Lucie Němcová | Pátek, 30. květen 2014 |

Zabydlený dům s upravenou zahradou působí mezi rozestavěnými novostavbami skoro nepatřičně - jakoby měl náskok. Přitom stavět začali majitelé prakticky ve stejném termínu jako jejich budoucí sousedé...
K rozhodnutí pustit se do stavby rodinného domu jsme, jak tomu nejspíš většinou bývá, dospěli časem a přispěla k němu řada okolností. Bydleli jsme původně v poměrně prostorném bytě, který ale úměrně tomu, jak rostly dcerky, přestával potřebám rodiny vyhovovat. Shodou náhod se v tomto období naskytla výhodná příležitost koupit pozemek v obci, kde má zároveň sídlo naše firma. Pozemky byly zasíťované a v rámci snahy obec omladit a zvýšit počet trvale žijících obyvatel byly nabízeny za výhodnou cenu – rozhodování tedy netrvalo příliš dlouho. Za naší zahradou už se stavět nebude, máme tedy krásný výhled přímo do vzrostlé zeleně a pár metrů za plotem už jsme vlastně v lese. Paradoxem je, že tento krásný pozemek, i když jsme byli v seznamu uchazečů poměrně vzadu, na nás vlastně zbyl, protože zřejmě kvůli velikosti šly pozemky u lesa na odbyt jako poslední.
Člověk míní, okolnosti mění
Původně jsme měli vybraný jiný dům – typový; předpokládali jsme, že se tak celý proces stavby zjednoduší a urychlí. Vybrali jsme dům, který by vyhovoval našim představám, a oslovili firmu s požadavky na drobnější úpravy projektu a hlavně smlouvy podle našich přání. Tímto okamžikem se ale situace začala z našeho pohledu komplikovat. Oslovená firma nebyla ochotna pružně reagovat na naše požadavky a nechtěla akceptovat naše připomínky. Uzavření smlouvy se v tu chvíli přestalo zdát reálné, domluva nebyla možná. Zhruba v té samé době jsme se přes spolužáka seznámili s Pavlem Novákem z firmy Nedpasiv, který nás v podstatě získal pro řešení stavby cestou individuálního projektu nízkoenergetického domu a seznámil nás s pražským architektem Pavlem Šmelhausem. Ujasnili jsme si vzájemně potřeby naší rodiny, představy o budoucím bydlení imožnosti pozemku a v přátelské atmosféře vzájemné komunikace začal náš budoucí domov dostávat konkrétní podobu.
Profesionalitě díky
O stavební technologii jsme měli jasno v podstatě od začátku. Jedinečná atmosféra dřevostaveb spolu s užitnými vlastnostmi, rychlostí výstavby a velmi malými náklady na provoz domu pro nás byly určující. Samotný projekt domu vznikal lehce, jediným „mantinelem" pro nás byl požadavek stavebního úřadu na sedlovou střechu a tomu architekt snadno vyhověl.
Při stavbě samotné samozřejmě nastaly i momenty, které bylo třeba operativně řešit, protože ne vždy všechno probíhá přesně podle plánu. Firma, která dodávala spodní stavbu, nedodržela zadání a základová deska byla o pár centimetrů menší. Bylo tedy třeba ji opravit, lépe řečeno dokončit do odpovídajících rozměrů. S realizací opravy nebyl žádný problém, domluva se stavitelem probíhala bez komplikací a nedostatek byl obratem odstraněn.
Další drobné obtíže nás potkaly v průběhu instalace vytápěcího systému. Dům je vytápěn tepelným čerpadlem s plošnými kolektory a řízeným větráním. Komplikace nastaly v tom, že dva projektanti projektovali podlahové topení různými technologiemi. Jeden „mokrou" cestou s použitím anhydritem, druhý „suchou" cestou s obkladem hobrou. Všichni jsme se naštěstí přiklonili k variantě zalévaného anhydritu. I když firma neměla s tímto řešením žádné zkušenosti, vyšlo to a účinnost topení je výborná. Celková doba stavby se tím nijak neprodloužila, vysychání probíhalo velice rychle.
Z jedné vody načisto
Do nového domu jsme se stěhovali v podstatě čtyři měsíce po začátku montáže. Protože jsme se nechtěli stěhovat a zároveň se utápět v dokončování a zařizování, svěřili jsme odborníkům i zařízení interiéru, se kterým nám radil bytový designér. S výsledkem jeho práce jsme maximálně spokojeni. Vzdušný a praktický interiér odpovídá naprosto našim představám. Také na okolí domu pracovala zahradní architektka a díky ní jsme bohatší nejen o upravenou zahradu se závlahovým systémem, ale také prodloužení venkovní terasy, bez které si dnes bydlení téměř neumíme představit. Do slova a do písmene se stala součástí obytného prostoru a vyhledávaným místem pro společné stolování i chvíle relaxace. A právě to je zároveň nejspíš i jeden z momentů, pro který jsme rodinný dům stavěli.
Připravila Petra Weiglová
Foto Martin Zeman
Návštěvu najdete v čísle 3/2011. Redakční návštěvy jsou nedílnou součástí časopisu Dřevo&Stavby. Podívejte se naši výhodnou nabídku předplatného.
Vaše komentáře (1)Nejnovější články v kategorii “Návštěvy dřevostaveb”
-
Prarodičům nechali přistavět ke stávajícímu domu malou útulnou dřevostavbu
Mladá, tehdy ještě čtyřčlenná rodina bydlela v klasickém bytě 3 + 1 na okraji Brna, když babička s dědou přišli se skvělým nápadem. Sami obývali třípatrový řadový dům v…
-
Takhle to dopadá, když je autorem návrhu domu i interiéru jeden architekt
Ve stínu zříceniny středověkého hradu, v těsném sousedství památkově chráněné roubenky. Jen přes louku od údolí Divoké Orlice. Jak by měla novostavba domu v téhle společnosti…
-
Po téměř třech letech bydlení v dřevostavbě na ní nenašli jediný problém
Rodinný dům není pouze místo k bydlení, jde zároveň o prostor pro vytváření cenných vzpomínek. Společně se zahradou, dokonalým prostorem pro rozvíjení dětské fantazie, se v…
-
Malý bungalov, velký příběh aneb jak mladý pár zvládl stavbu svépomocí
Znáte to, jak si člověk u nějakého výrobku říká, jestli by si ho ten prodávající opravdu koupil? Tak tenhle dům je ukázkou toho, kdy ano. Tomáš si ho totiž nechal postavit od firmy…