Kouzelný pocit je, když sedíte uprostřed závějí
Redakce | Čtvrtek, 25. srpen 2016 |
Naše první setkání s pozemkem u kostela bylo víceméně náhodné. O to víc mě okamžitě vzalo za srdce. Od prvních rozhovorů s architektem a od první skici nám bylo jasné, že dům, který zde chceme postavit, nebude zcela obvyklý, ale po něčem takovém jsme ani netoužili. Přestože jsme trvali na tom, aby tvar, velikost a umístnění domu byly přizpůsobeny okolí, chtěli jsme od domu trochu víc, než co by nám dokázala nabídnout replika roubenek, jakkoliv jsou krásné.
A tak díky spolupráci s původním majitelem pozemku a dodavatelem stavby si dnes již skoro rok s dětmi užíváme pohodu v nové dřevostavbě. Ačkoliv dům není ještě zcela dokončen, už teď nabízí většinu toho, co jsme od něj čekali. Za každého počasí si s hrnkem dobré kávy nejvíce vychutnávám posezení u rohového okna a těším se na výhledy z vikýře po dokončení podkroví.
Z obou míst je krásný výhled na krkonošské hřebeny a člověk má pocit, že sedí uprostřed louky. Mám také dokonalý přehled o lumpárnách naší drobotiny a mohu se kdykoliv pozdravit s kolemjdoucími sousedy. Díky velkým odstupům zástavby a malému provozu okolo větší prosklení nijak neruší.
V zimě je kouzelný pocit sedět uprostřed závějí a přitom se hřát v příjemně vytopeném prostoru s praskajícími kamny za zády. Díky absenci oplocení, která je pro tuto podhorskou vesnici charakteristická, a díky propojení se zahradou se často stává, že se při snídani pozorujete se srnkami, které se pasou na zahradě a na planých jabloních, co zbyly na pozemku z předchozích let.
Lenka s dětmi
majitelka domu