Akumulační stěny do dřevostaveb patří
Administrator | Středa, 19. prosinec 2012 |
Schopnost akumulovat teplo je u každé stavby velmi rozdílná. Klasická cihlová zeď s omítkou bez dodatečných vrstev je na tom velmi špatně, a to především z důvodu, že samotná zeď z cihel či jiných zdících materiálů sice teplo akumuluje, ale propouští jej do exteriéru.
Pokud však takovouto zeď opatříme z exteriéru dostatečnou vrstvou (cca 200mm) tepelného izolantu, stává se zeď plně akumulační. Avšak v tomto případě vlastně zeď vychází jako absolutní luxus o tloušťce i 500mm s dodatečnou tepelnou izolací. Tím sendvičová dřevostavba vychází jako nejlogičtější cesta při výstavbě jakéhokoliv objektu.
Desky „tuplovat" - čím více tím lépe
Sendvičové dřevostavby jsou na tom oproti klasickým zdícím materiálům úplně jinak. Běžná nosná konstrukce je až 160mm široká a vyplněná tepelným izolantem, z venkovní strany je oplášťována různorodými deskami a navrch vždy pro přerušení tepelného mostu vrstvou tepelného izolantu. Z vnitřní strany se na konstrukci instaluje parozábrana/parobrzda, namontuje dřevěný rošt zvaný předstěna, který slouží pro případný rozvod elektroinstalace a instalaci dodatečné vrstvy tepelné izolace. Na zmíněný rošt se instaluje obklad povětšinou ze sádrokartonových či sádrovláknitých desek. Levněji zajisté vychází instalace pouze jedné vrstvy o klasické tloušťce 12mm. Avšak pokud se desky použijí silnější a ve více vrstvách, tak nám ve stavbě zajistí dostatečnou tepelně akumulační vrstvu. 
Například v případě, když v zimě svítí slunce a máme dostatečně prosklené jižní plochy, tak je tato vrstva desek schopna do své hmoty pojmout dostatečné množství tepla, které v případě výpadku otopné soustavy či zapomenutém otevřeném okně, bude předáváno chladnému vzduchu v prostoru. Tím nedojde k teplotnímu šoku, na který nedokáže žádná otopná soustava rychle reagovat. Množství pohlceného tepla závisí na tloušťce dotyčné vrstvy a především na její tepelné kapacitě (značí se C).
Tepelná akumulace
Tepelnou akumulaci jak obvodové stěny, tak i příčky a její vliv na teplotní stabilitu interiéru, lze nejlépe vyjádřit za pomoci plošné tepelné kapacity (vztaženo na plochu stěny). Tepelná kapacita je množství tepla (joul), které bylo stěnou pohlceno/vydáno při ohřátí či ochlazení o jeden °K (případně °C).
Je tedy jasné, že nejníže na žebříčku tepelné kapacity jsou tepelné izolanty a naopak jedny z nejlepších akumulačních materiálů jsou například beton, vápenopískové cihly, kámen atd. Obecně tedy platí – čím těžší – tím lepší.
Tepelnou akumulaci stavby rozhodně zlepšuje množství různých předmětů v prostoru – například masivní nábytek či knihy.
Tepelná akumulace nepomáhá pouze v zimě, ale i v létě je velmi vítanou vlastností, neboť v případě horkých dnů se stavba tak rychle neohřeje. Například v noci je vhodné otevřít okna či spustit vzduchotechniku, chladný vzduch vnikne do stavby a postupně se jím ochladí veškeré stěny a předměty. Vrstvy, které mají vysokou tepelnou kapacitu, jsou schopny překlenout nejhorší denní období – návraty domů jsou poté jak návraty do ráje.
Někteří odborníci se přiklání i k výstavbě příček z klasických zdících materiálů. Tepelná setrvačnost takové stavby bývá až v řádech několika dní bez nutnosti vytápění/chlazení.
Zdroj foto http://www.cabincreektimberframes.com