Borovice: Dřevo, které chce respekt

2. DÍL SERIÁLU LETOKRUH

Na rozdíl od smrku není borovice symbolem masové konstrukční výroby. Nehraje hlavní roli v produkci CLT panelů ani lepených nosníků. Její význam spočívá jinde – v kombinaci přirozené odolnosti, výraznější kresby a schopnosti obstát v náročnějších vlhkostních podmínkách. Protože má hlubší kořenový systém než smrk, má vyšší stabilitu proti větru, lépe snáší sucho a je méně náchylná ke kůrovcovým kalamitám.

Kde borovicové dřevo obstojí nejlépe

---

Borovicové dřevo nachází tradiční uplatnění zejména tam, kde konstrukce přichází do kontaktu s proměnlivou vlhkostí. Využívá se při výrobě okenních a dveřních profilů, v exteriérových obkladech, pergolách či lehkých zahradních stavbách.

Jádrové dřevo má vyšší přirozenou trvanlivost než smrk, to však neznamená, že je borovice bezúdržbová nebo univerzální. Stejně jako u jiných jehličnatých dřevin je rozhodující kvalita návrhu a promyšlená ochrana proti dlouhodobému působení vody.

Specifika zpracování borovicového dřeva

---

Z hlediska mechanických vlastností je borovice se smrkem srovnatelná, její struktura je však méně homogenní a obsah pryskyřice vyšší. To klade větší nároky na sušení, při kterém je citlivější na vznik trhlin, i na následné opracování, kde se častěji setkáváme se smolníky.

Pro projektanty i realizační firmy to znamená počítat s pečlivější přípravou před povrchovou úpravou a důslednějším tříděním při použití v nosných prvcích. V průmyslové prefabrikaci proto zůstává spíše doplňkovou surovinou, zatímco v truhlářské výrobě má své stabilní místo.

Dřevina s charakterem

---

Na rozdíl od vizuálně spíše neutrálního smrku nabízí borovice výraznější kresbu a barevně odlišené jádro. V pohledových aplikacích tak přináší silnější materiálový výraz. V interiéru může působit teple a autenticky, v moderní architektuře pak funguje jako vědomý kontrast k betonu, oceli či velkým proskleným plochám. Právě tato kombinace technických vlastností a estetické osobitosti z ní činí materiál, který není jen konstrukčním prvkem, ale i součástí architektonického konceptu.

Borovice jako součást budoucí druhové pestrosti

---

Proměna českých lesů směrem k větší druhové rozmanitosti postupně mění i nabídku suroviny pro stavebnictví. Smrk už nebude v budoucnu tak jednoznačně dominantní a stavební sektor se bude muset naučit pracovat se širším spektrem dřevin. Borovice v tomto kontextu představuje lokálně dostupnou a funkční alternativu. Nejde o náhradu smrku, ale o jeho doplnění tam, kde její vlastnosti dávají konstrukčně i ekonomicky smysl..

TIP NA SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK ZE SERIÁLU LETOKRUH: Smrk: Nejdůležitější strom českého stavebnictví

1. Borovice u nás rostou hlavně dvě. Původní, borovice lesní (Pinus sylvestris), řečená sosna, se zčásti zrzavou barvou kůry, a potom pěstovaná nigra – borovice černá (Pinus nigra). Na rozdíl od smrku, který má mělký kořenový koláč rozprostřený do šířky, má borovice tzv. hlavní kůlový kořen a právě svým kořenovým systémem se uchytí i na skále, tam, kde jiný strom zakoření stěží.

Foto: archiv Martina Patřičného

2. Dřevo borovice je měkké, trochu křehčí, než má smrk, bělová část je smetanově bílá až k okru, jádro oranžově hnědé až do rezava. Letokruhy jsou výrazné. Bělové dřevo trpívá charakteristickým zamodráváním do modrošeda, což se považuje za vadu na kráse. Díky odolnosti (snese vlhko i střídání vlhka se suchem) se borové dřevo dodnes používá především na okna a dveře, včetně rámů.

Foto: archiv Martina Patřičného

3. Mořidla i nátěry přijímá borovice hůře než smrk, její jádrové dřevo se také obtížněji lepí. Největší nevýhodou při obrábění a broušení borového dřeva je silné zanášení nástrojů či brusiva. Borovice, na rozdíl od smrku a modřínu, má barevně odlišené jádro. Modrošedého zbarvení sosny lze využít i esteticky. Nesmí se ovšem opatřit olejovými nátěry, volte spíš vodou ředitelné (vyzkoušejte!).

Foto: archiv Martina Patřičného

Foto: archiv Martina Patřičného

4. K borovicím bývá (k nelibosti dendrologů a lesníků) řazena i douglaska (Pseudotsuga menziesii). Její dřevo je kvalitní a trvanlivé, s nepříliš tmavým hnědočerveným jádrem, něco mezi borovým a modřínovým, jestli mi dovolíte ten příměr. Podle mé zkušenosti má v těle pryskyřice nejvíc z jehličnanů (ne všichni se mnou souhlasí). Proto se používá na rošty kolem bazénů nebo venkovní terasy.

5. Byl jsem tramp český, milovali jsme toulky po řekách. Vždycky se večer u ohně zpívalo a jedna z těch starých, fakt starých trampských písniček se jmenuje Sosna. Pusťte si ji, možná je na YouTube. Sosna vám zazpívá – zavoní? Do sna.

Foto: archiv Martina Patřičného