Hrajte s námi o hodnotné ceny/17
Helena Petáková | Pondělí, 03. září 2012 |
K čemu sloužil tento předmět? Mívala ho většina selských hospodářství na výrobu potraviny živočišného původu. Po domácku se vyráběla až do konce 19. století. Teprve vynález odstředivky v roce 1872 umožnil postupné zavádění průmyslové výroby této pochutiny.
Poradili jsme vám dostatečně? Vyplňte tedy soutěžní formulář a za týden se dozvíte, jak jste byli úspěšní.
Mandl na prádlo...
... je na soutěžním obrázku minulého týdne. Vítězem tohoto kola naší poznávací soutěže se stal pan Jiří Švanda. Gratulujeme! Jednoduché krabicové mandly se začaly používat v 18. století, ale k obsluze byli potřeba dva lidé na posunování těžké krabice tam a zpět, protože krabice se plnila kameny nebo pískem, pod jejíž tíhou se mandlovalo plátno navinuté na válcích. Na počátku 19. století se vyráběla celá řada různých mandlů i s převody, kde se již točilo klikou. V roce 1823 byl v Anglii patentován mandl vertikální který práci velice ulehčil. Na mandlu se dá žehlit pouze prádlo, které nemá knoflíky nebo sponky, například ručníky nebo povlečení.
Hlavní pomocník - žehlička
První žehlička byla nalezena v Číně kolem roku 200 př.n.l. Byla to hlubší pánvička s rovnou spodní plochou a dřevěnou rukojetí, pánvička byla vyhřívána žhavým dřevěným uhlím a horkým pískem. V 16. století se začínají používat mandlovací válečky na uhlazování látek. Tímto způsobem se prádlo uhlazovalo ještě počátkem 20. století zejména na venkově.
První žehličky, tak jak si je představujeme dnes, se objevují také v 16. století. Byly to kovářské výrobky z těžkého železa, které se ohřívaly na otevřeném ohni. Časem se objevily i žehličky s vlastním zdrojem tepla, kterým bylo dřevěné uhlí, petrolej, benzín, tekutý a pevný líh, plyn i pára. Protože se dřevem kromě rukojeti nemají tyto výrobky mnoho společného, na našich stránkách se jim věnovat nebudeme, ale zajímavě zpracovanou historii žehlení najdete například na www.valcha.eu.
Poklonu Američance Mary Florence Pott si ale ujít nenecháme
V roce 1871 si nechala tato americká lady patentovat obrovskou myšlenku, na kterou před ní nepřišel žádný muž. Izolovala totiž horní kryt žehličky azbestem a uzpůsobila dřevěnou rukojeť tak, aby ji žena mohla lehce odnímat a přichytit na jinou žehličku. Přednost tohoto vynálezu spočívala v tom, že azbest zabraňoval stoupání horka k rukojeti a žehlířka si nepálila ruku, také výměna žehličky se podstatně zjednodušila. Tyto žehličky „Mrs. Pott" se dlouhá léta těšily velké oblibě, mnohdy se používaly i po nástupu žehliček elektrických pro svoji ekonomičnost, nebo tam, kde ještě elektřina nebyla zavedena.
Zdroje fotografií a informací: Publikace Poselství dřeva z nakladatelství Golempress, Městské muzeum Svitavy a www.valcha.eu
