Administrator | Středa, 17. června 2009
Ještě než se na trhu objevily první “profesionální“ přípravky na ochranu dřeva, lidé k jeho ošetření používali nejrůznější přírodní látky. Vůbec nejznámějším prostředkem byly olejové směsi, nejčastěji fermeže z lněného a terpentinového oleje. Tradičními postupy se za účelem ozdravení současné nabídky nechali inspirovat i někteří současní výrobci. Celou řadu ekologických nátěrů lze najít například pod značkou Kreidezeit.
Dřevěné prvky v exteriéru jsou vystaveny velké zátěži, a proto je jejich použití bez jakéhokoliv ošetření v podstatě nemyslitelné. Samozřejmě, máme-li na mysli tradiční evropské dřeviny. Aby byla ochrana před rozmary počasí i dřevokaznými houbami a hmyzem maximálně účinná, vhodná je aplikace základního oleje, lazury a na závěr borové soli. Základní olej Kreidezeit je vyroben převážně z fermeže z lněného a Balzámového terpentinového oleje a slouží vůbec k prvnímu ošetření. Lze jej použít u druhů dřeva s velkými póry, jako je například smrk, borovice, olše, topol nebo buk. Hodí se pro zahradní nábytek, dřevěná opláštění, okna, bednění, ploty a podobně. Základní olej je schopný difuze a dobře zabraňuje pronikání špíny a vody. Vsakuje se hluboko do otevřených pórů podkladů a dosahuje velmi dobrého spojení s dalším nátěrem. Jako následující nátěry jsou vhodné výhradně ty, jenž umožňující difuzi. Kromě těchto vynikajících technicko-malířských vlastností má základní olej ekologickou výhodu, neboť je vyráběn z obnovitelných přírodních surovin.
Krok číslo dvě: lazurování
Vlhkost je jednou z velkých hrozeb dřeva, a proto by měl být materiál opatřen ochrannou lazurou. Důležité je ale, aby byl použit nátěr s difuzní schopností. Pokud by totiž byla svrchní vrstva neprodyšně uzavřena, docházelo by ke shromažďování vlhkosti v materiálu, které by dále vedlo k hnilobě dřeva. Má-li být dřevo bez jakéhokoliv ošetření vystaveno UV záření a povětrnostním vlivům, pak k tomuto faktoru musí být přihlíženo při výběru jeho druhu i kvality. Bez ošetření se mohou obejít dub, akát a hrubý modřín, které si sami vytvářejí tenkou ochrannou vrstvou, která se projevuje šedivěním. Kreidezeit nabízí speciální olejovou lazuru pro venkovní ošetření povrchových ploch u všech druhů dřeva. Využít ji lze na okna, dřevěné fasády, laťky, ohrady, ploty, zahradní nábytek a podobně. Nevhodná je však na podlahy. Chceme-li zabránit šedivé patině, je třeba lazuru doplnit přibližně o patnáct procent světlostálých barevných pigmentů. Lazuru není možné použít na materiály již ošetřené ve vodě rozpustnými nátěry.
Solí proti hmyzu a houbám
Posledním krokem pro kompletní péči o venkovní dřevěné prvky je aplikace Borové soli Kreidezeit. Ta ochrání materiál před napadením hmyzem nebo houbami. Borová sůl se těží jako přírodní minerál z vyschlých solných jezer ve Spojených státech. Vhodná je jako prevence. Napadené dřevo už neozdraví. Potom je třeba svěřit léčbu kompetentní firmě, která materiál ošetří ekologicky, a to horkým vzduchem namísto jedovatých látek. Borovou sůl Kreidezeit lze aplikovat v exteriéru na dřevěná bednění, ploty, pergoly, altány a tak dále. Výrobky však musí být povrchově upraveny například pigmentovou vnější lazurou. Sůl by se jinak smyla. Stoprocentní Polybor se nanáší natíráním, stříkáním nebo ponořováním. Je vysoce rozpustný, a tak se výborně vsakuje do dřeva. Výrobek není jedovatý, nezapáchá a prodává se balený v ekologických papírových sáčcích.
(jm)
FOTO KREIDEZEIT
Proč jste na portále www.drevoastavby.cz?
V současné době známe asi dvě desítky základních systémů konstrukce dřevostaveb, které se zčásti inspirují historií, zčásti stavějí na nejnovějších fyzikálních a průmyslových poznatcích. Vytvořit jediný správný a přehledný systém je stejně nemožné jako určit, která z technologií je nejlepší. Pro lepší přehlednost jsme proto vytvořili čtyři základní kategorie, které si představíme.
V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety. První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" x 4", tedy cca 50 x 100 mm. Celá stavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality. Z povahy technologie vyplývá, že dispoziční i jiné změny lze provádět pružně i na stavbě. Další výhodou je možnost využití místních pracovních sil a zdrojů materiálu.
Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: rodinný dům se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezen na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny. Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.
Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Uvnitř srubové stavby lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrovláknité nebo sádrokartonové desky. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzhled dřevostavby, se použije kulatina.
Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestaveny z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené. Také v tomto případě se dům nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.
Tento typ staveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavby.
Proč jsou dřevostavby vhodné k celoročnímu bydlení? Zvažujete tento typ bydlení a potřebujete ještě nějaké důkazy? Přinášíme vám jich rovnou několik! Samozřejmě i při výstavbě dřevostavby je nutné brát v potaz několik zásad, které mohou ovlivnit obyvatelnost domu.
Dřevostavby jsou opředeny celou řadou mýtů. Mnoho lidí je má zafixovány jako rekrační stavby nebo víkendové chaty. Dalším mýtem je, že v porovnání se zděnou stavbou mají dřevostavby horší vlastnosti: tepelně izolační, akustické, požární nebo prostě jen nedůvěřují životnosti dřevostaveb. Nicméně i dřevostavby musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy, stejně jako zděné domy.
Požární odolnost dřevostavby
Ačkoliv je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout - při správné protipožární ochraně tak obvykle lze zabránit větším následkům než u jiných staveb. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů. Nezbytoností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu.
Akustika dřevostavby
Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu se kvalitně zpracováné výrobní dokumenace, pečlivé výroby a montáže.
Tepelné vlastnosti dřevostavby
Akumulační schopnost dřevostaveb je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Odpadá zde přehřívání interieru v létě (jak je tomu u zděných staveb). Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Naopak snadno lze snížit teplotu v interiéru v topné sezóně. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl, je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému lze dosáhnout navíc výrazných úspor energie.
Dřevostavby a vlhkost
Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít přímý stálý kontakt s vodou. Tomu lze předejít již při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Pro životnost dřevostavby je důležité ošetření konstrukce vhodným přípravkem proti houbám a dřevokaznému hmyzu a v případě havárie či vytopení zajištění vyschnutí napadené části domu.
Životnost dřevostaveb
Mýtus o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevostavby byly základním obydlím již po tisíce let. Dochované dřevostavby mívají i několik set let životnosti za sebou. Průměrná životnost dřevostavby je 80-100 let v závislosti na péči o ni samotnou.
Dřevostavby jako ekologické bydlení a životní styl
Dřevo je přírodní stavební materiál, který je plně obnovitelný. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se proto vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky než ostatní typy staveb. Ve srovnání se zděnou stavbou to může být až o 70 % méně. Z hlediska komlexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. V 90. letech se změnily požadavky a kultura bydlení. Stavební trh na to zareagoval širokou škálou dřevostaveb:
Lidé si více uvědomují kvalitu ekologického bydlení a zodpovědnosti za životní prostředí - i proto jsou dřevostavby stále více žádané. Kvalitně provedená a postavená dřevostavba dává majitelům navíc velice příjemný hřejivý pocit, navozuje útulnost a spojení s přírodou.
Copyright © 2010 PRO VOBIS s.r.o. Všechna práva vyhrazena