Libor Hrubý: Potenciál dřeva zatím zdaleka nevyužíváme naplno

 

Vystudoval jste stavební VUT se zaměřením na navrhování pozemních staveb – ke stavebnictví vás to tedy táhlo odjakživa?

---

Měl jsem předpoklady z domova, oba rodiče mají technické vzdělání – otec je letecký inženýr a matka strojírenská projektantka. Už od ZŠ mě technické zaměření táhlo, ale nelíbila se mi představa nekonektivity s lidmi, práce pro velké technické společnosti. Chtěl jsem projektovat pro lidi, tedy domy.

Už tehdy jsem zároveň uvažoval tak, že bydlet se bude vždycky, takže je to perspektivní obor. Na VŠ jsem pak zjistil, že čistě projektování s 8 až 12 hodinami denně monotónního klikání na počítači pro mě není, proto jsem hledal jiné zaměření.

Nakonec jste ale v projekční kanceláři přece jen začínal…

---

Ano, na přelomu studia a začátku profesního života jsem chvíli projektoval, ale i tam jsem se zaměřoval spíše na realizaci stavby. Podílel jsem se přímo na stavbě pasivního rodinného domu, kde se v průběhu doprojektovávaly nějaké části stavby a byla to vlastně taková kombinace autorského dozoru, hlídání některých stavebních činností a projektování.

Vaše kroky pak vedly přes dodavatele specializovaných stavebních materiálů – tam šlo o co?

---

To byla firma Propasiv, která hledala využití pro velmi speciální materiály, určené pro izolace tepelných mostů a tam, kam se víc izolace nevejde. Tehdy začínali s u nás neznámou aerogelovou izolací a já s kamarádem jsme vytvářeli první webové stránky s informacemi, kreslil jsem detaily použití tohoto inovativního materiálu pro projektanty a architekty k vyřešení složitých míst.

Byl to zajímavý pohled na materiálovou část stavebnictví, s přesahem do projekce. Vyzkoušel jsem si veletrhy a prezentace, což je pro mě i v rámci následného kariérního života hodně důležité.

Od pasivních domů jste tedy daleko neutekl, když jste nakonec zakotvil jako odborný poradce v Centru pasivního domu (CPD), že?

---

Je to tak. I dvě předchozí práce, o kterých jsem mluvil, totiž byly s CPD spojené; poprvé jsem se s oběma těmito firmami setkal ještě jako student v rámci projektu CPD Cesty na zkušenou, který studenty propojoval s praxí, umožňoval jim stáže ve firmách a exkurze po Čechách i v zahraničí. Byl to velmi zajímavý, unikátní projekt, jímž před více než deseti lety prošlo mnoho lidí, kteří se v oboru pasivních domů dodnes pohybují.

Já jsem na své zkušenosti navázal osmi lety práce v roli odborného poradce CPD, která spočívala v osvětě a vzdělávání v oblasti udržitelných pasivních domů. Její velkou součástí byla reálná optimalizace konkrétních projektů po stránce energetiky, vnitřního prostředí, komfortu, přehřívání budov, případně i ceny, většinou pro koncové investory rodinných či menších bytových domů.

Zmínil jste Cesty na zkušenou – zajímavý vzdělávací projekt, který je bohužel minulostí. Opakovaně narážíme na paradoxní situaci, že přestože chceme dřevostavby rozvíjet, před lety tady byla daleko lepší situace v rámci vzdělávání mladých lidí. Čím to podle vás je?

---

Na školách se v té době o dřevostavbách, pasivních nebo energeticky úsporných domech kromě pár fakult neučilo, třeba u nás na Pozemním stavitelství vůbec. Tenhle projekt to měnil a dal nám „přičuchnout“ k udržitelnosti staveb.

Dnes i na VUT existuje obor Environmentálně vyspělých budov, nicméně dřevostavby jsou tam jen okrajově a důvodů je několik. Myslím si, že vyučující na školách s nimi sami nemají takové zkušenosti, protože byli učeni v klasických osnovách, a zároveň ubylo studentů a každá VŠ teď o ně hodně bojuje, speciálně technické školy.

Tím pádem i studenti po ukončení necítí potřebu hledat si aktivně stáže, zapojovat se do projektů, protože vědí, že se o ně firmy poperou. My v ADMD se středními a vysokými školami spolupracujeme, nabízíme i možnosti stáží nebo propojení s firmami, ale zájem je poměrně malý, i když celý obor dřevostaveb a udržitelných budov neustále narůstá. Víc se o nich mluví v různých sférách, ať už politických, nebo třeba na městech a obcích.

Ale na fakultách architektury o dřevu není zmínka, je to jenom na aktivitě jednotlivých studentů, zda si k němu sami najdou cestu. A pokud po škole nastoupí do velkých ateliérů, kde se dřevostaveb dělá minimum, většinou se naučí klasiku: cihlu, zateplení, beton, zateplení… Je to hrozná škoda, protože dřevo umožňuje daleko větší rozmach architektury a hravost v rámci výroby.

Co by tedy podle vás mohlo nastartovat otočku správným směrem? Kde začít?

---

Myslím si, že právě od studentů. Aby od nich přicházela poptávka, profesoři cítili zájem a fakulta měla na čem stavět. Proto je důležité studentům na SŠ i VŠ ukazovat, že dřevostavba není hromada trámů přivezená na stavbu, kde to někdo „zbouchává“ dohromady, a že v projekci není třeba každou kostičku dřeva vykreslit a vymyslet znovu a znovu.

Vím osobně, jak studenti reagují, když je vezmeme do výroby a projekce, kde vidí, jak dům nejprve digitálně vzniká ve 3D, potom ho vedle v hale stroje s pomocí lidí vyrábí a pak je na stavbě za pár dní smontovaný.

Vnímají, jak úžasný je to proces, přesná výroba, čistá a klidná práce, oproti ježdění po stavbách. Málokdo dnes chce být 10 měsíců v roce mimo domov, když může chodit každý den do stejné výrobní haly, kde pracuje v teple, suchu, za světla, ne špinavý od malty, ale ve voňavém prostředí – tohle je potřeba ukazovat, aby studenti věděli, co to ty moderní dřevostavby jsou.

Foto: archiv LIBOR HRUBÝ, ADMD

Co byste vy jako odborník odpověděl na námitku, že snažit se o pasivní standard mělo smysl jen v době dotací a bez nich že naprosto postačí ten nízkoenergetický?

---

Nízkoenergetický je každý dům, který se dnes postaví, znamená to vlastně jen to, že splňuje současnou legislativu. Oproti stavu třeba před 10 lety je opravdu úspornější, ale neznamená to, že plně využívá potenciál stavby jako takové. Pasivní standard definuje určité prvky, které stavbu vyvažují po stránce obálky budovy a technologické vybavenosti. Bohužel je u nás pasivní dům zkratkovitě chápán jako tlustá izolace, rekuperace a fotovoltaické panely.

Úsporný dům je přitom o konceptu, kdy si odborník pohraje například s orientací domu či s velikostí a umístěním prosklených ploch. Nic to nestojí (kromě přemýšlení architekta nebo projektanta), ale na energetickou náročnost a na pohodu užívání to má obrovský vliv.

Zároveň to komplexně řeší i stínění, osvětlení a přehřívání staveb, které je dnes horším problémem než jejich vytápění. Speciálně v návaznosti na současnou geopolitickou situaci dává pasivní standard u novostaveb i renovací velký smysl také z hlediska bezpečnosti a komfortu bez ohledu na cenu a zdroj energie.

V CPD jste řešili jak zděné domy, tak dřevostavby. Díky čemu nakonec došlo k vašemu vnitřnímu příklonu k dřevostavbám?

---

CPD pracuje nezávisle na technologii výstavby, vytápění či chlazení, variant je spousta a já tomu přístupu fandím. Mám-li vyřešenou energetickou náročnost stavby, můžu udělat ten druhý krok a to znamená řešit zdroje – jaký materiál do stavby zabudovávám, odkud ho beru, jakou má životnost a co se s ním stane, až stavba dožije. Jde o environmentální přístup, ale pro mě je možná ještě zásadnější to, že ve stavebnictví chybí odborníci – projektanti, architekti a kvalifikovaná pracovní síla.

Ví se to už 30 let a těžko se to zázrakem změní. Proto potřebujeme do stavebnictví dostat automatizaci, prefabrikaci, modularitu a za mě je k tomu dřevo nejvhodnějším materiálem. Spoléhat na to, že někdo položí cihlu na cihlu, dá mezi ně maltu a udělá to dobře, je přežitek. Prefabrikací lze také dosáhnout vysoké přesnosti a efektivní kontroly kvality oproti jiným technologiím. Musíme se posunout a vyrábět domy efektivněji, což můj příklon k dřevostavbám vysvětluje.

Před třemi lety jste v rozhovoru v našem časopisu čerstvě vystupoval v roli ombudsmana pro dřevostavby. Měl jste za tu dobu hodně práce? Můžete prozradit, komu a s čím jste například pomohl?

---

Pozice ombudsmana je zřízena Asociací dodavatelů montovaných domů a jejím úkolem je řešit konflikty mezi investorem (soukromým či veřejným) a dodavatelem. Jeho služby nejsou omezeny na zákazníky členských firem, využívají je i externí klienti, nicméně členské firmy mají povinnost se rozhodnutím ombudsmana řídit. Na každé stavbě se může nějaký problém objevit, třeba když firma systematicky nedokonale řeší napojení nějakého detailu.

My se s ní snažíme komunikovat tak, aby ho ve svých standardech vylepšila. Nicméně těch případů není moc, většina se týká stížností klienta na nekomunikaci nebo chybnou komunikaci firmy, případně už je v rámci procesu mezi investorem a dodavatelem porušena důvěra a ombudsman se stává mediátorem. Většinou stačí jedna schůzka na stavbě.

Vystupujete tedy jako teoretik, technik, praktik, psycholog, mediátor… Co z toho jste nejvíc?

---

Já doufám, že kombinace, která mě navíc hrozně baví. Jsem kombinace lektora, přednášejícího, technika, ale zároveň musím být i mediátor, protože se často jedná o vyhrocená jednání, kdy pro investory, kteří do toho třeba investovali všechny peníze, je to samozřejmě velký problém, zatímco pro firmu je to kapka v moři. Takže je potřeba jejich komunikaci narovnat.

Už na vysoké škole jsem poznal, že mi ta kombinace vyhovuje, a podobnou věc jsem právě dělal i pod CPD, byť ne v pozici ombudsmana. Tam se také objevovaly stížnosti, kdy se ozvali klienti ohledně členské firmy a bylo třeba situaci řešit po technické stránce. Zajišťoval jsem technické optimalizace a zároveň je prezentoval pro koncové zákazníky.

Velmi komunikovaným tématem jsou v posledních letech vícepodlažní, veřejné a obecně velké dřevostavby. Jsme na ně podle vás už připraveni?

---

Určitě si myslím, že ano. Ten správný čas podle mě byl tak před pěti, sedmi lety. Vývoj mohl být rychlejší, nástup dřevostaveb ve veřejném sektoru mohl přijít dřív, nebýt určitého ostychu a čekání na stabilizaci sektoru rodinných domů z pohledu dodavatelských firem. Zároveň bylo potřeba, aby dozrála legislativa a větší stavby bylo vůbec možné realizovat.

Dnes je ale situace výrazně jiná a velkou roli v tom hraje i systematická práce Asociace dodavatelů montovaných domů, která se dlouhodobě snaží dřevostavby ve veřejném sektoru prosazovat.

V rámci své role v ADMD se věnuji přímé práci s investory z řad měst a obcí – za poslední roky šlo o stovky osobních konzultací, desítky vystoupení na radách a zastupitelstvech a také o prezentace na odborných akcích zaměřených na zástupce municipalit.

Foto: archiv LIBOR HRUBÝ, ADMD

Co konkrétně tedy vaše role konzultanta dřevostaveb ve veřejném sektoru obnáší?

---

Jak název napovídá, konzultuji s městy, většími investory, případně i s jednotlivými investory v rámci státní správy právě oblast dřevostaveb. Oni mají na začátku nějakou potřebu, záměr, a já jim můžu ukázat příklady, říct, jaké jsou technologické možnosti, jak dlouho to může trvat, kolik to bude stát, jaká specifika dřevo má a jaké mohou být postupy. Město chce třeba postavit nebo přistavět školku a společně řešíme konkrétní technikálie a možnosti; jsem schopen je vzít na hotovou realizaci nebo do výroby.

Když to vidí na vlastní oči, mohou si na to sáhnout a zjistí, že to není papírová stavba, která se třepe a kde je všechno slyšet, ale že se jedná o plnohodnotnou stavbu, postavenou za pár měsíců, a přitom ve velmi vysoké kvalitě, bez vícenákladů a víceprací… jsou většinou nadšeni. Je to především o vysvětlování, odbourávání obav a nastavování projektů tak, aby dávaly technicky i ekonomicky smysl.

obr.: Prezentace veřejných dřevostaveb pro zástupce municipalit je jednou z nejdůležitějších úloh Libora Hrubého (jednací sál Magistrátu města Brna). Foto: archiv LIBOR HRUBÝ, ADMD

Jak se z vašeho pohledu to odbourávání obav daří?

---

Vidíme dnes díky tomu konkrétní posun – řada měst už dřevostavby aktivně zvažuje nebo připravuje první projekty. Nejčastěji jde o školy, školky nebo bytové domy. Klíčové je, že se z dřevostaveb postupně stává standardní varianta, nikoliv experiment. Současně jsou na tento typ výstavby připravené i české firmy, které mají zkušenosti nejen z domácího trhu, ale i ze zahraničí.

Myslím si, že jejich kapacity i know-how už dnes v mnoha ohledech převyšují to, co zatím český trh skutečně poptává. Z mého pohledu je to tedy správný směr a teď jde hlavně o to, aby se připravenost trhu promítla do většího počtu realizací. Připravuje se řada projektů bytových domů, škol a školek a věřím, že v horizontu jednoho až dvou let jich začne výrazně přibývat.

Zmínit můžu například bytové domy ve Žďáru nad Sázavou nebo základní školu v Říčanech u Prahy, která je aktuálně jednou z největších realizovaných dřevostaveb u nás. S tím souvisí pojem Design & Build, který se v poslední době skloňuje.

Foto: archiv LIBOR HRUBÝ, ADMD

Můžete nám přiblížit, co vlastně znamená a jaké jsou jeho výhody?

---

Jde o to, že danou stavbu zároveň projektuje i vyrábí jedna firma. Tento postup se nám teď hodně osvědčil, neskutečně totiž nahrává firmám, které chtějí jít cestou prefabrikace. Samy si stavbu naprojektují tak, aby ji byly schopné vyrobit, v daných skladbách s danými detaily, nemusí svůj zaběhlý systém ohýbat do toho, co navrhl cizí architekt, a tím pádem se zvyšuje efektivita a snižuje cena.

Snažím se zástupcům obcí dělat i přehled dotačních možností, jsem schopen je nasměrovat na projektanta, architekta, dotační agenturu nebo na konkrétní lidi na ministerstvech a pomoct jim i v rámci jejich zastupitelstev a rad zdůvodnit, proč to má být ze dřeva. Poskytnout jim dostatek neprůstřelných argumentů, aby to společensky i politicky ustáli a naopak přetavili do své výhody. Hodně pomůže mít tam externího člověka, někoho, kdo je mimo zastupitelstvo a zároveň není z dodavatelské firmy.

Co se týče bytových domů ze dřeva – je o ně na našem trhu dostatečný zájem?

---

Určitě, pořád se mluví o bytové krizi, o nedostatku bydlení, proto vznikají iniciativy, ať už Státního fondu pro podporu investic v programu Dostupné nájemní bydlení, nebo komerčních subjektů jako třeba Central Group nebo České spořitelny, kde je tlak na dostavbu určitého množství dostupného, a především nájemního bydlení, obrovský. Takže potenciál pro to, postavit domy efektivně, kvalitně a rychle, tady je a dřevo je schopné výrazně pomoct tuto poptávku vyřešit.

Klíčové je ovšem to slovo „dostupné“ – nevychází ale zatím dřevěné byty oproti zděným dráž?

---

Jak kde. Když budou jednoduše architektonicky navržené, případně se bude jednat o modulární domy s větší opakovatelností modulu, půjde cena samozřejmě dolů. V momentě, kdy tady stavíme tři, čtyři bytové domy ročně, jedná se trošku o pionýrské projekty, které jsou vždycky dražší. Jakmile se jich budou stavět tisíce, bude větší konkurence, a tím pádem cena klesne. Dostupnost také není jen o ceně, ale například o dostupnosti suroviny a materiálu jako takového. U dřeva víme, že jej máme v ČR dostatek.

Jak se z dosavadních zkušeností velké dřevostavby osvědčují? Jaké jsou první poznatky – výhody či nevýhody?

---

Například v jižních Čechách postavili novou školku a od doby, kdy do ní děti přešly ze staré, se dá jednoznačně pozorovat jejich nižší nemocnost. Mají stále v provozu i tu starou a dokonce zkoušeli, jestli to není náhoda, jestli v té skupině prostě nejsou zdravější děti, tak je zase přehodili a ono to pořád fungovalo. V té dřevostavbě byly děti prostě míň nemocné. Dalším příkladem může být nový bytový dům pro seniory o 12 bytových jednotkách, který má násobně nižší provozní náklady než ve starých bytech se seniory ve stejné obci.

Je to patrový bytový dům a senioři, citliví na sebemenší diskomfort, tam nemají problém s akustikou, přitom mnozí poslouchají televizi hodně nahlas. Zkušenosti jsou velmi pozitivní a to nám samozřejmě pomáhá v komunikaci s dalšími investory. Zástupci obcí si dobré zkušenosti mezi sebou sdílí a v rámci platformy Obec 2030, kterou pořádá Sdružení místních samospráv, je od loňského roku samostatná kategorie Dřevostavby, takže obce jsou oceňovány za to, že postaví dobrou dřevostavbu.

obr.: Naše legislativa dnes velkým dřevostavbám moc limitů neklade, je to otázka nabídky a poptávky. Jahodárnu Vraňany realizovala společnost Nema v roce 2021, a to se zastavěnou plochou 1 469 m². Foto: archiv LIBOR HRUBÝ, ADMD

Jaká další témata teď z vaší zkušenosti hýbou oborem? Co členové ADMD řeší, co je brzdí nebo jim přímo brání v záměru stavět více velkých dřevostaveb?

---

Určitě je to nedostatek odborníků a lidí například stran projektantů a architektů, kteří mají zkušenosti s dřevostavbami a chtějí se jim věnovat. Jako asociace připravujeme program pro jejich vzdělávání a snažíme se je propojovat s výrobními firmami. Jako ideální příležitost k tomu může sloužit třeba konference WOOD CAMP LIFE, jejíž 5. ročník připravujeme na 10. a 11. listopadu 2026 a registrace stále probíhají.

Dnes už to totiž není o tom, vymýšlet konstrukci dřevostavby, ale načíst si do projekčního softwaru skladby, které jsou nachystané včetně detailů, a jenom je správně použít. Stačí si jen vybrat z jejich portfolia podle energetické náročnosti, výšky stavby, difuzně otevřené či uzavřené stavby, a poskládat to dohromady. Není třeba u každého projektu vymýšlet kolo.

obr.: Na konferenci Wood Camp Live, kterou ADMD pořádá, byly vyhlášeny i výsledky studentské soutěže Stavby s vůní dřeva, na níž se naše redakce podílí (zleva architekt Lukáš Janáč, rektor FLD ČZU Róbert Marušák, vítěz kategorie Martin Šnobr a náš jednatel Luboš Vavrda). Foto: archiv LIBOR HRUBÝ, ADMD

Jak ten nedostatek vyřešit?

---

Věřím, že těch cest je víc. Vzdělávání a působení na školách, ale i ukazování příkladů. Jen ať projektanti a architekti vidí, že už se jedná o desítky staveb, včetně větších, architektonicky zajímavých budov. Jejich pohled také býval, že modulární a prefabrikované stavby jsou kostky, typové projekty, ale tak to být nemusí. Města, obce i developeři budou poptávat někoho, kdo jim bude umět nakreslit zajímavé projekty.

Budou vypisovat výběrová řízení a velké architektonické kanceláře pochopí, že je dobré mít tým, který bude dřevostavby umět a postupně sbírat zkušenosti. V požadavcích bývá zkušenost se třemi velkými stavbami, s Design & Build. A kdo dnes spí, nebude tyto zkušenosti a reference mít a připraví se o možnost se zapojovat.

Co byste si osobně přál, aby se ve světě dřevostaveb stalo nebo změnilo?

---

Přál bych si, aby se dřevostavby dál rozvíjely především jako kvalitní a promyšlený stavební systém, který stojí na prefabrikaci, digitalizaci a automatizaci – principech, které mají ve své DNA. Právě ty umožňují dosahovat vysoké kvality provedení, přesnosti, opakovatelnosti a zároveň efektivity výstavby, což je pro budoucnost stavebnictví klíčové. Stejně jako zachování a kontrola kvality – například certifikace kvalitních firem skrze „Dokument národní kvality“, vydávaný nezávislou národní certifikační institucí VVÚD.

Zároveň je pro mě zásadní, aby se neztrácela komplexnost návrhu. Dřevostavba by neměla být jen o materiálu, ale o propojení optimalizovaného návrhu – ideálně v pasivním standardu – s vhodným technologickým vybavením, komfortem užívání, a především zdravým vnitřním prostředím.

Tato linie se prolíná celou mou dosavadní kariérou: hledání optimálního řešení z pohledu energetiky, práce s dostupnými a přírodními materiály na bázi dřeva a důraz na kvalitu vnitřního prostředí pro uživatele.

Dřevo jako surovina v tomto dává mimořádný smysl – je obnovitelné, lokálně dostupné a při správném využití velmi efektivní. Přesto jeho potenciál zatím zdaleka nevyužíváme naplno.

Když odhlédneme od nových staveb, nabízí se v rámci řešení bytové situace i rozšiřování kapacit formou nástaveb, přístaveb, renovací a tam se cesta lehkých dřevěných konstrukcí jeví jako obzvláště výhodná, souhlasíte?

---

Určitě, osobně jsem zastáncem toho, že většinu budov, které potřebujeme, už máme postavenou. Novostavby tvoří jen malé procento fondu budov a renovace toho stávajícího jsou jednou z největších výzev dneška. Potřebujeme několikanásobně zvýšit jejich tempo a na klasickou technologii nemáme ruce. Nabízí se tedy buď redefinovat cíle – které ovšem dávají smysl –, nebo najít vhodný technologický směr.

A právě prefabrikované dřevěné prvky, nástavby a přístavby umožňují rychlou, kvalitní a minimálně invazivní transformaci budov, které potřebujeme dostat na současný standard – energeticky, technicky i z pohledu kvality prostředí. Pokud se nám podaří tyto principy propojit a zároveň odbourat přetrvávající mýty, věřím, že dřevostavby budou přirozenou a široce přijímanou součástí moderního stavebnictví.

obr.: Osvěta je jedním z nejdůležitějších úkolů ADMD, a to jak v odborných kruzích, tak u širší veřejnosti. Foto: archiv LIBOR HRUBÝ, ADMD