Sruby & roubenky
Všechno, co chcete vědět o dřevostavbách

Dodatky k článkům

Tisk

DřevoStavby 1/2015: Akustika není slabou stránkou

Lucie Němcová | Úterý, 17. únor 2015 |

03 DSC3380 Foto Martin ZemanTaké v novém roce budou mít specialisté z oboru stavění ze dřeva prostor podělit se s námi o svá know-how a zkušenosti z praxe. Na ožehavá témata dřevostaveb se podíváme ze tří úhlů pohledu – odpovědi na otázky nám poskytnou tři různí odborníci. Prvním číslem letošního roku se prolíná téma akustiky. Podívali jsme se tedy, jak si vede dřevostavba z hlediska zvukové pohody...


Jiří Kohoutek, NATUR HOUSE, s.r.o.:
Chcete zvukově hermeticky uzavřený dům? Pak si nepořizujte dřevostavbu

JKohoutekak se liší akustika zděného objektu a dřevostavby a co ovlivňuje akustiku objektu?
Akustika staveb se zabývá zejména ochranou před nadměrným hlukem, vibracemi a zajištěním optimálních akustických vlastností prostorů s ohledem na jejich užívání. V případě rodinných domů se akustikou odborníci zabývají pečlivěji až v poslední době. Větší procento nových realizací je řešeno správně, tedy účelně podle plánovaného užívání konkrétních prostor. V realizacích, kde se objevují potíže s nepříjemným hlukem, nenajdeme příjemný komfort pro odpočinek. Má osobní zkušenost s objekty, kde se hledá příčina nepříjemného hluku a jeho šíření, pramení s chybnou volbou použitých materiálů a neodborné realizaci stavebních detailů. Především se jedná o realizace staveb svépomocí, kde byla podceněna i příprava prováděcí dokumentace a neodbornost stavebních montérů. Toto platí napříč užitím stavebních materiálů bez ohledu na skutečnost, jedná-li se o dům z cihel nebo dřevostavbu. Neprůzvučnost zděných konstrukcí je oproti dřevostavbě mnohem jednodušeji dosažitelná. Zděné konstrukce mají z akustického hlediska řadu výhod týkajících se zejména šíření zvuku konstrukcí. Tyto výhody spočívají zejména v nižší rychlosti šíření zvukových ohybových vln zdivem a ve vysokém útlumu při šíření podélných zvukových vln na rozhraní střídajících se hmot cihla - zdící malta. V případě monolitických (jednovrstvých) konstrukcí masivních staveb závisí vzduchová neprůzvučnost především na hmotnosti stavebního dílu. Tyto konstrukce kmitají jako celek a platí pro ně, že čím vyšší je hmotnost stavebního dílce (stěny), tím lepšího útlumu dosáhneme. V případě dřevostaveb, které jsou tvořeny lehkými konstrukcemi, akustické vlastnosti významně závisí na správné volbě a provedení všech konstrukcí. Při plánování a provádění stavby je důležitý správný výběr, tloušťka a použití materiálu v konstrukci dřevostavby. Zde se často dělají velké chyby jak při návrhu, tak i při provádění (montáži) celé konstrukce. Architekt, projektant, zhotovující firma a další řemesla musejí znát funkční vrstvy dřevostaveb. Skladba konstrukce dřevěných staveb se totiž značně liší od klasické zděné skladby.

Chce-li mít investor jistotu správně řešené akustiky své dřevostavby, musí vědět, že zvukový útlum (vzduchový nebo kročejový) konstrukce v dřevostavbě závisí na čtyřech hlavních skupinách parametrů:

  • na vlastnostech jednotlivých vrstev (opláštění)
  • na způsobu spojení jednotlivých vrstev dohromady
  • na způsobu provedení dutého prostoru mezi vrstvami (vyplnění zvukovou izolací)
  • v případě kročejové neprůzvučnosti se k výše uvedenému řadí ještě vliv vrchní vrstvy položené na nosné stropní konstrukci

Zvýšit zvukový útlum a snížit hladinu kročejového zvuku lze dosáhnout jen zlepšením všech čtyř hlavních skupin parametrů a jejich jednotlivých faktorů.

Je pravda, že dřevostavba je "hlučnější"?

Ve srovnání se správně navrženým a realizovaným cihlovým nebo betonovým domem je dřevostavba hlučnější. Poznáte to ale jen při opravdu extrémním zatížení. Pokud děti doma nacvičují akrobatický rock 'n' roll nebo prodělávají parašutistický výcvik a trénují si tak skoky z patrové postele, zaručeně o nich budete vědět. Jestliže požadujete zvukově hermeticky izolovaný rodinný dům, tak si dřevostavbu rozhodně nepořizujte. Obecně ale můžeme říci, že sendvičové konstrukce dřevostaveb vykazují lepší vzduchovou neprůzvučnost než konstrukce masivní. Svých vynikajících akustických vlastností však nedosahují dřevostavby vysokou objemovou hmotností stavebních dílů, ale využitím inteligentní kombinace materiálů a skladby konstrukce.

Dosáhnout dobré akustické pohody v dřevostavbě tak není při dodržení určitých zásad velkým problémem. Faktem je, že citlivým místem dřevostavby je snižování hladiny kročejového zvuku, protože je závislé na hmotnosti stropní konstrukce a uspořádání jejích vrstev.

Jakým detailům je dobré věnovat speciální pozornost ve vztahu k akustice?

07 foto nevimVlastní výrobu domu je třeba svěřit odborné firmě, která se věnuje i akustickým detailům již v prováděcí dokumentaci. Na opláštění je třeba použít materiály s vysokou plošnou hmotností. Akusticky lepší jsou konstrukce, které se skládají z dvouvrstvého nebo vícevrstvého opláštění s upevněním sponkami, hřebíky nebo šrouby. Vhodnější jsou konstrukce, které mají větší rozteče mezi sloupky/trámy. Samozřejmě je tento fakt podřadný statickému posouzení. Lepších akustických vlastností lze dosáhnout, pokud bude opláštění spojeno s konstrukcí bodově. Čím větší je vzdálenost mezi oběma opláštěními stěny, tím více je zvuk tlumen. Výsledný efekt je lepší, je-li vložena do dutiny vláknitá izolace. Izolace z vláken (minerálních, dřevitých nebo skelných) jsou vhodnější než izolace s uzavřeným povrchem (například polystyrénové desky). Pro snížení kročejového hluku stropních konstrukcí jsou vhodnější pórovitě otevřené izolační materiály. Hmota stropní konstrukce v případě patrových domů zvyšuje akustické parametry, velký vliv má těžká litá podlaha. Je třeba zamezit přenosu zvuku instalacemi, netěsnostmi a průchody (plánování detailů). Zvláštní pozornost je třeba věnovat detailům, jako jsou:

  • kovové́ obvodové́ profily (CW a UW) musí́ být po celém svém obvodu akusticky odděleny (podložením profilů trvale pružnou separační́ páskou nebo trvale pružným tmelem) od ostatních stavebních dílců̊ (steny, podlahy, stropy)
  • napojení mezi stěnou a deskami se provádí́ spárovacím tmelem nebo trvale plastickým tmelem, pro akustické́ příčky se doporučuje plastický tmel
  • ve spojení mezi deskami a stěnami nesmí́ být žádný otvor (například elektro zásuvka) ani spára
  • navýšením počtu sádrovláknitých desek zlepšuje vzduchovou neprůzvučnost, použitím různých tlouštěk desek na jednotlivých stranách stěn (asymetricky) se zlepší akustické́ vlastnosti příčky

06 izolace v podlaze spravne Foto Aleš BrotánekJak řešit případnou vzduchotechniku v domě, aby neměla na akustiku objektu neblahý vliv?
Při provozování vzduchotechnických zařízení v rodinném domě vzniká hluk, který se šíří vzduchotechnickým zařízením a konstrukcemi budov. Problematiku útlumu hluku je třeba řešit komplexně a sledovat všechny cesty, kterými se může onen nepříjemný hluk šířit od zdrojů k posluchači v interiéru i v exteriéru. Vzduchotechnické zařízení vykazuje přirozený útlum DP, jenž vzniká vyzařováním akustické energie jednotlivými prvky VZT systému do okolí. Přirozený útlum tvoří dílčí útlumy v potrubí, kolenech, odbočkách a rozbočkách, koncových elementech (vyústkách). Hodnoty výše uvedených složek útlumu se zjišťují zpravidla teoreticko-experimentálními metodami a jsou tabelovány či přibližně stanoveny matematicko-fyzikálními rovnicemi. V případě kratších úseků vzduchotechnických rozvodů v realizované stavbě nepočítejte s přirozeným útlumem potrubí.
Mezi aktivní (hlavní) prvky útlumu hluku patří ve vzduchotechnice tlumiče hluku. Výchozí pro jejich návrh je hodnota požadovaného útlumu. Materiály konstrukce pohlcující zvuk mají malou objemovou hmotnost. Jejich účinek (neprůzvučnost) se zvyšuje různými konstrukčními úpravami. Většinou jsou pórovité nebo houbovité.

Dalším prvkem snižování šíření hluku VZT jsou pasivní prvky (vedlejší). Tyto prvky lze rozdělit do 4 samostatných kategorií:

  • Redukce zdroje spočívá buď v úplném odstranění hluku, nebo ve snížení jeho intenzity. Tento způsob boje s hlukem dává širší opatření, která vyžadují mnohem nižší finanční náklady. V dnešní době není možné navrhovat stroje a strojní zařízení zcela bezhlučná, což by ani nebylo žádoucí, protože zvuk vydávaný strojním zařízením může odhalit případnou poruchu respektive stav strojního zařízení.
  • Umístění dispozice je založeno na situování hlučných zařízení a hlučných prostorů, které nejsou dostatečně izolovány od míst, kde hluk může ovlivnit akustickou pohodu v chráněných prostorech.
  • Zvukové izolace spočívá ve zvukovém odizolování hlučného zařízení nebo celého hlučného prostoru.Hluk šířící se zvukovody (vložené tlumiče hluku, hluk šířící se do okolí) pružné uložení zdroje hluku. V případě, že není jiná možnost, jak snížit hluk, jsou tyto zdroje hluku opatřeny alespoň krycími zástěnami, bariérami nebo stěnami.
  • Zvuková pohltivost využívá vlastností některých materiálů měnit zvukovou energii v jinou energii. Vychází z pohlcování hluku v uzavřených prostorech aplikací obkladů z absorpčních materiálů, použití antivibračních nátěrů k tlumení chvění tenkých plechů.

Lze provést nějaká účinná opatření po dokončení objektu?

Většina z nás ocení, když přijde domů, udělá si pohodlí a není rušena sousedem. Je nepříjemné, když slyšíme, co se děje u sousedů - ustavičné dupání na stropě, provoz WC a koupelny, nemluvě o pračce či hlasité televizi. Zaměřme se na hluk šířící se vzduchem a protihluková opatření, která můžeme provést, abychom tento nežádoucí a obtěžující přenos od zdroje k příjemci dokázali snížit. Schopnost konstrukce zvukově izolovat dvě sousední místnosti z hlediska zvuku přenášeného vzduchem se nazývá vzduchová neprůzvučnost a označuje se Rw s jednotkou dB. Jednoznačně platí pravidlo: čím je hodnota vzduchové neprůzvučnosti Rw vyšší, tím lépe. Požadavky na neprůzvučnost stěn upravuje norma ČSN 73 0532.

Pravidelně se na nás obracejí klienti s požadavkem návrhu řešení a realizace "protihlukového opatření" v panelovém domě mezi byty. Zde by měla platit minimální hodnota neprůzvučnosti Rw 52 dB daná normou. Tato hodnota není zpravidla nikde dodržena, odpovídá minimálně 300 milimetrů tlusté stěně z plných cihel.
Čím budou jednovrstvé stěny, které jsou běžné (například betonové, cihlové dutinové, plynosilikátové), těžší (tlustější), tím bude jejich vzduchová neprůzvučnost lepší.
V praxi se dosahuje Rw 40 - 50 dB. Je třeba si uvědomit, že takové konstrukce při splnění požadované normy nám budou nadměrně přitěžovat stropní konstrukce a ubírat užitný prostor místnosti. V těchto případech bych doporučil z důvodů statiky, ekonomiky a především akustiky realizovat vícenásobné (zdvojené) akustické konstrukce.

Vícenásobné (zdvojené) stěny mají dvě vrstvy, které nejsou mezi sebou pevně spojeny a jsou odděleny akustickým izolačním materiálem. Akusticky je nejvhodnější izolační materiál, který má objemovou hmotnost v rozmezí 45 - 65 kg/m3. Lehké a příliš těžké izolační materiály budou akustické vlastnosti příčky zhoršovat. V praxi se dosahuje v případě zdvojených stěn Rw 50 - 65 dB, v případě vícenásobných stěn až okolo 80 dB. Pokud již v bytě bydlíme a chceme zlepšit neprůzvučnost stěn, máme možnost ke stávající stěně ze své strany přistavět druhou, sádrokartonovou nebo sádrovláknitou, na sobě nezávislou stěnu oddělenou od stávající stěny akustickou izolací například Airrock ND. Ještě lepších výsledků dosáhneme při užití foukané celulózové izolace. V tomto případě už i malá tloušťka akustické předstěny (jen přibližně 7,5 centimetrů), docílí velmi výrazného zlepšení zvukové izolace. Dodatečná akustická opatření jsou však velmi složitá a náročná na kvalitní provedení. Doporučuji obrátit se na odborníky v této oblasti s konkrétním požadavkem.

Jaroslav Benák, FERMACELL:
Dnešní dřevostavby dosahují vynikajících akustických parametrů

BenakJaké parametry ovlivňují akustiku dřevostavby?

Konstrukce zděného objektu jsou monolitické (jednovrstvé) konstrukční systémy. Zde závisí akustika (vzduchová neprůzvučnost) především na hmotnosti stavebních dílů. Tyto konstrukce kmitají jako celek a platí pro ně, že čím vyšší je hmotnost stavebního dílce (například stěny), tím lepšího útlumu dosáhneme.
Oproti tomu konstrukce na bázi dřeva jsou vícevrstvé sendvičové konstrukce, které vykazují lepší vzduchovou neprůzvučnost než konstrukce masivní. Svých vynikajících akustických vlastností nedosahují dřevostavby objemovou hmotností stavebních dílů, ale inteligentním kombinací jednotlivých materiálů a skladby konstrukce.
Akustiku objektu ovlivňuje hlavně správný návrh konstrukce a následné provedení na stavbě. Dalším důležitým faktorem jsou také požadavky na jednotlivé konstrukce. To kde se stavba nachází a jakým hlukovým vlivům bude vystavena. Stavba u frekventované komunikace musí být navržena jinak než v klidové zóně.
Chceme-li tedy mít jistotu správně řešené akustiky své dřevostavby, musíme vědět, že zvukový útlum (vzduchový nebo kročejový) konstrukce v dřevostavbě závisí na čtyřech hlavních skupinách parametrů:

  • Vlastnosti jednotlivých vrstev
    Pro tlumicí účinek vrstvy platí stejný princip jako v případě monolitické konstrukce: čím větší je plošná hmotnost vrstvy, tím lepší je útlum. Dalším faktorem zlepšujícím útlum je počet vrstev – platí, že dvě vrstvy desek 10 milimetrů silných mají lepší účinek než jedna vrstva 20 milimetrů silná. Obě vrstvy desek však nesmí být spojeny „natvrdo", například slepením. Zlepšení akustických vlastností, zejména snížení hladiny kročejového hluku, lze dosáhnout přitížením konstrukce například voštinovým akustickým systémem.
  • Spojení vrstev
    Je dobré vědět, že čím více spojovaných bodů se v konstrukci nachází, tím více se zhoršují akustické vlastnosti konstrukce. Připevnění opláštění na konstrukci pomocí sponek, hřebíků nebo šroubů je z akustického hlediska lepší a ekonomicky levnější než lepení desek. Akustické vlastnosti pozitivně ovlivňuje i vložení proužků izolace na nosnou konstrukci. Přes tuto izolaci se pak připevní opláštění, což má za následek zlepšení akustiky konstrukce. Lepších akustických vlastností lze dosáhnout i řešením, při kterém bude opláštění spojeno s konstrukcí bodově (například přes křížové laťování nebo akustickými profily) a nikoli plošně, přímo na nosnou konstrukci. Přenos zvuku přes stojky nosné konstrukce lze dokonce zcela redukovat, provedeme-li oddělení obou opláštění od sebe pomocí dvojité vzájemně nepropojené konstrukce. Výhodou je toto řešení především v případě stěn, v případě stropů je toto řešení neekonomické, protože vyžaduje dvě nosné konstrukce – jednu pro podhled a druhou pro podlahu. V případě nenosných stěn je možné využití pozinkovaných kovových profilů, které jsou proti dřevěným profilům „měkčí" a pro akustiku lepší než profily dřevěné.
  • Provedení dutiny mezi vrstvami
    Vzduch v dutině mezi oběma opláštěními působí jako tlumicí pružina, která je tím pružnější, čím větší je vzdálenost obou opláštění. Nevýhodou je zvětšení konstrukční výšky nosné stropní konstrukce. Účinek takovéto tlumicí pružiny je lepší, je-li vložena do dutiny vláknitá izolace. Vlákna izolace „rozbíjejí" zvukové vlny a snižují tak zvukovou energii. Výzkumy ukázaly, že nejvhodnější je dutinu vyplnit izolací asi ze 70 procent. Izolace z vláken – minerálních, dřevitých nebo skelných – jsou vždy vhodnější než izolace s uzavřeným povrchem (například polystyrenové desky, které mají vysokou dynamickou tuhost).
  • Provedení vrchní vrstvy stropních konstrukcí
    Na správné skladbě vrchní vrstvy na nosné konstrukci závisí akustické vlastnosti celé stropní konstrukce. Velký důraz musí být u dřevěných stropů kladen na hladinu kročejového zvuku a její snížení. Nejvhodnější kročejovou izolací je izolace s pórovitě otevřenou strukturou (dřevovláknité, filcové nebo minerální desky). Pokud jsou na takovéto vrstvě umístěny například sádrovláknité podlahové prvky, sníží se hladina kročejového zvuku přibližně o 9 dB. Desky s uzavřeným povrchem (například polystyren) snižují hladinu kročejového zvuku o 4 dB (uzavřená struktura, šíření akustických vln.

Jak se změnily akustické parametry současných dřevostaveb ve srovnání s někdejšími „okály"?

05 Foto FermacellPři dodržení všech výše popsaných zásad není velkým problémem dosáhnout dobré akustické pohody v dřevostavbě. Dřívější dřevostavby byly navrhovány a prováděny s informacemi a vědomostmi této doby. Systémy se dále vyvíjejí a inovují.

Co se změnilo oproti dřevostavbám před 50 lety:

  • vyšší požadavky z hlediska návrhové normy (navýšení hodnot)
  • v případě rodinných domů nově požadavek na akustiku konstrukce (chráněná místnost), dříve bylo pouze doporučení pro konstrukce
  • člověk je více zatížen různými zdroji hluku
  • skladby jsou daleko propracovanější a materiály lepší
  • ke konstrukčním systémům je celá řada akustických měření

Dnešní dřevostavby jsou moderní stavební systémy, které dosahují vynikajících akustických parametrů (vzduchová neprůzvučnost až 72 dB).

Jakým detailům speciálně věnovat pozornost?

Chyby se mohou udělat jak v návrhu konstrukce (například špatné poskládání jednotlivých vrstev) tak i v následném provedení (například v napojení konstrukcí a detailech). Projektant / architekt / realizační firma musí znát problematiku vícevrstvých sendvičových konstrukcí a jejich chování.

10 hlavních zásad dobré akustiky

  • Na opláštění preferujeme materiály s vysokou plošnou hmotností
  • Akusticky lepší jsou konstrukce, které se skládají z dvouvrstvého nebo vícevrstvého opláštění s upevněním sponkami, hřebíky nebo šrouby
  • Vhodnější jsou konstrukce, které mají větší rozteče mezi sloupky/trámy
  • Lepších akustických vlastností lze dosáhnout, pokud bude opláštění spojeno s konstrukcí bodově
  • Čím větší je vzdálenost mezi oběma opláštěními, tím více je zvuk tlumen
  • Účinek takovéto tlumící pružiny je lepší, je-li vložena do dutiny vláknitá izolace
  • Izolace z vláken (minerálních, dřevitých nebo skelných) jsou vhodnější než izolace s uzavřeným povrchem (například polystyrénové desky)
  • Pro snížení kročejového hluku stropních konstrukcí jsou vhodnější pórovitě otevřené izolační materiály
  • Je třeba zamezit přenosu zvuku instalacemi, netěsnostmi a průchody (plánování a provedení detailů)

Lze provést nějaká účinná opatření pro zlepšení akustiky po dokončení objektu?
Akustickou pohodu je možno zlepšit přidáním dalších vrstev ke stávající konstrukci. Toto má vliv hlavně na zvětšení tloušťky konstrukce.
Pro zlepšení akustiky stěny se dá použít například předsazená stěna s akustickým profilem a sádrovláknitou deskou. Tato skladba dokáže vylepšit akustiku stávající konstrukce podle skladby až o 14 dB. V případě stropu nebo podlahy je možno zlepšit akustickou pohodu použitím vhodné nášlapné vrstvy. Další zlepšení je možno dosáhnou například použitím akustického podhledu s akustickými profily a sádrovláknitými deskami. Celková tloušťka je 40 milimetrů a zlepšení přibližně o 10 - 18 dB podle skladby konstrukce.
Následná opatření jsou dost často spjata s vynaložením zvýšených finančních nákladů.

Patrik Zamazal, MOLO ARCHITEKTI s.r.o.:
Funguje pouze komplexní řešení

Patrik Zamazal (2)Jakými způsoby dochází k šíření zvu ku v konstrukcích r o d i n n ý c h domů?

Charakter zvuku, který se šíří ve zděné stavbě a ve dřevostavbě je skutečně odlišný. Nejprve bych ale popsal, s jakými způsoby šíření zvuku se v domech setkáváme.

Šíření zvuku v místnosti:
Šíření zvuku je jednak přímé a jednak odrazem. Teoreticky by se dalo říci, že čím delší vzdálenost mezi zdrojem zvuku a posluchačem, tím slaběji je zvuk slyšet. Zvuk se ale šíří všemi směry a také má schopnost se odrážet. Proto se při vhodné geometrii prostoru může stát, že se zvuk díky vzdálenosti zesiluje. Například když přímý zvuk od zdroje doletí k posluchači přímo a odražený zvuk se o půl vteřiny opozdí, vnímáme jej jako zesílený. Pokud je tento rozdíl ještě delší, slyšíme jej jako hal nebo dokonce jako ozvěnu. To známe například z prostoru katedrály nebo koncertních místností. I v rodinném domě, když je delší obytná místnost a vysoký odrazivý strop, se může stát, že si dva lidé stojící vedle sebe rozumějí hůře, nežli když stojí na opačných koncích místnosti (mluvím stále o fyzice nikoliv o lidských vztazích, nicméně pro oba případy platí, že je dobré je řešit).

Z toho plyne, že šíření zvuku v místnosti ovlivňuje především její geometrie, tvar, na který nemá příliš vliv konstrukce domu. Druhým neméně důležitým prvkem je odrazivost nebo pohltivost ploch (stěn, podlahy, stropu, nábytku...). Když přijdeme do nezařízené místnosti, je pravděpodobné, že poznáme rozdíl odrazu v místnosti s omítnutou zdí oproti lehké konstrukci opláštěné sádrokartonem. Stejně jako je slyšitelný rozdíl mezi flétnami z javorového dřeva, oproti flétně ze dřeva třešňového. Když pak ve zděné stavbě postavíte sádrokartonové příčky a podhledy, už rozdíl pravděpodobně nepoznáte. Ještě více ovlivňují odraz zvuku pohltivé plochy, jako jsou koberce, závěsy, gauče, obrazy, osoby, nebo dokonce tapiserie a akustické podhledy.

Prostup zvuku mezi místnostmi:
Tady se rozdíl mezi zděnou stavbou a dřevostavbou projeví mnohem více. Pro příklad si vezmu zděnou příčku deset centimetrů silnou a přibližně stejně širokou příčku ze sádrokartonu na rámové konstrukci. Protože zvuk je vlnění, vnímáme u něho sílu tedy výšku vln a tón tedy frekvenci nebo délku vln chcete-li. Jelikož různé materiály odlišně pohlcují jednotlivé frekvence, charakteristiky útlumu budou u jednotlivých frekvencí odlišné, ale průměrná měřená hodnota útlumu obou stěn je prakticky shodná. Přesto se subjektivně zdá, že lehká příčka opláštěná jednou vrstvou sádrokartonu propouští zvuk lépe. Je to pravděpodobně tím, že některé frekvence vnímáme jako rušivější než jiné. Zlepšení akustických vlastností v případě lehkých příček ale není z technického hlediska žádný problém, navíc je možné nastavit akustické vlastnosti cíleně podle jednotlivých frekvencí a hlasitosti. Stačí například jednu plochu sádrokartonu zdvojit, dále je možné oddělit nosnou konstrukci pro každou stranu příčky, je možné pod sádrokartonovou desku instalovat akustickou desku z kartonové voštiny plněné pískem a podobně.

Ne každý si uvědomuje, že i velmi malý otvor zvlášť v rohu nebo koutu místnosti dokáže přenést zvuk do sousední místnosti téměř všechen. Podobně je na tom konstrukce dveřního křídla, která dokonale akustickou stěnu degraduje na parametry špatně izolačního dveřního křídla. To vše je řešitelné, ale fungovat bude pouze, bude-li řešení komplexní.

Naše klienty vždy upozorňuji, že akustický útlum v rodinném domě má smysl řešit cíleně na místnost, která má být odhlučněna. V rodinných domech se nezřídka stává, že se dveře mezi místnostmi nezavírají. To se často týká i dveří na toaletu. Otevřené dveře jak si lze snadno představit propustí zvuk všechen. Ne že by nebylo hezké mít super izolační stěny všude, ale vše má svojí cenu, která pak obvykle znamená větší zadlužení investora.

Kročejový hluk:
Další důležitou kapitolou je prostup zvuku, který se šíří konstrukcí. Nejsnáze si jej představíme jako dupání souseda v patře nad námi. Není sice slyšet, co říká, ale víme, kudy chodí. Když se vrátíme do staveb budovaných před érou železobetonu, najdeme mnoho konstrukcí dřevěných stropů, které velmi dobře fungují. Obvykle se jedná o konstrukci trámovou s hrubou prkennou podlahou, na které je škvárový násyp, do něhož jsou vloženy polštáře (trámky), na které byla kotvená čistá podlaha. Podhled měl mnohdy samostatnou konstrukci, na které byla prkna s rákosem a omítkou. Takovéto konstrukce jsou z hlediska útlumu zvuku mnohem lepší než pozdější panelákové železobetonové stropy.

Jak se vlastně zvuk konstrukcí šíří?

Nejlépe je představit si buben, do kterého bouchne bubeník paličkou (tedy naše noha), prohne membránu (tedy strop), ta předá energii projevující se jako zvuk a ten ji šíří vzduchem. Jak tento jev v konstrukcích můžeme tlumit? Můžeme zatížit membránu tak, aby ji nerozkmitala naše noha. Může to být těžký zásyp nebo silná vrstva železobetonu. To obvykle samo o sobě nestačí. Druhá možnost je položit na buben hadr a ztlumit pád paličky. Ve stavbě se proto požívají plovoucí podlahy, tedy konstrukce, kdy vrstvu po které chodíme (například podlahové kazety), oddělíme od nosné konstrukce něčím pružným, obvykle minerální vatou. Dalším možným způsobem, jak zabránit přenášení zvuku, je zabalit buben i s paličkou a bubeníkem do bedny. Ta představa vypadá legračně, ale ve stavbě je tato metoda překvapivě jednoduchá a účinná. Stačí totiž vytvořit samostatný podhled, který je nesen vlastní konstrukcí a pokud bychom chtěli zabránit dalšímu vylepšení vlastností akustického útlumu, můžeme jej přitížit například pískem. Představte si váhu vlastního těla, která rozkmitá strop. Ten předá energii vzduchu a ten musí rozkmitat podhled, na což už má mnohem méně energie. Takže v případě porovnávání dřevostavby a třeba železobetonové stavby záleží na návrhu a provedení. Vždy je ale při návrhu nutno posoudit, kdy „kročej" tlumit, kdy jej tlumit velmi a kdy jej netlumit vůbec. Jen pro příklad tlumit „kročej" na mezipatře v jedné obytné místnosti, když se zvuk kroků nese celým prostorem, jsou vyhozené peníze. Naproti tomu o zvuk mezi byty je nutné starat se velmi.
V případě rodinných domů je ještě jedno velmi levné řešení – nedělat patro a postavit pouze přízemní dům.

Je pravda, že dřevostavbu lze snadněji nastavit na požadované akustické vlastnosti než zděnou stavbu. Pokud je požadavek na dodatečné úpravy pro zlepšení akustiky, většinou to jde poměrně snadno. Ale je také pravda, že se snadněji dřevostavba akusticky pokazí, ať už v návrhu nebo při realizaci.
V současné stavební praxi jsou obvykle akustické parametry horší než v případě staveb zděných, což bych ale nepovažoval za chybu, pokud jde o vědomé rozhodnutí. Obecně - zlepšování akustiky něco stojí a s rozpočtem klienta je nutné zacházet zodpovědně. Mám ale dojem, že většinou jde spíše o nevědomá rozhodnutí.

Jak řešit případnou vzduchotechniku v domě, aby neměla na akustiku objektu neblahý vliv?

Pokud se jedná o problémy s hučícími vyústkami, přeslechy zvuku z místnosti do místnosti potrubím, případně šíření zvuku ventilátorů potrubím, jde o chybný návrh popřípadě chybné zaregulování. S chybou v projektu jsem se dlouho nesetkal, problémy se zaregulováním se občas stanou, ale je snadné je odstranit - znovu zaregulovat (tedy práce jednoho technika na odpoledne). Jiná věc se týká stavební akustiky. Protože obvyklé řešení odtahu vzduchu z místností je pod dveřmi, kde se nechává přibližně centimetrová mezera. To je, jak jsem se již zmiňoval, slabé místo pro šíření zvuku z místnosti do místnosti. Řešení je snadné za pomoci prahu dveří a akustické prostupky vzduchu. Ta je konstruována jako labyrint opatřený akusticky pohltivými stěnami, kterým může proudit vzduch, ale zvuk je utlumen. Akustické prostupky mohou být osazeny na stěně, dveřích, nebo dokonce v rámci padacího prahu.

A je tu ještě hluk samotné větrací jednotky. Vždy se snažím, aby mezi obytnou místností a technickou místností s jednotkou byly pokud možno dvoje dveře, protože je to jednodušší nežli jedny dveře akustické. Pokud má být vzduchotechnická jednotka pověšená na zdi nebo na stropě, je dobré myslet na to, jak zabránit šíření chvění ventilátorů konstrukcí.

Na závěr je třeba říct, že se nepovažuji za odborníka na akustiku a vím, že tato problematika je velmi komplikovaná a někdy i nepředvídatelná.

 Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.


Líbil se Vám článek?
  • Banner

Akce / DřevoStavby

Zobrazit kalendář »

  • Banner

Kterou verzi časopisu preferujete?

74 %
26 %

Soutěže a ankety

Partneři projektu

  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner