Bydlení v barokním zámku vyměnili za prostornou a útulnou dřevostavbu s pultovou střechou

Lucie Němcová | Neděle, 21. červen 2020 |

Návštěva sympatické dřevostavby v klidné malé vesničce západních Čech byla doslova balzámem na duši. Za přítomnosti zvířecího obsazenstva v podobě dvou psů a kocoura, došlo na vyprávění o životě na zámku, stavbě domu ze dřeva i krásách poklidného života na venkově v minimalistickém stylu.

Na začátku cesty za novým bydlením stálo rozhodnutí o změně našeho domova, jímž byl po několik dlouhých let barokní zámek. Může se zdát pošetilé, chtít stavět svůj malý domek, když můžete žít na zámku s krásnou barokní zahradou a sdílet stejné prostory, jako významné osobnosti českých dějin.

Mezi specifika mé práce kastelána však nepatří jen privilegia, jako jsou procházky vznosnou barokní zahradou a luxusní ubytování v zámeckých salonech, ale také ztráta soukromí a neustálá přítomnost pracovních povinností. To je vyčerpávající zejména pro rodinu, která tím často trpí.

Pozemek s dechberoucím výhledem

Zvažovali jsme dvě možnosti – koupit starou barokní faru a zrekonstruovat ji, nebo postavit novostavbu. Jelikož moji ženu nelákala představa mnohaletého postupného předělávání a dolaďování starého objektu tak jako mě, zvítězila nakonec varianta stavět náš vlastní domek od základů.

Začali jsme tedy s hledáním vhodného pozemku. Nejdůležitější pro nás bylo prostředí – nechtěli jsme rozparcelované pole, ale místo, které bude přirozeně zasazené do kontextu a jednoduše nás uchvátí. A právě tak to bylo s pozemkem, na kterém naše dřevostavba nakonec stojí.

Výhled na pole a louky, minimum sousedů a velká zahrada nás přesvědčili již při první návštěvě. Jedná se dokonce o tři parcely, které byly současně nabízeny dvěma odlišnými majiteli a dohromady utvořily krásný velký pozemek.

Jeho původní stav byl opravdu žalostný – zarostlý trním a zaházený spoustou věcí včetně zbytků původního domu z vepřovic, připomínal více skládku než stavební parcelu.

obr.: Majitelé domu nechtěli šikmou střechu. Neplánovali v půdním prostoru skladovat seno, zdála se jim tedy zbytečná. Střecha je nakonec pultová, architekt sklon její roviny upravil tak, aby se po ní silný vítr vanoucí z pole od západu hladce svezl. Foto: Martin Zeman

obr.: Parcela, na níž stojí dům, je od příjezdové cesty odříznuta potokem. Vstup na pozemek je tak možný pouze přes mostek. Foto: Martin Zeman

Stavět ze dřeva je přirozené

Dřevostavba byla naši volbou z několika důvodů – kromě ceny a rychlé výstavby nás totiž velmi naplňovala myšlenka minimálního zatížení prostředí. Proč stavět z materiálů, které nepůjdou odstranit téměř stovky let, když můžeme využít ty nejtradičnější a přirozené – kámen, dřevo a hlínu.

Zadání pro architekta Jaromíra Veseláka znělo: prostorná a zároveň útulná dřevostavba s pultovou střechou pro dva lidi a pendlující dítě. Dodali jsme, že na televizi nekoukáme a večery raději trávíme příjemným posezením u sklenky vína.

Tři měsíce poté jsme již diskutovali nad finálním návrhem. Potěšilo mě, že dům byl umístěn na pozemku téměř totožně, jako jeho předchůdce, aniž by původní situaci architekt viděl. Jednou z mála změn prvního návrhu byl sklon střechy.

Při stavbě plotu na pozemku jsme zaznamenali intenzivní vítr ze západu. Zkonzultovali jsme tento fakt s architektem a ten v projektu sklon střechy upravil tak, aby se po ní vítr krásně svezl a nebránila mu.

obr.: Atypický tvar domu nabízí z každé perspektivy jinou kompozici. Někomu dům připomíná seník jinému například silo. Humorných historek a bizarních názorů sousedů z vesnice se za dobu existence domu nastřádalo nespočet. Foto: Martin Zeman

obr.: Sofistikovaným použitím latí architekt vytvořil transparentní stěnu, která opticky uzavírá prostor terasy, lehce stíní, ale zároveň nebrání průhledu do zahrady a krajiny. Foto: Martin Zeman

Minimalistický koncept dřevostavby

Dům je nám šitý na míru a každý centimetr čtvereční v něm má svůj smysl. Během stěhování jsme se zbavili dvou třetin věcí a skutečně je nyní nepostrádáme. Myšlenka minimalismu, kterou jsme od začátku sledovali, je dotažena nejen v tvarosloví a dispozici domu, ale také v jeho provozu – náklady na energie jsou minimální, za což vděčíme celkovému konceptu, kvalitnímu zateplení a oknům s trojskly.

Tvar půdorysu domu je lichoběžník, takže pravý úhel lze v interiéru nalézt velmi těžko. Díky tomu však i malé místnosti dostaly neuvěřitelnou prostorovou kvalitu a vůbec nepůsobí stísněně. Ústředním prostorem domu je vzdušný obývací prostor s výškou přes dvě podlaží a malou galerií, kde je umístěn pracovní kout – můžu zde pracovat a zároveň komunikovat se ženou ve spodním podlaží, přitom oba máme své soukromí.

Ostatní místnosti jsou již menší a kompenzují prostornější obývací část. Takovým bonbónkem vnitřního prostředí jsou velká okna, která jsou ve všech místnostech až k úrovni podlahy. Fungují jako živé obrazy a brány do zahrady – ať jste v kterékoli části domu, máte pocit, že jste vlastně zároveň venku v zahradě.

obr.: Vzdušný obytný prostor působí útulně díky hliněným omítkám a dřevěným prvkům v místnosti, a to na podlaze, sloupcích a schodišti z masivu. Foto: Martin Zeman

Tvořiví řemeslníci

Některé fáze stavby jsme si opravdu „vychutnali". Jen betonování základů by vydalo na knihu. Kvůli podloží musel být dům založen na betonových pasech, i když to nekorespondovalo s naší touhou příliš nezatěžovat prostředí. Hrubá stavba stála velmi rychle a provedla ji jedna firma.

Na ostatní činnosti jsme si však najímali jednotlivé řemeslníky a s některými jsme si opravdu užili. Zejména díky jejich kreativitě se řetězily nejrůznější komplikace, které nás stály spoustu nervů, času a v neposlední řadě financí.

Na druhou stranu byli i tací, kteří odvedli bravurní práci – schodiště nebo podlaha z jasanových špalíčků jsou mistrovská díla.

obr.: Důležitým prvkem stavby jsou velká okna ve všech pokojích. V průběhu celého roku se dá pozorovat dění v zahradě z kterékoli části domu. Místo u jídelního stolu je ke studování místní fauny s dalekohledem v ruce jako stvořené. Foto: Martin Zeman

Bydlení jako v chalupě

Zdrojem tepla v domě jsou akumulační kamna, která ještě čekají na dvoubarevné plechové obložení – to bude takový umělecký prvek a dominantní bod obýváku. Jako doplněk pro krajní případy máme elektrické podlahové vytápění, které však plní svůj účel jen velmi zřídka, když jsme například delší dobu mimo domov a nechceme, aby objekt příliš vychladl.

Regulace vytápění nebo jakákoli vzduchotechnika v domě není – pro nás je to zkrátka chalupa a všechno jsme chtěli co nejjednodušší. Na kvalitu vzduchu mají navíc ohromně pozitivní vliv všudypřítomné hliněné omítky.

Skutečným srdcem domu a obrovským bonusem je terasa – od jara do podzimu zde jíme, pijeme kávu, povídáme si, trávíme čas s kočkamia psíky, užíváme zahradu, krajinu, výhled i vůně. Na zahradě zůstal jediný původní strom – jabloň, ty ostatní dřívější majitelé vykáceli.

Pečlivě se o ni staráme, je to náš miláček, přestože její jablka se téměř nedají jíst. V zahradě jsme vysázeli zdejší flóru – hlohy, břízy, kleny, trnky, kapradí, babyky a další běžné rostliny z babiččiných zahrádek, nechtěli jsme sem vnášet žádnou exotiku.

Na části pozemku jsme vysadili ovocný sad. V zimě sedíme hlavně u kamen, nejraději s knížkou. Objevuji také kouzlo pozorování ptáků – z tepla obývacího pokoje, s dalekohledem a encyklopedií v ruce rozšiřuji své přírodovědné znalosti a nestačím se divit, jakým krásným zvířatům naše zahrada poskytuje útočiště.

Dům nyní začíná šednout a splývat s krajinou, což je přesně to, co jsme si přáli. Barvu střešní krytiny jsme už na začátku vybírali s tím, aby nerušila a nepoutala pozornost. Užíváme si, že můžeme zpomalit, více relaxovat a vnímat přírodu.

Čas tu neběží tak rychle, člověk není ničím rušen a bez výčitek může věnovat čas sám sobě. To jsou poklady nevyčíslitelné hodnoty.

obr.: Terasa je nejoblíběnějším místem domu po většinu roku. Poetický výhled na krásnou jabloň, voňavá káva a sluneční paprsky patří mezi věci, které nikdy neomrzí. Foto: Martin Zeman

obr.: Zahrada postupně získává svou tvář. Přibývají zde místní rostliny od bylinek po ovocné stromy. Foto: Martin Zeman

obr.: Stará jabloň má pro majitele speciální význam. Jde totiž o jediný původní strom, který na pozemku přežil zásah jeho předchozích majitelů. Plodí jablka, která nepatří zrovna mezi nejchutnější, na oplátku však majitelům zkrášluje výhled z terasy a poskytuje stín všem zvířecím obyvatelům domu a zahrady. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Velikost pozemku: 1550,06 m²
• Zastavěná plocha: dům – 103,00 m² (+ kolna 35,56 m²)
• Užitná plocha: 86,15 m2
• Spodní stavba: základové pasy a pilíře, provětrávané založení dřevostavby nad terénem
• Stavební systém: lehký fošnový skelet
• Tepelné izolace: minerální vlna
• Fasáda: sibiřský modřín
• Střecha: pultová
• Střešní krytina: živičné pásy
• Okna: dřevěná, profil euro, zasklení trojsklem
• Podlahová krytina: jasanová kantovka, keramické dlažby
• Vytápění: kachlová kamna + elektrické podlahové rohože
• Skladba stěny směrem dovnitř: svislé obložení ze sibiřského modřínu, nosný rošt, provětrávaná mezera, difuzní folie, dřevovláknité / sádrovláknité desky, nosná fošnová konstrukce se zateplením, konstrukční oplášťování z OSB desek, instalační předstěna – hliněné omítky na laťovém roštu a rákosu
• Celková tloušťka stěny: 380mm

Autor článku Ing. arch. Lucie Němcová

Náklonnost k přirozeným materiálům a dřevu jsem objevila již při studiích architektury a šíření osvěty a inspirace z této oblasti mi dává velký smysl. Baví mě lidi motivovat k tomu, aby bydleli zdravě, komfortně a více či méně soběstačně.

Nejnovější články autora