Dnes je Giving Tuesday, světový den štědrosti a dobrých skutků. Připojte se i Vy k této celosvětové iniciativě a pomozte dětem, kterým nezisková organizace PROSTOR PRO podává pomocnou ruku.

České hory mají své kouzlo, jedinečnou atmosféru a také specifickou architekturu. Řada lidí na ně nedá dopustit, a to v jakémkoliv ročním období. Dřevostavby do horské krajiny patří odpradávna – mezi starobylými roubenkami se dnes stále více objevují moderní víkendové domy, které svou estetikou doplňují a pozvedávají místní kolorit. Svým majitelům poskytují pohodlné útočiště pro volné dny, protože jim přinášejí veškerý komfort a jednu důležitou kvalitu navíc – vůni dřeva. Jejich realizace ve velmi specifickém prostředí může ovšem narazit na nejednu překážku.

Čistý vzduch, lesy, krásná krajina. Není divu, že je tato oblast nedaleko Prahy vyhledávaným rekreačním místem Pražanů už od 19. století. Jezdil sem třeba i Josef Lada nebo T. G. Masaryk. A mnohá místa si tu oblíbili rovněž filmaři. Dodnes tady najdete víc rekreačních chat než domů, s 21. stoletím se ale poměr začal postupně měnit. Místo víkendových výjezdů na chaty či výlety si tu Pražené pořizují pozemky a staví rodinné domy, aby zde mohli žít trvale, podobně jako Jiří s rodinou.

Hledáte originální obuv, která je zdravotně nezávadná a ještě ke všemu pohodlná? Zkuste na nohu obout kvalitní holandské dřeváky od společnosti UNIS-N! Vybírat můžete ze široké palety odstínů!

Že si zděný dům lidé obkládají dřevem, je vcelku běžný jev. Aby byla naopak dřevostavba obložená cihlami, už tak obvyklé není, a tak mě to při návštěvě nového rodinného domu v okrajové části Zlína okamžitě zaujalo. A co víc, takové domy mě na pozemku investorů čekaly hned dva – a brzy jsem se měla dozvědět, že za jejich vybudováním stojí silné rodinné pouto a láska k přírodě.

Horská silnice mě vede dolů podél hřebene Orlických hor, těsně u hranic s Polskem, k obci s příznačným názvem Orlické Záhoří. Nebe je bez mráčku a i přes první zářijové dny je opravdu teplo – v autě bez klimatizace je to obzvlášť znát. Už se těším, až si po sto kilometrech odpočinu od volantu. Navigace ukazuje, že mi do cíle zbývají poslední minuty a pak konečně zahlédnu roubenku z fotky – můj dnešní cíl.

Postavit si dům je jako vyplout na lodi z přístavu na širé moře a čekat, co přijde. Každý den určitě nebude dokonalé bezvětří a během plavby vás potká nejeden karambol. Po deseti letech už se ale dá ledacos zhodnotit. Vydařila se příprava, nebo byste při zpětném pohledu udělali něco jinak? Eliška s Milanem mají o svém horském chaletu, který je jednou z realizací jejich rodinné firmy TFH dřevěné skeletové domy, jasno. Neměnili by.

Přímé linie, estetika jednoduchosti a čistoty, minimum zdobných prvků - to jsou viditelné trendy interiérů moderních dřevostaveb. Uplatnit myšlenku minimalismu při řešení dveřních otvorů je dnes jednodušší, než kdy dříve - díky dveřím se skrytými zárubněmi.

Místo, kde stojí tahle moderní roubenka, navigace ještě ani nezná. Jan na nás proto čeká na návsi, aby nám zbytek cesty ukázal osobně. Mineme poslední domy, kousek jedeme mezi poli, úzká silnička se docela prudce svažuje. Teprve až na samém konci stojí několik novostaveb. Jan a Alice žijí s rodinou v tom úplně posledním domě, který je ve svažitém terénu dokonale schovaný. A za ním už je jen les.

Hlína je jeden z nejstarších stavebních materiálů vůbec. Je tak samozřejmá a všudypřítomná, že je snadné ji přehlédnout. Má své místo i v moderním stavebnictví? Jaké jsou její přednosti a úskalí? Jak se na ni dívá současná legislativa a je to materiál vhodný pro svépomocnou výstavbu? Markéta Zimová se v hlíně „patlá" už přes dvacet let. Udělala si z ní totiž své živobytí. Proč by se hlína měla vrátit mezi běžně používané materiály a co může stavebnictví jednadvacátého století nabídnout?