Když dřevo ožívá – část I.

Dagmar Čechová | Pondělí, 18. srpen 2014 |

Sochařská sympozia si už i v Čechách našla své místo. Začátkem srpna se jedno konalo v malé podbrdské obci Kytín. Tým umělců pod vedením Jiřího Laina zde vytvořil šest děl, spjatých s historií a okolím obce.

K dispozici měli 4 dubové kmeny a dva z douglasky. Rozdělili si zadaná témata tak, aby mohli dobře uplatnit každý svůj specifický styl. Týden návsí zněly motorové pily a sekery, později pak dláta a brusné kotouče.

Z neopracovaných kmenů se rodili Kája Mařík, paní Korutanská, Fabián, Panenka Marie, rybniční panna i abstraktní dílo, symbolizující schéma člověka. Prohlédněte si první dvě vzniklé sochy:

Jiří Lain – Madona do Kostela Nanebevzetí Panny Marie

Jiří dával dohromady tým sochařů na sympozium: „Kromě toho, aby spolu týden v pohodě vydrželi, vybírám je i tak, aby byli komunikativní. Lidi, jako diváci, patří k sympoziu, není to jen o té soše, ale i o tom, aby viděli, jak to děláme, a něco se o té práci dozvěděli."

Schválně omezuje detaily a soustředí se spíše na výraz. „Rád dělám gotiku a věděl jsem, že ta Madona půjde do gotiky, tak jsem si ji vybral. Pár jsem jich už dělal, ale tahle bude největší z nich."

David Fiala – paní Korutanská s děckem

David začal vyřezávat až ve 27 letech. „Rád dělám ženské postavy – po tisíciletí se uctívala pouze mužská energie. Oslavuju v nich matku Zemi. Ženy přitom tolik neškodí Zemi jako muži, pravděpodobně proto, že víc myslí na své děti."

Jeho kytínský úkol vycházel z legendy o vzniku názvu obce, kdy měla přísná paní Korutanská omýt slepému děcku oči vodou z místní studánky, ono prozřelo a první co uvidělo, bylo „kytí".

Můžete si přečíst podrobnější reportáž a příště vám představíme další z kytínských soch a jejich autorů.

Foto: Dagmar Čechová