Čím zateplit spodní stavbu dřevostavby

Redakce | Pondělí, 22. červen 2020 |

Tepelné izolace v obálce budov se za uplynulých třicet let vývoje stavebnictví staly ze spíše „doplňkových" materiálů jedním z prvků, které jsou podstatnou součástí koncepce a návrhu všech staveb. V dnešní době již málokoho z odborné i laické veřejnosti překvapí, že stavby je potřeba tepelně izolovat a že tloušťky tepelných izolací dosahují několik desítek centimetrů. Pro projektanty je pak velkou výhodou, že i investoři chápou potřebu ve stavbách tepelné izolace navrhovat a diskuze se vedou spíše o typu, způsobu aplikace a potřebné tloušťce použitých tepelných izolací.

Tepelná izolace pro zateplení spodní stavby

Podle způsobu výroby můžeme izolace rozdělit na přírodní a syntetické. Podle způsobu aplikace pak na kontaktní, vkládané a aplikované foukáním. Pro zateplení spodní stavby se množina vhodných tepelných izolací dost zúží.

U spodní stavby mohou být tepelné izolace umístěny pod terén a působí na ně zemní vlhkost, ve složitějších geotechnických podmínkách i stékající nebo tlaková voda, proto lze na zateplení spodní stavby použít pouze materiály, které jsou nenasákavé.

Mezi nenasákavé tepelné izolace patří XPS polystyren, EPS polystyren s uzavřenou povrchovou strukturou (perimetrický EPS-P) nebo pěnové sklo.

Výběr materiálu pro zateplení je ale jen součást komplexního návrhu spodní stavby – je potřeba správně navrhnout základy, hydroizolace, konstrukci podlahy na terénu u nepodsklepených staveb, u podsklepených pak také suterénní stěny.

Zateplení spodní stavby spočívá v zateplení soklové části a zateplení základové desky, případně podkladního betonu v případě stavby založené na základových pásech. Samostatnou kategorií je pak zateplení podlahy nad provětrávanou mezerou.

Návrh takového způsobu zateplení se však spíše podobá návrhu zateplení obvodových stěn. Podlaha nad terénem není v kontaktu se zeminou a není potřeba řešit hydroizolace.

Nevýhodou však je, že návrhová teplota vzduchu ve větrané mezeře pod objektem je -15 °C oproti 5 °C, které jsou u podlahy v kontaktu se zeminou. Do podlahy je pak nutno navrhnout více tepelné izolace, která zajistí potřebné tepelněizolační vlastnosti.

obr.: Nosná konstrukce tvořená nosníky z masivního dřeva spojené kovovými vruty umožňuje vytvořit velký otevřený vzdušný prostor Foto: Archteam / Martin Zeman

Zateplení soklové části

Standardně se pro zateplení soklu používá XPS polystyren nebo perimetrický EPS-P polystyren. Desky izolace se lepí pomocí vhodného lepidla na hydroizolaci a svislé boční stěny základů. Je možné také použít mechanické kotvení izolace pomocí talířových hmoždinek, ale je třeba zajistit, aby při instalaci hmoždin nedošlo k perforaci hydroizolační vrstvy.

Při zasypání výkopů po obvodu stavby pak desky tepelné izolace přitlačí na základy nasypaná zemina. Oba typy polystyrenů je potřeba chránit proti UV záření, proto je nutné části izolačních desek, které jsou umístěny nad terénem, chránit další vrstvou.

Obvykle se používají soklové omítky odolné proti odstřikující dešťové vodě. Výška soklové části by pak měla být minimálně 30 cm nad úroveň upraveného terénu okolo stavby.

obr.: Příklad soklové omítky odolné proti odstřikující dešťové vodě. Foto: Dreamstime

Zateplení základové desky

Základovou desku nebo podkladní beton můžeme zateplit dvěma způsoby. Tepelnou izolaci můžeme umístit pod tyto konstrukce na upravený terén, nebo ji vložit do skladby podlahy. Obě varianty je možné i kombinovat.

Při volbě vhodného řešení je důležité stanovit potřebnou tloušťku tepelné izolace. V případě polystyrenu je to v současné době 20 až 25 cm. Pokud bude použit XPS nebo P-EPS polystyren, můžeme ho vložit pod základy na terén. U této varianty je také možnost využít násypů z pěnového skla v tloušťce 40 až 50 cm.

Další možností je vložení tepelné izolace do podlahy. Výhodou je, že lze použít levnější typ izolantu, například podlahový EPS polystyren. Abychom zamezili vzniku tepelných mostů, je nutné klást desky izolantu ve dvou vrstvách s vystřídanými spárami.

Při větších tloušťkách izolace ale může docházet k jejímu stlačování při zatížení nábytkem a při užívání objektu. Abychom toto nebezpečí vyloučili, je potřeba používat izolace, které mají vyšší pevnost v tlaku než standardní podlahový polystyren.

Výhodou podlahové izolace je možnost vedení instalací sítí ve vrstvě tepelné izolace. Nevýhodou je ale velká tloušťka podlahy. Zejména u dřevostaveb je pak velmi složité vyřešit detail u vstupních nebo balkonových dveří, pokud investor vyžaduje, aby horní úroveň podlahy byla ve stejné výšce jako upravený terén okolo objektu.

Připravil: Jiří Teslík, VŠB TU Ostrava