Dagmar Šimonová | Čtvrtek, 01. březen 2012 |

V pátek 24.2.2012 se naše redakce zúčastnila přednášky pana Akad. arch. Aleše Brotánka, která byla součástí cyklu Hovory o dřevu 2012. Sérii odborných přednášek pořádaly firmy ARCHCON atelier, s.r.o. a Dřevostavby Biskup, s.r.o. v rámci veletrhu Dřevostavby 2012. Každá z přednášek byla zakončena diskuzí s předními odborníky v oboru dřevostaveb, protože, jak už vyplívá z názvu, Hovory o dřevu měly vyhrazen velký prostor právě pro dotazy a polemiku posluchačů. Nejhojnější účast zaznamenala sobotní přednáška pana Stanislava Biskupa s tématem Stavby z masivních panelů.

Současné stavby z lehčených tvárnic se chovají jako špatné dřevostavby

Tímto tvrzením odstartoval architekt Brotánek svou přednášku na téma Dřevostavba s vlastnostmi stavby zděné. Podložil ho informacemi o nedostatečných tepelně izolačních a tepelně akumulačních schopnostech zmiňovaných staveb, které se při nejlepší vůli nemohou rovnat kvalitně provedené dřevostavbě. Přehledně pak vyložil na stůl pozitiva a negativa dřevostaveb a tradičně zděných domů a snažil se posluchačům vysvětlit, jak snadno jdou odstranit zažité „předsudky" o nevýhodách dřevostaveb – tedy jejich horší akumulační schopnosti a obecně horší vlastnosti akustické. Poukázal pak především na fakt, že hlavní nevýhodou dřevostaveb je jejich malá tradice, která většinu lidí nutí k neodůvodněným pochybnostem.

Architekturu neděláme pro watty, ale aby se v ní žilo

Akad. arch. Aleš Brotánek popsal na některých svých realizacích zásady, kterými se při navrhování a výstavbě dřevostaveb řídí. Protože je zastáncem pasivního a především velice ekologického způsobu výstavby, rozhovořil se o přírodních stavebních materiálech, jako jsou hliněné omítky nebo izolace z celulózy a dřevěných vláken. Poukázal na výborné vlastnosti hliněných omítek a na problémy, které by při jejich realizaci mohly nastat a také vysvětlil výhody izolace z foukané celulózy a její úskalí, která souvisí především s volbou nezkušené stavební firmy. Kritikům pasivního bydlení se snažil vysvětlit, že s individuálním přístupem k navrhování a realizaci každého domu jde vždycky dosáhnout výhodného kompromisu.

Kam posíláme své děti?

Nad podobnou otázkou se zamyslela většina posluchačů ve chvíli, kdy architekt začal hovořit o míře znečištění vzduchu v interiéru a o hodnotách koncentrace CO2 ve třídách základních, středních i vysokých škol. Hodnoty, na které se třída plná dětí dostane po několika vyučovacích hodinách ve starší budově s novými těsnými okny a chybějícím systémem nuceného větrání, mnohokrát převyšují hygienicky přípustné normy. Při překročení hodnoty 1 500 ppm se výrazně snižuje schopnost koncentrace a pamatování, v těchto prostorech však není problém, aby čidla naměřila i 4000 ppm. Jak po svých ratolestech tedy můžeme chtít, aby se soustředily na výuku, potažmo si z ní dokonce i něco pamatovaly, když to v podstatě ani není fyzicky možné?

Kvalita vzdělání v oblasti pasivní výstavby je nedostačující

Závěrečná diskuze se točila jak kolem mnoha detailů, zmíněných v samotné přednášce, tak kolem zarážejícího faktu, jak málo vzdělání v podobném směru se ještě dnes dostává studentům technických škol. Nejen v rámci alternativních stavebních materiálů či sofistikovaných technologií pasivních domů, ale především v oblasti dřevostaveb obecně. Absolventi stavebních i architektonických oborů naneštěstí ještě dnes opouštějí školy bez hlubších vědomostí ve zmiňovaných sférách. Bez značné míry vlastního přičinění tak většinou nejsou schopni „skočit rovnýma nohama" do moderního projektování a pracovat s většinou „netradičních" postupů. Jak vůbec může česká veřejnost překonat absenci tradice dřevěného stavění bez informovaných odborníků?

 

 

Vaše komentáře (5)

Hodnocení uživatelů: 5 / 3
Líbil se Vám článek?03