní Moravě a na Slovensku přetrvával typ s ohništěm a ústím pece ještě v první polovině minulého století. A v rumunských horách jsem se s obydlím s dýmnou jizbou setkal ještě před dvaceti lety.
Tvary střech
I v době, kdy na našem venkově převládly zděné stěny, zůstala konstrukce střech v rukou tesařů. Stěny roubených domů jsou u nás dnes převážně sedlové, to znamená se dvěma okapy. Na východním Slovensku, v jižní části celého karpatského oblouku až po Bílé Karpaty a místy také tam, kde se stavěly domy hliněné, najdeme střechy valbové, se čtyřmi okapy, které jsou vývojově starší. Když projíždíte pošumavskými vesnicemi, jistě vás překvapí mohutné polovalbové střechy králováckých statků. Některé z nich jsou ještě dnes kryté šindelem, rozšířeným hlavně v horských oblastech s dostatkem jedlového dřeva. Při rekonstrukcích se dnes bohužel až příliš často používá umělý šindel kanadský.
Patrové domy
Ve středověku byly patrové domy výsadou měšťanů, a proto i dnes nacházíme tuto tradici převážně na náměstích městeček. Architektonicky se příliš nelišila od zděných staveb. Na některých historických náměstích dnes najdete zděné domy s podloubím vzniklým spojením domových podsíní. Dřevěné podsíně se dochovaly například v Jablonném nad Orlicí, Vamberku, Vrchlabí, Sobotce nebo v Železném Brodě. Před vstupem do domu bývalo na sloupech předsazeno roubené patro nebo přinejmenším štít střechy, pod kterou byla obytná komora. Několik takových domů, tvořících souvislé podloubí, bylo původně součástí rožnovského náměstí. Dnes je najdete ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Pokladů původní lidové zástavby je u nás sice ještě dost, ale to neznamená, že nejsou na vymření. Ohrožují je necitlivé rekonstrukce (rozšiřování oken, použití platů, nejrůznější neorganické přístavby a vestavby) a zejména nová výstavba. Stále je mnoho lidí, kteří raději zbourají starou chalupu a na jejím místě postaví krychli. Přemístění historicky a architektonicky cenné stavby do skanzenu je nákladné, složité, a nikoliv ideální. Při vší úctě ke skanzenům se to s nimi má jako s dětskými domovy: budovy v nich jsou vytrženy ze svého prostředí a chybí jim jejich obyvatelé.
Proč jste na portále www.drevoastavby.cz?
V současné době známe asi dvě desítky základních systémů konstrukce dřevostaveb, které se zčásti inspirují historií, zčásti stavějí na nejnovějších fyzikálních a průmyslových poznatcích. Vytvořit jediný správný a přehledný systém je stejně nemožné jako určit, která z technologií je nejlepší. Pro lepší přehlednost jsme proto vytvořili čtyři základní kategorie, které si představíme.
V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety. První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" x 4", tedy cca 50 x 100 mm. Celá stavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality. Z povahy technologie vyplývá, že dispoziční i jiné změny lze provádět pružně i na stavbě. Další výhodou je možnost využití místních pracovních sil a zdrojů materiálu.
Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: rodinný dům se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezen na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny. Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.
Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Uvnitř srubové stavby lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrovláknité nebo sádrokartonové desky. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzhled dřevostavby, se použije kulatina.
Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestaveny z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené. Také v tomto případě se dům nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.
Tento typ staveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavby.
Proč jsou dřevostavby vhodné k celoročnímu bydlení? Zvažujete tento typ bydlení a potřebujete ještě nějaké důkazy? Přinášíme vám jich rovnou několik! Samozřejmě i při výstavbě dřevostavby je nutné brát v potaz několik zásad, které mohou ovlivnit obyvatelnost domu.
Dřevostavby jsou opředeny celou řadou mýtů. Mnoho lidí je má zafixovány jako rekrační stavby nebo víkendové chaty. Dalším mýtem je, že v porovnání se zděnou stavbou mají dřevostavby horší vlastnosti: tepelně izolační, akustické, požární nebo prostě jen nedůvěřují životnosti dřevostaveb. Nicméně i dřevostavby musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy, stejně jako zděné domy.
Požární odolnost dřevostavby
Ačkoliv je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout - při správné protipožární ochraně tak obvykle lze zabránit větším následkům než u jiných staveb. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů. Nezbytoností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu.
Akustika dřevostavby
Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu se kvalitně zpracováné výrobní dokumenace, pečlivé výroby a montáže.
Tepelné vlastnosti dřevostavby
Akumulační schopnost dřevostaveb je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Odpadá zde přehřívání interieru v létě (jak je tomu u zděných staveb). Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Naopak snadno lze snížit teplotu v interiéru v topné sezóně. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl, je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému lze dosáhnout navíc výrazných úspor energie.
Dřevostavby a vlhkost
Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít přímý stálý kontakt s vodou. Tomu lze předejít již při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Pro životnost dřevostavby je důležité ošetření konstrukce vhodným přípravkem proti houbám a dřevokaznému hmyzu a v případě havárie či vytopení zajištění vyschnutí napadené části domu.
Životnost dřevostaveb
Mýtus o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevostavby byly základním obydlím již po tisíce let. Dochované dřevostavby mívají i několik set let životnosti za sebou. Průměrná životnost dřevostavby je 80-100 let v závislosti na péči o ni samotnou.
Dřevostavby jako ekologické bydlení a životní styl
Dřevo je přírodní stavební materiál, který je plně obnovitelný. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se proto vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky než ostatní typy staveb. Ve srovnání se zděnou stavbou to může být až o 70 % méně. Z hlediska komlexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. V 90. letech se změnily požadavky a kultura bydlení. Stavební trh na to zareagoval širokou škálou dřevostaveb:
Lidé si více uvědomují kvalitu ekologického bydlení a zodpovědnosti za životní prostředí - i proto jsou dřevostavby stále více žádané. Kvalitně provedená a postavená dřevostavba dává majitelům navíc velice příjemný hřejivý pocit, navozuje útulnost a spojení s přírodou.
Copyright © 2010 PRO VOBIS s.r.o. Všechna práva vyhrazena