15 / 24
1
/2018
1
V zadní části objektu se
dochovaly klenuté chlévy,
postavené v polovině 19. století
z místního lomového kamene. Krovy
objektu byly poměrně novodobé,
pravděpodobně už z přelomu
19. a 20. století. Docent Škabrada
následně zpracoval stavebně-
historický průzkum a současně byl
proveden také dendrochronologický
průzkum dřeva, který stanovil
kácení stromů pro výrobu trámů
do let 1547–1548, čímž se
objev domu stal záležitostí
středoevropského významu. Pod
vlivem těchto faktů byli vlastníci
ochotni ustoupit od původně
uvažované demolice, avšak
odmítali se jakýmkoliv způsobem
podílet na záchraně a obnově
objektu v havarijním stavu.
2, 3, 4, 5
Již po zevrubné
prohlídce bylo jasné, že se jedná
o středověký dům – vysoká
obytná světnice nesla na roubení
z neopracovaných klád i na
povalových stropech pozůstatky
dymného provozu – tedy vytápění
místnosti bez komína, s odvodem
kouře k tomu určeným otvorem
nad oknem. Později byla nad
boční světničkou zřízena
takzvaná dymná komora pro
odvádění kouře, která obyvatelům
umožňovala poněkud lepší životní
komfort při obývání světnice.
6
Ve střední části domu se
nacházela velká zděná síň
s topeništěm, která sloužila jako
černá kuchyně.
N
a počátku 90. let šlo o celkem běž-
ný postup. Majitelé byli v šoku – měli
přece povolení k demolici, na místě
objektu chtěli postavit nový rodinný dům
pro své děti… Na základě jejich protestů
byla proto svolána schůzka, jíž se zúčast-
nil etnograf ze Státního ústavu památkové
péče Praha PhDr. Pavel Bureš, zástupci
památkové péče a docent Jiří Škabrada,
jeden z nejlepších odborníků na lidovou
architekturu.
Stavebně-historický průzkum prokázal, že
dům byl postaven již v předbělohorském
období.
Nelehká záchrana památky
Vlastníci se však odmítli podílet na záchra-
ně objektu. V nastalé situaci zbývalo zástup-
cům památkové péče spoléhat se pouze na
svou iniciativu a znalost možností, jak tuto
unikátní památku zachránit i přes pasivní re-
zistenci a nezastírané nepřátelství vlastníků.
Bylo jisté, že záchrana bude záviset téměř
pouze na státních finančních prostředcích –
obnova byla v roce 1998 zařazena do Pro-
gramu záchrany architektonického dědictví
MK ČR a pokračovala až do roku 2000, po-
vinná finanční spoluúčast vlastníka byla hra-
zena z prostředků tehdejšího Okresního úřa-
du v Trutnově. Protože majitelé plánovali na
místě roubenky stavbu obytného objektu pro
jedno ze svých dětí, byla současně s obno-
vou navržena jako kompromis vestavba bytu
do podkroví nad hospodářskou částí. Tento
podstatný ústupek se ukázal být zlomovým
v celém procesu záchrany objektu a v průbě-
hu let i v postupném zlepšení vztahů mezi
památkáři a majiteli domu.
V průběhu stavby vlastníci téměř vždy pou-
ze přihlíželi a až po dokončení prací ná-
sledně řešili prostřednictvím památkářů
své připomínky a stížnosti na kvalitu prací
zhotovitele. Tyto krušné chvíle vyústily na
jaře v roce 2005 v rozhodnutí, které padlo
jako reakce na bezradnost firmy při opa-
kovaném opravování a následném opětov-
ném praskání nově nanesených hliněných
omítek – bude ověřena platnost historic-
kých postupů. Stavební firma totiž při spá-
rování použila nevhodný hliněný materiál
přivezený z cihelny a při jeho aplikaci do
spár nevložila žádné výztužné prvky – na-
příklad dřevěné kolíky, slaměný provazec
nebo hřebíky omotané drátky.
6
35
5
4
3
2