Sruby & roubenky
Všechno, co chcete vědět o dřevostavbách

Inspirace z redakčních návštěv

Časopis sruby&roubenky 4/2013
Tento článek vyšel v: Časopis sruby&roubenky 4/2013
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 50 Kč
Objednat časopis
Tisk
Ve stínu paroží

Ve stínu paroží

Dagmar Šimonová | Pátek, 05. srpen 2016 |

Pěstovat si své hobby je velice důležité, málokdo ale může říci, že si pro svého koníčka postavil dům. A to dům s velkým D. Pavlův lovecký srub dává jasně najevo, kdo je jeho pánem – nejen, že majitel dodal veškeré dřevo pro jeho výstavbu, ale také vlastnoručně skolil každou z trofejí, které zdobí interiér domu. Ve svém království teď může nerušeně relaxovat a připravovat se na další výpravu.

Pocházím z jižních Čech, kde jsme se také se ženou po svatbě usadili. Postavili jsme si dům a založili rodinu. Manželka, která se tak přestěhovala přes půl republiky, si tady ale nemohla zvyknout a nakonec mě přesvědčila, abychom dům prodali a přesídlili do jejího rodného města. Tam jsme postavili dům druhý a zapustili kořeny – oba jsme tu našli práci i přátele.

Z močálu rybník

Mým velkým celoživotním koníčkem je lov, nejen v českých luzích a hájích, ale i daleko za hranicemi naší země. Ze svých výprav si vozím trofeje, které pro mě hodně znamenají, ovšem do našeho zděného, moderně a minimalisticky zařízeného domu se nehodily. Proto jsem s postupem času začal přemýšlet o chatě, kde by moje záliba našla domov a kam bychom jezdili na víkendy a prázdniny. Když jsem tedy začal pokukovat po pozemcích, uvědomil jsem si, že je to vlastně výborná příležitost vrátit se alespoň částečně do svého rodiště. Kousek od svých rodičů jsem našel kompletně zasíťovaný pozemek, který byl ale zarostlým močálem. Odvodnili jsme ho a nashromážděnou vodu teď svádíme do dolní části pozemku, kde funguje jako malý soukromý rybník. Za ty čtyři roky, co tu dům stojí, nebyl s množstvím vody jediný problém. O to intenzivněji bojujeme s krtkem.

02 ve stínu

Kulatina si s parožím rozumí

Protože obchoduji se dřevem, materiál byl jasný, srub byl navíc přesně tím, co absolutně splňovalo moje očekávání. O roubence jsem vůbec nepřemýšlel, surové kulatiny jdou prostě s loveckým stylem dohromady. Moje pátrání po vhodné realizační firmě velmi rychle zakotvilo u pana Haniše, kterého jsem objevil na internetu. Je to jedna z nejstarších firem tohoto zaměření u nás, navíc v době, kdy jsem se do budování pustil, tu ještě tolik konkurence nebylo. Jel jsem se podívat na výstavbu srubu, která právě probíhala, a v následujících osobních jednáních jsem se za krátkou dobu přesvědčil, že pan Haniš je přesně takový partner, se kterým se chci do stavby pustit. Pátrání samozřejmě proběhlo, ale všude, kde jsem se zeptal, jeho firmu jen doporučovali. Jsem člověk, který dá na osobní dojem, navíc když se mi někdo zalíbí, nevidím důvod hledat jinou, i když třeba levnější variantu. V krátkém termínu jsme si tedy plácli, já mu předal své nápady a představy, on je dal na papír a začali jsme diskutovat už nad konkrétními výkresy.

Novela zákona jako na zavolanou

Stavba měla začít v roce 2008, ovšem stavební úřad mi odmítl udělit stavební povolení. Srub se podle nich do tohoto kraje nehodil. Když jsem si domluvil osobní schůzku, rozhodnutí mi objasňovala dvacetiletá slečna, která vůbec nevěděla, jaký je vlastně mezi srubovou a roubenou stavbou rozdíl. Proti rozhodnutí se ale nedalo nic dělat. Naštěstí pro mě vešla v roce 2009 v platnost novela zákona, která povolila, aby v malých obcích do určitého počtu obyvatel o územním plánu rozhodovalo obecní zastupitelstvo. S tím pak už nebyl vůbec žádný problém – byli za rozvoj území rádi.

05 ve stínu

Stavět se tedy začalo v březnu 2009, pan Haniš provedl hrubou stavbu z kulatin, které jsem sám dodal – je to dřevo vytěžené kousek od Jihlavy. Krov zajišťovala jiná firma, dva místní truhláři mi pak z OSB desek zhotovili veškeré příčky v podkroví. V půlce července jsme se mohli nastěhovat.

S celým průběhem výstavby jsem byl nadmíru spokojený – jak s částí pana Haniše, tak i s ostatními profesemi. Bylo mi jasné, že stěny budou po výstavbě hodně pracovat a že se mnoho věcí bude muset ladit v průběhu života stavby, ale upřímně jsem to čekal mnohem horší, než to ve skutečnosti bylo. Samozřejmě se udělaly mezery, dvakrát museli přijet seřídit okna, ale kromě malého defektu v patře, kde se nadzvedává dlažba, je celý dům úplně v pořádku. Specifickým „problémem“ je odkapávání pryskyřice na dlažbu, která se tak musí čas od času čistit.

Velké překvapení na nás čekalo první zimu. Když jsme v domě zatopili, bylo tam najednou tisíce much. Zjistili jsme, že se na zimu usadily v nezalištovaných mezerách kolem oken, které se právě v prvních letech musí nechat odkryté, aby mohla stěna sedat. Letos jsem je pořádně ucpal, tak uvidíme, zda to bude fungovat.

Jako geniální si troufám označit krb v přízemí. Máme tu plynový kotel a podlahové vytápění, kterým temperujeme v zimě, když tu nejsme. Hned jak přijedeme, zatopíme v krbu a za chvíli je nádherně prohřátý celý dům. S přehříváním v létě máme trochu problémy v horní ložnici, ale předtím jsme byli varováni – silně prosklený štít není nijak stíněn. V dolním patře je ale i ve velkých vedrech příjemný chládek.

06 ve stínu

Srdeční záležitost

Exaktně nedokážu posoudit rozdíl mezi naším zděným domem a dřevostavbou, manželka si tu stěžuje na větší hlučnost. Já jsem tady jako v jiném světě. Když si v zimě zatopím v krbu, sednu si do křesla a vzpomínám na všechny zážitky, se kterými je každá trofej spjatá, jsem opravdu šťastný. Je to můj rodný kraj, chodím lovit přímo tady v okolí a navíc je srubová stavba přesně ten styl, který se mi líbí. Co může chtít člověk víc? Podařilo se mi práci zorganizovat tak, abychom tu mohli trávit celé prázdniny, jezdíme sem také často o víkendech. I když lovecký srub není zrovna manželčino gusto, jezdí sem se mnou ráda. Nejen proto, že jsem tu spokojený, ale také si tady odpočine od města. Na víkendy je to tady ideální, stálí obyvatelé tu ale mají velké problémy sehnat práci. Navíc život na vesnici je samozřejmě odlišný, na anonymitu velkého města si zvyknete rychle.

Se stavbou každého domu rostete. Tohle bylo už po třetí a pokaždé jsem se něco naučil. Počtvrté by to určitě nebylo jinak. Někdy se ženou vtipkujeme, že prodáme oba naše domy a postavíme si jeden, který by kombinoval jak její minimalismus, tak můj lov, myslím ale, že to vždy zůstane jen ve fázi teorie. I když – co může člověk vědět, že?

Foto Martin Zeman

Vaše komentáře (0)

Líbil se Vám článek?

Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”

  • Dřevostavba se třemi P(é) byla postavena za měsíc

    Dřevostavba se třemi P(é) byla postavena za měsíc

    Seznamte se s vítěznou dřevostavbou třetího semifinálového kola soutěže Dřevostavba roku! Jedná se o montovanou dřevostavbu, jejíž jednotlivé díly – panely jsou vyrobeny v továrně…

  • Dřevostavba za cenu běžného bytu

    Dřevostavba za cenu běžného bytu

    Stavba nového rodinného domu, a nemusí jít nutně o dřevostavbu, je pro každého stavebníka úkolem velmi náročným. Ten, kdo má zkušenosti alespoň s bydlením ve vlastním domě, má…

  • Menší dřevostavba i zázemí pro milované psy

    Menší dřevostavba i zázemí pro milované psy

    Psi mi byli od dětství blízcí. Mládí jsem trávil na svazarmovském cvičišti a jako dospělec jsem se začal hlouběji zajímat o psy vodicí pro nevidomé. Rozhodnutí věnovat se tomu…

  • Malý, ale šikovný srubový dům

    Malý, ale šikovný srubový dům

    Sruby jsme s manželkou začali obdivovat při našich výletech do Skandinávie, kam jsme jezdili hlavně v zimě chytat pstruhy pod ledem zamrzlých jezer. V Severní Americe nás zase lákalo…

Více článků »

Partneři projektu

  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner
  • Banner

Reklama

  • Banner
Banner