3. DÍL SERIÁLU MÝTINA (PRAVDA O DŘEVOSTAVBÁCH)
Dřevostavba? Tu v zimě nevytopíš a v létě se v ní upečeš. Vždyť dřevo nemá žádnou akumulaci!“ Poznáváte? Jistě jste to také slyšeli. Jde o jeden z nejčastěji pronášených soudů na adresu dřevostaveb – a zároveň o jeden z těch, které mají k realitě dost daleko. Vezměme to pěkně postupně. Jak plyne z tabulky dále, dřevo má poměrně vysokou měrnou tepelnou kapacitu, ale nižší objemovou hmotnost než beton nebo cihla, a proto akumuluje méně tepla – nikoli však nulově.
Znamená to tedy, že rozhoduje množství materiálu? Čím silnější stěna, tím lepší tepelný komfort? Ano, ale jen částečně. Je pravda, že masivní dřevostavby, jako jsou sruby nebo roubenky, mají díky objemu dřeva vyšší akumulační schopnost než lehké konstrukce. Ani u nich ale samotná akumulace o výsledném tepelném komfortu nerozhoduje.
Nejde jen o jeden materiál
Ve hře je totiž mnohem více faktorů – od konstrukce a návrhu domu až po jeho užívání. „Obava, že je v dřevostavbách v létě horko a v zimě zima, vychází většinou ze zjednodušené představy o jejich ‚nízké akumulaci‘. Ve skutečnosti moderní dřevostavby pracují s celou skladbou konstrukcí, kde se běžně kombinují materiály s vyšší tepelnou kapacitou – například sádrovláknité desky, betonové potěry nebo jiné akumulační vrstvy. Výsledkem je, že i dřevostavba může mít dostatečnou schopnost vnitřní teplotu stabilizovat,“ vysvětluje Ing. Libor Hrubý z Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD).
V praxi to potvrzuje například Ing. arch. Hana Kulová ze společnosti LUCERN. „Skladby obvodových konstrukcí dřevostaveb mají obecně velmi dobré tepelněizolační vlastnosti – nejde přitom jen o tloušťku tepelné izolace, ale také o vhodnou kombinaci použitých materiálů a celkové řešení konstrukce. Důležitou roli hraje i vzduchotěsnost konstrukce a eliminace tepelných mostů, které reálné chování obálky ovlivňují. Díky tomu v zimě minimalizujeme tepelné ztráty a v létě zpomalíme ohřívání interiéru.“
Nejde však jen o samotné množství akumulace. Jak upozorňuje Libor Hrubý, „klíčová je především kvalita návrhu jako celku – orientace domu, práce se stíněním, velikostí prosklených ploch a celkový energetický koncept.“ Zmíněná nižší akumulace podle něj může být někdy dokonce výhodou. „Dřevostavba reaguje na změny teplot rychleji než těžké konstrukce, takže ji v zimě snadno a rychle vytopíte na požadovaný komfort. Stejně tak v létě dokáže dobře využít nočního předvětrání – pokud dům správně užíváte, můžete během chladnější noci efektivně snížit teplotu konstrukcí i vzduchu bez potřeby energeticky náročného chlazení.“ Dnešní dřevostavby tedy v konkurenci s jinými konstrukčními materiály bez obav obstojí.
Fakt: Samotná akumulace dřeva o tepelném komfortu nerozhoduje.
obr.: Výsledkem promyšleného architektonického návrhu mohou být i velkoplošná prosklení, aniž by obyvatele domu trápilo přehřívání interiéru.
Realizace: LUCERN
Foto: Martin Zeman
Tuto návštěvu jsme vám přinesli v D&S 2/25.
Kolik tepla si do domu pustíte?
Co tedy určuje, jestli je v domě v létě příjemně a v zimě teplo? V první řadě to, kolik tepla se do něj vůbec dostane. Solární zisky – tedy teplo přicházející především skrze prosklené plochy – spolu s ohříváním konstrukcí střechy a obvodových stěn patří k hlavním příčinám letního přehřívání. Ať už je dům ze dřeva, z cihel, nebo betonu, princip je stejný: co dovnitř nepustíte, to nemusíte složitě řešit. Proto začneme tam, kde se o tom rozhoduje nejvíc: u oken. Ta totiž lze v kontextu tepla považovat za nejslabší a zároveň jeden z nejdůležitějších článků obálky.
Na začátku je jeden z největších úkolů architekta – určit správnou míru prosklení na jednotlivých místech domu s ohledem na jeho orientaci vůči světovým stranám i funkci konkrétních místností. „V moderních domech klademe důraz na propojení interiéru a exteriéru, proto často navrhujeme velkoformátová okna obrácená ke slunci. Díky tomu zajistíme dostatek solárních zisků, zůstává před námi ale úkol ochránit dům před přehříváním,“ uvádí architektka Hana Kulová.
„Nejběžnějším řešením bývá osazení oken exteriérovými žaluziemi. Lamely je možné naklánět a volit si tak míru zastínění při zachování výhledů do zahrady a okolí,“ pokračuje. „Z pohledu architektury je však často zajímavější řešení pomocí přesahu střechy nebo slunolamů. Důležité je navrhnout přesah v takové hloubce, aby zastínil okna v létě, kdy je slunce vysoko, ale umožnil prosvětlení interiéru v zimě, kdy se pohybuje níže.“
Rozhodně se vyplatí důvěřovat architektovi – snaha upravovat jeho návrh podle vlastních představ nebo kvůli úsporám se na výsledném komfortu může výrazně podepsat.
Fakt: Vlastnosti zasklení rozhodují o tom, kolik tepla a světla se do interiéru dostane.
obr.: Protisluneční sklo s pokovenou roletou omezuje přehřívání, zároveň propouští světlo a zvyšuje komfort v interiéru. Foto: Saint-Gobain Glass
Na velikosti záleží, ale…
… ve hře jsou i další faktory. „Tepelnou izolaci oken je třeba posuzovat komplexně záleží na konstrukci rámu, zvoleném zasklení, detailech i postupu montáže,“ vysvětluje Ing. Milena Tomčíková ze společnosti VEKRA. Podstatný je logicky vliv skla, které tvoří většinu plochy. „Trojsklem projde oproti dvojsklu jen přibližně polovina tepla, pro udržení optimální teploty v interiéru je tedy efektivnější.“
Na druhou stranu může mít za určitých okolností své výhody i dvojsklo. „Vlastnosti zasklení působí i opačně – trojsklo sice propustí méně tepla ven, ale v zásadě také méně do interiéru,“ doplňuje. Jednodušší dvojsklo tedy umožňuje výraznější prohřívání interiéru od slunce, žádoucí zejména na jaře a na podzim. Stejně jako u celého domu, i zde platí, že neexistuje jedno univerzální řešení – každé zasklení představuje kompromis mezi ochranou proti přehřívání a využitím slunečních zisků v zimě.
obr.: Okna je třeba navrhovat na míru domu – podle orientace, typu zasklení i způsobu stínění. Venkovní stínění zachytí sluneční paprsky ještě před oknem a účinně brání přehřívání interiéru. Zdroj: VEKRA
Není sklo jako sklo
„Zasklení tvoří více než 85 % plochy oken, přesto je jeho výběr podceňován,“ upozorňuje Jaroslava Dlouhá ze společnosti Saint-Gobain Glass. „Přitom platí, že technologie nanášení povlaků na sklo v posledních letech výrazně pokročila. Příkladem je protisluneční zasklení, které se vzhledově již neliší od běžného skla a hodí se i pro bydlení. Podle orientace domu vůči světovým stranám je možné do oken volit sklo s různými vlastnostmi.“
Protisluneční sklo v kombinaci s pokovenou interiérovou roletou je i alternativou k venkovnímu stínění. „V létě je ochrana před přehříváním srovnatelná a v zimě sklo výborně tepelně izoluje,“ uvádí Dlouhá. „Podle typu povlaku sníží protisluneční sklo samo o sobě teplotu v interiéru o 4–6 °C, a redukuje tak i dobu, kdy je třeba ho stínit či klimatizovat. Pokovená vrstva vnitřní rolety sluneční teplo odráží a brání i průchodu do interiéru.“ Zasklení tak není jen výplní otvoru, ale aktivním prvkem, který ovlivňuje chování domu v průběhu celého roku.
Fakt: Správně navržené stínění je pro řízení solárních zisků klíčové.
obr.: Trojsklo se zvýšenými solárními zisky prohřívá interiér prakticky stejně jako dvojsklo, ale přitom má výrazně lepší tepelněizolační vlastnosti. Foto: Dreamstime
Střecha: rozhoduje i čas
Z hlediska komfortu se dnes řeší spíše letní přehřívání než zimní tepelná ztráta. Zásadní roli proto hraje i střecha, druhá cesta, kudy se do domu může dostat příliš mnoho tepla. Na rozdíl od oken tudy nevstupuje přímo – konstrukce se nejprve zahřeje a teprve poté postupně předává teplo dál. Zde vstupuje do hry takzvaný fázový posun, což je čas, za který se teplotní vlna z exteriéru projeví na vnitřní straně konstrukce. Čím je posun delší, tím později se teplo dostane do interiéru; ideálně až když venku teploty klesají a dům lze přirozeně ochladit větráním.
I proto se dnes moderních dřevostaveb není třeba bát. Dobře navržená skladba střechy totiž (stejně jako u obvodové konstrukce) dokáže přehřívání interiéru odložit o několik hodin. Samotná krytina přitom nehraje tak zásadní roli – tvoří jen malou část střešní konstrukce. Daleko důležitější je to, co je pod ní, jak uvádí Ing. Petr Tureček ze společnosti SATJAM: „Přestože kov je materiál s dobrou tepelnou vodivostí, tepelněizolační vlastnosti střechy sám o sobě nijak nezhoršuje. Záleží na celkové skladbě střechy, správném návrhu a provedení tepelněizolačních vrstev.“
V každé střešní konstrukci se navíc vyskytuje určitá míra vlhkosti a často se chybuje v otázce jejího odvětrávání. „Není-li dostatečně umožněno, může vlivem rozdílů teplot začít vzduch z interiéru nadměrně kondenzovat na chladných površích, například ze spodní strany střešní krytiny. Když zkondenzovaná vlhkost pronikne do tepelné izolace, zhorší se tepelněizolační parametry střechy i teplotní a vlhkostní poměry v prostoru pod ní,“ upozorňuje Tureček.
Mezi tepelnou izolací a vlastní střešní krytinou proto bývá navrhována odvětrávací vrstva. Obzvlášť důležité je to u difuzně uzavřených konstrukcí a nenasákavých materiálů, skrz něž se vlhkost nemůže samovolně odpařovat, jako je například kov, asfalt či fóliové a plastové krytiny.
Fakt: Fázový posun určuje, kdy se teplo ze střechy projeví v interiéru.
obr.: U lehké hliníkové krytiny se přehřívání nemusíte obávat, záleží totiž na správném návrhu skladby střechy. Foto: SATJAM
Další možnosti ochrany
Kromě akumulace a zpoždění prostupu tepla existují i jiná řešení. „Reflexní izolace jako například SuperFOIL fungují na principu odrazu tepelného záření. Na kraji vzduchové mezery v konstrukci se 95 % sálavého tepla odrazí a významná část tepelné energie se tak vrací zpět do exteriéru,“ uvádí Martin Chadima ze společnosti MC Velox Praha. V zimě se tento princip obrací. Teplo vznikající uvnitř domu reflexní vrstva před průchodem konstrukcí částečně odráží zpět do interiéru a omezuje tak tepelné ztráty.
Vegetační střechy pak neomezují přehřívání pouze skladbou konstrukce, ale aktivně mění způsob, jakým střecha s teplem pracuje. „Zatímco povrch běžné tmavé krytiny se může v létě rozpálit až na 80 °C, měření ukazují, že povrch vegetačního souvrství si udržuje teplotu kolem 25 až 30 °C,“ uvádí Hana Kocmanová ze společnosti SedumTOP.
„Zelená střecha není jen estetickým doplňkem, ale funkční vrstvou, která zásadně mění tepelnou setrvačnost celé dřevostavby. Díky procesu tzv. evapotranspirace, tedy odpařování vody z rostlin a substrátu, se spotřebovává značná část sluneční energie, která by jinak pronikla do konstrukce.“ V zimě vegetační souvrství působí jako stabilizační vrstva, která omezuje teplotní výkyvy na povrchu střechy.
Fakt: Střecha může teplo zpožďovat, odrážet i aktivně snižovat.
obr.: Zelená střecha přidává konstrukci hmotu a prodlužuje fázový posun. Teplo tak proniká pomaleji a střecha se nestihne přehřát, než se venkovní teploty sníží. Foto: SedumTOP
Dům, který reaguje za vás
Tepelná pohoda v domě není jen otázkou konstrukce, ale i toho, jak dobře dokážeme její principy respektovat. Zatahovat stínicí prvky až dopoledne, kdy už slunce do interiéru nemilosrdně strká své paprsky, je pozdě. Otevřít v tu chvíli okno může situaci jen zhoršit. Nezbývá než si nařídit budík a řádně vyvětrat, dokud je venku chladno, při odchodu do práce pak dům na celý den zabednit a tak to dělat celé léto, protože na předpověď počasí se nelze spolehnout.
Fakt: Tepelný komfort závisí i na správném používání domu.
Nebo to lze i jinak?
Lze. Chytré řízení domu dokáže tyto principy uplatnit i v běžném provozu. „Systémy chytré domácnosti pracují s daty z vnitřních a venkovních čidel, meteostanic i predikčních zdrojů počasí a zohledňují i aktuální přítomnost osob v domě,“ vysvětluje Markéta Alexanderová za HDL Automation. „Na tomto základě koordinují jednotlivé technologie (stínění, větrání, vytápění i chlazení), které fungují synergicky jako jeden řízený celek.“
obr.: Meteostanice HDLA sleduje teplotu, vítr, sluneční záření i srážky. Data pak slouží k automatickému řízení domu. Foto: HDL Automation
V praxi tak nejde jen o to, že dům něco „umí“, ale že to funguje ve správný okamžik. V létě to znamená především včasnou práci se solárními zisky. „Chytrý dům sleduje teplotu i intenzitu slunce a jedná dřív, než vůbec pocítíte vedro. Automaticky stáhne žaluzie přes den, aby zabránil přehřívání, a spustí větrání v noci, kdy je venku chladněji. I v zimě za vás nechá pracovat sluneční paprsky: ve správnou chvíli otevře stínění a přizpůsobí vytápění reálným podmínkám,“ potvrzuje i Jakub Tuček ze společnosti ABB.
obr.: Chytrý dům koordinuje osvětlení, vytápění, stínění i domovní videotelefon jako jeden celek. Bezdrátová řešení ABB lze využít i při rekonstrukcích bez nutnosti nové kabeláže. Foto: ABB
Příjemné klima po celý rok
Stejně jako u předchozích dílů o požáru či rizicích spojených s vodou, i zde se ukazuje, že dřevo jako konstrukční materiál není důvodem k obavám. Mýtus o „skleníku bez akumulace“ stojí hlavně na zkratce, že o tepelném komfortu rozhoduje jeden materiál a jedna jeho vlastnost. Ve skutečnosti je však ve hře mnohem více faktorů – návrh, skladba konstrukcí, okna, stínění, střecha, větrání, technologie i způsob, jak s domem pracujeme.
Jak uzavírá Libor Hrubý: „Ve výsledku nejde o to, zda je dům ze dřeva, nebo z jiného materiálu. Kvalitní dřevostavba může nabídnout velmi stabilní, komfortní a zdravé vnitřní prostředí po celý rok – bez přehřívání v létě i bez tepelných ztrát v zimě.“
A právě v tom tkví pointa celé Mýtiny: moderní dřevostavby umí využít dostupné technologie i chytrá návrhová řešení pro bezpečný a pohodlný život… a někdy nabízí i mnohem víc. O tom ale zase příště.
Čerstvé novinky ze světa dřevostaveb