Nový prostor pod střechou - dřevostavby jako přístavby starších domů
Redakce | Pondělí, 22. únor 2016 |
Střešní nástavby jsou zejména v místech s hustším osídlením nejjednodušší cestou k rozšíření kapacity nejen obytných prostor. U nás se jejich výstavba soustředí především na panelové a činžovní domy, ačkoliv i na rodinných domech nebo vilách si nacházejí své místo. V přístavbách a střešních nástavbách se s úspěchem uplatňují také dřevěné konstrukce, které tolik nezatěžují původní zdivo domu.
Střešní nástavba by z architektonického hlediska měla především respektovat charakter domu nebo urbanistického celku. Nechvalně známé jsou například snahy „polidšťovat“ panelové domy nástavbami s prvky lidové architektury. Nechť ještě dlouho slouží jako odstrašující příklad.
Harmonie tvaru je základ
„Aby se nástavba dala považovat za architektonicky zdařilou, měla by vycházet z jednoho ze dvou architektonických principů,“ vysvětluje architekt Jaroslav Šimek ze studia ARCHZONE architects. „Tedy buď se snažit o doplnění původního domu a o stylově příbuzné řešení, nebo zvolit řešení kontrastní, které o sobě bude jasně říkat, že je novotvarem. V obou případech je však rozhodující vystihnout vzájemnou harmonii tvaru, materiálu i detailů mezi původním domem a jeho nástavbou. Povedené realizace právě tento soulad původního s doplněným vykazují.“ Stavebník by se měl podle Jaroslava Šimka hlavně vyvarovat neúměrné velikosti přístavby vzhledem k velikosti původního objektu. I když je lákavé představit si pár centimetrů navíc – a pak dalších pár, a tak dále – pravdou je, že požadavky na využití nástavby by se měly podřídit možnostem celkového řešení a zůstat vždy doplňkem ke stávajícímu.
Materiály, které netíží
I při použití lehkých materiálů střešní nástavba podstatně zvyšuje zatížení stávající konstrukce, proto projekt vždy musí posuzovat statik s odpovídající autorizací. Zvlášť u starších budov je nutné prověřit nosný systém objektu, zejména nosné a základové konstrukce, a soustředit se na to, zda stavba byla provedena v souladu s projektovou dokumentací.
Obecně se dá říci, že lehčí materiály jako dřevo jsou pro střešní nástavby vhodnější, i když například panelové domy obvykle disponují dostatečnou statickou rezervou i pro použití těžších, tedy zejména zděných nástaveb. Dřevěné jsou však zpravidla flexibilnější, navíc doba výstavby je u dřevostaveb nebo dokonce prefabrikovaných systémů oproti klasickým stavebním postupům výrazně kratší. A protože je poměrně běžné, že zvláště v případě bytových objektů probíhají stavební práce za plného provozu, jedná se o nezanedbatelné plus.
Štíhlé prefabrikované systémy
Kvalitní prefabrikované systémy dosahují dobrých izolačních parametrů i s mnohem štíhlejší konstrukcí než u klasických dřevostaveb nebo staveb zděných. Hodí se proto dobře tam, kde se kromě každého kilogramu musíme ohlížet i na každý centimetr. Stěna dřevostavby má totiž velmi dobré tepelně-izolační parametry, při menší celkové tloušťce.
Pro přístavby lze dobře využít stavební systémy na bázi dřevěných CLT panelů. Výhodou tohoto řešení je hlavně rychlost výstavby. Přístavba však musí být dobře přístupná pro těžkou techniku - nákladní vůz a jeřáb, který panely dopraví na místo montáže. Mnoho přístaveb však vzniká také běžnou rámovou konstrukcí a OSB desek, nebo třeba ekopanelů.
Stejně tak je možné na nástavby z prefabrikovaných systémů zvolit prakticky jakoukoli střešní krytinu. Pro nízké sklony střech je ideální krytinou třeba falcovaný plech, který lze na tyto systémy pokládat bez nutnosti podkládat jej přídavným bedněním. To potvrzuje i Ing. Petr Plever z firmy Lindab: „Pokud mluvíme o dřevostavbách, pro střešní nástavby a přístavby lze doporučit všechny typy krytin z ocelového pozinkovaného plechu – od profilovaných taškových krytin přes trapézové profily až po falcovanou krytinu nebo její imitaci. U střešních nástaveb a přístaveb na bázi dřevostaveb je ovšem nutné věnovat zvláštní pozornost provedení parozábrany. Ocelová zinkovaná konstrukce drobné nedostatky odpustí, dřevěná konstrukce nikoliv.“
Nejjednodušší řešení: vikýř
Vikýř je specifickým typem střešní nástavby, který nevyžaduje tak velký zásah do stávající konstrukce. Dobře slouží tam, kde nestačí pouze podkrovní či půdní prostor prosvětlit, ale je zároveň potřeba zvětšit podchodnou výšku a tím získat cenné metry užitné plochy navíc. Rovněž plánovací a schvalovací proces stavby vikýře je výrazně jednodušší než v případě střešní nástavby, zejména proto, že zatížení nosné konstrukce je podstatně nižší. Moderní architektura často pracuje i s proporčně naddimenzovanými vikýři, které mohou při odpovědném přístupu architekta propůjčit budově originální a ryze současný vzhled.