Až letos prosvištíte kolem roubenky
Redakce | Pondělí, 19. prosinec 2016 |
Zima a sníh znamenají pro sportovně založenou část Čechů příležitost užít si radosti lyžování. A kde jinde, než na horách. U nás jsou nejoblíbenějším pohořím Krkonoše, kromě dobré lyžovačky totiž jejich atmosféru utváří malebné roubenky roztroušené po širokých stráních. Až posvištíte kolem některé z nich, všimněte si, v čem spočívá její kouzlo.
Vysoké a nehostinné svahy Krkonoš byly lidmi trvale osídleny o několik století později, než nižší polohy Čech, až v16. století sem přišli dřevaři, uhlíři, horníci a skláři těžit přírodní bohatství. Postupně se zde usadili a začali si budovat trvalá sídla v podobě malebných roubenek. Na prudkých svazích a neúrodné půdě hor se spíše než pěstování obilí dařilo chovu dobytka a roubené chalupy tak mohly vyrůstat na odlesněných loukách, neomezované nedostatkem prostoru, zatímco se dobytek popásal okolo.
Dřeva pro roubenky byl v Krkonoších vždy dostatek
Nejobvyklejším stavebním materiálem bylo v Krkonoších dřevo. O kvalitní dlouhé a silné trámy s dobrými tepelněizolačními vlastnostmi, které jsou pro stavbu roubenky ideální, nebyla samozřejmě nouze. Stejně jako na většině území Čech a střední Evropy stavěly se i zde roubenky trojdílné. V největší místnosti – světnici – lidé žili, spali, jedli i pracovali. V síni roubenky – široké střední chodbě – se ve starších dobách vařilo na otevřeném ohni a odbývaly se zde náročnější a špinavější práce. Třetí díl roubenky sloužil k ustájení zvířat, která svým tělesným teplem napomáhala v drsném horském prostředí udržovat v domě přijatelnou teplotu. Kvůli úspoře tepla se také krkonošským domům obedňovala zápraží. Z prostoru krytého přesahem střechy se na horách stávaly prkny zakryté chodby se suchým záchodem na konci a uskladněnými zásobami dřeva na topení.
Proč jsou roubenky tak krásně barevné?
Nejzajímavější však na krkonošských roubenkách je jejich barevnost. Tradičně totiž nebyly medově hnědé, jako současné dřevěné novostavby, ani černo- nebo hnědo-bíle pruhované! Přestože dnes takto vypadá většina chalup, je to úprava v Krkonoších nepůvodní, přinesená sem až po druhé světové válce chalupáři, kteří je převzali z jiných oblastí Čech. Nejstarší úpravou obytných domů, kterou máme dodnes doloženou, je bílení roubených stěn – zvenčí i zevnitř – vápnem. Ale dodnes nejčastěji zachovanou úpravou krkonošských roubenek je pestré rozbarvení obvodových stěn s kontrastními spárami či latěmi a orámováním otvorů, které se rozšířilo v druhé polovině 19. století v souvislosti s rozvojem chemického průmyslu. Přinesl totiž krycí syntetické barvy, které krkonošské roubenky oblékly do pestrých hávů v kombinacích odstínů žluté, červené, modré, zelené a bílé. Dnes se nám některé kombinace mohou zdát až příliš „odvážné" či divoké, v předminulém století, kdy lidé žili obklopeni jen tlumenými přírodními odstíny, však mohla pestrost znamenat opravdu příjemnou novinku a rozveselení.
Chalupáři vracejí malebným roubenkám jejich podobu
.jpg)
.jpg)
Dnes není na krkonošských stráních zdaleka tolik barevných chalup jako v minulosti. Hlavně z neznalosti byly v době rozmachu chalupářství pestré nátěry nahrazeny černo-bílou kombinací, která zde, ostatně jako v celých Čechách, vlastně zdomácněla. V posledních letech se však trend začíná obracet. Lidé, kteří Krkonoše a jejich specifika milují, dbají více na autentické prvky zdejšího prostředí a to se projevuje i na chalupách, kterým jejich majitelé zkoušejí navracet původní podobu. Naštěstí se dodnes zachovala řada příkladů, jimiž se mohou inspirovat.
Jana Svobodová, Národní památkový ústav