Beraní mlýny (známé také jako sloupové nebo německé) byly v minulosti nedílnou součástí naší krajiny. Naši předkové totiž hojně využívali nejen vodu, lidskou či zvířecí sílu, ale také vítr – a to jak k zemědělským, tak k průmyslovým účelům. Otáčející se lopatky a jednoduchý mechanismus po staletí usnadňovaly lidem život. Do dnešních dnů se jich však ve funkčním stavu zachovalo jen několik.
Jak beraní větrné mlýny fungovaly
Celodřevěná stavba na malé základně byla osazena na pevném vertikálním sloupu, takzvaném tatíku. Celá konstrukce se mohla otáčet, aby byl mlecí mechanismus poháněný lopatkami vždy natočen na návětrnou stranu. Natáčení se provádělo pomocí dlouhé oje, takzvaného ocasu, s lanem nebo vrátkem. V mlýnici se pak nacházely dva mlýnské kameny poháněné soustavou převodů.
Majitelé jich často měli více – jedny kameny sloužily například k výrobě hrubších šrotů, jiné k jemnému mletí. Hlavní funkcí beraních mlýnů bylo mletí obilí na mouku a krupici, kromě toho ale mohly pohánět i další zemědělské nebo dřevoobráběcí stroje, nejčastěji pilu na řezání dřeva, pumpu pro čerpání vody či olejový lis. Využívaly se tedy především v zemědělství, méně v průmyslu. Výhodou sloupového mlýna byla poměrně jednoduchá konstrukce a možnost jej zcela rozebrat a relativně snadno přestěhovat na jiné místo.
Kde se beraní větrné mlýny stavěly
Nejvhodnějšími lokalitami byla vyvýšená a větrná místa, obvykle tam, kde chyběl vodní tok vhodný pro vodní mlýn. Šlo zejména o návrší a roviny, kde bylo proudění vzduchu stabilní a nic mu nebránilo.
V českých zemích se jako nejvýhodnější ukázaly oblasti severní a severovýchodní Moravy a Slezska – zejména Moravská brána, Opavské Slezsko a Pomoraví u Kroměříže. Historicky zde existovalo více než 700 míst s větrnými mlýny a často jich v jedné vsi stálo hned několik. Oproti tomu v Čechách, kde je vítr méně stabilní, se větrné mlýny vyskytovaly v mnohem menší míře.
Trocha historie
Historie beraních mlýnů sahá až do středověku. První větrný mlýn na území Čech byl podle kronik postaven už v roce 1277 na Strahově, většího rozšíření se však tyto stavby dočkaly zejména od raného novověku.
Největší rozmach nastal v 18. a 19. století, kdy zlepšující se hospodářská situace a rostoucí poptávka po potravinách vedly k výstavbě stovek různých typů mlýnů. Počátkem 20. století se s rozvojem parních strojů, spalovacích motorů a elektráren význam větru jako hnací síly rychle snižoval.
V období druhé světové války byla dokonce výroba mouky ve větrných mlýnech na čas zakázána. Přesto některé z nich neoficiálně pokračovaly v provozu. Po válce, s nástupem dostupnějšího elektrického mletí, většina větrných mlýnů ztratila své využití a postupně chátrala nebo byla rozebrána.
obr.: Vítr býval jedním ze zdrojů energie v minulosti. Na obrázku replika beraního mlýnu ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Zdroj: Dreamstime
Současnost beraních větrných mlýnů
Většina původních beraních mlýnů zanikla. V současnosti existuje zhruba 80 dochovaných objektů. Nejstarší z nich pocházejí zpravidla z 18. století a většina byla prohlášena za kulturní památky.
Část mlýnů byla zrekonstruována a dnes slouží jako turistické atrakce, vedou kolem nich naučné stezky nebo doplňují expozice venkovských skanzenů. Mnohé mají zachované vnitřní vybavení i pohyblivé části, řada dalších však zůstává stát jen jako nefunkční technické objekty po opravě vnějšího pláště, případně dál chátrá.
Zvlněná moravská krajina je vstřícná k pěším i k cyklistům a větrné mlýny dokreslují specifickou vesnickou architekturu a kulturu. Mohou se tak stát velmi zajímavým turistickým cílem. Dětem i dospělým ukazují kus každodenního života našich předků z trochu jiného pohledu – jejich technickou dovednost i zásadní význam obnovitelných zdrojů energie v minulosti.
Některé další větrné mlýny přístupné veřejnosti
1. RYMICE, HOLEŠOV, okr. Zlín
Patří k nejcennějším památkám Hanáckého muzea v přírodě. Byl postaven v první polovině 19. století a sloužil k mletí obilí pro obyvatele širokého okolí. Díky citlivé obnově se zachovala nejen samotná stavba, ale také významná část původního technologického vybavení.
Zdroj: Dreamstime
2. VELKÉ TĚŠANY, okr. Kroměříž
Postavil jej v roce 1830 mlynář Josef Bartoň a dochovalo se v něm kompletní, funkční mlecí zařízení. Po období chátrání byl zrekonstruován. V interiéru se dnes nachází expozice věnovaná historii mlynářství, kterou spravuje Muzeum Kroměřížska.
Zdroj: Dreamstime
3. STARÝ PODVOROV, Jihomoravský kraj
Byl postaven roku 1870 a po ukončení mlynářského provozu prošel několika opravami, díky nimž se zachoval téměř v původní podobě. Mlýn stojí na návrší nad obcí a stal se jejím výrazným symbolem. Dnes je chráněnou kulturní památkou a příležitostně bývá zpřístupněn veřejnosti.
Zdroj: Dreamstime
4. CHOLTICE, LITULTOVICE, Okr. Opava
Byl postaven roku 1833 v nedalekém Sádku. V roce 1878 byl rozebrán a přenesen na své současné stanoviště v Cholticích, kde sloužil až do roku 1953. Patří k nejzachovalejším beraním mlýnům v Moravskoslezském kraji, protože se v něm dochovalo kompletní technologické vybavení.
Zdroj: Dreamstime
5. ROŽNOV POD RADHOŠTĚM, okres Vsetín
Není původní historickou stavbou, ale replikou beraního mlýna z obce Kladníky na Přerovsku. Nachází se v areálu Valašského muzea v přírodě, kde byl postaven jako součást expozice lidového stavitelství a techniky. Replika věrně představuje podobu tradičních valašských větrných mlýnů včetně mlynářského zařízení.
Zdroj: Dreamstime
6. VRBICE, OKR. Břeclav
Patří mezi výrazné dominanty vinařské krajiny Modrých hor. Původní mlýn zde stával již v 19. století, dnešní stavba je však novodobou replikou, která byla vybudována jako součást turistického a kulturního areálu nad obcí. Objekt neslouží k mletí obilí, ale především jako vyhlídka, muzeum a připomínka historie větrného mlynářství na jižní Moravě. Díky poloze na kopci nabízí krásné výhledy na vinice, Pálavu i okolní krajinu.
Zdroj: Dreamstime
7. KLOBOUKY u Brna
Postaven byl roku 1825 a je jediným dochovaným z šesti původních větrných mlýnů v obci. Po kompletní rekonstrukci v 80. letech 20. století se stal kulturní památkou. Technologické vybavení zůstalo zachováno a je plně funkční. Dnes mlýn spravuje místní muzeum a je veřejnosti přístupný.
Zdroj: Dreamstime
8. MARŠÁLKŮV VĚTRNÝ MLÝN, Partutovice, okr. Přerov
Byl postaven v roce 1837. Výjimečný je tím, že se v něm zachovala nejen samotná stavba, ale i téměř kompletní původní mlynářská technologie včetně vnitřního vybavení. Mlýn byl v provozu až do první poloviny 20. století. Po rekonstrukci slouží jako technická památka dokumentující tradiční způsob zpracování obilí v Oderských vrších.
Zdroj: Dreamstime
9. RAABŮV VĚTRNÝ MLÝN, HLAVNICE, okr. Opava
Patří mezi nejstarší dochované beraní mlýny ve Slezsku. Postaven byl pravděpodobně v první polovině 18. století a své jméno získal po posledním mlynáři či majiteli, rodině Raabových. Výjimečný je především svou autenticitou a tím, že si uchoval řadu původních konstrukčních prvků.
Zdroj fotografie: Slevomat
10. NOVÉ DVORY, Stará Ves u Bílovce
Byl postaven v roce 1878 a na své současné místo byl přemístěn roku 1910 z nedalekých Petřvaldíků, aby lépe využíval příznivé větrné podmínky. Po ukončení provozu prošel několika opravami. Ve vybraných termínech bývá zpřístupněn veřejnosti jako technická památka připomínající historii místního mlynářství.
Zdroj fotografie: Kudy z nudy
11. ČERVEKŮV MLÝN, Skalička u Přerova
Byl postaven v první polovině 19. století a své jméno získal podle posledních majitelů, rodiny Červekových. Po ukončení provozu postupně chátral, později však prošel rekonstrukcí. Mlýn stojí na vyvýšeném místě nad obcí a je součástí naučné stezky věnované historii místního mlynářství.
Skalička je navíc zajímavá tím, že se v jejím okolí nacházelo více větrných mlýnů než v řadě jiných moravských obcí, což souviselo s vhodnými větrnými podmínkami na rozhraní Hané a Moravské brány.
Zdroj fotografie: Slevomat
12. BOROVNICE U STARÉ PAKY
Větrný mlýn v Borovnici u Staré Paky byl postaven v roce 1846 a patřil k několika málo větrným mlýnům ve východních Čechách. Po ukončení provozu postupně chátral a v roce 1968 byl rozebrán. Jeho podobu se však podařilo zachovat díky podrobné dokumentaci, podle níž byla v roce 2020 postavena replika v Podorlickém skanzenu v Kouřimi. Původní stanoviště mlýna v Borovnici dnes připomíná už jen památník.
Zdroj fotografie: Kudy z nudy
Tento článek vyšel v časopisu sruby&ROUBENKY 3/2026
Objednejte si krásně vonící výtisk časopisu s kvalitními fotografiemi pouze za 99 Kč
Čerstvé novinky ze světa dřevostaveb