Ondřej Soška: Pupek světa je o úhlu pohledu

 

Nebyla to pro vás první japonská zkušenost – v akademickém roce 2004/2005 jste absolvoval semestrální studium na JF Oberlin University v Tokiu. Čím si vás právě Japonsko získalo?

---

Původně jsem si chtěl ve druhém ročníku studia na Obchodně podnikatelské fakultě Slezské univerzity zdokonalit angličtinu a ucházet se o studijní pobyt v rámci programu Erasmus. Naše fakulta měla spolupráci s celou řadou škol – ve Finsku, Španělsku, Portugalsku nebo třeba Turecku, mě ale zajímaly anglicky mluvící země jako Velká Británie nebo Irsko. V tu dobu škola žádnou takovou bilaterární dohodu neměla, existoval ale druhý studijní program, kde jsem si mohl vyzkoušet projít konkurzem a který mimo jiné nabízel Japonsko.

To mě zaujalo, přihlásil jsem se… a skončil úplně poslední. Nicméně jsem zjistil, jak funguje celý výběrový proces, ze svého neúspěchu se poučil a v následujícím roce 2004 jsem již konkurz vyhrál. Naše univerzita mezitím podepsala dohodu s Coventry University ve Velké Británii, kam jsem posléze vyrazil o rok později. Splnil jsem si tedy nakonec i ten cíl s angličtinou, ale mezitím jsem oklikou studoval v Japonsku byznys.

Co vám to tehdy dalo?

---

Nesmírně důležitou zkušenost, protože jsem okamžitě poznal, že tady svět funguje úplně jinak než v Evropě. Nelze říct, jestli líp, nebo hůř, ale prostě jinak. Když se v jakékoli české škole podíváte na mapu světa, jak vypadá? Vlevo Amerika, vpravo Asie a Evropa jako pomyslný pupek světa, kolem kterého se točí zbytek. Celý život to vnímáte takhle. A pak přijedete sem, kde má každá učebna tu mapu vycentrovanou na Japonsko.

Najednou vidíte obrovský Pacifik, Severní a Jižní Ameriku napravo a Evropa se krčí v levém horním růžku. Všichni se díváme na stejnou věc, ale z jiného hlediska. A tenhle impuls mě vede k tomu, zamýšlet se nad svým i cizím úhlem pohledu. Že nejsou věci špatné nebo správné a pravda není nutně jen jedna, protože se různí lidé mohou dívat na stejnou věc jinak. Jeden vidí kruh, druhý obdélník, třetí válec a čtvrtý třeba sklenici.

Stejný objekt, pokaždé jen z jiné perspektivy. A tenhle přístup k životu a řešení problémů mi podprahově přineslo nejen studium, ale vlastně celá japonská zkušenost. Přitom jsem si navíc zdokonalil i tu angličtinu.

Co zajímavého jste se tehdy naučil o byznysu?

---

Studoval jsem tam pod významným japonským manažerem a člověkem, profesorem Fujitou (Keiki Fujita, dříve zastával ředitelské pozice v Nippon Steel Corporation, později působil jako zástupce Japonska v Organizaci pro průmyslový rozvoj OSN ve Vídni, pozn. red.) a díky jeho vhledu do fungování japonského byznysu jsem zjistil, že firmy tam mají úplně jinak nastavený mindset. Zatímco u nás se zároveň se vstupem do EU ve společnosti začínala prosazovat genderová rovnoprávnost a do inzerátu jste nemohli napsat, že hledáte paní účetní, Japonci k tomu přistupovali úplně jednoduše.

Když se firma dostala do ekonomických problémů, nejprve propustila cizince, pak agenturní pracovníky, ženy a následně to pokračovalo podle seniority. Cílem bylo, aby dlouhodobí kmenoví zaměstnanci, otcové od rodin, měli práci co nejdéle. Aby rodina měla živitele. To mi ukázalo, že nejen ta evropská cesta musí být správná, že cest k cíli může být mnoho a každá může mít své výhody i nevýhody.

I ve svém motivačním dopise na roli GK jste uvedl, že japonská mentalita, kultura a přístup k podnikání změnily váš pohled na tyto oblasti. Máte i silné zázemí v oblasti manažerských zkušeností z Dubaje či pořádání velkých světových veletrhů, které svou roli u výběrového řízení nesporně hrály, ale myslíte, že vám pomohla i znalost pořadatelské země?

---

To je otázka na členy výběrové komise, ale kdybych v ní seděl já, určitě bych tento aspekt zvážil. Protože obzvlášť u Japonska, které funguje úplně jinak než zbytek světa, potřebujete jisté kompetence mít. To, co jsem se během studií tady naučil, určitě významně přispělo k úspěšnému řízení celého projektu a k dosažení toho, co se nám podařilo. Věděl jsem totiž, jaká pravidla – psaná i nepsaná – zde platí, kdy je v pořádku pokusit se je posunout a kdy to rozhodně není dobrý nápad.

V západním světě je vrcholem jednotlivec, centrum lidského snažení často bývá „já a moje rodina“, teprve potom zbytek. Oproti tomu v Asii – a v Japonsku to platí dvojnásob – je vrcholem pyramidy společnost. Člověk se do ní narodí a jeho úkolem je podílet se na jejím blahobytu. Firmy tu mají nastavené rozhodování tak, že nevíte, kdo to rozhodl nebo kdo může dané rozhodnutí změnit. Zřídka to je pouze jeden člověk, zpravidla to bývá skupina.

V Česku, když potřebujete něco udělat jinak, najdete osobu s pravomocí pravidla zaktualizovat nebo povolit výjimku. To tady v Japonsku není a na to během přípravy EXPO většina mezinárodních účastníků narážela. Na začátku jsme třeba měli spoustu komentářů k jejich precizně vypracovaným manuálům, a protože to nečekali a není to zde zvykem, tak reagovali velmi defenzivně.

Najednou se potkal japonský přístup s tím mezinárodním. Museli jsme proto ladit způsob komunikace a oboustranně dělat ústupky. Díky tomu se ale EXPO 2025 stalo extrémně úspěšným projektem.

obr.: Český národní pavilon na světové výstavě EXPO 2025 v japonské Ósace, která probíhala od 13. dubna do 13. října 2025. Foto: KANCELÁŘ GENERÁLNÍHO KOMISAŘE EXPO 2025, MAREK MUSIL, SVĚTLANA MAŠKOVÁ, ZDENĚK JINDRA a ADAM BARANOWSKI

Hrálo to roli i v náročném procesu získávání stavebního povolení?

---

Stavební povolení je tu vícefázové a my jsme patřili mezi první země, které odevzdaly první set dokumentů. V Česku bychom řekli, že jsme po schválení získali územní rozhodnutí. Už tam jsme ale zjistili, že narážíme na celou řadu výzev. V situaci, kdy vám japonská protistrana říká: „No, je to zajímavé, ale bude poněkud složité dostat finální stavební povolení,“ tak vy už víte, že vám říká, že je to takřka nemožné. Na jedné straně jsme naráželi na limity japonských norem a legislativy a na té druhé jsme byli vázáni českou legislativou – např. zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Už od počátku jsme chtěli být transparentní a mít možnost si vybírat z různých návrhů, proto jsme vyhlásili otevřenou architektonickou soutěž. S podmínkou japonské firmy pro stavební část (dáno japonskou legislativou, pozn. red.) bychom formou design & build získali stejně jako ostatní země jednu nabídku, a patrně navíc navrženou japonským architektem. Japonské firmy totiž proti sobě do tendrů nechodí, dohodnou se. A to jsme nechtěli. Mým cílem ale bylo ukázat Česko i prostřednictvím práce českých architektů.

I proto, že česká architektonická škola má v Japonsku velmi dobré jméno. Uspořádali jsme tedy klasický evropský tendr, s dokumenty primárně v češtině. Osobně si velmi vážím toho, že se přihlásilo 38 architektonických studií. Všechny ty návrhy byly zajímavé a byla do nich vložena spousta úsilí i nákladů ze strany architektů a jejich týmů.

To zní skvěle – kde byl háček?

---

Zavřeli jsme si tím cestu pro jakékoli změny. A když jsme po odevzdání první sady dokumentů zjistili, že naše představa o pavilonu bude v Japonsku velmi těžce prosaditelná, nastal problém. Japonci totiž neznají celodřevěné konstrukce. Tlačili nás do železobetonové, obložené dřevem, jako to udělala většina dalších zemí.

Taková budova by ale byla nejen výrazně dražší, na umělém ostrově navíc platila podmínka, že hmotnost budovy včetně jejího vybavení a lidí uvnitř musí být lehčí nebo rovná hmotnosti vyvezené zeminy – a my máme skleněnou fasádu, která je sama o sobě extrémně těžká. Nemohli jsme ani snížit patro, což taky některé země udělaly, protože by nám ve spirálovité budově správně nenavazovaly schody a návštěvnická cesta.

Věděl jsem, že japonský úředník, který nám má vydat povolení, nás chce podpořit, ale neví jak. Museli jsme mu pomoct najít cestu tak, aby neztratil tvář. Běžný úředník na stavebním úřadě v Ósace si nedovolí zavolat na ministerstvo a zeptat se. Tak jsem tam musel já. Na ministerstvu mě posílali od jednoho k druhému, ale nakonec jsme našli člověka, který se podílel na vzniku zdejšího stavebního zákona, a ten nám velmi pomohl. Bylo to enormně složité, ale důležitý je výsledek a ten je fantastický. Nakonec jsme na celém výstavišti EXPO 2025 byli jediná čistá dřevostavba, nikomu jinému se to protlačit nepodařilo.

Japonská legislativa totiž neřeší primárně výšku stavby, ale počet pater a my jsme jich z jedné strany budovy měli pět. Vysvětlit to, že přízemí není patro, bylo prakticky nemožné, z pohledu jejich legislativy totiž je. Náš pavilon se ale nakonec stal nejvyšší a technologicky nejmodernější pětipatrovou budovou s nosnou konstrukcí ze dřeva v celém Japonsku a díky tomu jsme na zdejším trhu odstartovali i diskuzi o možných změnách legislativy směrem k dřevostavbám. Nezískali jsme totiž žádnou výjimku, jenom jsme dokázali precizními laboratorními testy a statickými výpočty, že dřevo jejich požadované koeficienty bezpečnosti udrží.

Foto: KANCELÁŘ GENERÁLNÍHO KOMISAŘE EXPO 2025, MAREK MUSIL, SVĚTLANA MAŠKOVÁ, ZDENĚK JINDRA a ADAM BARANOWSKI

Foto: KANCELÁŘ GENERÁLNÍHO KOMISAŘE EXPO 2025, MAREK MUSIL, SVĚTLANA MAŠKOVÁ, ZDENĚK JINDRA a ADAM BARANOWSKI

Takže je možné, že díky tomu vznikne v Japonsku víc takových dřevostaveb?

---

Nebude to od zítřka, Japonsko je enormně konzervativní. Tady jsou na denní bázi silná zemětřesení, takže Japonci opravdu všechny stavební postupy neustále vylepšují, verifikují, v podstatě dělají budovy odolnější vůči silnějším zemětřesením. Ale jsem přesvědčen, že potom, co jsme ukázali, že dřevo může udržet i takhle strukturálně složitou a náročnou budovu, která by měla odolat zemětřesení 7,3 stupně Richterovy škály, vidí, že dřevostavby z CLT můžou být ta cesta.

Japonci se obecně snaží žít v souladu s přírodou, mají vztah k dlouhodobé udržitelnosti a náš pavilon byl prvním (a na dlouhou dobu dokonce jediným z mezinárodních účastníků), který navštívil tehdejší japonský ministerský předseda Šigeru Išiba, dlouhodobý podporovatel udržitelného stavebnictví v Japonsku. U společného oběda mi pak říkal, že bude pracovat na tom, aby stavby z CLT měly v Japonsku nadále dveře otevřené a aby se jejich podíl v dlouhodobém horizontu zvyšoval.

Jeden z vysoce postavených Japonců nám dokonce predikoval, že bychom mohli být třetím českým příkladem, který bude mít zásadní vliv na japonskou architekturu budoucnosti. Předtím ji velice ovlivnil český architekt Jan Letzel, autor jediné budovy v Hirošimě, která přežila atomovou bombu, a pak tu působil mimo jiné i např. Antonín Raymond, který významně ovlivnil moderní architekturu Japonska na počátku 20. století.

Jaká byla vaše očekávání od role generálního komisaře české účasti a nakolik se splnila?

---

Mým hlavním cílem bylo odprezentovat Česko nejlepším možným způsobem. Mně se koncept Světových výstav dlouhodobě líbí, vidím v nich velký potenciál a díky svému působení v různých částech světa jsem přesvědčen, že české firmy mají světu co nabídnout. Za těch posledních pětatřicet let se u nás byznys dramaticky posunul kupředu a v řadě oborů hrají české firmy první světové housle.

Mojí motivací tedy bylo vytvořit platformu nebo zázemí, do něhož se žádná česká firma nebude muset obávat zapojit, pavilon, kam se Češi nebudou stydět si někoho pozvat a kam jejich partneři současně rádi přijdou. Protože o jejich pozornost soupeříte s dalšími 160 zeměmi světa. Co považuji za úspěch, je to, že někteří partneři měli téměř stoprocentní konverzi pozvánek.

Podařilo se nám získat skvělé místo na promenádě u vody – vodní plochy návštěvníky obecně přitahují a tady nakonec organizátoři vytvořili tančící fontánu s videomappingem a dronovou show, což si nenechal ujít absolutně nikdo. Takže můžeme v klidu říct, že český pavilon minimálně zvenku vidělo téměř všech 29 miliónů návštěvníků, kteří EXPO navštívili.

Foto: KANCELÁŘ GENERÁLNÍHO KOMISAŘE EXPO 2025, MAREK MUSIL, SVĚTLANA MAŠKOVÁ, ZDENĚK JINDRA a ADAM BARANOWSKI

Říkáte Světové výstavě „olympiáda nesportovních odvětví“. Co tím myslíte?

---

Olympijské hry i Světové výstavy patří mezi absolutně největší akce na světě. Na olympijských hrách se jednou za čtyři roky dostane jednomu místu pozornosti všech sportovců a fanoušků, Světová výstava má ten interval pětiletý a netrvá 14 dní, ale půl roku, takže ji nevidí stovky tisíc návštěvníků, ale desítky milionů.

Stejně jako u sportu tu jednotlivé země ukazují to, v čem jsou nejlepší na světě, co můžou světu nabídnout, jaká mají řešení konkrétních globálních výzev a problémů. Ukazují samy sebe, a když to dobře pojmou, jsou z toho potom schopny další desítky let těžit. Jako když se Martina Sáblíková stala olympijskou vítězkou, mnoho Čechů zjistilo, že existuje rychlobruslení, a začali mu fandit. A ve světě to na nás nasvítilo nějaké reflektory.

Veškerou hodnotu v jednotlivých zemích vytváří firmy a my jsme teď vlastně položili podhoubí pro to, aby české firmy mohly vstoupit na japonský trh a byly na něm brány vážně. Celá řada firem už reportovala, že z toho mají pozitivní ohlasy a zakázky, třeba OKsystem, Elmarco, Purposia nebo Preciosa.

Rudolf Jelínek dohromady s vinařstvím Thaya na japonském trhu založil společnou entitu. Teď už to je na nich, ale když se to povede, může z toho česká ekonomika těžit další desítky let podobně jako Československo těžilo z účasti na Světových výstavách v 50. a 60. letech.

Ohlasy mají ale i umělci, kteří v pavilonu vystoupili – Plzeňská filharmonie díky svým loňským vystoupením zamíří do Japonska znovu v příštím roce, Bára Zmeková s kapelou koncertovala na přelomu února a března po celém Japonsku a opět se sem vrátilo i plzeňské Divadlo Alfa. A víme i o dalších umělcích, kteří o spolupracích jednají.

Věříme, že kýžené výsledky přinese i prezentace krajů – Plzeňského a Moravskoslezského – a měst Brno a Ostrava – a podaří se jim přilákat japonské návštěvníky a investory. To platí i pro našeho národního partnera, developerskou společnost CTP.

obr.: Některá představení probíhala na střešní terase pavilonu. Foto: KANCELÁŘ GENERÁLNÍHO KOMISAŘE EXPO 2025, MAREK MUSIL, SVĚTLANA MAŠKOVÁ, ZDENĚK JINDRA a ADAM BARANOWSKI

Na co jste od návštěvníků zaznamenali největší ohlasy?

---

Co považuji za mimořádné, je to, že se nám podařilo připravit pavilon, který dokázal zaujmout všechny typy zainteresovaných osob na Světové výstavě. Jak obrovskou masu široké veřejnosti, tedy stovky tisíc lidí, kteří tudy denně prošli, tak byznysmeny a firmy, kteří zde pořádali obchodní jednání, dále oficiální návštěvy diplomatů, velvyslanců či generálních komisařů ostatních zemí a v neposlední řadě VIP hosty – ministry, krále, prezidenty atd.

To je na EXPU nejsložitější – že se tam mísí odlišné cílové skupiny a vy musíte místo a program připravit tak, aby všechny zaujaly a ostatní nerušily. Hledali jsme balanc, jak být schopni obsloužit stovky tisíc návštěvníků a současně uspořádat stovky akcí, aniž bychom museli dramaticky omezit provoz budovy.

Představila se tam stovka českých firem a institucí a k tomu přišel jeden a půl milionu návštěvníků – do pavilonu postaveného kompletně z českého dřeva od Lesů ČR, Vojenských lesů a statků ČR, KRNAPu a firem StoraEnso a NOVATOP. Táhlo také samozřejmě výborné pivo Pilsner Urquell a tradiční české pokrmy přizpůsobené japonským návštěvníkům. Připomněli jsme se navíc jako opravdu zajímavá a kreativní země.

Měli jsme tady neuvěřitelné množství mediálních výstupů a objevili jsme se v kampani jednoho z největších japonských přepravců JR West (provozovatel vlaků vč. rychlovlaků šinkanzen, pozn. red.) jako jediný pavilon ze všech, a to včetně těch japonských. Nádraží a vlaky v regionu Kansai zdobilo 15 tisíc plakátů s českým pavilonem a maskotem Reném. Podtrhuje to skutečnost, že náš pavilon patřil mezi nejoblíbenější a zvítězili jsme dokonce v hlasování návštěvníků o ten nejlepší.

obr.: Instalace Crystal Grid v restauraci pavilonu od českého výrobce a dodavatele křišťálu Preciosa. Foto: KANCELÁŘ GENERÁLNÍHO KOMISAŘE EXPO 2025, MAREK MUSIL, SVĚTLANA MAŠKOVÁ, ZDENĚK JINDRA a ADAM BARANOWSKI

A co vás naopak nejvíc překvapilo, nebo možná i zaskočilo?

---

Toho bylo hodně, každý den. Třeba diskuze o tom, jestli splňujeme pravidlo maximálně 50 % půdorysu, kde mohla být výška budovy až 17 m. My jsme to měli spočítané na 48,93 %, oni ale vycházeli z dvourozměrného diagramu, kdy budovu obkreslili do tvaru obdélníku. Dohadovali jsme se o možných interpretacích daného pravidla přes dvě hodiny, než jsme přišli na to, jak jim předložit vlastní variantu, ale tak, aby oni neztratili tvář a mohli rozhodnout v náš prospěch.

Obecně ale bylo nejtěžší zkombinovat českou a japonskou kulturu, mentalitu a legislativu. Všechny budovy v Japonsku musí stavět firma s japonskou stavební licencí, ale náš zákon o zadávání veřejných zakázek říká, že zakázky nadlimitní velikosti musí být vyhlášeny v systému NEN a všichni uchazeči musí podat nabídku jeho prostřednictvím. Vy nesmíte s trhem komunikovat, abyste neovlivňovali, ale jak tedy přesvědčíte japonskou firmu, aby se ve správný čas podívala do českého systému, jestli tam náhodou není nějaká zakázka na stavbu budovy v Japonsku?

A když už se japonská firma rozhodne přihlásit, musí doložit bezdlužnost u českého finančního úřadu a sociální správy – datovou schránkou, kterou nemá. Takže si musí v Praze najít prostředníka, kterému poskytne ověřenou plnou moc na zastupování, přestože žádný další obchodní zájem v Evropě, natož v Česku nemá.

obr.: Nejdůležitější ocenění, která český pavilon získal – od návštěvníků, za architekturu i za maskota. Foto: KANCELÁŘ GENERÁLNÍHO KOMISAŘE EXPO 2025, MAREK MUSIL, SVĚTLANA MAŠKOVÁ, ZDENĚK JINDRA a ADAM BARANOWSKI

To zní jako kombinace obrovské snahy a štěstí, že se nakonec podařilo náš pavilon postavit…

---

Asi nám přála konstelace hvězd a opravdu do sebe zapadlo všechno, co mohlo. Samozřejmě je za tím spousta práce celé řady lidí – architektů, projektantů, statiků a dalších specialistů. Každý, kdo na tom pracoval, se spoustu věcí naučil, a ukázali jsme, že jsme schopni postavit opravdu jedinečné budovy na druhé straně světa. A teď nás čeká další velká výzva – tu budovu rozebrat a dostat zpátky do Česka.

Intenzivně na tom pracujeme. Na začátku projektu jsem si neuvědomil, že náklady na práci, které tvoří velkou část ceny té budovy, vlastně musíte započítat třikrát. Jednou to postavíte (a v budově za 250 milionů je práce za desítky milionů), potom tu samou práci musíte vykonat při demontáži a pečlivém zabalení a potřetí, když ten barák budete znovu stavět. Postavit právě takovou budovu jako dvojče rovnou v Česku by v podstatě bylo stejně drahé nebo možná i levnější než přivést tu originální z Japonska.

Já jsem ale byl vychován v tom, že je třeba si věcí vážit, a přišlo by mi strašně velká škoda, aby náš pavilon skončil na skládce. Proto jsem chtěl postavit takovou budovu, kterou pak jednoduše rozebereme a přemístíme zpátky. A jsem přesvědčený, že taková jedinečná budova bude další desítky let lákat Japonce k návštěvě a pomůže nám zvýšit důvěryhodnost a atraktivitu mezi japonskými investory. Češi takhle moc neuvažují, ale Japonci ano.

Jaká je tedy šance, že se k nám na tento pavilon budou jezdit dívat, a kam by to mělo být?

---

Já věřím, že velká. Děláme všechno pro to, aby to tak bylo. Zájem mají dvě města, Pardubice a Ostrava. Uvědomují si cenu i potenciální přínos, Ostrava na to dokonce může čerpat evropskou dotaci, ale potřebuje k tomu součinnost svého kraje. Není to jednoduchá situace, ale osobně bych považoval za velký neúspěch, kdyby se to nepodařilo. Historický úspěch toho pavilonu je srovnatelný s Bruselem 1958, protože to bylo naposledy, kdy česká nebo československá účast vyhrála nějakou zlatou cenu – a teď po 67 letech my.

Co byste si vy osobně přál, aby se lidem vybavilo, až si za deset let vzpomenou na náš pavilon na EXPO v Ósace? Jak byste chtěl, aby si ho pamatovali?

---

Já bych chtěl, aby se v Japonsku během těch deseti let rozvinuly stavby z CLT a aby Japonci věděli, že to je i díky zajímavému českému pavilonu na EXPO 2025. Dnes do Japonska exportujeme kulatinu, české dřevo bez jakékoliv přidané hodnoty. Ale pokud se nám podaří tam exportovat stavební komponenty na bázi CLT z českého dřeva, tak do jednoho kontejneru dáte zboží za osmi- až dvanáctinásobně vyšší cenu a přidaná hodnota zůstane v Česku.

Český smrk má díky zimám u nás větší hustotu, a je tedy mnohem pevnější než běžně používané dřevo z jihovýchodní Asie, takže já hodlám i nadále za české dřevo v Japonsku bojovat. V neposlední řadě bych si ale moc přál, aby si Češi vzpomněli, že jsme se i přes řadu výzev nevzdali a podařilo se nám vytvořit opět něco mimořádného a světového, na co můžou být pyšní. A hlavně – že jsme schopni konkurovat a vyhrát nad mnohem většími zeměmi. To mi říká, že se ve světě neztratíme.

Děkuji za rozhovor!

obr.: Autorem výtvarné koncepce návštěvnické cesty českého národního pavilonu byl renomovaný český sklářský umělec Rony Plesl. Foto: KANCELÁŘ GENERÁLNÍHO KOMISAŘE EXPO 2025, MAREK MUSIL, SVĚTLANA MAŠKOVÁ, ZDENĚK JINDRA a ADAM BARANOWSKI