Administrator | Pondělí, 01. března 2010
na typu Vašeho domu, respektive střechy a především klimatickému pásmu, ve kterém žijete. V České republice jich je celkem 8, přičemž většina území se nachází v 1-4. oblasti, kde je průměrná hodnota zatížení sněhem mezi 56 -160 kg sněhu na m2, což odpovídá 14 - 40 cm vrstvě mokrého sněhu. Zjednodušeně se dá říci, že vrchovina odpovídá 5. a 6. pásmu a horské oblasti 7.-8., kde zatížení střechy bývá vyšší než 320 kg/m2. Normy zatížení sněhem určuje Hydrometeorologický ústav a odvíjejí se od nadmořské výšky, ale i působení větru a dalších činitelů. Stavební normy stanovují minimální sklon střechy, počet a složení bezpečnostních prvků dle dané lokality. Kolik centimetrů prachového a těžkého sněhu může na střeše maximálně ležet, se tedy lze dočíst ve stavební dokumentaci jednotlivých objektů. Počítejte, že investice do střešní konstrukce, krytiny a bezpečnostních prvků, se bude výrazně lišit, u průměrného rodinného domu se mohou v horské oblasti vyšplhat na dvojnásobek oproti domku v nížině a středním pásmu.
INVESTICE DO STŘECHY SE VYPLATÍ - RADÍ ODBORNÍCI I POJIŠŤOVNA
Odpovědnost za škodu vzniklou pádem laviny ze střechy nese majitel objektu. Při pádu na člověka to může znamenat vážné nebo dokonce smrtelné zranění. Když má majitel domu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou třetí osobě, je například motoristovi škoda na zničeném autě zpravidla proplacena z tohoto pojištění. Majitel však musí pojišťovně prokázat, že učinil taková opatření, která by minimalizovala riziko, což v normami vymezených
oblastech zahrnuje i odpovídající množství bezpečnostních prvků s platným atestem. V opačném případě může pojišťovna výplatu pojistného plnění dokonce odmítnout. Cena střechy tvoří zhruba 10 - 20% celkové ceny domu. Nejedná se tedy o malou částku. Nešetřit na střeše a kvalitním zabezpečení, je klíčové, zejména pokud je cena těchto výrobků zlomková v porovnání s cenou celé střechy a také v porovnání s krytím nákladů v případě úrazů a škod,“ upozorňuje Štěpán Lášek ze společnosti Lindab, která vyrábí ochranné střešní prvky a střešní krytiny, určené i do extrémních podmínek. „ Z praxe známe případy, kdy majitelé doplatili na to, že si nechali místo originálních zachytávačů namontovat klempířem vyrobené zábrany, které nevydržely nápor sněhu a pojišťovna jim nezaplatila ani korunu.“
JAKOU STŘECHU ZVOLIT A JAK JI CHRÁNIT?
Se správným výběrem krytiny a zabezpečením Vám poradí přímo výrobci nebo certifikovaná montážní firma. Zvolit a především správně postavit STŘECHU a bezchybně namontovat STŘEŠNÍ KRYTINU je nezbytností pro bezproblémové bydlení, ale i bezpečnost vašeho majetku i zdraví. Podle sklonu se střechy dělí do tří základních kategorií: ploché, šikmé a strmé.
Ploché střechy mají sklon do 10°, šikmé od 10° do 45° a strmé větší než 45°. Sklon a tvar střechy nevycházejí pouze z architektonického a dispozičního řešení domu, ale musí se podřídit regulativám vytyčeným územním plánem, záleží i na konkrétní lokalitě. Zatímco v nížinách a středním pásmu si můžete zvolit sklon střechy i typ krytiny skutečně podle vkusu, případně podle architektonických restrikcí, na horách musíte dodržovat přesná pravidla. „ Například ve vyšších polohách či na větrných místech jsou voleny střechy s většími sklony, tvary a krytiny střechy, které minimalizují možné zafoukání sněhu do podstřešních prostor,“ vysvětluje Štěpán Lášek ze společnosti Lindab. Jako nejspolehlivější se ukázala staletími prověřená falcová (čili drážková) krytina z pozinkového plechu (např. Lindab Seamline), která bezpečně chrání nejen proti srážkové vodě, ale také sněhu, vzlínání vlhkosti a hlavně větrem hnaným srážkám, které bývají zpravidla největším testem střešních krytin.
TAKÉ STŘECHU JE TŘEBA CHRÁNIT
Střecha chrání dům, co ale chrání Vaši střechu? Odpovědí je bezpečnostní systém střech, který obsahuje široký sortiment prvků zajišťující bezpečný pohyb osob po střeše a zejména ochraňuje střechu, okapy a přilehlé prostory před náporem sněhu. Jedná se zejména o sněhové zábrany a rozrážeče, které brání sjíždění sněhu. Jejich počet a výběr určují normy a příslušné tabulky, v prvé řadě záleží na sněhové oblasti, na délce střechy od okapu k hřebeni a jejím sklonu. Vyšší sněhové oblasti vyžadují instalovat zábrany dokonce v několika řadách, aby se váha sněhu rozložila po dvou, třech, čtyřech metrech. Neznamená to ovšem, že sněhové zábrany by měly být po celém obvodu střechy, samozřejmostí jsou nad vchody, chodníky nebo tam, kde potřebujeme chránit přilehlý majetek. Důležité, je aby měl systém odpovídající atest a garantovanou nosnost, která záleží na použitém materiálu, ale zejména na způsobu jeho kotvení ke střešní krytin. „Ve Skandinávii, kde panují extrémní podmínky, se osvědčil systém LindabProtectline, který lze bezesporu doporučit i do českých hor. Například trubkové protisněhové zábrany mohou obsahovat až 3 trubky nad sebou, takže množství zadrženého sněhu je enormní,“ radí Štěpán Lášek. „ Naopak v nížinách a běžné zástavbě je pak dostačující odlehčenější a levnější systém Safety se snadnou montáží.“ Obě výrobkové řady jsou zaměřeny především na plechové krytiny Lindab, ale lze je uplatnit také na jiné krytiny.
Od 28.1.2010 do 3.4.2010 platí 10% snížení ceny systému zabezpečení střech trubkovými sněhovými zachytávači Lindab Protect a Safety zakoupenému spolu s jakoukoli krytinou Lindab a Lindab Rova.
Naopak lávky a žebříky, které také patří k bezpečnostnímu systému, by měly být standardem na každé střeše. Z důvodů čištění střechy, údržby hromosvodu a antén, nebo odklízení enormního náporu sněhu je někdy nutné na střechu vystoupit a je na zodpovědnosti provozovatele střechy učinit tyto práce bezpečné.
www.lindab.cz
www.lindabstrechy.cz
Proč jste na portále www.drevoastavby.cz?
V současné době známe asi dvě desítky základních systémů konstrukce dřevostaveb, které se zčásti inspirují historií, zčásti stavějí na nejnovějších fyzikálních a průmyslových poznatcích. Vytvořit jediný správný a přehledný systém je stejně nemožné jako určit, která z technologií je nejlepší. Pro lepší přehlednost jsme proto vytvořili čtyři základní kategorie, které si představíme.
V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety. První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" x 4", tedy cca 50 x 100 mm. Celá stavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality. Z povahy technologie vyplývá, že dispoziční i jiné změny lze provádět pružně i na stavbě. Další výhodou je možnost využití místních pracovních sil a zdrojů materiálu.
Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: rodinný dům se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezen na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny. Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.
Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Uvnitř srubové stavby lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrovláknité nebo sádrokartonové desky. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzhled dřevostavby, se použije kulatina.
Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestaveny z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené. Také v tomto případě se dům nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.
Tento typ staveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavby.
Proč jsou dřevostavby vhodné k celoročnímu bydlení? Zvažujete tento typ bydlení a potřebujete ještě nějaké důkazy? Přinášíme vám jich rovnou několik! Samozřejmě i při výstavbě dřevostavby je nutné brát v potaz několik zásad, které mohou ovlivnit obyvatelnost domu.
Dřevostavby jsou opředeny celou řadou mýtů. Mnoho lidí je má zafixovány jako rekrační stavby nebo víkendové chaty. Dalším mýtem je, že v porovnání se zděnou stavbou mají dřevostavby horší vlastnosti: tepelně izolační, akustické, požární nebo prostě jen nedůvěřují životnosti dřevostaveb. Nicméně i dřevostavby musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy, stejně jako zděné domy.
Požární odolnost dřevostavby
Ačkoliv je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout - při správné protipožární ochraně tak obvykle lze zabránit větším následkům než u jiných staveb. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů. Nezbytoností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu.
Akustika dřevostavby
Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu se kvalitně zpracováné výrobní dokumenace, pečlivé výroby a montáže.
Tepelné vlastnosti dřevostavby
Akumulační schopnost dřevostaveb je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Odpadá zde přehřívání interieru v létě (jak je tomu u zděných staveb). Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Naopak snadno lze snížit teplotu v interiéru v topné sezóně. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl, je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému lze dosáhnout navíc výrazných úspor energie.
Dřevostavby a vlhkost
Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít přímý stálý kontakt s vodou. Tomu lze předejít již při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Pro životnost dřevostavby je důležité ošetření konstrukce vhodným přípravkem proti houbám a dřevokaznému hmyzu a v případě havárie či vytopení zajištění vyschnutí napadené části domu.
Životnost dřevostaveb
Mýtus o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevostavby byly základním obydlím již po tisíce let. Dochované dřevostavby mívají i několik set let životnosti za sebou. Průměrná životnost dřevostavby je 80-100 let v závislosti na péči o ni samotnou.
Dřevostavby jako ekologické bydlení a životní styl
Dřevo je přírodní stavební materiál, který je plně obnovitelný. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se proto vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky než ostatní typy staveb. Ve srovnání se zděnou stavbou to může být až o 70 % méně. Z hlediska komlexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. V 90. letech se změnily požadavky a kultura bydlení. Stavební trh na to zareagoval širokou škálou dřevostaveb:
Lidé si více uvědomují kvalitu ekologického bydlení a zodpovědnosti za životní prostředí - i proto jsou dřevostavby stále více žádané. Kvalitně provedená a postavená dřevostavba dává majitelům navíc velice příjemný hřejivý pocit, navozuje útulnost a spojení s přírodou.
Copyright © 2010 PRO VOBIS s.r.o. Všechna práva vyhrazena