Dřevěný domov v krajině rozlehlých luk

Redakce | Pátek, 02. leden 2026 |

Tento příběh připomíná dokonalou pohádku o tom, kterak Kateřina a Jiří našli svůj vytoužený klid v podhůří Krkonoš. Jejich pozemek o rozloze dvaceti tisíc metrů čtverečních je z většiny tvořený loukami, ale vhodné stavební pozemky by se tu našly i pro další dva domy. Žijí tu s dvanáctiletou dcerou Marií už rok a půl – po mnoha letech hledání a několika životních změnách. Jako hrdinové v jiných pohádkách totiž i oni museli nejprve projít různými strastmi.

Předtím vlastnili velký dům v Českém ráji, který dvanáct let svépomocí rekonstruovali. „Dali jsme do něj všechno, ale nakonec jsme ho prodali kvůli špatným sousedským vztahům," přiznávají. Touha po samotě se tak stala přirozenou reakcí. Dům se prodával rok a půl, a když se to konečně podařilo, nastalo další hledání – tentokrát pozemku.

„Bylo nám jedno, kam se vrtneme, záběr jsme měli opravdu široký – navštívili jsme Orlické hory i Sudety, opravdu rok jsme intenzivně hledali," vypráví Kateřina. „Nakonec nám realitní makléřka dohodila tenhle pozemek – velký, ideálně umístěný, a navíc naprosto nečekaně v oblasti, odkud pocházejí naše rodiny. Přitom jsme tady vůbec nehledali. Byl to prostě osud, návrat ke kořenům," doplňuje Jiří.

Konečně to pravé

„Když jsme sem poprvé přijeli, oddechli jsme si. Byla tu čistá louka – žádné dráty, žádné zbořeniště," dodává s úsměvem a žena ho doplňuje: „V průběhu hledání jsme postupně zjistili, co opravdu chceme a potřebujeme. Třeba vlastní příjezdovou cestu – za podobnou cenu jsme totiž viděli i pozemky, které ji vůbec neměly." Jiří přidává další zkušenosti: „Nebo jsme přijeli na jeden ještě dražší, krásně nafocený, a hned pod ním kravín a prasečák. Jinde zase starý dům, který bychom museli odstranit."

Manželé se shodují na tom, že potřebují prostor, a na svůj nový domov jsou náležitě pyšní. „Jednu chybu to tu ale má," dodává Kateřina. „Manžel pracuje z domu a je v něm často sám a samota tady je opravdu velká. Ale umíme si to vykompenzovat – pravidelně navštěvujeme Prahu a její uličky. Velmi rádi se pak vracíme zpět do našeho klidu."

Při pohledu na rozlehlé louky kolem domu mě napadá otázka: „A co ovce nebo jiná zvířata?" Oba však okamžitě vrtí hlavou: „To jsme měli v předchozím domě – ovce, slepice, perličky, kočky i psa. Teď máme klid. Jediný, kdo si nás tu našel, byl kocour Augustýn od sousedů. Nemohli bychom se hnout od domu, což potřebujeme, protože dcera sportuje a o víkendech tak nejsme doma. Navíc rádi cestujeme i do zahraničí."

Foto: Martin Zeman

obr.: Se zvířaty si užili až až v předchozím domově. Tady žádná neplánují – jedinou výjimku má sousedovic kocour Augustýn, který si sem navykl chodit.
 Foto: Martin Zeman

Inspirace z veletrhu i z kalendáře

O tom, že chtějí dřevostavbu, měli jasno – v předchozím zděném domě jim byla zima. „Dřevostavba je teplá, to jsme měli vyzkoušeno od kamaráda. V březnu stačí, když je venku deset stupňů, a už se nemusí topit," prozrazuje Jiří. Vyrazili proto na stavební veletrh, aby oslovili několik dodavatelů, které si předem vytipovali na internetu. Favorit jim ale lidsky nesedl a nedokázal splnit jejich požadavky, a tak šli o stánek dál – a tam narazili na obchodního zástupce Pily Martinice. „Pan Šnajdr nám hned padl do oka," vzpomíná Kateřina. „Nabídl nám podobný typ domu, jaký jsme hledali, a – jak s nadsázkou říkáme – když jsme pak zjistili, že se jeho babička jmenovala stejně jako naše dcera, přišlo nám to jako znamení a plácli jsme si."

Zástupce firmy za nimi často jezdil ladit plány stavby až domů. Základ tvořil typový přízemní dům, který si upravili podle svých představ. Přistavěli k němu bíle omítnutou hmotu sloužící jako sklad, ložnici zmenšili, šatnu nepotřebovali – místo ní si raději pořídili saunu. Dvě koupelny považovali za zbytečné, stačí jim dvě toalety. Kvůli místním regulativům také upravili sklon střechy. Ohledně difuzně otevřené obálky domu Jiří dodává: „Je to nejlepší možná skladba – energeticky úsporná, a přitom jen z přírodních materiálů, žádný plast."

Foto: Martin Zeman

obr.: Ložnice se jim v typovém provedení zdála zbytečně velká a šatnu nepotřebovali vůbec. Raději si vytvořili prostor pro to, co mají oba rádi – domácí saunování.
Foto: Martin Zeman

Průběh stavby domu ze dřeva

„Zatímco manžel pracoval a vydělával peníze, já jsem sem jezdila dělat stavební dozor," směje se Kateřina. „Byl jsem tu za celou dobu třikrát," potvrzuje Jiří její slova. „To ona zařizovala základovou desku, studnu i ČOVku." Realizační firma pak dům dodala na klíč – včetně střechy, podlahových krytin a vybavení. „Například podlahu jsme chtěli dřevěnou, tam se cena za dubová prkna samozřejmě navýšila, ale jinde máme standardní výběr," říká Kateřina.

Zatímco základovou desku, příjezdovou cestu, chodníky i terasu zajistila jiná firma, interiér a zahradu si manželé řešili sami. Museli pozemek odvodnit a vybudovat drenáže, protože se voda z kopce stahovala k domu. „Od koupě pozemku po nastěhování to trvalo asi rok a půl, samotná montáž domu zabrala pouhé tři dny," pochvaluje si Jiří.

Kateřina ho ale doplňuje: „Celkově se to ale protáhlo. Délka toho procesu se totiž dost odvíjí i od toho, jestli si sami vyřizujete stavební povolení, nebo to svěříte firmě. My jsme to dělali sami – a ačkoli jsme nezaháleli, věci nešly podle plánu. S ČOVkou a vrtem jsme potřebovali dohromady šestačtyřicet razítek. Jestli můžu ostatním poradit, nechte to na firmě."

Zdržení způsobila i nečekaná situace ohledně vodovodu: původně měl být napojený na obecní síť, ale plánovaná investice nakonec padla, protože obec neobdržela očekávanou evropskou dotaci. „Museli jsme proto vybudovat vlastní vrt. To se muselo zase povolit, najít firmu, která ho zrealizuje, a pak ještě čekat, až se voda vyčistí. Byly to nervy, nehledě na výrazné navýšení ceny," přiznává Kateřina.

obr.: Zatímco sklad, o který byl původní dům rozšířen, je bíle omítnut, dům samotný je obložený sibiřským modřínem, který se bude každé dva roky natírat olejem.
Foto: Martin Zeman

Bydlení pěkně postaru

Technologické novinky manželé nevyhledávají. „Radši mít v domě co nejméně věcí, které se mohou pokazit," shodují se. Vývody pro fotovoltaiku na domě sice mají, ale neplánují je využít. „Nemělo by to smysl, dům je nízkoenergetický i tak," připomíná Jiří. Rekuperaci také odmítli. Kateřina si už dávno vysnila HS portál, který bývá po většinu roku otevřený dokořán a oba si ho nemohou vynachválit.

„V celém domě máme instalovaná čidla vlhkosti, dále předokenní hliníkové žaluzie, dřevo-hliníková okna a vchodové dveře – zvenku hliník, zevnitř dřevo," vypočítává Jiří. „Fasáda je ze sibiřského modřínu, ošetřeného olejem. Letos na jaře ji budeme přetírat znovu, aby si zachovala barvu a nešedla, a potom vždy po dvou letech znovu." Nechtěli ani ovládání žaluzií přes mobil či chytrou domácnost. „Čím víc technologií, tím větší problémy," vysvětluje obavu Jiří. „Nechceme riskovat, že když nepůjde elektřina, nedostaneme se domů nebo si nenatočíme vodu."

Stejně tak zamítli podlahové vytápění – Kateřině připadá teplo od nohou nepřirozené. Dům proto vytápějí klasickými radiátory, jen v chodbě, koupelně a technické místnosti mají elektrické rohože. Hlavní teplo zajišťuje tepelné čerpadlo a kamna v obýváku, která zvládnou vytopit celý dům.

obr.: Na oknech ani vchodových dveřích nešetřili – dopřáli si kombinaci materiálů: z interiéru dřevo, zvenku hliník. Foto: Martin Zeman

obr.: Hlavní obytný prostor je spojen s prostornou kuchyní. Pastelově zelená linka i žlutý ušák mu dodávají hravost a příjemnou atmosféru. Foto: Martin Zeman

Konečně domov

Pochvalují si samotu a klid. „Jdeme ze sauny nazí a je nám to jedno," směje se Jiří. „Klidně odpoledne." Kateřina dodává: „Co se týče moderních vymožeností, stačí nám relativně málo. Raději cestujeme." V současném domově jí nic nechybí. „Vyrůstala jsem ve zděném domě, ve kterém jsem už jako malá musela topit. Pak jsme žili s manželem v jiném... ale tohle je poprvé, kdy mám pocit, že jsem opravdu doma. Miluju to hřejivé teplo – a tenhle dům mi ho konečně dává."

Maximálně spokojeni jsou pak s firmou Pila Martinice, nejen díky wellness poukazu, který od nich obdrželi. „Byla radost s nimi jednat," chválí je Kateřina. „Pan Šnajdr říká, že se z jeho klientů často stávají přátelé – a my to můžeme potvrdit. Volá, aniž by něco potřeboval, staví se, když jede kolem. I po roce a půl přijede s lahvinkou a kytkou, i když nemusí. Dokonce u nás byl i na předvánoční návštěvě. A nejde jen o něj samotného – jednala jsem se všemi jeho řemeslníky a nenašel se mezi nimi jediný protivný nebo neochotný."

Její slova potvrzuje i Jiří: „I o víkendu, když jsme něco nutně potřebovali, nebyl problém. Samozřejmě jsme se snažili toho nezneužívat, ale byli nám k dispozici 24/7." A nám nezbývá než jim přát, aby se jim v jejich vysněném domově žilo dobře až do smrti – tak jako v každé správné pohádce.

obr.: Manželé trvali na přirozeném větrání. Věděli totiž, že HS portál bude ve všech teplejších dnech otevřený dokořán. Foto: Martin Zeman

obr.: Černo-bílé ladění koupelny není příliš obvyklé. Majitelé této dřevostavby ale na přání a vkus většiny nehledí – sami vědí nejlépe, co jim vyhovuje. 
Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 152,95 m²
• Užitná plocha: 126,27 m²
• Dispozice: 5 + kk + sklad
• Konstrukční systém: difuzně otevřený
• Zdroj energie / teplo: TČ vzduch/voda
• Větrání: přirozené
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,15 W/m2K
• Autor arch. návrhu a projektu: Ing. arch. Petr Vošmik
• Realizace: 2023, Martinice Group, www.martinicegroup.cz

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00