Redakce | Čtvrtek, 19. listopad 2020 |

Když jsme se Petra zeptali na termíny stavby nebo na centimetry, o kolik srubové stěny jeho nového domu klesaly, vylovil z kapsy praktický notýsek. Obsahuje všechny důležité údaje - kdy obcházel s montážním klíčem nosné sloupy a další místa pohyblivé konstrukce, aby povolil aretační šrouby, kdy dřevěné stěny natíral, kolik protopil, odečet vodoměru... Příběh podorlické dřevostavby je ale na delší povídání.

Ke dřevu jsem získal vztah už v mládí díky svému dědovi. Když mi řekl: „půjdeme na dřevo", znamenalo to, že z našeho lesa přineseme soušku na topení, nebo že si vyhlédneme a uřízneme dobře rostlé dřevo o kousek dál na panském „z lesů hraběte Parishe", jak si vlastnické rozdělení lesa pamatoval ještě z doby, než sám o ten svůj kousek také přišel. Děda soustružil ze dřeva různé výrobky – hračky, paličky pro vamberecké krajkářky, ozdobné nohy ke skříním, rukojeti deštníků... Rád jsem se těmi dřevěnými věcmi na půdě probíral.

Naše cesta k vlastnímu dřevěnému bydlení začala o mnoho let později, když jsme s manželkou strávili v podhůří Orlických hor víkend v penzionu, provozovaném ve dvou srubech. V té době už jsme okukovali různé domy, protože jsme chtěli stavět. Moc se nám tam líbilo a pro mě to byl spouštěcí impuls k návratu ke dřevu.

Začali jsme klepat na dveře zabydlených srubů, poptávat se, ale manželka zpočátku moc přesvědčená nebyla, nelíbil se jí jejich chalupářský styl s kožešinami na stěnách, dřevěným vybavením, nesámovanými stropy, nevěděla, kam by pověsila obrazy. Většina interiérů tak tehdy vypadala, a proto když už jsme se pro srub konečně rozhodli, tak s tím, že mu dáme modernější ráz.

---

Hrubá stavba: květen až červen 2009

Do Beverly Hills, jak říkáme, srub nepatří. Nehodí se do satelitního městečka, ani doprostřed vesnice. Pozemek jsme získali asi až po ročním hledání, ve výběrovém řízení obálkovou metodou, ale byli jsme jedinými zájemci, protože zarostlá louka ke stavění nikoho moc nelákala. Teď si užíváme výhledu na srny, které chodí pít do rákosí k potoku přímo pod naší terasou.

Chráněný biokoridor nám z jedné strany chrání také srub před další výstavbou a z druhé strany mokřina. Žijeme tady jako na samotě, ale podmínka manželky byla, že z domu musí vidět na lanškrounský tovární komín, aby si nepřipadala úplně odříznutá od civilizace. Do města to tedy máme dvacet minut pěšky.

Od počátku jsme věděli, že nechceme patrový dům, přestože se srubové bungalovy moc nestaví. Většinou vidíte sruby vystavěné do patra se sedlovou střechou a rovnými štíty. Vzor jsme si našli přes internet na Slovensku – rovný půdorys domu s přístřeškem pro auta do „L" - a s ním jsme oslovili několik českých firem. Odpověděly nám pouze dvě a z nich jsme se dohodli se stavitelem Pavlem Hanišem, o kterém jsme získali dobré reference.

Například tvar střechy už jsme konzultovali s ním, protože jsem měl obavy, že bungalov s délkou devatenácti metrů i s terasou bude působit jako stodola, proto jsme mu z délky opticky ubrali zkosenými štíty a valbovou střechu. Nakonec firma Haniš, srubové domy za náš bungalov získala čestné uznání v soutěži Dřevěná stavba roku 2011, kterou každoročně vyhlašuje Nadace pro dřevo.

Na svůj srub jsme se nejprve jezdili dívat do montážní haly, kde na něm šest týdnů pracovali tesaři motorovými pilami a bruskami, s velkou přesností a v hrozném kraválu. Stál tam jako tady na betonové podlaze, samozřejmě bez zděných příček a stropu, mohli jsme jím už procházet. Přivezli jsme tam také elektrikáře, abychom označili, kde je potřeba vyřezat průchody pro rozvody, kde budou zásuvky, vypínače a světla.

Hotovou hrubou stavbu pak firma rozebrala a jednoho dne nám zavolal kamarád z České Třebové: „Vezou vám klády." Náhodou viděl projíždět naložené kamiony, kde na jednom trámu bylo napsané naše jméno. Se stavbou pak nebyly žádné větší problémy.

Dokonce na rozdíl od našich známých, kteří si stěžují na různé řemeslníky, jsme se mohli spolehnout i na všechny subdodavatele - základové desky, elektřiny, podlahového topení, oken, dveří, příček, střechy..., když bydlíte na malém městě, víte, koho oslovit.

obr.: Metrové přesahy střechy chrání stěny bungalovu před vodou a majitelé mohou i v dešti dům obejít suchou nohou. Proti slunečnímu záření, které způsobuje šednutí dřeva, působí přírodní nátěr s ochrannými složkami a pigmentem. Foto: Martin Zeman

obr.: Terasa nabízí odpočinek s výhledy do okolní krajiny, třeba i na srny, které se chodí napít k blízkému potoku. Foto: Martin Zeman

---

Dokončení stavby: červenec 2009 až červenec 2010

První zima byla pro nás pracovní. Na srubu jsme si hodně věcí udělali sami, protože jsme nechtěli jen tak přijít do hotového. Pro mě to začalo už zateplením základů, kdy jsem kolem základové desky ručně odkopal metr zeminy do hloubky a spodek stavby obložil polystyrénem. Manželka ho zase sama pokládala pod podlahové topení a tak dokonale utěsnila každou skulinu, že ji montážní firma pochválila, že by to tak dokonale nepoložila.

Pak jsme se společně pustili do stropů. Dole natírala manželka palubky na bílo - na bílo proto, že jsme se obávali tmavého interiéru se stropem v přírodní barvě dřeva, ale bílou barvou jsme nechali alespoň prosvítat suky - a já jsem je nahoře sesazoval. To už byl listopad, pracovali jsme i v noci, protože jsme před zimou chtěli srub ještě zateplit, abychom mohli v dokončovacích pracích pokračovat.

Když bylo hotovo, přijela firma s fukarem a za tři hodiny nám nad strop nafoukala čedičovou minerální izolaci. Hned nato ale začalo mrznout a než se nám tady rozehřálo podlahové topení, všechno se orosilo. Tak jsme tady každý den obcházeli s hadrem a čekali, co bude dál.

Podlahové topení potřebuje pár dní na rozjezd, a tak asi za čtrnáct dnů vlhkost klesla natolik, že jsme mohli začít brousit. Stavební firma sice na hrubo stěny obrousí, ale přeci jenom na omak a pro běžnou údržbu, jakou je utírání prachu, to nestačí. Měsíc jsme ve dvou s rouškami na obličeji kládu po kládě ručně brousili, domů jsme chodili celí šediví.

Na vnitřní nátěr jsme si pak už sami netroufli. Máme dobrou patru kamarádů, tak jsme jich deset pozvali, každý dostal štětec, dva jednu místnost..., jenže se nám tu přiotrávili! V lednových mrazech se nedalo větrat, a přestože máme srub natřený olejem na přírodní bázi, v té koncentraci je z natírání rozbolela hlava.

obr.: Stejnou výhodu poskytuje přístřešek pro auto před hlavním vchodem, v nepříznivém počasí z něj majitelé pohodlně vystoupí a vyloží nákup. O stavbě garáže od počátku neuvažovali, trochu se jim to ale vymstilo, protože neměli dostatečně úložné prostory pro kola, sekačku a další zahradnické nářadí. Pro dodatečné postavili menší zahradní domek v koutě zahrady. Foto: Martin Zeman

obr.: Součástí obytného prostoru je jídelna a kuchyně. Zvláštní pozornost věnovali majitelé výběru osvětlení, aby podpořilo modernější styl interiéru. Foto: Martin Zeman

obr.: Pracovní prostor kuchyňské linky je od sruboviny oddělen nízkým chránícím sklem, které pokračuje jako symbolická přepážka také mezi kuchyní a jídelnou. Skříňky nejsou s klesající stěnou v kontaktu. Foto: Martin Zeman

---

Stěhování: 25. červenec 2010...

Poslední pohled do zápisníku, tady to mám: zvlášť údaje o obýváku, pracovně, jídelně, kuchyni, koupelně. Všude jsme začínali na výšce stěny 270 centimetrů, teď je na 262, takže si za tři roky sedla o osm centimetrů. V rozích domu mám na poslední vrchní kládě tužkou rysku, jednou za dva až tři měsíce dřevěnou tyčí změřím, o kolik si srub sedl, je to třeba o půl centimetru, a pak všechny aretační šrouby klíčem o stejnou výšku povolím. Pět jich mám uvnitř domu, několik venku, je to zábava, jen si na to vzpomenout! Také proto ten notýsek mám.

Letos mě podle něj čeká obnova venkovního nátěru. V interiéru vydrží nátěr deset až patnáct let, na vnitřní stěny stačí vzít jednou za rok vysavač. Potom máme v plánu dlažbu na terase, zahradní jezírko... A uvnitř uvažuji o rozvodu horkého vzduchu z krbové vložky do dalších místností.

Nad stopem protáhnu husí krky, připojím ventilátor a při té příležitosti chci také navýšit foukanou izolaci až na čtyřicet centimetrů. Pak si dům nechám zkontrolovat termokamerou, dotěsním případné skuliny a možná se s naším srubem dostaneme na úroveň nízkoenergetického domu.

Už teď vytopíme 160 m² za šestnáct tisíc korun ročně a to jsme krbem topili zatím minimálně. Pro srovnání - dřív nás energie v třípokojovém zděném bytě o 65 m² stála ročně dvacet tisíc korun!

obr.: Interiér je splněnou představou paní domu. Dřevo je ponecháno ve své přírodní barvě, místnost prosvětluje bílý strop, nábytek a stěna krbu. Skleněná dekorace je dar od kamarádky, výrazná oranžová sedací souprava od babičky. Foto: Martin Zeman

---

"Také ložnice a dětský pokoj zachovávají jednotný styl vnitřního zařízení bungalovu."

---

Foto: Martin Zeman

---

Život mimo zápisník

Naše nové bydlení si už ale hlavně užíváme, a často i s přáteli, kteří sem rádi jezdí třeba na společné country bály. Okolo vede cyklostezka, občas se někdo zastaví a popovídá. V zimě stačí sejít z terasy, připnout si běžky a vyrazit do přírody. Vždyť žijeme pod Orlickými horami.

ZAJÍMÁ VÁS CENA TOHOTO TYPOVÉHO SRUBOVÉHO BUNGALOVU?

Foto: Martin Zeman

---

Technické parametry

• Spodní stavba: betonová základová deska
• Stavební systém: smrková kulatina o středovém průměru 35 cm
• Krov: dřevěný
• Střešní krytina: betonová taška Bramac
• Vstupní dveře: dřevěné
• Okna: dřevěná eurookna, profil IV 92
• Zasklení: izolační trojsklo
• Podlahy: obývák, kuchyň, chodba, koupelny - dlažba, ostatní místnosti - Marmoleum
• Topení: kondenzační kotel na plyn, podlahové topení; teplovzdušný krb
• Pozemek: 1 300 m²
• Zastavěná plocha: 254 m² (včetně terasy a stání pro 2 auta)
• Obytná plocha: 160 m²
• Realizace: Haniš Srubové domy s.r.o.

Vaše komentáře (8)

Hodnocení uživatelů: 5 / 4
Líbil se Vám článek?04