Využití mokrých procesů při výstavbě dřevostavby
Redakce | Neděle, 02. říjen 2022 |
Mnoho výhod dřevostaveb je založeno na prostém faktu, že při výstavbě dochází k vyloučení (téměř) veškerých mokrých procesů, jako je zdění nebo betonování. To výstavbu celkově velice zrychluje, odbourává závislost na počasí a limituje množství zabudované vlhkosti (kterou je třeba z každé stavby po dokončení odvětrat) na minimum. Někdy se ale i při výstavbě dřevostavby rozhodneme některé mokré procesy využít. Z jakých důvodů takovou kombinaci stavebníci nejčastěji volí? Jaká to přináší úskalí, a co tím naopak můžeme získat?
Kombinace čisté dřevostavby a konstrukce z jiných materiálů může mít své důvodné opodstatnění - statika, akustika, svažitost pozemku nebo třeba snaha zvýšit akumulaci stavby. Na druhou stranu ale vnesení mokrého procesu do jinak suchého systému výstavby přináší určitá rizika a omezení, se kterými je nutné počítat. Prvním krokem je proto zvážení, jaký benefit v každém konkrétním případě mokrý proces – tedy například betonová podlaha nebo zděná stěna – přinese a zda v konečném důsledku nezpůsobí více škody než užitku.
První mokrý proces – základová deska
Nejčastějším způsobem založení dřevostavby je v České republice bez pochyby betonová základová deska. Už ta je prvním mokrým procesem, kterému je možné se v určité situaci vyhnout. Její realizace znamená zemní práce, čekání na vhodné počasí, při němž je možné samotnou desku vylít, a nakonec zrání betonu, které počátek samotné výstavby domu odsune zhruba o měsíc. Na druhou stranu tento mokrý proces realizujeme ještě před vlastním začátkem výstavby, neovlivňuje dřevěnou konstrukci domu a můžeme ho také naplánovat v takovém předstihu, aby mírné zdržení nevadilo.
obr.: Založení domu na betonovou základovou desku je v Čechách nejběžnější. Pozor na správnost provedení – dřevostavba potřebuje vysokou přesnost a výbornou kvalitu. Zdroj a autor fotografie: Dreamstime, Christian Delbert
Alternativou, která u nás není zdaleka tak oblíbená jako v zahraničí, je založení dřevostavby nad crawl space – tedy průlezným prostorem. Dům můžeme usadit na betonové nebo zděné sloupky, popřípadě na zemní vruty, jež pak používání mokrého procesu betonování při výstavbě domu eliminují skoro úplně. Obecně lze říci, že takový způsob založení může být perfektní například při zakládání na svažitém pozemku, nebo všude tam, kde nám nevadí překonat při nástupu do domu několik schodů. Založení na zemních vrutech trvá v řádu hodin, jedinou částí, kterou je potřeba vybetonovat, je pak instalační šachta, sloužící pro připojení technických sítí na pozemek.
obr.: Založení na zemních vrutech vyniká především rychlostí montáže, která bezkonkurenčně strčí do kapsy veškeré ostatní způsoby zakládání. Zdroj a autor fotografie: Dreamstime, Christian Delbert
Litá versus skládaná podlaha
Nejčastěji diskutovaným mokrým procesem vnášeným do suché výstavby dřevostaveb bývá právě provedení podlahy. Někteří stavitelé skládají podlahy v dřevostavbách z prefabrikovaných desek, jiní prosazují lití betonu či anhydritu, který řeší problémy s akustikou (přitížení konstrukce má pozitivní vliv na zlepšení kročejové neprůzvučnosti) a také vnáší do jinak lehké konstrukce masivní hmotu, jež dokáže akumulovat teplo/chlad, aby dřevostavba tak rychle nevychládala/neprohřívala se.
Hlavní výhodou použití podlahových desek, které ve své podstatě respektují filozofii suché výstavby, je především rychlost vytvoření podlahové konstrukce bez tvrdnutí a vysychání podkladní vrstvy. To má vliv samozřejmě na rozpočet, protože jakákoliv prodleva při výstavbě (zejména prefabrikovaného) domu znamená určité prodražení. Litá podlaha také vnáší do konstrukce nezanedbatelnou míru vlhkosti, kterou je potřeba odvětrat, a to důsledně, protože dřevo jakožto konstrukční materiál se s vodou nesnese.
Zvýšená vlhkost, a to i v době výstavby, může u dřevěných sendvičových konstrukcí způsobit rozkližování panelů, praskání, bobtnání a další podobné defekty. Je proto třeba s takovým zatížením počítat a včas ho řešit. Suchá skládaná podlaha je obvykle dražší než podlaha litá. Každopádně důraz na dostatečný akustický útlum podlahy/stropu mezi jednotlivými podlažími je zcela namístě a zejména v počátcích výstavby dřevostaveb bývaly se suchou skladbou podlahy problémy. Dnes už však existují spolehlivá řešení, která si s kročejovou neprůzvučností u dřevostaveb poradí. Aby suchá podlaha dosáhla na stejné parametry jako podlaha litá, je třeba počítat s větší konstrukční výškou.
obr.: Sádrovláknité podlahové prvky fermacell® představují ucelený systém suchého řešení podlahy v interiéru. Protože se do konstrukce nedostává prakticky žádná vlhkost, odpadá doba potřebná pro vyschnutí a práce mohou pokračovat bez přerušení. Plusem je nízká hmotnost podlahových prvků. Foto se souhlasem: Fermacell
Slovo odborníka
Při realizaci suché podlahy záleží zejména na tom, aby byl použit kvalitní systém. Suché systémy podlah jsou citlivé na použití tam, kde jsou vibrace (pračka, mraznička, tepelné čerpadlo apod.) nebo v místě větší frekvence průchodu, protože některé vyrovnávací podsypy používané v suchém procesu jsou velmi nestabilní. Z hlediska kročejového útlumu může suchá podlaha skutečně dosáhnout na podobné hodnoty kročejového útlumu jako podlaha litá, ovšem za cenu vyšší konstrukční výšky a výrazně vyšších nákladů.
Rychlost realizace suché podlahy hraje roli tam, kde novostavba roste velmi rychle, během dvou až tří týdnů, a takových firem je na trhu málo. Obvyklá doba pro výstavbu nové dřevostavby se pohybuje v rozmezí tří až šesti měsíců a čas potřebný na vyschnutí lité podlahy se tak dá využít na jiné operace. Z hlediska míry využití obou systémů není bohužel k dispozici žádné relevantní vyhodnocení. Z mé zkušenosti bych řekl, že v Česku a i v rámci střední Evropy u novostaveb/dřevostaveb jednoznačně převládá litý způsob.
Ing. Josef Šindelář
Haas Fertigbau s.r.o.
Akumulační stěny
Dřevostavba se chová jinak než zděný dům. Efektivněji a při menších tloušťkách stěny dosahuje lepších tepelněizolačních parametrů, pokud ale nevolíme materiály pečlivě, může nás naopak nepříjemně překvapit malá teplotní setrvačnost. Jak se totiž rychle vytopí, tak také při vysazení zdroje tepla rychle vychladne. A stejné je to i v létě – rychle se vyhřeje, ale zase se v průběhu noci snáze vychladí. Někdy se nedostatečná akumulace řeší pomocí vyzdívání některých vnitřních příček, které do sebe část tepla/chladu uloží.
Opět se tu setkáváme se stejnými nevýhodami, o kterých jsme psali v předchozím odstavci – vlhkost vnesená do konstrukce a prodloužení doby výstavby. Na druhou stranu akumulace stavby dnes už nehraje tak významnou roli jako dříve. Stavby se neustále lépe izolují a více uzavírají před pronikáním okolního klimatu, velice také záleží na způsobu vytápění – pokud zvolíme flexibilní způsob regulace tepla, který bude udržovat spotřebu i výrobu tepla v rovnováze, nebude tak velké množství akumulačních ploch potřeba. Zejména ve chvíli, kdy je v domě navržena i rekuperační jednotka.
obr.: Zděné stěny v dřevostavbě se používají nejčastěji z důvodu akumulace tepla – často je tak najdeme v blízkosti krbu. Zdroj a autor fotografie: Dreamstime, Christian Delbert
Vlhkost se musí dostat pryč
Vnášení mokrých procesů do dřevěné výstavby může být samozřejmě opodstatněné. Chceme-li například zapustit část domu do terénu, nezbyde, než dřevěné stěny nahradit materiálem, odolným proti vlhkosti. Standardně se pak například spodní podlaží řeší zděním nebo betonováním, druhé patro pak už může být klasicky dřevěné. Někdy může kombinaci stavebních materiálů vynutit statika, respektive při vzletnějších architektonických řešeních se vyplatí namísto zvětšování mocnosti dřevěných trámů použít beton nebo ocel. Kombinování více materiálů může ale sloužit i čistě estetickému hledisku.
Je zřejmé, že v některých případech je možné se mokrým procesům při výstavbě dřevostavby zcela vyhnout a využít tak naplno výhody rychlosti a (téměř) nulové zabudované vlhkosti, kterou s sebou výstavba dřevostaveb přináší. Na druhou stranu, pokud je důvod ke kombinování mokrých a suchých stavebních procesů opodstatněný, není třeba se ho bát. Jen je nutné se na něj řádně připravit. Dokončení mokrých procesů zejména před zimou může vést k nadměrnému zvyšování vzdušné vlhkosti, která uvnitř skladby stěn na bázi dřeva zkondenzuje a výrazně naruší celou konstrukci. Proto je třeba vždy dbát na dostatečné vytápění a nejlépe podtlakové odvětrání.
obr.: I pokládání dlažby je mokrým procesem, kterému se ale v moderním interiéru prakticky nedá vyhnout – i když stavíme dřevostavbu. Zdroj a autor fotografie: Dreamstime, Christian Delbert
Slovo odborníka
Naše společnost realizuje domy přímo na staveništi, díky tomu není potřeba se obávat prodloužení výstavby z důvodů použití základové desky. Hrubou stavbu lze založit na základovou desku již po několika dnech a až když se celá stavba v průběhu pár týdnů dokončí, provede se její dokotvení již do vyzráté desky. Litá podlaha je v dnešní době nejčastějším způsobem realizace roznášecí vrstvy pod finální podlahu.
Suchou skladbu využívají především dodavatelé s vyšší mírou prefabrikace ve výrobních halách, kterým to umožňuje stavbu na místě rychle smontovat, technologie propojit, zaklopit a dům dokončit. Při tomto způsobu realizace dřevostavby by mokrý proces vše brzdil, protože litá podlaha potřebuje dozrát (6-12 týdnů v závislosti na ročním období).
Realizace litých podlah má ale řadu výhod. 50–60 mm betonu v celé ploše domu pomáhá vytvářet ve dřevostavbách optimální podmínky z hlediska akumulace tepla tak, aby bylo možné dům efektivně vytápět. V létě pak tato vrstva pomáhá akumulovat chlad v takovém množství, že je dům možné pohodlně vychladit v průběhu noci bez rekuperace nebo klimatizace. Druhou velkou výhodou lité podlahy jsou její akustické vlastnosti – podlahy mezi patry mohou vykazovat stejné nebo i lepší hodnoty jako je tomu u zděných staveb.
Zděné prvky v domě vnímám osobně jako problematické. Doplnit pomocí nich akumulační schopnost dřevostavby není většinou potřeba a uchylovat se k nim jen z důvodu designu způsobí zbytečné problémy. Většina dřevostaveb je totiž dnes realizována s přesností na jednotky, ale někdy i desetinymilimetrů (CLT), kdežto zděné prvky spíše v řádu centimetrů. Mokré procesy v dřevostavbách se využívají především z důvodu zkvalitnění stavby a není jich při výstavbě domu mnoho. Nemusíme se jich bát. Do dřevostaveb patří.
Ing. Václav Pinďák
3AE s.r.o.
AUTOR ČLÁNKU pro časopis DŘEVO&stavby: DAGMAR ČESKÁ
Vytvořeno v xart.cz