Modřín: Stárnout se musí umět

3. DÍL SERIÁLU LETOKRUHY

---

Modřín je v našich podmínkách výjimečný – jako jediný běžně rostoucí jehličnan na zimu shazuje jehlice. V krajině je proto nepřehlédnutelný nejen svým vysokým a štíhlým vzrůstem, ale i proměnlivostí v průběhu roku. Z hlediska mechanických vlastností je modřín pevnější a hustší než smrk i borovice.

Jeho dřevo je polotvrdé, méně homogenní a při opracování klade vyšší nároky na nástroje i technologii. V praxi to znamená například nutnost předvrtávání spojů nebo pečlivější práci při detailu. Odměnou je však materiál s dobrou stabilitou a vysokou odolností.

Důraz na pestrost

---

Kvalita modřínového dřeva se výrazně liší podle růstových podmínek – dřevo z horských oblastí bývá hustší, stabilnější a pro stavební účely hodnotnější než rychle rostlé porosty z nižších poloh. V lese se často vysazuje jako příměs do smíšených porostů, kde přispívá k jejich stabilitě, lepší odolnosti vůči klimatickým výkyvům i pestřejší druhové skladbě.

V posledních letech jeho význam mírně roste právě v souvislosti s proměnou českých lesů, které se postupně odklánějí od monokultur směrem k druhově pestřejším a odolnějším skladbám.

Zraje jako víno

---

Jednou z největších předností modřínu je jeho přirozená trvanlivost. Jádrové dřevo (bělové části se to netýká) odolává vlhkosti, houbám i povětrnostním vlivům výrazně lépe než většina ostatních jehličnanů.

Právě díky tomu se uplatňuje v exteriéru často i bez dodatečných nátěrů. Pokud je dobře promyšlena jeho konstrukční ochrana a precizně provedené detaily, není třeba ho ošetřovat ani v průběhu životnosti.

V současné architektuře se proto modřín používá vědomě jako materiál, který reaguje na čas a prostředí, často se uplatňuje zejména na fasádách, kde je jeho přirozené stárnutí (postupný, ale nerovnoměrný přechod do stříbrošedé patiny) vítaným uměleckým záměrem.

Síla i limity

---

Ve srovnání s borovicí obsahuje modřín méně pryskyřice. Oproti smrku i borovici je nákladnější, protože je tvrdší než obě zmiňované dřeviny (tím pádem náročnější na opracování i spojování) a pomaleji roste. Kromě fasád se používá na terasy, pergoly, ploty nebo prvky zahradní architektury.

V interiéru ho najdeme na podlahách, schodištích nebo při výrobě masivního nábytku. V době rostoucího důrazu na udržitelnost a dlouhou životnost staveb představuje modřín logickou volbu.

Je lokálně dostupný, nevyžaduje vždy chemickou ochranu a při správném návrhu nabízí dlouhou životnost i v náročných podmínkách. Nejde o univerzální materiál, ale tam, kde dává smysl, patří k těm nejspolehlivějším.

TIP NA SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY ZE SERIÁLU LETOKRUH
1. Smrk: Nejdůležitější strom českého stavebnictví
2. Borovice: Dřevo, které chce respekt

1. Opadavý modřín má z jehličnanů nejměkčí jehlice, které vyrůstají ve svazečcích. Je to vysoký, rovný, štíhlý strom, který může vyrůst přes 40 metrů vysoko. Jeho malé šištice jsou z počátku v kontrastu s okolní zelení kouzelně karmínové, postupně časem zezelenají a po dozrání zhnědnou. Šišky může mít už patnáct let starý jedinec.

Foto: archiv Martina Patřičného

2. Dřevo modřínu je polotvrdé, pevné a opravdu trvanlivé. Bělová vrstva je světle žlutohnědá, jádro okrové až červenohnědé. Na vzduchu, a zvlášť po napuštění fermeží, tmavne. Na rozdíl od borovice je struktura let hustší a suky a součky bývají pevně zarostlé. Právě suky – pozůstatky větví – znamenají bohatou kresbu, protože vlákna dřeva se jim musí vyhýbat a nemíří nahoru k nebi rovně.

Foto: archiv Martina Patřičného

3. Modřín má méně pryskyřice než borovice, takže i méně zalepuje nástroje. Při spojování hřebíky se horní díl předvrtává – to kvůli jeho tvrdosti. Modřínové dřevo se vždycky používalo k výrobě masivního nábytku, schodů, obkladů, dříve i na dláždění maštalí (stání pro koně) – dřevěné špalíčky můžete ještě i dnes vidět v průchodech některých starých domů. Ovšem pozor, mohou to být i špalíky dubové, v poslední době i z akátu.

Foto: archiv Martina Patřičného

 
4. Klouzek modřínový... pochopitelně to není klouzek, ale modřínový je! I ta houba je jenom jako. Je to vzorek modřínového dřeva ve tvaru houby. Na klobouku je příčný řez. Těch hub bude víc a děti potom na některé výstavě půjdou NA HOUBY (tak se celý vzorník bude jmenovat).

5. Tak jako je borovice holka, ženská, tak smrk nebo právě modřín jsou po našem chlapi, muži. Ale hned u sousedů je to jinak – Němci třeba vnímají modřín jako ženu! Die Larche. I latiníci ho mají jako femininum. Larix. L. Batista Alberti píše: „Jinak pro výzdobu domů staří zjistili, že ženský modřín, podobající se barvou medu...“ Tak vidíte, modřín je sousto i pro jazykozpytce.

 

Foto: archiv Martina Patřičného

6. Na Benešovsku prý přišel k Lesům mladík a měl dělat probírku. Než mu hajný objasnil, že modřín opadává, asi pět jich porazil, mladých, myslel totiž, že jsou to souše. Na Vlašimsku se modřínu říká Verpán. Sám jsem to slyšel. Věří se, že dřevo modřínu ochraňuje před nemocí, Mathioli píše, že proto se z něho dělají i postele.

 

Foto: archiv Martina Patřičného