sruby&roubenky 1/2018

/2018

Komín jako stavebnice

V praxi toto omezení přináší potřebu řešení spe-

cifických detailů, protože ne vždy je možné umís-

tit komínové těleso do prostoru s dostatečným

odstupem od stěny. Často se naopak z prosto-

rových a dispozičních důvodů snažíme komínová

tělesa do konstrukce stěn vkládat.

Vraťme se ale o kousek zpět a popišme si ně-

kolik možných řešení spalinových cest, typických

nejen pro dřevostavby, ale i pro stavby zděné.

Základním způsobem rozdělení komínových sys-

témů je způsob jejich realizace.

První kategorie zahrnuje komíny vyzdívané ze

systémových tvárnic, předem vložkovaných tak,

aby jejich profesionálním sestavením za pomoci

mokrého procesu (lepení) vznikl hotový funkční

komín. Mimo samotných komínových dílců s růz-

ným počtem a rozměrem průduchů nabízí vždy

komínový systém také širokou škálu tvarovek,

zajišťujících napojení, čištění a další nezbytné

detaily. Vyzdívaný komínový systém je zpravidla

samonosný, není jej proto třeba kotvit k nosné

konstrukci.

Druhou kategorií jsou komínové systémy monto-

vané. Ty jsou tvořeny dvou- či víceplášťovou kon-

strukcí z nerezového plechu s vloženou tepelnou

izolací. V zásadě se jedná o dvě nebo více do

sebe vložených nerezových trubek s meziprosto-

rem, dokonale vyplněným nehořlavou tepelnou

izolací. Touto technologií jsou vyráběny systémo-

vé dílce, jejichž kombinací lze docílit potřebné

délky a tvaru spalinových cest. Oproti zděným

systémovým komínům přináší montované řešení

výhody i nevýhody. Zásadní výhodou je velká vari-

abilita a menší prostorová náročnost. Průřez ce-

lým profilem montovaného komína je při zachová-

ní stejného průřezu spalinové cesty menší, nabízí

také větší volnost půdorysného vybočení, neboť

nemusí navazovat striktně kolmo vzhůru, tak jako

je tomu u zděného systému. S druhou výhodou

se pojí také hlavní nevýhoda montovaných sys-

témů – nejsou totiž samonosné a musí být tedy

kotveny do nosné konstrukce.

Ani letmý dotek…

Když se vrátíme zpět k použití obou systémů

v masivní dřevostavbě a uvědomíme si nezbyt-

nost dodržení zmíněného minimálního pěticenti-

metrového odstupu, je jasné, že žádný z komínů

se dřeva nemůže dotýkat. Při umístění komínu

v prostoru nám tento požadavek problém nečiní,

ale jak vyřešit nevyhnutelné prostupy? Dřevěným

stropům se komínem vyhnout prakticky nelze, je

tedy logické, že otvor pro prostup komína musí

být ve všech směrech či na poloměru o 5 cm

větší. Tím nám ale vyvstává problém s tepel-

ným a zvukovým oddělením prostorů nad a pod

stropem. Nezbývá, než vzniklou mezeru vyplnit

nehořlavým izolačním materiálem. Takových je

naštěstí na dnešním trhu dostatečně bohatá šká-

la, z mnoha je třeba zmínit zejména liaporbetony

nebo pěnová skla. Detail podobného prostupu

lze často řešit hotovou tvarovkou ze zmíněných

materiálů, ve složitější situaci pak konkrétním

atypickým řešením. Pro finální provedení jsou

z estetického hlediska vhodné nerezové plechy

různých povrchových úprav, které řešenému de-

tailu dodají při kvalitním zpracování příjemně

technicistní nádech. Analogicky lze řešit dokonce

i vložení systémového komínu do dřevěné příčky,

opět za použití nehořlavého izolačního materiálu

a finálního obkladu z ocelových plechů.

●

Umístění krbových kamen

v prostoru a prostup

systémového komína stropem

Průchod systémového komína

v ose dřevěné příčky

Detail vyvedení systémového

komína z příčky do hřebene

střechy

Výplň prostupu stropní

konstrukcí ohnivzdorným

materiálem

Překrytí prostupu za použití

systémové krycí tvarovky

z nerezavějící oceli