Finále 2014

Kde se lišky nechávají krmit

Dřevo, kámen, sklo a kov – Petr a Pavla se rozhodli pro kombinaci tradičních přírodních materiálů, ale v moderním stylu. Když do nového domu vstoupíte se zavřenýma očima, asi až po čase zjistíte, že nápaditý interiér odpovídající trendům současného bydlení se nachází v roubence. Nejdůležitější je mít odvahu, říká Petr. Vše si promyslet a jít do toho.

Málokdo tu odvahu má, každý se drží toho, jak to má druhý. Nechtěli jsme stavět roubenku jako celodřevěnou hájovnu, s borovicovými dveřmi a podlahami, hnědými kastlovými okny a selským nábytkem. Některé jsme navštívili a byla v nich tma. Představovali jsme si vzdušný a světlý dům, proto jsme zvolili velká prosklení, která s bílými rámy dávají také venkovnímu vzhledu roubenky odvážný moderní ráz. Od počátku jsem věděl, že okna budou bílá, jenže nikdo to tady nedělal a výsledek jsem si nedokázal představit. Ani počítačová vizualizace mě úplně nepřesvědčila, nechal jsem si předvést okna červená, modrá, zelená, bílá... Brouzdal jsem na internetu, prohlížel katalogy anglických domů, dokonce jsme byli na výstavě v Německu, kde tamní firmy předváděly roubené dřevostavby s bílými okny v kombinaci s dřevěnou stěnou. Tam jsem se teprve o své volbě ujistil.

Později jsem se zúčastnil už se svými zdejšími sousedy rybářské výpravy do Norska, kde se také veselejších barev na dřevostavbách nebojí, a nakonec – stačí se podívat i na staré roubenky v Krkonoších.

Pozemek jsme sháněli šest let. Až náhodou jsem zajel za svým zákazníkem sem do Jeseníků, trochu s představou o zapadlém konci světa, ale byl jsem nadšený. Každý říká, že je to tady jako v Rakousku nebo Švýcarsku, i příkopy jsou vysečené! Celá vesnice je nová, roubených staveb tu stojí víc, všichni mají upravené zahrady, placený člověk seče trávu, v zimě odhrnuje sníh. A žijí zde příjemní lidé. Zpočátku jsem nemohl pochopit, že když jsme tady zapadli náklaďákem, najednou soused přijel se štěrkem a lopatou a říkal – vidím, že se tu trápíte. Pak mu třikrát vyplavil kurt přívalový déšť, bahno mu nateklo až do restaurace, takže celá obec v noci vymetala. Jen my ne, protože tady ještě natrvalo nebydlíme, tak jsme pak museli aspoň koupit pivo. To si v současném bydlišti neumíme představit. Složení obyvatel je na stejné hladině, všichni jsme naplaveniny, každý je odjinud, a proto jsme si možná nějak bližší a vzájemně si pomůžeme. Máme skutečně normální sousedy a o to je zde život příjemnější.

Česká firma nezklamala

O stavbě jsme nejprve dva roky jednali se zahraniční firmou. Před podpisem smlouvy jsme navštívili její dvě realizace, kde nás překvapilo, že majitelé měli podobné negativní zkušenosti s montážními firmami a domy jim zůstaly rozestavěné. Zastavili jsme proto u roubenky, kolem které často projíždíme, a líbí se nám, jak je řemeslně provedená. Dostali jsme kontakt na firmu Dřevostavby Harabiš s doporučením, že budeme určitě spokojeni, a skutečně už první schůzka na nás zapůsobila příznivě. Když jsem si přečetl návrh smlouvy, překvapilo mě, že není psaná jednostranně, jak to obvykle u zakázek bývá. Zdeněk Harabiš v ní měl uvedené pokuty i pro sebe, kdyby nebylo něco v pořádku.

S odstupem času musím říct, že jsme opravdu zvolili správně. Setkali jsme se tady s pár firmami, se kterými jsme byli maximálně spokojeni, a pak tady byly firmy, kterým bych už práci nedal. Třeba základová deska má být rovná s tolerancí tří milimetrů, od dodavatele jsem dostal ujištění, že ji jinak nestaví, jenže výsledek byla tolerance osm centimetrů. Desku jsme opravovali, pan Harabiš už na nás tlačil, že nebudou moci ten rok nastoupit, když nedodržíme termín, protože mají nasmlouvané další domy. Začátek byl pro nás tedy trochu stresující, pak se ale vše zklidnilo a dobře to dopadlo.

Se svou firmou se také pohybuji ve stavebnictví a vím, jak to na stavbách chodí. Například se nestává, že by majitel firmy pracoval zároveň se svými lidmi. Musím ocenit, že pan Harabiš byl celou dobu na stavbě a předváděli tady úplný koncert. Dům za pět dní stál až po krov a za týden se pokládala střecha. Bylo to neskutečné a všichni sousedé, kteří měli se staviteli většinou problémy, se nás s obdivem ptali, co to máme za firmu...

Obvodové stěny jsou dvouplášťové z lepených trámů se spoji na rybinu, mezi nimi je konopná izolace. Šli jsme touto cestou zateplení a jsme rádi, protože roubenka získala opravdu dobré izolační vlastnosti, nedochází k profukování stěn a plné trámy vidíme i z interiéru, kde jsme si nepřáli mít jen palubkový obklad. Stěna je z vnější i vnitřní strany z borovice, která má sice více suků, ale konstrukci domu jsme chtěli mít bytelnější, ze dřeva s větší životností, než má smrk. Strop a celé podkroví máme obložené smrkovým dřevem, kde jsme do první vrstvy laku nechali jemně namíchat bílou barvu. Jednak se nám bělené dřevo líbilo už z katalogů a zároveň jsme se chtěli vyhnout tmavnutí interiéru, ke kterému dochází při stárnutí dřeva. Také další zařízení jsme vybírali ve světlém odstínu, abychom tady nevytvořili temný prostor.

V jednoduchosti je síla

Všechno máme na elektřinu. Uvažovali jsme o vrtu a tepelném čerpadle, což nám stavební firma naštěstí rozmluvila, protože investice 700 000 korun se nám nemůže vrátit. Pak například životnost kompresoru je osm až deset let, při opravě se dozvíte, že už je zastaralý, a musíte koupit nový... Raději jsme si pořídili kvalitnější elektrokotel za 35 000 korun a ušetřené peníze můžeme každý rok protopit na elektřině. Ale neprotopíme. První zimu, kdy v místnostech ještě nebyla regulace tepla, neměli jsme ani dveře a jen jsme temperovali, aby nezamrzla voda, jsme dvěma kilowatty vytopili celý dům. Venku bylo mínus osmnáct a tady bylo šestnáct stupňů. Za jeden rok jsme měli spotřebu za oba domy – vedle roubenky máme ještě dům pro hosty – 36 000 korun, bydleli jsme tu sice jen přes víkendy, ale večer svítí světla, nonstop pracují čerpadla a filtrace na jezírku, často užíváme osmikilowattovou saunu. Takže jsem spočítal, že až tady budeme bydlet natrvalo, i s vařením bychom se měli ročně vejít do 50 000 korun za elektřinu. Za dva domy to není přehnaná cena.

Topné čerpadlo by také odebíralo elektřinu a zjistili jsme i další věc. Kdysi v obci často docházelo ke kolísání napětí, zvlášť v zimě, když foukal vítr. Už jsme byli bez proudu až tři dny v kuse. Sousedovi kvůli těmto nárazům vyhořela v čerpadle elektronika a škoda ho přišla na 70 000 korun. Takže jsem přesvědčen, že v jednoduchosti je síla – čím složitější technologie, o to více se o ně musíte starat, a kromě toho se stále vyvíjejí. Proto jsme zvolili jednoduchá a levná řešení. Kachlová kamna máme jen z toho důvodu, že v případě výpadku proudu zatopíme dřevem a nezamrzneme. Dva dny se sice nahřívají, pak ale opravdu stačí co čtyři hodiny jedno polínko a máme 22 stupňů v celém domě!

Trochu jiné fitness

Vzhledem k tomu, že jsme nestavěli svůj první dům a fyzická práce nás baví, spoustu věcí jsme si udělali sami. Roubenku i sousední dům jsem vymyslel a rozkreslil, včetně zakomponování staveb do terénu, a pak jsme tady s manželkou oba trávili opravdu mnoho hodin na různých dodělávkách – broušení, natírání, pokládka plovoucích podlah, zábradlí u schodiště... Dneska mám alespoň přehled, kde jaká trubka nebo kabel vede. Venku jsme dělali obrubníky, krboviště, pořídil jsem si minitraktor a s ním převezl hromady hlíny, abych vymodeloval terén a jezírko. Chtěli jsme do něj nasadit ryby, ale z této představy nás rychle vyvedli místní, protože mají zkušenost, že by je vylovily vydry nebo ondatry z blízké hráze. Žijeme tady uprostřed přírody na břehu vodní nádrže a u lesa, ze kterého chodí k plotu liška s mláďaty, která se nechají krmit.

Roubenka stojí tři roky, ale nespěcháme, pomalu si ji po víkendech zařizujeme a až se přestěhujeme, už tady bude všechno, včetně nádobí. Sousedé občas zavolají, abych si s nimi zahrál tenis, my máme ale zatím jiné fitness. Manželka si trochu stěžuje, že sem jezdíme jenom dřít, ale dočká se. Jednou tu budeme odpočívat.

Připravila Helena Petáková
Foto Martin Zeman

Spodní stavba: betonová základová deska
Stavební systém: roubená konstrukce, borovicový lepený masiv, sendvič 300mm (100 mm dřevo, 100 mm izolace, 100 mm dřevo)
Krov: dřevěný – smrk
Střešní krytina: pálená taška Tondach Stodo
Vstupní dveře: dřevěné
Okna: plastová, profil 85 mm
Zasklení: izolační trojsklo
Podlahy: dlažba, plovoucí podlahy
Topení: elektrický kotel, podlahové topení, kachlová kamna
Pozemek: 5000 m2
Zastavěná plocha: 184 m2 + 96 m2 dům pro hosty
Obytná plocha: 250 m2 + 90 m2 dům pro hosty
Realizace: Dřevostavby Harabiš s.r.o., www.drevostavby-harabis.cz

Akce / DřevoStavby

Zobrazit kalendář »

gotop