Sruby & roubenky
Všechno, co chcete vědět o dřevostavbách

Inspirace z redakčních návštěv

Časopis sruby&roubenky 3/2012
Tento článek vyšel v: Časopis sruby&roubenky 3/2012
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 40 Kč
Objednat časopis
Tisk
POJĎTE DÁL: <small>Malý, ale šikovný</small>

POJĎTE DÁL: Malý, ale šikovný

Helena Petáková | Pátek, 28. červen 2013 |

Sruby jsme s manželkou začali obdivovat při našich výletech do Skandinávie, kam jsme jezdili hlavně v zimě chytat pstruhy pod ledem zamrzlých jezer. V Severní Americe nás zase lákalo rybařit v indiánských rezervacích. A když nás kamarád, který měl úklidovou firmu ve Vancouveru, vzal do horského městečka Wistleru, kde jeden z domů patří i senátorovi Kalifornie, a viděli jsme, co všechno se dá ze dřeva postavit, nádherné sruby, opravdu paláce na břehu jezera, tak nás to chytlo doopravdy a začali jsme o našem srubu víc přemýšlet. Tam jsem nakreslil jeho první skicu.

 DSC1795Tady pod Ještědem se pozemek shání už těžko, tedy jak komu. První jsme si našli v Jizerských horách, ale dům z kulatiny nám tam postavit nepovolili. S roubenkou z hraněných trámů by problém nebyl, protože to je klasická jizerská chalupa. Jenže to se stalo před sedmi lety a dnes už přímo v centru Jizerek veliký srub stojí!

Teď se tedy díváme na Ještěd z druhé strany, přes louky, kde se pasou koně, krásné místo. Měli jsme štěstí, část svého pozemku nám nakonec prodala kamarádka, ale jinak v okolí kvalitní pozemky skoupili developeři a rozprodávají je na malé parcely. Snad menší, než je ta naše, a to je co říct. Sami bychom potřebovali kousek přikoupit.

Z původní skici mnoho nezbylo

 DSC1805Zůstal z ní snad jen ten malý rozměr. V zahraničí jsme viděli kdejaké sruby, ale museli jsme se přizpůsobit našim poměrům. Nakonec jsme zvolili nejjednodušší variantu, která je možná – čtverec s komínem uprostřed, aby všude bylo teplo, klasickou sedlovou střechu... Mohly v ní být i vikýře a získali bychom v podkroví prostornější místnosti, ale to se dá časem napravit.

 DSC1838Srub jsem si sám nakreslil a projektant mě v pár věcech usměrnil, aby dům odpovídal předpisům. Největší změnou jsou pro mě sloupy, na které jsem úplně „zapomněl". Jeden je uprostřed hlavní místnosti, který roznáší váhu stropu po celé šířce domu, další jsou v podkroví a podepírají střechu. Zase o trochu místa k bydlení míň.

Rychlost je výhoda staveb ze dřeva

Stavební firmu Drevodom Rajec jsem objevil náhodu na reklamních stránkách jednoho z telefonních operátorů. Za půl roku jsme měli projekt, zaplacenou zálohu, v únoru začala firma na Slovensku dřevo zpracovávat a sedmého května, den po získání stavebního povolení, už tu byl kamion a za týden byla hrubá stavba hotová. To bylo v roce 2005, stěhovali jsme se na Vánoce 2007, protože rok a půl jsem na srubu pracoval ještě sám.

 DSC1788S firmou jsem velmi spokojený, ve všem mi vyšli vstříc. Stejně tak s truhlářem panem Hronem, který nám dělal okna a dveře. Rozměrově musí být přizpůsobené sedání domu, aby se za pět let mohla provést konečná úprava, což se právě děje. Zavírat a otvírat všechno jde, nikde nic nepraská, takže co musím kontrolovat, jsou jen spáry nad okny. Na jaře jsem zrovna jednu frézoval, v rohu chybí ještě nátěr.

Interiér prošel mýma rukama

Mnoho jsem se naučil od svého dědy a táty. Ačkoliv oba se živili něčím jiným, dřevem byli posedlí – zřejmě jsem něco z toho podědil i já. V období, kdy jsem dům stavěl, ani jeden z nich už mi bohužel nemohl poradit a tak, co jsem nevěděl, to jsem vyčetl v knihách a časopisech.

 DSC1839V přízemí je podlaha rozdělená zhruba na polovinu. Jednu tvoří dlažba se zabudovaným podlahovým topením a druhou klasická dřevěná podlaha z modřínových fošen. V patře je všude borovice, opět jsou to fošny šroubované na dřevěný rošt. Vzpomínám si, že na pasování podlahových prken padnul hever z manželčina auta. Ukázalo se však, že pečlivé sražení prken se vyplatí. Dřevo jsem sice kupoval jako suché, ale v dnešní době umělých sušáren je pojem „suché" velmi relativní. Skladoval jsem je dobrý rok před montáží přímo v domě a spáry jsou zatím minimální.


 DSC1846Na stropech v přízemí jsou pohledová prkna, na stropech v patře kombinace OSB desek a sádrokartonu, které jsou různě buď štukovány, nebo opatřeny strukturální barvou. Vestavěné příčky – v přízemí jsem použil Ytong, snadno se s ním pracuje, jak s ohledem na instalace, tak i na finální povrchovou úpravu. V patře jsou příčky z dřevěných roštů zaklopených sádrokartonem. Veškerá izolace domu je provedena kamennou nebo ovčí vlnou. Oproti projektu jsem všude nějaký centimetr přidával. Přeci jen jsme na horách...

Minimální údržba

Stavební firma nám doporučila také řemeslníky, kteří ručně srubovinu obrousili. Následoval hned nátěr, který jsme dělali ještě v tom roce 2005, a pak jsme poslechli radu, že čerstvé dřevo by se nemělo natírat všemi vrstvami najednou, takže podruhé jsme srub natřeli vlastně teprve vloni. Nátěr by měl vydržet pět let, ale já si myslím, že i déle.

Každý rok srub omývám napěněnou mýdlovou vodou a pomocí tlakového čističe (vapky) celý dům ostříkám. Smyje se prach a je cítit, jak dřevo pookřeje a rozsvítí se. Doporučují to nejen odborné knihy, ale viděli jsme to u našeho známého ve Vancouveru – majitelé srubů si jeho firmu najímali nejen na úklid interiéru, ale právě i na mytí zvenku.

Dřevo je také slyšet

 DSC1868Zpočátku jsem měl pocit, že srub víc než jiné stavby propouští zvuky zvenku. Jsou to tlumené dunivé zvuky – například vlaku, který tady projíždí kousek od nás, ale i jiné. Na vrzání a praskání dřeva jsme byli připraveni předem právě z Kanady, kde jsme slyšeli dokonce každý krok našich hostitelů nad námi. Ale jako důvod přestat o srubu uvažovat jsme to zavrhli.

Chtěl jsem také vybudovat protihlukové izolace, dokonce na stropnicích jsem už vytvořil izolované koryto, které se pak vylévá betonem, protože beton hluk vodí nejmíň. Ale nakonec jsem se rozhodl, že do dřevostavby beton dávat nebudu.

Dřevo na topení měříme na kyblíky, stačí jeden denně

 DSC1859Žijeme tady ve výšce 500 metrů nad mořem, často silně fouká vítr, letos jsme zažili mínus 28 stupňů, přesto jsme zimu uvnitř nepocítili. Trochu víc jsme museli topit, než jsme srub po třech letech vyspárovali, ale nijak výrazně.

Máme ústřední topení s elektrickým kotlem, v přízemí jsou dva radiátory a v podkroví je radiátor v každé místnosti. Elektrické topení ale využíváme jen, když nejsme doma, nebo po ránu, abychom nevstávali do vychladlého bytu. Po většinu roku nám na vytápění vystačí krbová vložka. Spotřebu dřeva máme minimální – tak čtyři až pět kubíků za zimu. Srub je malý a dřevo je výborný izolant.


Vlastní ryby ve vlastním rybníku

 DSC1813Na pozemku jsme poprvé našli trávu tak po výšku balkónu. Vysekal jsem ji a zjistil, že přes něj teče malý potok, pramínek, který ale na jaře vypadá trochu jako Niagarské vodopády, když najednou odtává třeba metr a půl sněhu. Pramen napájí obecní nádrž. U nás se ale většinou vsakoval jen tak do louky a do nádrže teklo minimum vody. Tak jsem se s obcí dohodl, že potok na pozemku svedu do potrubí a při té příležitosti jsem si tu vybudoval menší kamennou kaskádu s rybníkem. Mám tady ventil, když je vody hodně, pustím ji do potrubí, když málo, proteče naším rybníkem.

Život v dřevěném domě je splněný sen

 DSC1780Jenom bych ten náš srub o něco zvětšil, alespoň metr na délku tady chybí, ale to člověk pozná, až později. Bydleli jsme už v menším pronajatém bytě a tady se dvěma dětmi se srovnáme určitě líp. Spíš není kam schovat veškeré to příslušenství, které k domu patří. A také, které patří k mým zájmům - jsem rybář, myslivec, mám letecké modýlky... - alespoň jsem si pro sebe zabral jednu místnosti v podkroví.

Celý život jsme s manželkou zaměření na přírodu. Vzpomínám, jak jsme ve Švédsku leželi pod širákem a říkali si, že bychom na takovém místě chtěli bydlet ve svém srubu. Představoval jsem si, že koupím kus lesa, vymýtím paseku... Všude to už nejde, ale třeba v Kanadě ještě ano. Sen se nám splnil jen částečně, člověk musí mít rozum. Dětem by se bez kamarádů dobře nežilo. Jsme tu všichni spokojení.


Připravila Helena Petáková

Foto Martin Zeman

Návštěvu najdete v čísle 3/2012. Redakční návštěvy jsou nedílnou součástí časopisu sruby&roubenky. Podívejte se naši výhodnou nabídku předplatného.

PhDr. Helena Petáková

Vaše komentáře (5)

Líbil se Vám článek?

Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”

  • Znovuzrozený Fénix ze Salajny

    Znovuzrozený Fénix ze Salajny

    Čtyři budovy do čtverce, uzavřené samostatné hospodářské usedlosti s polnostmi kolem. Takové statky se stavěly v Bavorsku (francký dvorcový statek) a odtud se vlivem historické…

  • Když se zadaří, tak vznikne dřevostavba jako z pohádky...

    Když se zadaří, tak vznikne dřevostavba jako z pohádky...

    Skřítkové tesaři vylezte z mechu, chopte se náčiní, postavte střechu. Skřítkové ze skal a skřítkové z lesa – pila ať pracuje, sekera tesá... Že je vám to povědomé? Samozřejmě.…

  • Jaguar na sjezdovce

    Jaguar na sjezdovce

    Stejně jako se automobil stal významným znakem společenského postavení, míry vkusu a ekonomického kapitálu, lze i dům považovat za symbol úspěchu, životního stylu i aspirací majitele.…

  • V dřevostavbě jako v Ráji

    V dřevostavbě jako v Ráji

    Nejlepší životní rozhodnutí většinou nevznikají přes noc, ale dozrávají postupně a dlouho, stejně jako třeba dobré víno. Sympatická pětičlenná rodina, kterou jsme v čerstvě…

Více článků »

Partneři projektu

  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner