53
1
/2018
Komín jako stavebnice
V praxi toto omezení přináší potřebu řešení spe-
cifických detailů, protože ne vždy je možné umís-
tit komínové těleso do prostoru s dostatečným
odstupem od stěny. Často se naopak z prosto-
rových a dispozičních důvodů snažíme komínová
tělesa do konstrukce stěn vkládat.
Vraťme se ale o kousek zpět a popišme si ně-
kolik možných řešení spalinových cest, typických
nejen pro dřevostavby, ale i pro stavby zděné.
Základním způsobem rozdělení komínových sys-
témů je způsob jejich realizace.
První kategorie zahrnuje komíny vyzdívané ze
systémových tvárnic, předem vložkovaných tak,
aby jejich profesionálním sestavením za pomoci
mokrého procesu (lepení) vznikl hotový funkční
komín. Mimo samotných komínových dílců s růz-
ným počtem a rozměrem průduchů nabízí vždy
komínový systém také širokou škálu tvarovek,
zajišťujících napojení, čištění a další nezbytné
detaily. Vyzdívaný komínový systém je zpravidla
samonosný, není jej proto třeba kotvit k nosné
konstrukci.
Druhou kategorií jsou komínové systémy monto-
vané. Ty jsou tvořeny dvou- či víceplášťovou kon-
strukcí z nerezového plechu s vloženou tepelnou
izolací. V zásadě se jedná o dvě nebo více do
sebe vložených nerezových trubek s meziprosto-
rem, dokonale vyplněným nehořlavou tepelnou
izolací. Touto technologií jsou vyráběny systémo-
vé dílce, jejichž kombinací lze docílit potřebné
délky a tvaru spalinových cest. Oproti zděným
systémovým komínům přináší montované řešení
výhody i nevýhody. Zásadní výhodou je velká vari-
abilita a menší prostorová náročnost. Průřez ce-
lým profilem montovaného komína je při zachová-
ní stejného průřezu spalinové cesty menší, nabízí
také větší volnost půdorysného vybočení, neboť
nemusí navazovat striktně kolmo vzhůru, tak jako
je tomu u zděného systému. S druhou výhodou
se pojí také hlavní nevýhoda montovaných sys-
témů – nejsou totiž samonosné a musí být tedy
kotveny do nosné konstrukce.
Ani letmý dotek…
Když se vrátíme zpět k použití obou systémů
v masivní dřevostavbě a uvědomíme si nezbyt-
nost dodržení zmíněného minimálního pěticenti-
metrového odstupu, je jasné, že žádný z komínů
se dřeva nemůže dotýkat. Při umístění komínu
v prostoru nám tento požadavek problém nečiní,
ale jak vyřešit nevyhnutelné prostupy? Dřevěným
stropům se komínem vyhnout prakticky nelze, je
tedy logické, že otvor pro prostup komína musí
být ve všech směrech či na poloměru o 5 cm
větší. Tím nám ale vyvstává problém s tepel-
ným a zvukovým oddělením prostorů nad a pod
stropem. Nezbývá, než vzniklou mezeru vyplnit
nehořlavým izolačním materiálem. Takových je
naštěstí na dnešním trhu dostatečně bohatá šká-
la, z mnoha je třeba zmínit zejména liaporbetony
nebo pěnová skla. Detail podobného prostupu
lze často řešit hotovou tvarovkou ze zmíněných
materiálů, ve složitější situaci pak konkrétním
atypickým řešením. Pro finální provedení jsou
z estetického hlediska vhodné nerezové plechy
různých povrchových úprav, které řešenému de-
tailu dodají při kvalitním zpracování příjemně
technicistní nádech. Analogicky lze řešit dokonce
i vložení systémového komínu do dřevěné příčky,
opět za použití nehořlavého izolačního materiálu
a finálního obkladu z ocelových plechů.
●
1
Umístění krbových kamen
v prostoru a prostup
systémového komína stropem
2
Průchod systémového komína
v ose dřevěné příčky
3
Detail vyvedení systémového
komína z příčky do hřebene
střechy
4
Výplň prostupu stropní
konstrukcí ohnivzdorným
materiálem
5
Překrytí prostupu za použití
systémové krycí tvarovky
z nerezavějící oceli
2
5
4
3