Previous Page  7 / 180 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 7 / 180 Next Page
Page Background

5

Foto Centrum pasivního domu / Návrh Ing. arch. Adam Rujbr

Aktivní úvaha

o pasivním stavění

P

Pasivní dům, jako jedna z mála kategorií stavební praxe,

je celkem jasně a jednoznačně definován a víme tedy, co

si pod takovým domem či stavbou můžeme představit.

Rovněž můžeme s celkem vysokou mírou přesnosti

predikovat, jak se bude v čase chovat včetně dopadů

finančních.

Často také srovnáváme pasivní dům s domem

„standardním“, aniž však máme tento „standard“

obecně definován.

A často se ptáme a hledáme odpověď na otázku, proč

bychom měli investovat do pasivního domu a kdy se nám

taková investice vrátí. Na otázku, kdy by se nám měla

„vrátit“ investice do nepasivního domu, však odpovědět

neumíme a takovou otázku si vlastně ani neklademe.

Myšlenka pasivního domu není příliš složitá –

minimalizovat spotřebu energie na provoz takového

domu a zajistit kvalitní vnitřní prostředí. Její

jednoduchost a prostota je v dnešní době podezřelá

– vše je přeci tak strašně složité. Na podobném

principu funguje příroda ze své podstaty a my se k jeho

uplatnění, právě prostřednictvím pasivního stavění,

klopotně, často až směšně komplikovaně a složitě

propracováváme. Jak moc jsme se od jednoduchých

a trvale platných principů v minulosti vzdálili, pošetile

se domnívajíce, že energetické a surovinové zdroje jsou

nevyčerpatelné, že jsou tu jen pro nás a že svobodu

můžeme interpretovat bez její nedílné součásti, tedy bez

odpovědnosti a s tím, že si můžeme dělat, co se nám zlíbí.

Přidáme-li k tomu, že uplatnění výše uvedeného

principu, a tedy pasivní dům, nám poskytuje rovněž

výrazně větší míru nezávislosti na vnějších energetických

zdrojích, není třeba přílišného úsilí, abychom došli

k závěru, že příznivci pasivního stavění musí mít

nutně také velice mocné a vlivné odpůrce. Nebo

opravdu existuje všeobecný a společenský zájem na

tom, abychom se chovali odpovědně a posilovali svoji

nezávislost?

V současné době ale už i u nás existuje rostoucí počet

rozumných lidí, kteří si pasivní dům postavili či nechali

postavit a kteří v něm již několik let bydlí. Mohou tedy

poskytnout, jako přímí uživatelé, také přímé informace

a podělit se o zkušenosti.

Škoda, že banky při poskytování hypotéky posuzují

své „klienty“ podle příjmů a nikoli podle provozních

nákladů na bydlení. Pak by totiž, s použitím zdravého

rozumu, neměl být problém poskytnout hned na

počátku vyšší hypotéku na stavbu kvalitnějšího

a hodnotnějšího domu. Stavebníka by to nestálo

o nic více peněz a banka by získala hodnotnější zástavu.

Na dnešní dobu opět zřejmě příliš jednoduchá úvaha.

Ale doufejme, že i tato situace se v dohledné

době změní.

Martin Růžička

úvod