Helena Petáková | Pondělí, 30. červenec 2012 |

Tak tento předmět byste v teplém létě našli i v době jeho užívání asi odložený někde na půdě. Zkuste uhodnout, co jsme pro vás tentokrát do soutěže vybrali. Ve hře pro jednoho z vás je i v tomto kole permanentka na adventure golf v Horním Bezděkově a zároveň se blíží závěrečné hodnocení.

Příští číslo časopisu sruby§roubenky vychází 6. srpna, kde už se dozvíte (a samozřejmě také přes internet), kteří z vás byli svými správnými odpověďmi nejvíc úspěšní a vyhráli víkendové pobyty v hotelu Kokořín a štípací sekery Fiskars – viz Pravidla soutěže.

Ohlédnutí za minulým týdnem

Důvodem pro výběr této fotografie do soutěže je ukázka mistrovské soustružnické práce se dřevem. „Tentokrát to není žádná hádanka, když je na fotce přímo napsáno, co to je: sada ručních pístových stříkaček ze 17. století," poslala nám správnou odpověď Renata Sekotová Holatová.

Opravdu jsme vám minulý týden napověděli v textu i přes muzejní popisek stříkaček na fotografii, přesto jsme se dozvěděli, že jde například o „vál na frgáli". Děkujeme všem, kdo s námi soutěžíte, dnes se stává vítězem permanentky na adventure golf Lubomír Trávníček, který nám k odpovědi připsal, že novější verzi této stříkačky na hašení požárů má na chalupě. Škoda, že nepřipojil také informaci, jak účinná taková stříkačka může být.

Hasičské nářadí a první stroje

K hašení požárů původně sloužily nádoby všeho druhu, dřevěné putny nebo kožená vědra. Hasilo se řetězovým způsobem předáváním nádoby z ruky do ruky většinou dvojí řadou lidí. Jedna řada si předávala nádoby plné a druhá prázdné. Bohužel cestou se dost vody vylilo nebo vyšplíchalo. I tak „staré dobré vědro" přežilo při krocení ohně staletí. Velký žár a hustý kouř však mnohdy nedovolovaly přiblížit se k ohni blíž. S rozvojem proto nastupuje technika.

 Voznice pro dopravu vody k požáru

Na podvozku z loukoťových kol je umístěn dřevěný sud, nahoře s nalévacím otvorem a na nejnižším místě je opatřen šoupátkovým kohoutem se závitem. Stáří voznice můžeme pouze odhadovat. V roce 1752 zavedl hrabě Antonín Špork „oheň hasící řád", ve kterém je nařízeno, jak mají být jednotlivé cechy vybaveny hasícím náčiním. Tyto cechy (řezníci, ševci, truhláři, bednáři a pod.) měly mít ve své výbavě a na starosti hasící prostředky (háky, žebříky, vědra a ba i lejty k dovážení vody). A jednomu z cechů tato voznice pravděpodobně patřila. Stáří voznice můžeme odhadovat na 200 až 250 let.

Voznice se pravděpodobně dochovala díky generacím hasičů, kteří ji předváděli při různých oslavách. Letopočet napsaný na víku sudu nebude rokem výroby, ale na počest a připomenutí založení prvního českého hasičského sboru ve Velvarech. Obsah sudu je asi 10 věder v rakouských mírách, to znamená asi 500 litrů.

Další pokrok

Dvoupístovou ruční stříkačku pro koňský zápřah vyrobila firma R. A. Smekal Smíchov v předminulém století, rok výroby se nepodařilo zjistit. Nádržka s písty má jeden sací a jeden výtlačný otvor. V přední části podvozku je truhlík na drobné věci, který slouží také jako kozlík pro kočího. Součástí jsou dvě sací hadice bez koše a dvě madla na vahadla.

Také v tomto případě se jedná o dvoupístovou ruční stříkačku pro koňský zápřah. Do dřevěného rámu podvozku je zabudována plechová nádrž, ve které jsou dva písty. Vpředu je dělený kozlík pro dvě osoby, v zadní části jsou dva truhlíky, na kterých hasiči seděli, nohy si opřeli o stupačku. Stříkačka dále má dvě madla na vahadla. Vzadu má štítek „Bratři A.F. Smekal v Čechách u Olomouce".

Zdroj fotografií: Sbor dobrovolných hasičů Lysá nad Labem a publikace Poselství dřeva z nakladatelství Golempress

 

Vaše komentáře (0)

Hodnocení uživatelů: 5 / 2
Líbil se Vám článek?02