Vytápění nízkoenergetického domu

Administrator | Sobota, 09. října 2010

fireplaceV nízkoenergetickém domě lze topit mnoha způsoby. Vhodný zdroj tepla volíme obvykle na základě tepelné ztráty budovy stanovené výpočtem. Výběr způsobu vytápění ovlivňují zejména místní podmínky a osobní preference investora, zatímco v minulosti to byla především dostupnost energetických médií. Bereme-li v úvahu ekologické důvody, je vhodné dát přednost obnovitelným zdrojům energie. Je také možná koncepce záměrného poddimenzování zdroje a pro období nejnižších teplot (těchto dnů není v roce mnoho) volit doplňkový zdroj.

Otopné období v nízkoenergetických domech se zkracuje na dva až čtyři měsíce, z toho v některých dnech se vůbec netopí. K tomu stačí například správně navržená (rozměrem a parametry) okna na jižní straně domu, akumulační schopnost podlahy nebo stěn - a o topení se postará, navíc zdarma. Předpokladem je samozřejmě výborná tepelná izolace a vysoká vzduchotěsnost domu.

U malých objektů je často tepelná ztráta již tak malá, že najít vhodný zdroj tepla může být problém. Předimenzovaný nebo málo využitý kotel bude v ekonomickém vyhodnocení asi velmi málo rentabilní. Především spalovací zařízení při provozu na nižší výkon dosahují účinnosti menší a navíc obvykle produkují více emisí (pevná paliva).

Zdroje tepla
Při volbě způsobu vytápění rozhoduje dostupnost zdrojů tepla, předpokládaná velikost a tepelná ztráta objektu, přijatelná výše investice a doba její návratnosti a osobní preference spolu s požadavky na komfort. Můžeme použít jeden zdroj tepla (riziko závislosti) nebo kombinovat dva a více způsobů vytápění. Zdrojem tepla může být:

  • elektřina (včetně tepelných čerpadel)
  • plyn
  • biomasa (dřevo, dřevěná štěpka, peletky)
  • fosilní paliva (pevná i kapalná)
  • solární energie
  • jiné (např. teplo získané rekuperací)

Systémy vytápění
Pro nízkoenergetický dům se jako nejvhodnější jeví nízkoteplotní systémy vytápění, tedy takové, u nichž teplota nosného média je nízká, obvykle do 65 °C. Nízkoteplotní systémy jsou nejčastěji teplovodní (radiátory, podlahové, stěnové vytápění) a teplovzdušné otevřené nebo teplovzdušné uzavřené, u nichž je nositelem tepla vzduch.

Regulace tepelné soustavy
Důležitým požadavkem návrhu systému vytápění je možnost jeho pružné regulace. U domů s malou tepelnou ztrátou již nabývá na významu vliv tepelných zisků od osob a jejich činnosti (vaření, elektrospotřebiče) a vliv pasivního využití sluneční energie. Nebude-li možné systém pružně regulovat, tj. bude-li existovat významná tepelná setrvačnost vytápění, může dojít k přehřátí interiéru. Toto bude samozřejmě tím větší, čím menší schopnost akumulace tepla mají vnitřní povrchy.  Z tohoto důvodu se jeví mírně problematické například podlahové vytápění, tolik oblíbené v běžném způsobu výstavby. Podle typu konstrukce může tato soustava, by? nízkoteplotní, mít tepelnou setrvačnost 2-8 hodin. S rostoucí teplotou v místnosti sice klesá výkon podlahového systému (tzv. samoregulační efekt), ale náhlé zisky od slunce nebo většího množství osob mohou být natolik významné, že teplota přestoupí únosnou mez. Vhodnou náhradou při zachování veškerých výhod podlahového vytápění může být například vytápění stěnové. Podobný problém může nastat také s jinými zdroji, jako jsou například kachlová kamna.

Akumulace tepla v konstrukcích
V případě, kdy koncepce domu uvažuje s využitím pasivních solárních zisků, je vhodné, aby konstrukce domu umožňovala akumulaci tepla. Teplo akumulují například dostatečně masivní obvodové stěny (bez vnitřní izolace) a stropy, dále podlahy s vhodnými nášlapnými vrstvami, ale také betonové schodiště. U dřevostaveb se často z tohoto důvodu zhotovují masivní zděné příčky, případně vnitřní nosná stěna. Při přebytku tepla je toto akumulováno a nárůst teploty interiéru není tak markantní. S časovým odstupem, například po západu slunce, je pak energie postupně zpět uvolňována a tím využita. Je samozřejmé, že musíme zabránit přehřátí interiérů od slunce v obdobích, kdy by to mohlo být na obtíž. Díky odlišnosti dráhy slunce na obloze v průběhu roku to není velký problém.

Akumulační vodní nádrž
zasobnikvody.jpgZ různých důvodů může být také výhodné kombinovat tepelný zdroj s akumulační vodní nádrží. Ta může být tlaková (uzavřená) nebo beztlaková s otevřenou vodní hladinou. Akumulační nádrž nám umožní optimálně využívat kotle s vyšším výkonem než momentálně potřebujeme, např. na pevná paliva. Nádrž „nabijeme teplem" a při malé tepelné ztrátě domu z ní pak můžeme i několik dnů vytápět dům. Díky akumulační nádrži můžeme také optimálně využívat nižších tarifů, snižovat četnost náběhů plynových kotlů či tepelných čerpadel. S výhodou se v těchto nádržích využívá stratifikace, neboli teplotního (vertikálního) rozvrstvení vody. Pak se například přivádí teplo ze solárních kolektorů ke dnu nádrže, kde je nejnižší teplota vody a využití tohoto zdroje je maximální. V nejvyšší části nádrže lze naproti tomu s výhodou instalovat menší zásobník nebo výměník pro průtočný ohřev pitné vody.

Teplovzdušné cirkulační vytápění
teplovzd_cirk_vytapeni.gifJako velmi perspektivní a ekonomicky výhodné se ukazuje u nízkoenergetických a pasivních domů teplovzdušné cirkulační vytápění slučující funkci větrání a vytápění. Odpadá tím nutnost budování teplovodního systému vytápění a potřebná funkce řízeného větrání je zachována. Předpokladem je tepelná ztráta budovy do výše, kterou je větrací/vytápěcí jednotka schopna zajistit. 

 Výhody teplovzdušného cirkulačního vytápění:

  • úspora nákladů sloučením funkce větrání a vytápění
  • úspora až 90 % nákladů na větrání využitím rekuperace tepla z odpadního vzduchu
  • velmi pružná regulace systému bez velké setrvačnosti
  • dokonalá filtrace přívodního vzduchu s možností instalace protipylových filtrů, značné snížení prašnosti v domě
  • využití všech energetických zisků v celém domě vlivem cirkulace (spotřebiče, lidé, krb)
  • využití solárních zisků z osluněných oken v celém domě vlivem cirkulace
  • možnost chlazení interiéru v letním období (nejlépe s využitím zemního registru vzduchu)
  • celoročně optimální teplotně vlhkostní klima

Možné nevýhody teplovzdušného cirkulačního vytápění:

  • nevýhoda vysoušení vzduchu v zimním období, která se projevovala již při prvních realizacích koncem minulého století v Německu, byla odstraněna právě zavedením cirkulační větve a přesně definovaným mixováním potřebného množství čerstvého vzduchu
  • chybějící sálavá složka tepla, pro některé potřebná pro pocit pohody, se nahrazuje doplňkovým zdrojem tepla, např. krbem nebo krbovými kamny; ten současně vytváří jakýsi záložní zdroj tepla v domě
  • snížení koncentrace záporných iontů rozvodem vzduchu v kovovém potrubí většina lidí nepoci?uje, vnímavější lidé mohou systém doplnit vhodným ionizátorem; tato problematika dosud není zcela vyjasněna

zdroj:www.nizkoenergetickydum.cz

Joomla Templates and Joomla Extensions by JoomlaVision.Com

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Menu DřevoStavby

Soutěže a ankety

Anketa

Proč jste na portále www.drevoastavby.cz?

Slovníček pojmů

TOP návštěvníci webu!

Eva Frouzová
768
Patrik
231
Lenča
194
Dominika
190
olinka
111
Codynka
104

Nejhledanější výrazy

     

    Dřevostavby - jak se v nich vyznat?

    V současné době známe asi dvě desítky základních systémů konstrukce dřevostaveb, které se zčásti inspirují historií, zčásti stavějí na nejnovějších fyzikálních a průmyslových poznatcích. Vytvořit jediný správný a přehledný systém je stejně nemožné jako určit, která z technologií je nejlepší. Pro lepší přehlednost jsme proto vytvořili čtyři základní kategorie, které si představíme.

    V rámci skeletových dřevostaveb můžeme rozlišit dvě podskupiny – lehké dřevěné skelety a těžké dřevěné skelety. První z nich, často označovaný také jako Two by Four, je odvozen od nejrozšířenějšího smrkového, fošnového profilu 2" x 4", tedy cca 50 x 100 mm. Celá stavba je skládána jako stavebnice přímo na stavbě prakticky z jednoho fošnového profilu, z něhož se vytvoří základní kostra domu, a ztužení z deskových prvků, nejčastěji dřevoštěpkových desek, které se hřebíky nebo sponkami kotví na nosnou konstrukci a spolupodílejí se na její statice. Doba realizace je delší než u panelových dřevostaveb, ale nevyžaduje náročnou investici do výrobního závodu jako v případě panelových konstrukcí. Tento způsob výstavby je proto dostupnější i pro menší regionální firmy, některé z nich však mívají problémy s dodržením potřebné technologické kázně a kvality. Z povahy technologie vyplývá, že dispoziční i jiné změny lze provádět pružně i na stavbě. Další výhodou je možnost využití místních pracovních sil a zdrojů materiálu.

    Rozhodující část výroby panelových dřevostaveb se odehrává ve výrobních halách: rodinný dům se zde smontuje „nanečisto" a po ověření je převezen na staveniště, kde je hrubá stavba na předem připravený základ hotová za dva až tři dny. Významnou předností je proto rychlost výstavby. Ekonomická výroba spočívá v opakovatelnosti jednoho prvku vyráběného ve velkých sériích, řádově od několika desítek až stovek domů za rok. Panely jsou ze zákona stanoveným výrobkem, musí být u nich ověřena shoda se základními požadavky.

    Základem této jednovrstvé konstrukce jsou masivní dřevěné bloky nejčastěji kulatého průřezu pečlivě zbavené kůry a důsledně ošetřené proti plísním a škůdcům. Jednotlivé díly se hrubě opracují a následně formují podle předem zvoleného návrhu. Takto se sruby většinou připraví ještě ve výrobně. Hrubá stavba je v továrně rozebrána, odvezena na příslušné místo a znovu sestavena. Charakteristickým prvkem srubů je zatesání sedlovým spojem, přes nějž klády probíhají a vyčnívají ven ze stěny. Na detailech, jako jsou například rozvody elektřiny, je možné se po dohodě s dodavatelem domluvit přímo na místě. Veškeré rozvody jsou vedeny uvnitř jednotlivých klád, tzv. husími brky. Uvnitř srubové stavby lze na výstavbu příček použít i moderní materiály, například sádrovláknité nebo sádrokartonové desky. V místech, kde by však tento materiál narušoval ryze přírodní vzhled dřevostavby, se použije kulatina.

    Také roubené dřevěné domy jsou jednovrstvé konstrukce sestaveny z masivních profilů, tentokrát opracovaných do tvaru trámů. Charakteristickým prvkem je právě roubení – zatesání tzv. na rybinu, přes níž trámy nepřesahují a tvoří tak prakticky klasický roh. Vnitřní stěny, stropy i schody mohou být rovněž roubené. Také v tomto případě se dům nejprve předvyrobí a po demontáži znovu instaluje na parcele. Vodorovné mezery mezi jednotlivými trámy se vyplňují většinou tmelem nebo izolací krytou z obou stran dřevěnou lištou. Náročnější utěsnění podélné drážky lze provést také vydlabáním žlábku a jeho vyplněním přírodní izolací.

    Tento typ staveb se vyrábí z prefabrikovaných velkoplošných dílců, které vznikají vrstvením lepeného dřeva, přičemž jednotlivé vrstvy jsou proti sobě vždy otočeny o 90 stupňů, což zajišťuje dokonalou tvarovou stabilitu. Vzhledem k technologii sušení a lepení vykazují tvarovou stálost i při změnách vlhkosti. Nosné prvky jsou používány jako stavebnice pro stěnové, stropní i střešní konstrukce. Celá „skládačka" je vyráběna na počítačem řízených automatizovaných linkách. Pro technologii je charakteristické atraktivní přiznání pohledové textury dřeva v interiéru místností. Kontaktní tepelná izolace obvodového pláště se aplikuje zásadně z vnější strany nosné konstrukce tak, aby byla zachována difuzní otevřenost stěny. Další výhodou je rychlost výstavby a jednoduchost montážních spojů. Jedná se sice o dosud méně rozšířenou, ale zajímavou a perspektivní technologii pro moderní dřevostavby.

    Volba dřevostavby aneb na co nezapomenout?

    Proč jsou dřevostavby vhodné k celoročnímu bydlení? Zvažujete tento typ bydlení a potřebujete ještě nějaké důkazy? Přinášíme vám jich rovnou několik! Samozřejmě i při výstavbě dřevostavby je nutné brát v potaz několik zásad, které mohou ovlivnit obyvatelnost domu.

    1. vhodný pozemek pro dřevostavby - informujte se, zda na vámi vybraném pozemku je povolena výstavba dřevostaveb či nikoliv
    2. projekt dřevostavby - vyberte si takového projektanta/architekta, který má s dřevostavbami zkušenosti!
    3. interiér dřevostavby - rozvržení místností a jejich orientace na pozemku jsou velmi důležité!
    4. stavební firma se zaměřením na výstavbu dřevostaveb - na našem trhu existuje několik set výrobců dřevostaveb
    5. stavební dozor pro dřevostavby - mnoho firem nabízí tuto službu automaticky, zvolit si můžete i vlastní stavební dozor
    6. typ dřevostavby - záleží jen a jen na vašem vkusu - trh nabízí panelové dřevostavby, sendvičové dřevostavby či dřevostavby masivní - sruby, roubenky; dále můžete volit energetickou náročnost domu - energeticky úsporný dům, nízkoenergetický či pasivní
    7. konstrukce dřevostavby - kvalitní konstrukce je základ - v tomto ohledu je jistotou kvalitní firma
    8. výstavba dřevostavby - montované a masivní dřevostavby jsou specifické tím, že jejich výstavba probíhá nejprve v závodě firmy, kde se dům "předpřipraví". Poté se jednotlivé části převezou na pozemek stavebníka, kde se jednodušše a rychle sestaví - rychlost výstavby dřevostaveb je jejich velkou přeností!
    9. vybavení dřevostavby - oblíbená a také náročná práce - vkusné zařízení domu spojené s pohodlím a komfortem; využít můžete služeb dekoratérů a návrhářů interiérů
    10. kolaudace dřevostavby - i v případě dřevěného domu je nutné dodržet zásady tak, aby splňovaly podmínky pro kolaudační řízení
    11. bydlení v dřevostavbě - kvalitní firma by vám měla předat informace, jak se chovat během prvních let bydlení v dřevostavbě. U masivních dřevostaveb platí nepřetápění interiéru, aby nedocházelo k prudkému vysušování dřeva
    12. okolí dřevostavby - i okolí domu lze zařídit vkusně a na míru požadavků majitele domu

    Dřevostavby - rychlé odkazy

    Dřevostavby – mýty a pověry

    Dřevostavby jsou opředeny celou řadou mýtů. Mnoho lidí  je má zafixovány jako rekrační stavby nebo víkendové chaty. Dalším mýtem je, že v porovnání se zděnou stavbou mají dřevostavby horší vlastnosti: tepelně izolační, akustické, požární nebo prostě jen nedůvěřují životnosti dřevostaveb. Nicméně i dřevostavby musí splňovat přísné stavební a bezpečnostní normy, stejně jako zděné domy.

    Požární odolnost dřevostavby

    Ačkoliv je dřevo materiál hořlavý, jeho chování při požáru lze poměrně dobře odhadnout  - při správné protipožární ochraně tak obvykle lze zabránit větším následkům než u jiných staveb. Protipožární ochrana má nejčastěji podobu speciálních nátěrů a protipožárních obkladových materiálů. Nezbytoností je samozřejmě i správně zpracovaná statika domu. 

    Akustika dřevostavby

    Akustické vlastnosti dřevostaveb (propustnost zvuků přes stěny, vrzání podlah apod.) odpovídají normovým hodnotám. Těchto hodnot je dosahováno samozřejmě za předpokladu se kvalitně zpracováné výrobní dokumenace, pečlivé výroby a montáže.

    Tepelné vlastnosti dřevostavby

    Akumulační schopnost dřevostaveb je sice v porovnání se zděnou stavbou podstatně menší, ale právě díky této vlastnosti se prostory lehké stavby vytopí za velice krátkou dobu. Odpadá zde přehřívání interieru v létě (jak je tomu u zděných staveb). Akumulační schopnost tak ještě nemusí být zárukou nízkých nákladů na vytápění. Naopak snadno lze snížit teplotu v interiéru v topné sezóně. Možnost rychle vytopit prostor v budově, kde delší dobu nikdo nebyl,  je velkou výhodou dřevostaveb. Při volbě správného otopného systému lze dosáhnout navíc výrazných úspor energie.

    Dřevostavby a vlhkost

    Dřevo, stejně jako zdivo, by nemělo mít přímý stálý kontakt s vodou. Tomu lze předejít již při projektování domu a jeho orientaci na pozemku. Pro životnost dřevostavby je důležité ošetření konstrukce vhodným přípravkem proti houbám a dřevokaznému hmyzu a v případě havárie či vytopení zajištění vyschnutí napadené části domu.

    Životnost dřevostaveb

    Mýtus o nízké životnosti dřeva je zavádějící. Dřevostavby byly základním obydlím již po tisíce let. Dochované dřevostavby mívají i několik set let životnosti za sebou. Průměrná životnost dřevostavby je 80-100 let v závislosti na péči o ni samotnou.

    Dřevostavby jako ekologické bydlení a životní styl

    Dřevo je přírodní stavební materiál, který je plně obnovitelný. Moderní dřevostavby a dřevěné konstrukce se proto vyznačují podstatně nižšími energetickými nároky než ostatní typy staveb. Ve srovnání se zděnou stavbou to může být až o 70 % méně. Z hlediska komlexní analýzy životního cyklu (LCA) je dřevo jednoznačným vítězem. V 90. letech se změnily požadavky a kultura bydlení. Stavební trh na to zareagoval širokou škálou dřevostaveb:

    Lidé si více uvědomují kvalitu ekologického bydlení a zodpovědnosti za životní prostředí - i proto jsou dřevostavby stále více žádané. Kvalitně provedená a postavená dřevostavba dává majitelům navíc velice příjemný hřejivý pocit, navozuje útulnost a spojení s přírodou.

    Copyright © 2010 PRO VOBIS s.r.o. Všechna práva vyhrazena