Překližované desky

Administrator | Pondělí, 12. dubna 2010

překližkové deskyV druhé polovině 19. století byla zdokonalena průmyslová výroba dýh na krájecích a loupacích strojích. Krájené dýhy, u kterých je stejná kresba na jednotlivých listech, se používají pro okrasné účely především u nábytku. Loupané dýhy, při jejichž výrobě vzniká velkoplošný pás, se po rozstřihání pásu používají pro výrobu vrstvených plošně slepovaných

materiálů – překližek, laťovek a lamel.

Překližky
Při vzájemném křížovém slepení tenkých velkoplošných listů dřeva (dýh) vznikne překližka. Tento materiál má odstraněny některé nežádoucí vlastnosti masivního dřeva, zejména není anizotropní a je u něj výrazně sníženo sesychání a bobtnání. Použitím různých dřevin, volbou počtu vrstev a tloušťky jednotlivých dýh, případně volbou lepidla a úpravou povrchu je možno vyrobit překližky různého estetického vzhledu a mechanických a fyzikálních vlastností s nižší nebo vysokou odolností proti působení vlhkosti. Některé druhy překližek jsou určeny pro přímý styk s vlhkostí, jiné jsou určeny jen pro suché prostředí v interiéru.
Český název tato skupina materiálů dostala podle původně používaných lepidel – kostního a kasinového klihu.

překližkové deskyObr.1: Základní druhy překližek (shora dolů): 2x truhlářská překližka, obalová překližka, stavební překližka fóliovaná, stavební překližka s protiskluzovou úpravou

Výroba překližek
Pro výrobu překližek se obvykle používají měkčí dřeviny s nevýraznou kresbou a dřeviny méně ceněné. Z domácích dřevin se užívá SM, BO, TP, BK, BR, OL. V minulosti se do ČR dovážela také tropická překližkárenská kulatina, především africká limba (Terminalia superba) a gabon – okoume (Aucoumea klaineana). Cennější dřeviny a nejkvalitnější sortimenty jsou používány pro výrobu krájených okrasných dýh.

Operace při výrobě překližek:
Skladování suroviny – nejčastěji na zpevněné ploše (vyspádovaná odkanalizovaná asfaltová plocha) s možností postřiku v teplém období.
Zkracování kulatiny na výřezy se provádí mobilní nebo stacionární řetězovou pilou.
Pro snížení řezného odporu a dosažení kvalitního povrchu dýhy je zpravidla nutno výřezy plastifikovat párou nebo horkou vodou v plastifikačních jamách nebo vanách.
Plastifikované výřezy se dále odkorňují frézovacím odkorňovačem a dočišťují ručními frézkami, dokonalé dočištění se provede ostřikem tlakovou vodou.
Z teplých plastifikovaných výřezů se na loupacích strojích naloupou pásy dýh, většinou se užívají 2 délky výřezů s nadmírami (pro budoucí formát překližky 122 x 244 cm).
Po rozstřihání pásů dýh na příslušné formáty se dýhy suší v pásových sušárnách.
V oboustranné válcové nanášečce lepidla se na každou sudou vrstvu nanáší termoreaktivní lepidlo a na skládacím stole se ručně skládá soubor ze vzájemně křížených dýh.
Soubory dýh se lisují ve vyhřívaných lisech. Vyšší teplota výrazně zrychluje vytvrzení termoreaktivních lepidel.
Hotové překližky se ořezávají na přesné normalizované formáty, tmelem se vyspravují vady povrchu a brousí s cílem zajistit hladký povrch a přesnou tloušťku.
Stejným postupem se vyrábějí tvarové překližky, lisování probíhá v lisech s vyhřívanými tvarovými formami.

Vlastnosti překližek
Hlavními přednostmi překližek je, odstranění anizotropního charakteru masivního dřeva, a z toho vyplývající zajištění dobré pevnosti ve všech směrech i u poměrně tenkého materiálu (dna zásuvek, sedáky židlí). Další předností tohoto materiálu je omezení pracování dřeva při změně vlhkosti prostředí. Překližky se běžně vyrábějí od 2 do 40 mm tloušťky. Použitím vhodného lepidla je možno zajistit vysokou odolnost lepených spojů, kterou je možno ještě zvýšit povrchovými nátěry, nebo nalisováním (laminováním) papírové folie s voděvzdornou pryskyřicí. Tyto překližky se používají jako bednící materiál při betonáži ve stavebnictví.
Nepříznivými faktory u překližek jsou potřeba kvalitní vstupní suroviny a poměrně pracná výroba a z toho plynoucí vyšší cena. Při loupání může u některých tvrdých dřevin docházet vlivem nutného příčného ohýbání listu dýhy v loupacím stroji ke vzniku drobných trhlin, které se mohou projevit popraskáním nátěru až po konstrukci hotového výrobku.

Použití překližek
Překližky se používají na řadu výrobků. V první polovině minulého století, když byly lepeny hlavně kostním klihem, tedy nevlhkuvzdorným lepidlem, bylo použití překližek možné jen v interiéru – především na plošné díly nábytku. Vedle velkoplošných překližek, které bývají dodávány v normalizovaných formátech, jsou také vyráběny tvarové překližky ve formě jednosměrných, nebo sférických tvarových výlisků. Nejčastější využití je pro sedáky a opěradla sedacího nábytku.
Počátkem padesátých let 20. století se začaly používat syntetická termoreaktivní lepidla (močovinoformaldehydová – UF a fenolformaldehydová – PF), která mají výrazně vyšší odolnost proti působení vlhkosti. Tato lepidla umožnila díky termoreaktivitě zkrácení lisovacího cyklu. Překližky lepené PF a případně melaminformaldehydovým (MUF) lepidlem mají vysokou odolnost proti působení vlhkosti a umožnily používání překližek s foliovaným nebo nefoliovaným povrchem ve vlhkém a vnějším prostředí, především ve stavebnictví a na obaly.
Stavební překližky mohou být také používány pro stavební dílce, např. pro součásti střešních vazníků. Překližky s protiskluzovou úpravou povrchu se využívají na lešenové podlážky ve stavebnictví a na ložné plochy nákladních automobilů.
Značná část překližek se stále používá pro výrobu různých druhů prostorových obalů.
Cena:
Překližky patří mezi dražší deskové materiály, jejich cena se pohybuje v závislosti na druhu použité dřeviny, tloušťce a kvalitě desky od cca 170 Kč/m2 do 1 500 Kč/m2 (truhlářská BK,15 mm, B/C – 380 Kč/m2, obalová SM, 15 mm, C/C ~ 220 Kč/m2, stavební foliovaná TP, 15 mm, C/C ~ 240 Kč/m2).

Laťovky
Laťovky jsou tvořeny laťkovým středem, který je oboustranně křížově přelepen loupanou dýhou. Vyrábějí se nejčastěji v tloušťkách 16 a 19 mm ve formátu 122 x 244 cm.
Laťovky mají, stejně jako překližky, odstraněný anizotropní charakter a velmi dobrou rovinnou stálost a jsou obvykle levnější než překližky stejných tloušťek.

Výroba laťovek
Pro laťovky je potřebné vyrobit povrchové loupané dýhy a středové laťky. Podobně jako u překližek se na laťovky užívají levnější, méně ceněné dřeviny. Na střední laťky se užívá nejčastěji SM a BO, na dýhy se používá TP, BR, BK, OL.
Loupané dýhy se vyrábějí stejně jako při výrobě překližek. Loupárenské výřezy se plastifikují a odkorňují, dýha se loupe, střihá na hrubé formáty a suší.
Ze sušeného řeziva se na zkracovacích pilách řežou délkové přířezy, které se podélně rozřežou na vícekotoučových rozmítacích pilách na laťky. Z jednotlivých nařezaných latěk se vyřezávají suky a na rovnacích stolech se šířkově skládají laťovkové středy. Laťovkové středy mohou být sestavené bez lepení, nebo mohou být šířkově slepeny PVAc lepidlem.
Vlastní plošné slepení laťovky se skládá z oboustranného nanášení UF lepidla na laťovkový střed, skládání souboru z dýh a laťkového středu a lisování souboru ve vyhřívaném lisu. Následuje přesné formátování, opravy vad povrchu a broušení.

Vlastnosti laťovek
Mezi velmi příznivé vlastnosti se u laťovek řadí poměrně vysoká pevnost zejména v ohybu ve směru orientace latěk. Velkou předností je také nižší hmotnost ve srovnání s aglomerovanými materiály. U těchto desek je také velmi dobrá pevnost vrutových spojů a upevnění kování.
Mezi nedostatky patří nutnost zohledňovat směr středových laťek při rozřezávání desek na dílce a potřeba olepování bočních hran masivem nebo dýhou.

Použití laťovek
Nejčastější použití laťovek bylo až do šedesátých let na hladké plošné dílce nábytku. Od konce šedesátých let byly laťovky z velké části nahrazeny levnějšími dřevotřískovými nebo dřevovláknitými deskami.
V současné době se laťovky používají na některé namáhané dílce nábytku, speciální obaly a podlahy. Někteří výrobci dodávají vedle třívrstvých laťovek také pětivrstvé.

Viz úvodní obrázek (shora dolů): Laťovka BR, laťovka BK, podlahový dílec s laťovkovým středem 

Rámeček:
Charakteristika překližovaných materiálů:
Překližované materiály jsou tvořené souborem 3 nebo více vrstev navzájem slepených dýh (tenkých vrstev dřeva), přičemž směry vláken sousedních vrstev jsou zpravidla na sebe kolmé.
Truhlářské překližky – jsou určené k použití v interiéru, nejčastěji na dílce nábytku a obklady stěn a stropů. Tyto překližky jsou lepeny UF lepidlem, které má malou odolnost proti dlouhodobému působení vlhkosti. U těchto překližek jsou největší požadavky na vzhledovou kvalitu povrchu.

Stavební překližky – vyrábějí se nejčastěji v tloušťkách 12 – 18 mm a pro jejich výrobu se nejčastěji používá buk. Jsou určeny pro přímý styk s vlhkostí (zejména při betonáži). Používají se kvalitní PF a MUF lepidla, ve většině případů se zabraňuje vstupu vlhkosti do překližky laminací povrchu.

Tvarové překližky – jsou vyráběny pro konkrétní výrobky, nejčastěji pro sedáky a opěradla sedacího nábytku. V ČR se pro tyto překližky používá buk.
Obalové překližky – jsou určeny pro použití na různé druhy prostorových obalů. Nejčastěji se vyrábějí ze SM a TP, bývají lepeny PF lepidlem. U obalových překližek jsou přípustné drobné vady v kvalitě povrchu. Tyto překližky nejsou většinou vhodné pro interiérové použití.

Podle úpravy povrchu se překližky dělí na:
- broušené
- nebroušené
- povrchově upravené
- opláštěné (dekorační dýhou, fólií, impregnovaným papírem)

Laťovky
Laťovky jsou dřevěné desky sestávající se ze střední vrstvy oboustranně překlížené pláštěm. Plášť tvoří jedna nebo více vrstev dýh. Hlavní použití laťovek je pro namáhané dílce nábytku.

Lamely
Lamely jsou jednosměrně tvarové výlisky z nekřížených slepených dýh. Tato technologie umožňuje výrobu tvarově složitých dílců, hlavní použití je při výrobě sedacího nábytku a postelových lamel.

Autoři:
Ing. Jan Reisner, Ph.D.
Ing. Martin Böhm, Ph.D.
Fakulta lesnická a dřevařská, ČZU v Praze
Katedra zpracování dřeva
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Foto: Martin Böhm

Zdroj:
časopis Lesnická práce

Joomla Templates and Joomla Extensions by JoomlaVision.Com

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Menu DřevoStavby

Soutěže a ankety

Anketa

Proč jste na portále www.drevoastavby.cz?

Slovníček pojmů

TOP návštěvníci webu!

Eva Frouzová
768
Patrik
231
Lenča
194
Dominika
190
olinka
109
Codynka
104

Nejhledanější výrazy

     

    Dřevostavby - jak se v nich vyznat?

    V současné době známe asi dvě desítky základních systémů konstrukce dřevostaveb, které se zčásti inspirují historií, zčásti stavějí na nejnovějších fyzikálních a průmyslových poznatcích. Vytvořit jediný správný a přehledný systém je stejně nemožné jako určit, která z technologií je nejlepší. Pro lepší přehlednost jsme proto vytvořili čtyři základní kategorie, které si představíme.

    V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety. První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" x 4", tedy cca 50 x 100 mm. Celá stavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality. Z povahy technologie vyplývá, že dispoziční i jiné změny lze provádět pružně i na stavbě. Další výhodou je možnost využití místních pracovních sil a zdrojů materiálu.

    Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: rodinný dům se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezen na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny. Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.

    Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Uvnitř srubové stavby lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrovláknité nebo sádrokartonové desky. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzhled dřevostavby, se použije kulatina.

    Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestaveny z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené. Také v tomto případě se dům nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.

    Tento typ staveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavby.

    Volba dřevostavby aneb na co nezapomenout?

    Proč jsou dřevostavby vhodné k celoročnímu bydlení? Zvažujete tento typ bydlení a potřebujete ještě nějaké důkazy? Přinášíme vám jich rovnou několik! Samozřejmě i při výstavbě dřevostavby je nutné brát v potaz několik zásad, které mohou ovlivnit obyvatelnost domu.

    1. vhodný pozemek pro dřevostavby - informujte se, zda na vámi vybraném pozemku je povolena výstavba dřevostaveb či nikoliv
    2. projekt dřevostavby - vyberte si takového projektanta/architekta, který má s dřevostavbami zkušenosti!
    3. interiér dřevostavby - rozvržení místností a jejich orientace na pozemku jsou velmi důležité!
    4. stavební firma se zaměřením na výstavbu dřevostaveb - na našem trhu existuje několik set výrobců dřevostaveb
    5. stavební dozor pro dřevostavby - mnoho firem nabízí tuto službu automaticky, zvolit si můžete i vlastní stavební dozor
    6. typ dřevostavby - záleží jen a jen na vašem vkusu - trh nabízí panelové dřevostavby, sendvičové dřevostavby či dřevostavby masivní - sruby, roubenky; dále můžete volit energetickou náročnost domu - energeticky úsporný dům, nízkoenergetický či pasivní
    7. konstrukce dřevostavby - kvalitní konstrukce je základ - v tomto ohledu je jistotou kvalitní firma
    8. výstavba dřevostavby - montované a masivní dřevostavby jsou specifické tím, že jejich výstavba probíhá nejprve v závodě firmy, kde se dům "předpřipraví". Poté se jednotlivé části převezou na pozemek stavebníka, kde se jednodušše a rychle sestaví - rychlost výstavby dřevostaveb je jejich velkou přeností!
    9. vybavení dřevostavby - oblíbená a také náročná práce - vkusné zařízení domu spojené s pohodlím a komfortem; využít můžete služeb dekoratérů a návrhářů interiérů
    10. kolaudace dřevostavby - i v případě dřevěného domu je nutné dodržet zásady tak, aby splňovaly podmínky pro kolaudační řízení
    11. bydlení v dřevostavbě - kvalitní firma by vám měla předat informace, jak se chovat během prvních let bydlení v dřevostavbě. U masivních dřevostaveb platí nepřetápění interiéru, aby nedocházelo k prudkému vysušování dřeva
    12. okolí dřevostavby - i okolí domu lze zařídit vkusně a na míru požadavků majitele domu

    Dřevostavby - rychlé odkazy

    Dřevostavby – mýty a pověry

    Dřevostavby jsou opředeny celou řadou mýtů. Mnoho lidí  je má zafixovány jako rekrační stavby nebo víkendové chaty. Dalším mýtem je, že v porovnání se zděnou stavbou mají dřevostavby horší vlastnosti: tepelně izolační, akustické, požární nebo prostě jen nedůvěřují životnosti dřevostaveb. Nicméně i dřevostavby musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy, stejně jako zděné domy.

    Požární odolnost dřevostavby

    Ačkoliv je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout  - při správné protipožární ochraně tak obvykle lze zabránit větším následkům než u jiných staveb. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů. Nezbytoností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu. 

    Akustika dřevostavby

    Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu se kvalitně zpracováné výrobní dokumenace, pečlivé výroby a montáže.

    Tepelné vlastnosti dřevostavby

    Akumulační schopnost dřevostaveb je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Odpadá zde přehřívání interieru v létě (jak je tomu u zděných staveb). Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Naopak snadno lze snížit teplotu v interiéru v topné sezóně. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl,  je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému lze dosáhnout navíc výrazných úspor energie.

    Dřevostavby a vlhkost

    Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít přímý stálý kontakt s vodou. Tomu lze předejít již při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Pro životnost dřevostavby je důležité ošetření konstrukce vhodným přípravkem proti houbám a dřevokaznému hmyzu a v případě havárie či vytopení zajištění vyschnutí napadené části domu.

    Životnost dřevostaveb

    Mýtus o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevostavby byly základním obydlím již po tisíce let. Dochované dřevostavby mívají i několik set let životnosti za sebou. Průměrná životnost dřevostavby je 80-100 let v závislosti na péči o ni samotnou.

    Dřevostavby jako ekologické bydlení a životní styl

    Dřevo je přírodní stavební materiál, který je plně obnovitelný. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se proto vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky než ostatní typy staveb. Ve srovnání se zděnou stavbou to může být až o 70 % méně. Z hlediska komlexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. V 90. letech se změnily požadavky a kultura bydlení. Stavební trh na to zareagoval širokou škálou dřevostaveb:

    Lidé si více uvědomují kvalitu ekologického bydlení a zodpovědnosti za životní prostředí - i proto jsou dřevostavby stále více žádané. Kvalitně provedená a postavená dřevostavba dává majitelům navíc velice příjemný hřejivý pocit, navozuje útulnost a spojení s přírodou.

    Copyright © 2010 PRO VOBIS s.r.o. Všechna práva vyhrazena