Sněhobílá dřevostavba poblíž Sázavy byla kvalitně a včas postavena

Redakce | Středa, 04. červen 2025 |

Sněhobílá dřevostavba na úpatí stráně poblíž Sázavy sotva vykukuje zpoza plotu, a už na nás mává Karel, mladý sympatický tatínek, jehož rodina tento pozemek kousek za Prahou historicky vlastní. Fotografii chaty, která tu stála ještě před pár lety, míjíme v chodbě a pokračujeme do útulného, vkusně zařízeného interiéru, zatímco Dominika bere malého synka ven, abychom na naše povídání měli klid. Karel náš časopis včetně návštěv dobře zná, a tak začíná vyprávět téměř bez pobízení.

Byl to takový racionální krok – původně jsme s manželkou bydleli v pronajatém bytě v Praze a přemýšleli, co dál. Oba jsme Pražáci a neplánovali jsme město opustit, nicméně ceny bytů ke koupi se tam rovnaly stavbě domu, a navíc se nabízela otázka, co s naší chatou. Vyrůstal jsem tu a chtěl místo v rodině zachovat, prodej tedy nepřicházel v úvahu.

Stavba už ale měla svoje roky a vyžadovala investice. Rozhodnutí nám trvalo dlouho, ale nakonec padlo: chatu zbouráme a místo ní si postavíme dům. Výhoda vlastního pozemku přitom samozřejmě hrála velkou roli. Jakmile jsme se rozhodli stavět, vyměnili jsme stávající byt za malou garsonku, abychom ušetřili. Přesně v tu dobu ale začal covid, takže v těch šestadvaceti metrech nebylo kam utéct a meetingů jsem se někdy účastnil z koupelny.

Kolik zeleně je dost?

Od začátku jsem chtěl dřevostavbu. Je šetrná, z obnovitelných materiálů a většinou rychle postavená. Náš pozemek je dost malý, jen 470 m², a architekt, který připravoval původní projekt, konstrukční materiál neřešil a plochu zaplnil v maximální povolené míře. Předali jsme podklady projektantovi, už se zadáním dřevostavby, a sdělili mu náš rozpočet. Nejdřív byl problém najít realizační firmu, která by se do něj bez úprav vešla, nakonec jsme narazili i na překážku v podobě nesouhlasu obce.

Přestože projekt splňoval místní regulativy a územní stanovisko znělo kladně, jim se zdála plocha ponechané zeleně příliš malá. Byli jsme v právu a mohli nesouhlasný postoj vedení obce ignorovat, i stavební úřad jejich požadavky v řízení smetl ze stolu, ale nechtěli jsme s nimi vést spory. Navíc jsme stále nenašli vhodného výrobce – nabídky se pohybovaly ve velkém rozptylu od 7 do 11 milionů a někteří byli schopni nám vágně odpovědět, že nám cenu předem neřeknou a že přece mezitím vyděláme další peníze. Na to jsme odmítali přistoupit a raději se rozhodli jít jinou cestou.

Výběr firmy znovu a lépe

Kamarád mi pak doporučil firmu, se kterou sám stavěl – na vlastní oči jsem viděl, jak to u něj odsýpá, jak se o něj starají, jak s ním komunikují. To byl poslední impulz k našemu rozhodnutí. Jeli jsme si vyzkoušet pobyt v jejich typovém domě, na původní projekt zapomněli a na webu tohoto výrobce si vybrali jiný, typový dům, který jsme si trochu přizpůsobili – je zrcadlově obrácený, v přízemí chybí nějaké příčky a nahoře přibyla šatna. Tenhle dům byl menší, kompaktnější, čímž odpadl problém s obcí, a věděli jsme, že nám ho výrobce v rámci našeho rozpočtu postaví.

Od všech sousedů jsme měli souhlasné stanovisko a mohli jít jenom na ohlášku. Procesem získávání stavebního povolení jsme si prošli znovu, ale tentokrát už trval jenom asi měsíc a půl nebo dva, čímž jsme realizační firmu asi trochu zaskočili – obvykle to tak rychlé nebývá a oni mají naplánovaný harmonogram jednotlivých zakázek a prací.

Museli jsme tedy chvíli čekat a do toho kvůli covidu výrazně rostly ceny, byl problém s materiálem i lidmi... Geologický průzkum ukázal, že jsme tady hodně na písku, což prodražilo základovou desku, z objektivních důvodů musel být přeceněn i projekt samotného domu, ale ve finále jsme se domluvili na dodatku a na podzim 2021 se mohlo začít stavět.

Dřevostavba na klíč a s parádou

A musím říct, že ty práce pak šly ráz na ráz – všechno domluvené bylo i dodržené. Já stavbám moc nerozumím, takže jsem opravdu chtěl dostat klíče od hotového domu. Všechno od základové desky po garáž dělali oni, včetně střechy, podlah, schodiště, koupelen... my jsme si pak zařizovali jenom kuchyň, krb a samostatně i fotovoltaiku. Už na té partě, co dělala základovou desku, bylo vidět, jak jsou zkoordinovaní, byli to fakt profíci! Za pár dní bylo hotovo, nebyl tam žádný prostor pro zdržování.

Stejně tak na mě udělala dojem parta, která z panelů kompletovala hrubou stavbu a krovy. To byl koncert – bylo super je sledovat, a to měli jednoho člena týmu nemocného. Byl myslím prosinec, fakt zima, a oni dělali od 7 od rána do 9 do večera. Dva, tři dny a dům stál. Udělalo to na mě opravdu velký dojem. Neměli jsme ani skoro žádné reklamace – když nám jednou v neděli večer zřejmě vinou sifonu dětská vanička trochu vytopila spodní patro, napsal jsem jim a mile mě překvapilo, že hned v pondělí ráno přijel instalatér. Naštěstí to nebylo ve velkém rozsahu – ani moisture guard (čidlo vlhkosti, pozn. redakce) to nezaznamenal, protože to čistě proteklo, a zvládli jsme to vysušit bez odklápění rastru.

Jediné, s čím jsme se trochu trápili, byla okna – jak byl v té době problém někoho sehnat, na poslední chvíli nám změnili výrobce a nastaly trochu problémy se seřízením oken. Také jsme nechávali přemalovat obývák. Jinak bylo všechno v pořádku, bez dodělávek, všechno se povedlo na první dobrou. Díky naprosto bezproblémovému průběhu stavby jsme byli jednoznačně spokojení. Natolik, že jsme tuto realizační firmu doporučili kamarádovi na Vysočině a ten s nimi teď také staví

Ladění interiéru

Protože jsem se vody v dřevostavbě bál, nechtěl jsem ani vodu v podlaze a ve sprchovém koutě jsem trval alespoň na nízké vaničce. To jsem si odnesl z podcastu jednoho stavebního dozoru. O ladění interiéru jsme jasno neměli – jenom jsem po předchozí zkušenosti nechtěl černý nábytek. Jenže první, co jsem naopak věděl, že chci, byl tenhle jídelní stůl – a ten má černé nohy. Pak si manželka vybrala kuchyňskou linku s černými prvky a už to jelo – černé doplňky, stěna s lamelami... Trošku jsme se zapotili při shánění černé hranaté digestoře, ale nakonec jsme k ní doladili i světla. Do pokoje jsme pořídili aspoň červený ušák, ať se to nějakou barvou trochu rozbije.

Kdybych se rozhodoval dnes, s tím, co vím, protáhl bych kuchyňské skříňky až do stropu, volil jiného výrobce elektrospotřebičů kvůli složitému ovládání a přidělal nějaké podhledy, kam by se schovala LED světla kvůli ambientní pohodě. A taky bych zvážil větší automatizaci domu – třeba světla bych spínal relátky, nezávisle na vypínačích. My je totiž máme dálkově ovládaná, ale to funguje jen do momentu, kdy je někdo vypne natvrdo. Někde to mám vyřešené relátky pod vypínači, ale ne všude je na ně místo. A zkusil bych se podívat po nějakém krbu, do kterého bych mohl přikládat zvenku, aby z toho uvnitř nebyl nepořádek. Ale to jsou takové drobné věci, nic zásadního.

Život v dřevostavbě

Přestože se poměrně dlouho čekalo, než vyschne anhydrit, zhruba půl roku po začátku stavby jsme se stěhovali. Ze začátku jsme si tady museli zvykat, hlavně manželka, která celý život žila v paneláku. Je to jiné, když jste v domě sami. V té době tady ještě ani nebyl plot – a jsme hned na ráně u cesty. Z hlediska vlastností dřevostavby je tu jedna věc, se kterou jsme do toho šli a kterou já beru jako výhodu – tedy že málo akumuluje a rychle se vyhřeje.

Když zatopíme v krbu, který jsme vědomě pořizovali s malým výkonem, máme tady klidně 26 stupňů. Dneska, když je žena doma s malým, by sice dávalo smysl, abychom domu nemuseli neustále dodávat energii, ale když jsme ještě jezdili oba do práce, zapnuli jsme si před odjezdem domů čerpadlo a přijeli do vyhřátého.

V létě musíme klimatizovat, hlavně horní patro, ale i s tím jsme počítali. Na nejvíc exponované straně máme i termoizolační žaluzie a nahoře odrazivé rolety, aby se pokoje nepřehřívaly, ale když se do toho slunce opře a je třeba týden v kuse 35 °C, nestačí to. Syn se narodil v zimě a jsme zvyklí mu na spaní v noci nechávat 18 °C, takže třeba 25 už je na nás moc a klimatizace jede – to bylo také jedním z důvodů, proč jsme si pořídili fotovoltaiku.

Na to, že tady máme všechno na elektriku, včetně podlahového topení, mě ale i tak překvapuje nízká spotřeba. Tak 80 % topíme čerpadlem, které je efektivní tak lehce pod nulu, pak už musíme zapínat podlahovku, kterou máme – kromě koupelny – běžně vypnutou. To, co nám vyrobí fotovoltaika, pak dáváme do komfortu – díky tomu si můžeme dovolit třeba pouštět právě zmiňovanou klimatizaci.

Drobná potěšení

Co musím vypíchnout, je, že je radost tady něco přidělávat – díky instalační předstěně stačí vrut do dřeva a je to raz dva vyřešeno. Samozřejmě třeba u televize musí být větší šrouby a je nutné si dávat pozor, abyste neporušili parotěsnou zábranu – alespoň tedy u difuzně uzavřené stavby, jako máme my. Rozhodli jsme se pro ni, protože byla levnější a jednodušší. A taky je fajn mít neustále teplé zdi – to vám zděný dům nedopřeje. V podstatě to, že je to dřevostavba, vnímáme jenom stran těch pozitivních věcí.

Teď už se na zahradě pomalu probírají rostliny a keře, které jsme tam zasadili podle sazebního plánu od zahradnice, a my můžeme řešit, čím si uděláme radost dál. Na letošek je v plánu protáhnout střechu od domu k původnímu altánku, protože to do budoucna chceme propojit a úplně zavřít jako zimní zahradu. Získáme tak další místnost pro naše fajn bydlení.

Technické parametry

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 101,2 m²
• Užitná plocha: 150,9 m²
• Dispozice: 6 + kk
• Konstrukční systém: prefabrikovaný sloupkový panel, difuzně uzavřená skladba
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo vzduch/ vzduch, fotovoltaika, elektrické podlahové topení
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,14 W/m2K
• Autor arch. návrhu a projektu: VEXTA a.s.
• Realizace: rok 2022, VEXTA a.s., www.vextadomy.czz

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00