Administrator | Pondělí, 10. března 2008
My jsme se vypravili do Širokého Dolu, malebné české vesničky, kde je mnoho kulturních památek a jednou z nich je i polygonální stodola s doškovou střechou. Stodola prošla generální opravou v červnu 1993. Novou střešní krytinu vyrobil sám majitel pan Vlastimil Střítežský ml., který se zabývá výrobou došků ze žitné slámy. Vedle stodoly stojí zemědělská usedlost čp. 4, které se v okolí říkalo „mustrgrunt," byla vybudována v roce 1881 a tam pan Střítežský ml. bydlí. Sotva několik kroků od usedlosti stojí výměnek. Ten obývají jeho rodiče. S rodinou Střítežských jsme měli možnost se setkat a o historii doškových střech si popovídat.
Podle Vlastimila Střítežského ml. z Širokého Dolu zapadaly doškové střechy do specifické doby, prováděly se specifickou technikou z místních materiálů. A zejména vyžadovaly specifický přístup majitelů, který pro mnoho lidí nemusí být slučitelný s dnešním stylem života.
Polygonální stodola s doškovou střechou, Široký Důl
Došková střecha nebyla z dnešního pohledu bezúdržbová, majitel - většinou zemědělec - měl po sezóně a v zimě dost času, aby si připravil ze slámy materiál a střechu ošetřil a vyspravil. Součástí tehdejšího venkovského života bylo, že se přes celou zimu mlátila úroda obilí a sláma se svazovala do snopů. „Klobouk dolů," poznamenává k tomu Vlastimil Střítežský st., který si tuto činnost mnohokrát vyzkoušel při svazování došků. „Tehdy nebyly samovazy a každý snop se vázal ručně." Otec pana Střítežského je přímým svědkem a účastníkem výstavby doškových střech, a tedy i jedním z mála nositelů tohoto řemesla, který mohl svoji zkušenost předat dál. Syn si techniku a zásady výstavby doškových střech osvojil a stal se v tomto specifickém stavitelském umění jedním z nemnoha specialistů. Protože povědomost o lidech s tak vzácnou zkušeností a dovedností, jako jsou realizace doškových střech, se rychle šíří - podobně jako zájem o tuto starou technologii, stojí za Vlastimilem Střítežským ml. již mnoho zajímavých a působivých realizací pro soukromé i tzv. veřejné investory. Jedna z nejznámějších je např. ve skanzenu na Veselém kopci na Chrudimsku. „Doškové střechy dělám příležitostně, není to moje hlavní životní náplň. Ale zájemce neodmítám," říká muž, který nezapře hloubku poznání věci a nadšení.
Došková krytina je tradičním, staletími prověřeným materiálem, který dává výrazný charakter každému objektu, na němž je použit. Mohlo by se zdát, že došková střešní krytina už bude trvale patřit jen do skanzenů a na památkově chráněné objekty. V současnosti se ale začínáme setkávat s novostavbami, jež došky používají. Je to i proto, že stavebníci začínají znovu oceňovat životnost, stálost a bezpečnost této krytiny. Problémem je jen „oživování" řemeslné tradice a získávání materiálu. I to se ale díky nadšencům a odvážným firmám snad začíná dařit.
Základní pravidlo pro používání doškové krytiny říká, že podle sklonu střechy se dá určit její životnost. Nejmenší sklon doškové střechy je 45°, v místech s velkou větrností nejméně 50°. Při tomto sklonu střechy se lze spolehnout, že bude dostatečně neprostupná proti srážkové vodě i bez jakýchkoli dodatečných hydroizolací. Při tlouš?ce 250 až 350 milimetrů odolávají došky spolehlivě povětrnostním vlivům i v našich klimatických podmínkách. Také na tepelně izolační vlastnosti došky se lze spolehnout - došková krytina se skládá ze stébel vyplněných vzduchem. Termoizolační vlastnosti doškové krytiny silné 35 centimetrů pak odpovídají tepelnému odporu 14 cm pěnového polystyrenu. Konstrukci je samozřejmě možné doplnit současnými tepelnými izolacemi a pojistnými hydroizolacemi.
Při návrhu a realizaci střechy se také kvůli vodním srážkám doporučuje vyhýbat úžlabím a nárožím. Pokud se přesto úžlabí vytvoří, je nutné důsledně dodržovat pravidlo pro minimální sklon střechy. Na doškových střechách se nepoužívají klempířské výrobky, protože to tlouš?ka a charakter vlastní doškové krytiny neumožňuje. Jedinou výjimkou jsou klempířské práce v místě vyústění komínu."
zdroj: http://si.vega.cz/clanky/doskove-strechy/
Proč jste na portále www.drevoastavby.cz?
V současné době známe asi dvě desítky základních systémů konstrukce dřevostaveb, které se zčásti inspirují historií, zčásti stavějí na nejnovějších fyzikálních a průmyslových poznatcích. Vytvořit jediný správný a přehledný systém je stejně nemožné jako určit, která z technologií je nejlepší. Pro lepší přehlednost jsme proto vytvořili čtyři základní kategorie, které si představíme.
V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety. První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" x 4", tedy cca 50 x 100 mm. Celá stavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality. Z povahy technologie vyplývá, že dispoziční i jiné změny lze provádět pružně i na stavbě. Další výhodou je možnost využití místních pracovních sil a zdrojů materiálu.
Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: rodinný dům se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezen na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny. Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.
Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Uvnitř srubové stavby lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrovláknité nebo sádrokartonové desky. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzhled dřevostavby, se použije kulatina.
Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestaveny z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené. Také v tomto případě se dům nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.
Tento typ staveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavby.
Proč jsou dřevostavby vhodné k celoročnímu bydlení? Zvažujete tento typ bydlení a potřebujete ještě nějaké důkazy? Přinášíme vám jich rovnou několik! Samozřejmě i při výstavbě dřevostavby je nutné brát v potaz několik zásad, které mohou ovlivnit obyvatelnost domu.
Dřevostavby jsou opředeny celou řadou mýtů. Mnoho lidí je má zafixovány jako rekrační stavby nebo víkendové chaty. Dalším mýtem je, že v porovnání se zděnou stavbou mají dřevostavby horší vlastnosti: tepelně izolační, akustické, požární nebo prostě jen nedůvěřují životnosti dřevostaveb. Nicméně i dřevostavby musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy, stejně jako zděné domy.
Požární odolnost dřevostavby
Ačkoliv je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout - při správné protipožární ochraně tak obvykle lze zabránit větším následkům než u jiných staveb. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů. Nezbytoností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu.
Akustika dřevostavby
Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu se kvalitně zpracováné výrobní dokumenace, pečlivé výroby a montáže.
Tepelné vlastnosti dřevostavby
Akumulační schopnost dřevostaveb je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Odpadá zde přehřívání interieru v létě (jak je tomu u zděných staveb). Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Naopak snadno lze snížit teplotu v interiéru v topné sezóně. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl, je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému lze dosáhnout navíc výrazných úspor energie.
Dřevostavby a vlhkost
Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít přímý stálý kontakt s vodou. Tomu lze předejít již při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Pro životnost dřevostavby je důležité ošetření konstrukce vhodným přípravkem proti houbám a dřevokaznému hmyzu a v případě havárie či vytopení zajištění vyschnutí napadené části domu.
Životnost dřevostaveb
Mýtus o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevostavby byly základním obydlím již po tisíce let. Dochované dřevostavby mívají i několik set let životnosti za sebou. Průměrná životnost dřevostavby je 80-100 let v závislosti na péči o ni samotnou.
Dřevostavby jako ekologické bydlení a životní styl
Dřevo je přírodní stavební materiál, který je plně obnovitelný. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se proto vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky než ostatní typy staveb. Ve srovnání se zděnou stavbou to může být až o 70 % méně. Z hlediska komlexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. V 90. letech se změnily požadavky a kultura bydlení. Stavební trh na to zareagoval širokou škálou dřevostaveb:
Lidé si více uvědomují kvalitu ekologického bydlení a zodpovědnosti za životní prostředí - i proto jsou dřevostavby stále více žádané. Kvalitně provedená a postavená dřevostavba dává majitelům navíc velice příjemný hřejivý pocit, navozuje útulnost a spojení s přírodou.
Copyright © 2010 PRO VOBIS s.r.o. Všechna práva vyhrazena