Vydejte se za dřevařstvím na Šumavu

Šumavské hvozdy tehdy představovaly obrovskou zásobárnu dřeva a právě jeho těžba a plavení po horských tocích zásadně proměnily podobu krajiny i životy lidí. Po kanálech, potocích a řekách se dřevo splavovalo nejen do blízkých měst, ale také do Prahy a Vídně – jako palivo, stavební materiál i surovina pro výrobu papíru či hudebních nástrojů. A právě stopy po staletích těžby dnes tvoří zajímavé turistické cíle, které stojí za to objevit.

Technický zázrak v srdci lesů

---

Symbolem šumavského dřevařství jsou bezesporu umělé kanály pro splavování dřeva. Najdeme je sice i jinde v Evropě, v Čechách ale nemají obdoby. Hlavním důvodem pro jejich výstavbu byly nepříznivé podmínky pro splavování dřeva po přirozených vodních tocích. Největší a nejznámější z nich je ten Schwarzenberský. Spojuje povodí Vltavy s rakouskou řekou Große Mühl, která je přítokem Dunaje, tedy úmoří Severního a Černého moře.

V letech 1789–1822 ho na žádost knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu vybudoval Josef Rosenauer. Kanál měřil 44 km a v blízkosti osady Jelení byl dokonce veden téměř 400 m dlouhým tunelem. Na stavbě se podílely stovky mužů, tvrdě pracujících v náročných podmínkách uprostřed divokých šumavských pralesů, a podobně nesnadný byl i samotný provoz.

Během zhruba 100 let jeho „zlaté éry“ se tudy splavilo na 8 milionů metrů krychlových palivového dříví. Kanál sloužil k plavení dříví téměř 170 let (poslední plavba proběhla v roce 1962) a v době předválečné patřil mezi největší chlouby schwarzenberských panství.

obr.: Schwarzenberský plavební kanál je nejznámější technickou památkou šumavského dřevařství. Zrekonstruováno bylo 15 km a vede podél něj souvislá síť turistických i cyklistických tras.

Obnova a dnešní podoba

---

Přestože byl kanál veden na seznamu technických památek, v období komunismu významně upadal a na mnoha místech byl zanesen, poničen nebo pohlcen okolní přírodou. Veškeré konzervační práce tak do roku 1989 podnikali výlučně místní obyvatelé a lesníci, kteří se při 200. výročí položení základního kamene kanálu sdružili v tzv. Bratrstvo Schwarzenberského plavebního kanálu.

Od poloviny 90. let probíhá systematická obnova a dnes je zrekonstruováno zhruba 15 kilometrů původní trasy. Každoročně se zde konají ukázky plavení dřeva i tradiční slavnosti, které připomínají někdejší dřevařskou slávu Šumavy. Další plavební kanály Šumavy Vedle Schwarzenberského kanálu stojí za pozornost také ten Vchynicko-Tetovský, postavený v letech 1799–1801 pro plavení dřeva z oblasti Modravy a Vydry mimo nebezpečné říční peřeje. Je dlouhý 14 km a podél něj vede naučná stezka.

V oblasti Roklanu a Luzného mohou zaujatí turisté navštívit zbytky Roklanského plavebního kanálu. Oproti předchozím dvěma jde spíš o soustavu úprav koryt, náhonů a zdrží a do dnešních dnů se dochovaly jen fragmenty.

obr.: I technické památky jako je třeba Vchynicko-Tetovský kanál dokážou vytvořit kouzelná zákoutí.

Dřevařské osady

---

Šumavské osady nevznikaly jako klasické zemědělské vesnice. Rodily se především z potřeby pracovat v lese. Jejich podoba proto vždy úzce souvisela s vodou, těžbou a dopravou dřeva. Domy se soustředily podél potoků a řek, často měly rozptýlený nebo podélný charakter a krajinu dodnes protínají technické stopy někdejšího provozu – kanály, klauzy, rechle, pily i náhony. Stavby reagovaly na drsné klima mohutnějšími objemy, kombinací dřeva a kamene a pevnou konstrukcí, která musela obstát v dlouhých zimách.

Osady zažívaly období rozkvětu i náhlého útlumu podle toho, jak se měnila poptávka po dřevu a jak do regionu zasahovaly dějiny. I proto je dnes na Šumavě tolik zaniklých sídel – jejich stopy lze v krajině stále číst, i když domy už nestojí. Tady vznikl jedinečný a dodnes patrný systém les – voda – osada. Celek, který je pro tuto část české země charakteristický. Domy se soustředily podél potoků a řek, často měly rozptýlený nebo podélný charakter a krajinu dodnes protínají technické stopy někdejšího provozu – kanály, klauzy, rechle, pily i náhony.

Stavby reagovaly na drsné klima mohutnějšími objemy, kombinací dřeva a kamene a pevnou konstrukcí, která musela obstát v dlouhých zimách. Osady zažívaly období rozkvětu i náhlého útlumu podle toho, jak se měnila poptávka po dřevu a jak do regionu zasahovaly dějiny. I proto je dnes na Šumavě tolik zaniklých sídel – jejich stopy lze v krajině stále číst, i když domy už nestojí. Tady vznikl jedinečný a dodnes patrný systém les – voda – osada. Celek, který je pro tuto část české země charakteristický.

Domy se soustředily podél potoků a řek, často měly rozptýlený nebo podélný charakter a krajinu dodnes protínají technické stopy někdejšího provozu – kanály, klauzy, rechle, pily i náhony. Stavby reagovaly na drsné klima mohutnějšími objemy, kombinací dřeva a kamene a pevnou konstrukcí, která musela obstát v dlouhých zimách.

Osady zažívaly období rozkvětu i náhlého útlumu podle toho, jak se měnila poptávka po dřevu a jak do regionu zasahovaly dějiny. I proto je dnes na Šumavě tolik zaniklých sídel – jejich stopy lze v krajině stále číst, i když domy už nestojí. Tady vznikl jedinečný a dodnes patrný systém les – voda – osada. Celek, který je pro tuto část české země charakteristický.

Tradice, které nezmizela

---

Samostatnou a důležitou kapitolu šumavského dřevařství představuje Dlouhá Ves, známá silnou vazbou na zpracování dřeva. Do dnešní doby se zde zachoval jedinečný soubor dvojdomků s polovalbovými střechami a dvojicí polokruhových okének ve štítě, které dal pro své zaměstnance v první polovině 19. století postavit majitel panství, kníže Schwarzenberg.

V blízkosti bývalého vaziště vorů dodnes stojí hradlový most a provozované dřeviště, jejichž historie sahá cca 200 let do minulosti. V objektu bývalého hamru Branau byla v osmdesátých letech 19. století založena fabrika na výrobu zápalek, která funguje do dnešních dnů.

Muzeum dřevařství

---

V Dlouhé vsi je také možné navštívit Muzeum Dřevařství. Nachází se v nově postavené dřevostavbě, která architektonicky vychází z principů místní lidové architektury. Jsou zde instalovány jak stálé, tak obměňující se expozice s tématem lesa, historie dřevařství, zpracování a dopravy dřeva, ale i místních obyčejů a zvyků. Prostor kolem muzea je věnován venkovní expozici s replikou voru a zvětšenou maketou krabičky zápalek. Nedaleko muzea začíná naučná stezka a obcí prochází cyklotrasa spojující Sušici s centrální Šumavou.

Hudební nástroje i rozvoj turismu

---

Modrava vznikla j ako typická dřevařská osada v srdci Šumavy, úzce spojená s těžbou dřeva, jeho zpracováním a plavením po horských tocích Vydry, Roklanského a Modravského potoka. Zásadní roli pak sehrála na přelomu 18. a 19. století díky napojení na Vchynicko-Tetovský plavební kanál. Zdejším významným podnikem byla Bienertova pila, specializovaná na zpracování rezonančního dřeva pro hudební nástroje.

Kulturní a společenské centrum oblasti představovala Klostermannova chata, spojená s rozvojem šumavské turistiky. Charakter obce dodnes nese stopy dřevařského původu – v rozptýlené zástavbě, tradičních horských chalupách i v krajině, kde lze historii číst přímo v terénu.

obr.: Modrava se proslavila těžbou a zpracováním rezonančního dřeva, které se dodnes využívá k výrobě hudebních nástrojů.

Centrum řemesel Dřevák

---

Na Modravě je také možné navštívit Centrum řemesel Dřevák – interaktivní expozici věnovanou dřevu jako materiálu i řemeslu. Návštěvníci se zde seznámí s jeho vlastnostmi, tradičními i současnými způsoby zpracování a mohou si vyzkoušet práci se dřevem v zážitkové dílně. Součástí venkovní expozice je i replika historického přístřešku dřevařů.

Stavba byla vybudována podle dobové předlohy a plánů z historicky používaných materiálů – kamenivo, zemina, dřevo, kůra, a to v měřítku 1:1. Navíc je zařízena dobovým nábytkem a vybavením, nechybí ani nářadí dřevorubců. V okolí se nachází i milíř na pálení dřevěného uhlí a další zajímavé ukázky patřící k místnímu životu.

Další osady

---

Za návštěvu stojí také Jelení Vrchy, původně kanálnická osada spojená se Schwarzenberským plavebním kanálem. Dále Horská Kvilda, která si také dodnes zachovává charakter dřevařského osídlení. Zajímavou osadou je i Srní, kde se prolíná dřevařství se sklářskou tradicí. Zaniklé osady, například Bučinu, dnes připomínají už jen louky, terénní relikty a informační panely – i ty však stále vyprávějí silný příběh.

Čeňkova pila

Na soutoku řek Vydry a Křemelné, na samém počátku naučné stezky Povydřím, leží osada Čeňkova pila. Nese jméno po obchodníkovi se dřevem, Čeňku Bubeníčkovi, který zde v letech 1868–1870 postavil pilu na zpracování šumavského dřeva. To se tehdy vázalo do vorů a plavilo po řece Otavě, dále do Vltavy a do Prahy. Původní pila byla v roce 1912 přestavěná na vodní elektrárnu a později zde přibyla i vodní elektrárna Vydra z let 1934–1938. Obě jsou veřejně přístupné a je možné si je zblízka prohlédnout.

Toto místo je rovněž známé pobytem Bedřicha Smetany. Proslulý skladatel zde v roce 1867 společně s přáteli zasadil na pravém břehu Otavy tzv. Smetanův smrk. Zde také údajně získal i inspiraci pro úvodní motiv symfonické básně Vltava. Osada Čeňkova pila je oblíbeným východiskem naučné stezky Povydří, vodáckého sjezdu řeky Otavy a mnoha turistických, cyklistických a lyžařských tras.

Rechle u Lenory

Dalším zajímavým pozůstatkem po dřevařské minulosti Šumavy jsou původně kryté dřevěné lávky, jinak také nazývané „rechle“ (pochází z němčiny – der Rechen, tj. hrábě). Většinou se z nich zachovala jen torza, která ještě dnes můžeme potkat například na Modravě, Horské Kvildě nebo kolem Vydry. Kompletně se zachovala jen ta u Lenory, vybudovaná v roce 1870. Sloužila stejně jako ostatní stavby tohoto druhu k zadržování, počítání, usměrňování a vypouštění splavovaného dřeva po Vltavě do papíren v Loučovicích či Větřní.

Původně byl prostor rechle z obou stran uzavíratelný dveřmi a na stěnách byla skladována bidla k uvolňování naplaveného dříví. Otvory v podlaze sloužily pro zasunutí trámků, které za nízkého stavu vody zadržovaly dřevo. Celková oprava mostu byla provedena v roce 1985 z iniciativy obce Lenora a dnes je tento most chráněnou kulturní památkou.

obr.: Rechle sloužily k zadržení plaveného dřeva. Jediná kompletně dochovaná a zrenovovaná se nachází u obce Lenora.

Víc než jen výlet

---

Šumava však nenabízí jen technické památky spojené s dřevařstvím. Krajinu protínají desítky turistických a cyklistických tras, naučné stezky i místa, kde lze obdivovat jedinečnou lidovou architekturu. Putování po stopách plavení dřeva je jen jedním z mnoha způsobů, jak tento region poznat.

Přesto patří k těm nejpůsobivějším – propojuje divokou přírodu s lidskou vynalézavostí a připomíná, že zdejší lesy po staletí nebyly jen kulisou, ale i zdrojem obživy i inspirace. Ať už se vydáte k tichému kanálu, k soutoku řek, nebo do některé z bývalých dřevařských osad, Šumava vám nabídne víc než jen krásnou krajinu. Odvypráví vám svůj příběh.

obr.: Unikátní je také 400 metrů dlouhý tunel, jenž je součástí kanálu u osady Jelení.