Když dřevo ožívá – část III.
Dagmar Čechová | Pondělí, 01. září 2014 |
Miniseriál o sochařském sympoziu v Kytíně končí - představujeme poslední dvě sochy: Káju Maříka a Rybáře (abstraktní schéma člověka).
Jitka Kůsová – Kája Mařík
Literární postava malého školáka byla autorkou zasazena do zdejšího kraje, další téma pro sochu tedy bylo nasnadě.
Jitka je kreslířka, malířka, autorka mnoha grafik a soch z různých materiálů. „Dřevo nevnímám romanticky, líbí se mi jeho technické vlastnosti. Je pružné, i ztenčené linie mají pořád svůj objem, toho třeba u pískovce nedocílím."
Dřevěné sochy nebrousí do hladka. „Nechávám stopy po nástrojích schválně přiznané, ať je vidět, čím jsem to dělala."
Důležitá je podle ní nejen samotná výroba sochy, ale i instalace samotná, proto je ráda, když se správným umístěním pomáhají například architekti.
Jiří Němec - Rybář
Jediné abstraktní dílo, schéma člověka z douglasky vzbuzovalo mnoho otázek. Pár hodin před předáním Jiří ještě dostával dotaz: „...a co bude tohle, až to bude?"
Je to pro něj pocitová záležitost, schéma lidské duše, člověka samého. Pevná forma, která má obsah a energii – podstatou je hlava a ten otvor je jako obličej, místo, kudy vidíte do nitra člověka.
Jiří nejraději pracuje se sekyrou. Líbí se mu šrafura, kterou nástroj ve dřevě zanechává.
Celý týden panovala v Kytíně úžasná atmosféra a nejednoho přítomného tak napadlo, že by tento ročník nemusel být posledním.
Text a foto: Dagmar Čechová.
Podrobnější reportáž představuje celé sypozium a všech 6 soch.