Hrajte s námi o hodnotné ceny/8
Helena Petáková | Pondělí, 02. červenec 2012 |
Z prostředí bohatých šlechtických nebo měšťanských domů jsme se vrátili dalším soutěžním předmětem na venkov. Zkuste uhodnout, co jsme pro vás tentokrát do soutěže vybrali. Určitě to nebudete mít těžké. Ve hře pro jednoho z vás je i v tomto kole permanentka na adventure golf v Horním Bezděkově a zároveň se blíží závěrečné hodnocení. Příští číslo časopisu sruby§roubenky vychází na začátku srpna, kde už se dozvíte (a samozřejmě také přes internet), kteří z vás byli svými správnými odpověďmi nejvíc úspěšní a vyhráli víkendové pobyty v hotelu Kokořín a štípací sekery Fiskars – viz Pravidla soutěže.
Tento výstavní kousek vyrobil mistr nábytkář. Předmět sloužil k velmi potřebné činnosti – jde o přenosnou toaletu, která se nachází ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni. Většina z vás s určením předmětu neměla větší potíže, i když jsme dostali i takové odpovědi, že se jedná o skříňku se šicím stojem, hudební nástroj nebo gramofon ( tak se přeneseně tomuto zařízení také říká, takže asi můžeme poděkovat za vtipnou odpověď.) Vítězkou toho kola se stává paní Markéta Šlimarová.
A opět trocha osvěty
Nejstarší civilizace, která podle dostupných pramenů uměla vyřešit záchody, žila 3 000 let před naším letopočtem u Egejského moře. Palácový soubor tzv. minojské kultury měl kromě mnoha místností i koupelny s teplovzdušným vytápěním, přepychové vany a vedle nich odvodňované klozety. První splachovací záchody byly objeveny v Indii v údolí řeky Indu. V troskách města Mohendžo-daro, které prosperovalo kolem roku 2400 př.n.l., se v patrech nacházely koupelny a záchody, odpad vedl do ústředních kanálů na hlavní ulici.
Princip vodních záchodů byl zdokonalen ve starém Řecku a Římě, kde byly toalety součástí lázní. V rozkvětu Říma ještě nebylo vynalezeno svislé kanalizační potrubí, proto museli všichni sestupovat do přízemí na nejbližší veřejný záchod a pro vodu do kašny. Aby lidé v noci nechodili daleko, používali noční vázy (odtud slovo nočník), které se ráno vylévaly do domácí žumpy nebo z oken. V nejbohatších domech se stavěly záchody, stejně tak jako lázně, v blízkosti kuchyně, aby byla po ruce teplá voda. Místo toaletního papíru se užívala nádoba s octovou vodou a houbou na tyči. V té době byla obvyklá latrína pro více osob, kde se řešila i významná státní témata. Ve vojenských táborech se stavěly záchody až pro dvacet osob. Vojáci usedali na dlouhé dřevěné lavice, umístěné nad hlubokou stokou. Splachování zajišťoval vodojem, nebo kamenná cisterna s dešťovou vodou.
Ve středověku šla hygiena stranou
Nástupem středověku se hygiena přestala významně řešit. Na záchody se na několik staletí zapomnělo, lidé se přiblížili svému hospodářskému zvířectvu. Začali chodit do přírody, do chléva, nebo na dvůr ke hnojišti. Dvorce na vyšší úrovni měly u hnojiště postavený malý dřevěný domeček. V noci se chodilo do nočníků zastrčených pod postelí, které se ráno vylévaly na hnojiště. Nočníky se vyráběly z kameniny a hrnčiny, pro panstvo i krásně prolamované a zdobené, mohly být i kovové, mosazné, pozlacené, s využitím jakékoliv známé dekorační techniky.
Hrady a tvrze na tom byly lépe. Pro panstvo byly budovány kamenné záchody nazývané prevéty, které byly předsazeny v arkýři na krakorcích na obvodové zdi domu. Odpad padal do hradního příkopu. Věta „Dále, od hradu dále" vznikla právě z obavy pádu něčeho na hlavu a pro zápach v této zóně. Velikou nevýhodou bylo to, že na sedícího zespod foukalo, takže si asi raději moc dlouho neposeděl.
Doba vynálezů
Důležitým mezníkem ve vývoji záchodů se stává rok 1596, kdy navrhuje a sestavuje sir John Harrington královně Alžbětě první water-closet. Byl sestrojen z nádržky na vodu, vypouštěcí trubky, prkenného sedátka, trubky z nádržky, odpadu a výtoku do žumpy. Voda se dovnitř vpouštěla ventilem a tryskala tak důmyslně, aby omyla celou plochu. Na svých cestách Alžběta používala truhlovou cestovní stolici ve tvaru lodního kufru. Tento typ předmětu byl beze sporu používán od počátku cestování nejvyšších vrstev pravděpodobně od starého Říma.
Skutečné WC s protizápachovým uzávěrem – sifonem a řetízkem na splachování, vynalezl londýnský hodinář Alexander Cumming roku 1775. V londýnském muzeu je zachován jeho výrobek z roku 1790. Zařízení bylo velice luxusní, proto i měšťanstvo dále používalo záchodové stolice a nočníky, které se pomalu šířily i do nižších vrstev. Královna Viktorie I. byla vynálezem tak nadšena, že si ho hned po usednutí na trůn roku 1837 nechala instalovat i do svého salonního vlaku.
Suché záchody se stavěly stále v přízemích při obytných domech, nebo na dvoře nad žumpou. V jednom přístavku jich mohlo být i více vedle sebe. Každý měl svůj poklop, ale různý průměr kruhového otvoru podle toho, kdo měl usednout. Největší pro muže, menší pro ženu, nejmenší pro dítě. Na tržištích byly také vícečetné záchodky a obvykle na ně lidé usedali současně. Například v Anglii na tržišti blízko Belfastu byl v provozu ještě v roce 1937.
Po skončení napoleonských válek roku 1815 nastaly v celé Evropě veliké změny. Zlom feudální společnosti znamenal pro měšťanstvo přiblížení se ke šlechtě. Vytvářel se nový styl interiérů a rostly nároky na hygienu. Vznikaly nové typy nábytku, jako dámské a pánské toaletky, holící a mycí stolky, plivátka. Přenosné klozety se masově rozšířily, zabudovávaly se do truhel, židlí, křesel, nočníky se schovávaly do rozličných skříněk. A objevil se v prodeji i první „WC paper". Tenké hedvábné papírky byly složeny jako knížka, probité hřebíkem a mohly se i zavěsit na stěnu. A co že se používalo do té doby? Speciální mech a jemné textilie, které byly k použití jen pro nejvyšší třídu.
Čisté místnůstky s pohodlnými záchody jsou lidem k dispozici posledních sto let, ale bohužel všude nejsou běžným vybavením.
Zdroj a další informace
www.muzeumnocniku.cz/. Doporučujeme navštívit muzeum nočníků a toalet v Třebotově.
