Netradiční dřevostavba z březové překližky
Dagmar Šimonová | Pátek, 23. prosinec 2011 |
Moderní architektura je silně provázána s počítačovým programováním. Některé návrhy sahají daleko za hranice lidského chápání a k jejich fyzickému zhotovení je často zapotřebí použití moderních, snadno tvarovatelných materiálů. Matematicky i geometricky složitá konstrukce jde však navrhnout i z materiálu tak obyčejného a přírodního, jako je březová překližka.
Experimentální pavilon je polozavřeným prostorem k relaxaci
Důkazem toho je experimentální stavba dřevěného pavilonu v centru kampusu univerzitních kolejí v německém Stuttgartu. Pavilon má za cíl oživit centrální náměstí a demonstrovat nejnovější poznatky ve vývoji počítačového zpracování návrhu a jeho následné výroby. Originální struktura je vyrobená z tenkých a pružných překližkových lamel, které vzájemným propletením vytvářejí unikátní architektonický prostor, který nabízí studentům polouzavřené místo pro relaxaci.
Počítačový program drží projektanty nohama na zemi
Institut výpočetního designu a Institut stavebních konstrukcí a konstrukčního designu chtěly projektem Research Pavilion ukázat alternativní přístup k architektonickému výpočetnímu návrhu, který se řídí přímo fyzickým chováním a vlastnostmi materiálu. Snadněji tak udrží návrh „na uzdě", aby jeho zhotovení bylo prakticky proveditelné.
Lehký a materiálově efektivní systém má průměr 10 metrů, rozlohu 83 m2 a konstrukční váhu 400 kg. Březové překližky mají tloušťku 6,5 mm a tvoří současně prostorový obal i nosnou konstrukci. Překližkové pásy jsou vyřezány šestiosým průmyslovým robotem a následně pružně spojeny tak, aby napětí jednotlivých pásů zvyšovalo nosnost celé konstrukce. Členitý plášť je ve výsledku utvořen z 500 unikátních geometrických částí.
Specifické tvarování zajistilo pavilonu překvapivou vnitřní hloubku
Pavilon má tvar půlprstence, který je tak základem prostorové členitosti konstrukčního systému. Stavba využívá topografii pozemku, ležícího na okraji kampusu. Čelní strana je otočená směrem do náměstí a tvoří jakýsi otevřený oblouk, který zve kolemjdoucí ke vstupu. Ze strany druhé je naopak uzavřen, aby poskytoval adekvátní pocit intimity a soukromí. Díky středové podpěře nemůže být vnitřní prostor vnímán jako jeden celek a to mu propůjčuje zvláštní hloubku a členitost. Atmosféru dokresluje roztančené osvětlení, způsobené různými průhyby v plášti pavilonu.
Zdroj: Univerzita Stuttgart