Poctivá rekonstrukce památkově chráněného objektu Roubenka

Redakce | Kategorie: Rekonstrukce | 12.05.2025

Truskavna je obec na okraji CHKO Kokořínsko. Zde se nachází areál památkově chráněného statku, který byl v letech 2003–2010 revitalizován a díky tomu našel i nové využití. S jeho majitelem jsem si povídala už loni na podzim a příběh Roubenky jsme vám popsali v minulém čísle našeho časopisu sruby&ROUBENKY. Teď si posvítíme na průběh nelehké rekonstrukce.

Historie Roubenky

Rok 1791 – tento letopočet se zachoval v kabřinci západního bohatě zdobeného štítu, ale podle dochovaných dokumentů (hlavně podle vojenského mapování z let 1764–1768) se předpokládá, že hospodářský objekt na Truskavně čp. 3 je mnohem starší. Rok vyřezaný do štítu pak odpovídá dataci přestavby. Vzhled je známý z fotografií z konce 19. a počátku 20. století. Celý areál sloužil jako hospodářství a podle bohatého zdobení pavlače a štítu i dispozic stavení lze předpokládat, že šlo o statek bohatý.

Chalupa byla řešena jako klasické venkovské stavení. Ze síně doprava se vstupovalo do hlavní obytné místnosti. Je pravděpodobné, že původní stavba před rokem 1791 byla skromnější a nacházela se zde pouze světnice. Světnička (malá roubená místnost vedle světnice) byla dostavěna později a sloužila jako výměnek (bydlení pro prarodiče). Ve světnici stálo původní topeniště – pec, do které se přikládalo z černé kuchyně v síni. Část síně a černá kuchyně byly zděny z pískovcových štuků. K rozšíření původně pravděpodobně menší kuchyně a dostavění druhého komínu došlo až při výstavbě výměnku.

Nejstarší hypotetický půdorys chalupy tedy odpovídá jednoduchému obdélníku a k jeho rozšíření došlo až v pozdějších letech. Část domu od síně vlevo je zděná z pískovcových štuků. Ze síně se vstupovalo do komory, zbývající část domu představovaly chlévy, přístupné ze zápraží. Otázkou zůstává, zda se v patře původně nacházela místnost s komorou, což v dané době nevnímáme jako běžné, ale vzhledem k tomu, že statek byl bohatý, to nelze zcela vyloučit. Stejně tak je ale možné, že v prvotní podobě zde byly pouze sýpky a komory a až při následném rozšiřování došlo k úpravě komory v patře na druhou obytnou místnost.

Světnice, světnička a horní patro jsou roubené. Roubení bylo podle dochovaných fotografií z exteriéru bíleno vápnem, v interiéru pak byly vápenným nátěrem opatřeny pouze obytné místnosti (síň, světnice, světnička). V průběhu rekonstrukce došlo v síni k odkrytí původního roubení, kde se dochovaly zbytky nátěrů (červený, modrý a další odstíny). Západní štít byl v dané době roubený, opatřený vápenným nátěrem, nikoliv omítaný.

K jeho omítnutí došlo pravděpodobně až v druhé polovině 19. století. Z dochovaných terénních skic je zřejmé, že téměř do poloviny 20. století si objekt zachoval původní tradiční uspořádání. V 50. – 60. letech byl zařazen mezi nemovité kulturní památky. V tomto období byla chalupa řádně udržována a dochovaly se i terénní skici půdorysu a přízemí. Špýchar se už tehdy nacházel ve velmi špatném stavu.

Jak Roubenka vypadala před rekonstrukcí?

Předchozí majitel provedl na celé usedlosti v průběhu 80. let úpravy, které nerespektovaly historické hodnoty objektů. Ze světnice pravděpodobně vyboural kachlová kamna, která nahradil krbem, a podlahu okolo snížil. Roubené stěny z vnitřní strany „vyrovnal" přizdívkou z cihel. Světničku zateplil heraklitem a vybudoval zde kuchyň (dodnes je zřetelný způsob provedení vnitřní kanalizace – byla zasekána do roubení). Jižní stěnu původní černé kuchyně uboural a vystavěl zde novodobý dvoupodlažní přístavek.

Do prostoru této místnosti pak vestavěl saunu. Stáje pak využíval jako garáž, kde pod podlahou vybudoval hluboký montážní prostor. V patře předchozímu majiteli nevyhovovala malá světlá výška, a tak zvedl celý krov o výšku jednoho stropního trámu. Kromě toho vybudoval i nové schody na půdu, které ovšem zasahovaly do dveří z chodby na pavlač, proto vedle nich do roubení vyřízl dveře druhé. V novodobém přístavku v patře vznikl další pokoj a půdička vedle světnice sloužila jako koupelna se záchodem.

Původní venkovní schodiště z pavlače zaniklo. Roubené sýpky v patře zůstaly víceméně bez zásahu, až na zasekání rozvodů do roubení. Půda a krov zůstaly zachovány krom škod způsobených zatékáním vody skrz střešní krytinu. Nejhůře ze všech objektů dopadl špýchar, jehož roubená část zcela zanikla a zůstal zachován pouze sklep a přízemí, zděné ze štuků, které bylo zastřešeno železobetonovou deskou.

Poškozené pískovcové zdivo nechal majitel obezdít cihlami a polepit keramickým obkladem. Nosná konstrukce stodoly zůstala zachována. Původní majitel ve štítu stodoly zbudoval zapuštěnou lodžii, v přízemí pak prostor mezi pilíři vyplnil skleněnými tvárnicemi copilit. Dalším výrazným zásahem bylo vybudování železobetonového bazénu u jihovýchodního rohu chalupy.

Slovo odborníka

Na přelomu 20. a 21. století se podařilo ve středních Čechách realizovat několik velkých projektů záchrany historických staveb lidové architektury. Obnova usedlosti v Truskavně mezi nimi vyniká jak komplexností, řemeslnou a technologickou kvalitou, tak i úrovní spolupráce s vlastníky. Majitel stmelil do jednoho dělného týmu všechny zúčastněné (projektanty, památkáře, jednotlivé zhotovitele, řemeslníky) a velmi dbal na respektování připomínek památkové péče a dohled v průběhu prací.

Celý koncept obnovy, jakkoli byla směřována k novému, částečně komerčnímu využití usedlosti, byl založen na prezentaci výjimečnosti areálu, jeho neopakovatelných hodnotách a kouzlu. Obytné stavení bylo v 80. letech 20. století z pohledu památkové péče těžce poškozeno. Filozofie obnovy vycházela z názoru, že je třeba zachovat charakter a duch stavby, a z přesvědčení, že není třeba vyrábět „umělé památky" nahrazováním omšelých originálních původních prvků a detailů. Proto byly zachovány i poškozené, přesto funkční části, dokládající stáří a „dlouhý život" roubenky.

Měnilo a nahrazovalo se jen to, co skutečně dožilo. Pokud se rekonstruovala nějaká zaniklá část, vždy na základě zjištěného původního stavu, a když nebyl známý, připustilo se soudobé zpracování, ovšem vždy v kontextu dochovaných dobových prvků. Proto chalupa působí vně i v interiéru tak útulně, i když je plně vybavena komfortem dnešní doby. Celá akce je dokladem toho, že obnova i adaptace starých objektů nemusí jít cestou bezohledného zničení všech osobitých prvků dané stavby a jejich nahrazení unifikovanými povrchy a replikami původních detailů, ale právě naopak, jejich respektováním a zdůrazněním.

Mgr. Jana Berková: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech

Průběh rekonstrukce Roubenky

Současní majitelé celý areál v roce 2002 odkoupili v havarijním stavu a jejich cílem bylo ho zachránit. Navázali proto kontakt s místními řemeslníky a památkovým ústavem. První fází rekonstrukce byla záchrana nejcennějších částí stavby – pavlače, bohatě zdobeného západního štítu, krovů a střechy. Nenávratně poškozené části pavlače byly nahrazeny novými, ručně vyrobenými, vše ostatní bylo opraveno a konzervováno. Po rozkrytí střechy se musely některé prvky úplně vyměnit. Došlo také k výměně střešní krytiny – eternit a plech, kterými zatékalo, nahradil štípaný šindel.

Než došlo na zpracování studie a projektu, rozhodli se majitelé, že v rozlehlém areálu vybudují penzion, a k tomu pak celý projekt směřoval. Záměrem majitelů i všech spolupracovníků bylo zachovat to cenné na stavbě, co možná nejšetrněji odstranit zásahy z 80. let a zároveň celému areálu vdechnout nový život. Projekt zpracovala Ing. Petra Zajíčková, spoluautorem řešení interiéru je Akad. arch. Luděk Maschio. Veškeré práce probíhaly se spolupráci s NPÚ střední Čechy, dozorovala je Mgr. Jana Berková.

Opravy roubených částí a stavbu nových provedla firma Roubenky Střihavka a opravu střechy a pokládku šindele pak realizoval pan Vostřel z Kamenického Šenova. Po zpracování a přípravě veškeré dokumentace a získání stavebního povolení začala kompletní a náročná revitalizace celého areálu a vzhled Roubenky jako kdyby se posouval proti proudu času. Nejvíce je to vidět ve světnici v přízemí. Krb zbudovaný předchozím majitelem byl nahrazen kachlovým sporákem, keramická dlažba prkny.

Vedlejší světnička byla vysvobozena z heraklitového obložení a vznikl zde výčep a jídelna pro hosty penzionu. Majitelé se nakonec rozhodli zachovat přízemí novodobého přístavku. Odstraněním sauny vzniklo zázemí pro penzion – kuchyně a sociální zařízení přístupné od bazénu. Ve zděné části přízemí, kde bývala komora a chlévy, byly vybudovány tři pokoje pro hosty. Z hlubokého montážního prostoru pod původní garáží vzniklo technické zázemí pro bazén, který musel být s ohledem na statiku zachován.

Světnici v patře byla navrácena původní světlá výška a úpravy zde téměř nejsou patrné. Majitelé zde také nechali zbudovat „okénko" s ukázkou původní omítky pokládané na dřevěné kolíky (takových drobností a odkazů na staré stavební techniky je v celém objektu několik). V prostorách původních sýpek bylo zachováno a konzervováno nepoškozené roubení a prosvětlení pokojů zajistila nenápadná okna pod stropem a dvojité dveře (původní dřevěné byly zevnitř doplněné novými skleněnými).

Došlo také k obnově povalového stropu. Na chodbě v patře přibyly nové schody na půdu, které odpovídaly původním, vyřezané roubení bylo nahrazeno novým dřevem. Po zateplení mohl být rozlehlý půdní prostor v době fungování penzionu využíván jako čajovna nebo konferenční místnost. Unikátní je zachování přístupu do obou štítů, díky tomu je možné si je prohlédnout zevnitř. S ohledem na potřebu přivést do prostor světlo byla do střechy zabudovaná chmelařská okénka, která sice nebyla součástí původní stavby, ale ve zdejší oblasti jsou poměrně častá.

Další práce pak pokračovaly v areálu dvora. Zděné zbytky špýcharu byly zbaveny nových vrstev a opraveny. Zpočátku majitelé společně s Mgr. Janou Berkovu z NPÚ uvažovali o možném přemístění jiného historického špýcharu na původní místo toho zdejšího, žádný vhodný se ale nenašel. Podoba dnešního špýcharu vychází z dochovaných fotografií, popisu pamětníků a známých půdorysných rozměrů.

V roubené části došlo k vybudování dvou pokojů pro hosty, v přízemí pak zázemí restaurace. Ve sklípku vznikla vinárna. Ve stodole majitelé vybudovali fitness, energetické centrum celého areálu a v patře pak byt pro správce. Lodžie ve štítu byla zrušena a copilitové výplně nahrazeny dřevěnými, se zabudovanými okny skrytými za okenicemi. V areálu také vznikly nové stavby – hospodářské stavení, které navazuje na stodolu a sloužilo k chovu zvířat, a sauna. Obě stavby ale přesně zapadly do areálu a nijak neruší.

Po ukončení stavebních prací došlo také k revitalizaci okolí. Na pozemcích náležejících ke statku vznikla zahrada, kterou navrhl Ing. arch. Filip Zikmund. Veškeré úpravy a opravy objektů byly prováděny původní technologií – s využitím ručně tesaných trámů i dalších prvků či vymazávek pomocí směsí jílu, plev a slámy. Vše bylo navrženo a zpracováno poctivě, s citem pro detail a zároveň s pokorou, která k takovým projektům patří. To ovšem nebránilo využití moderních technologií, díky kterým zde vzniklo příjemné ubytování pro hosty a areál mohl bez problémů sloužit svému novému účelu.

Život po rekonstrukci Roubenky

Otevření penzionu s příznačným jménem Roubenka proběhlo v roce 2010 a svému účelu sloužil osm let. Poté se ho majitelé z organizačních důvodů rozhodli uzavřít, i když si ho hosté stihli oblíbit. Dnes Roubenku využívají majitelé a její brány se otevírají pouze příležitostně.