Unikátní dřevostavba připomíná disk, který přistál uprostřed lesa

Redakce | Úterý, 22. duben 2025 |

„Kulatý obdélníky, kulatý obdélníky, fialovej les a žlutá voda," zní mi v hlavě písnička od skupiny Hop Trop, zatímco mířím do zahrádkářské kolonie v Hrabalově Kersku, protkané křížem krážem očíslovanými alejemi, ve kterých zas bude... však vy víte. Kdo by neznal oblíbené hlášky ze Slavností sněženek! Ve slavné Hájence se dnes jako jeden z chodů podává šalamounský talíř napůl se šípkovou a napůl se zelím, ale o tom dnešní návštěva nebude. Bude o originalitě, geniálním propojení kruhu a čtverců, souladu s přírodou a o harmonii.

„Jsme spolu už 38 let a jsme takoví nomádi," bere si slovo Ivan a vypráví o stěhování po Praze a okolí, které vyústilo v koupi pozemku za severní hranicí metropole a stavbu domu pro pětičlennou rodinu, kde plánovali zůstat i pak, až jim děti odrostou. „Přes 50 let jsme přes Kersko jezdili na chalupu do Babiččina údolí a před časem se rozhodli si tady koupit parcelu. Byla velmi zarostlá, ale nacházela se na jižní straně a viděli jsme v ní potenciál. Stála tu stará chata, do níž jsme jezdili na víkendy a postupně to tu zvelebovali."

Pár let jim to vydrželo, ale tři dospělé dcery se postupně provdaly, přišla vnoučata a život pohromadě znamenal neustálou péči o rodinu, až rodiče naznali, že je čas se osamostatnit a mít možnost si užívat vlastního klidu. A tak došlo na změnu plánů – původní chatu zbourat a postavit si důstojné a komfortní místo k trvalému žití.

Rozhodl vztah k architektuře a zkušenost

Ivan už dříve pracoval na několika revitalizačních projektech a o architekturu se dlouhodobě zajímá. Od architektů z ateliéru hipposdesign znal dřevěný dům v Tehově, který ho inspiroval. A tak se se zadáním dřevostavby, která by do místa dobře zapadala, obrátil rovnou na ně. Rovinný pozemek s vzrostlým, převážně borovým lesem a volně rostoucí vegetací, v oblasti tradičně využívané pro rekreaci i bydlení, charakterizuje kombinovaná zástavba různého stáří, stylu, parametrů i výšky.

Orientaci v oblasti návštěvníkovi ztěžují nečitelné hranice a dělení pozemků. A právě tuto nepřehlednost a mozaikovitost členění území chtěli architekti při navrhování novostavby uchovat. Nedefinovatelnost tvaru hmoty domu, nečitelnost hlavního vstupu i jeho dalších částí se tak staly zábavnou součástí navrhování. Dům byl od počátku projektován tak, aby v kolemjdoucích vyvolával otázku, zda je nový, či na pozemku stál už dříve.

Koncept domu podněcuje představivost

Rodinný dům tvoří jednopodlažní dřevostavba obsahující dvě samostatné obytné jednotky využívající společně částečně uzavřené atrium. Jednotlivé částí domu uzavírá a souběžně definuje kruhový ocelový prstenec opatřený černým nátěrem, vzbuzující dojem, že dům stojí na kruhovém půdorysu.

„První projekt byl nádherný, ale zbytečně velký. Zahrnoval další dvě místnosti a v obvodovém plášti by z těch disků vedly kolmé lamely, takže by to byl skutečně kruh, silně definovaný, na rozdíl od výsledku, který podněcuje představivost. Poměr ceny, našeho věku a užitnosti nás racionálně vedl ke škrtům," říká Ivan.

Tato unikátní stavba zahrnuje i samostatnou část pro hosty, kde mohou mít dcery i vnoučata soukromí bez zasahování do života rodičů. Obě části domu propojuje vzdušné atrium poskytující nesmírně uklidňující pohled do vzrostlého borového lesa. „Šlo nám o symbiózu s přírodou, takže se nám líbilo, jak je dům otevřený, a jeho geometrie je vymyšlená luxusně," chválí Ivan. „Je koncipovaný tak, že ať se díváte ze západu na východ, nebo ze severu na jih, vždycky skrz dům prohlédnete na druhou stranu."

Ideální pozemek navzdory nástrahám přírody

Parcela se nachází blízko Labe, a tak je zde vysoká hladina spodní vody, což zejména v některých letech láká obrovské množství komárů. „Nemáme v oknech sítě, protože jsme si to neuvědomili. Každý by se měl jít předtím, než se někam nastěhuje, vyptat místních v hospodě – my jsme to neudělali a teď budeme sítě řešit dodatečně."

Pěstovat se zde nic moc nedá, protože půda je kyselá, s výběrem samotného pozemku jsou ale investoři velmi spokojeni. Dovoluje jim si v maximální možné míře užívat krásy místní přírody. Nesnažili se okolo domu vytvořit zahradu – jak říká Ivan, chtěli zůstat v lese. „Základní myšlenka našeho domu je, že na té lesní planině přistál dřevěný disk. Je zhruba o dvacet centimetrů ‚výš' než původní reliéf krajiny. Stejný kruhový prstenec jako nahoře je i dole, spodní límec je vysypaný kameny a jen z části osazený novými rostlinami, většina prostoru je zarostlá původními. Jenom asi dvacet metrů v tom kruhu je trávník, jinak jsme na celém pozemku ponechali původní les, který zarůstá agresivním mechem."

Místo dlouhých hodin sekání trávy tak sbírají šišky a listí nafoukané od sousedů. „A houby! Během týdne tu sesbíráme třeba dvě kila," líčí Nataša. „Poddubáky, babky, klouzky, lišky, hořčáky taky, ale občas i hříbek nebo velké jedlé pýchavky." Jejich zahrada ovšem zároveň láká místní divočáky, které plot nezastaví, a tak jim pozemek občas přijdou přerýt.

Časem prověřený partner jako jasná volba

Ani ohledně dodavatele stavby se nevedly žádné diskuze – volba přirozeně padla na firmu, která s architekty spolupracovala mimo jiné na projektu, jímž se investoři inspirovali. „Asi třikrát jsme u nich byli a viděli, že jejich lidé na jednotlivých pozicích velmi dobře vědí, co dělají," chválí si je Ivan. „Příprava byla velmi dobrá, rozpočet přehledný, dobře čitelný. Na základě svých zkušeností jsem ho komentoval, ale nebylo třeba se příliš dohadovat. Dřevostavba je prostě daná a já rozumím tomu, z čeho se dělá, jaká je technická skladba, takže jsme touhle etapou prošli velmi rychle. Potom jsme se trefili do vhodného jarního termínu a odstartovalo se."

Stavba byla dodána na klíč a navíc jim firma obstarala vodoprávní řízení, které nebylo součástí stavebního povolení, a subdodávkou i fotovoltaiku. „Postupovalo se přesně podle rozpočtu, termíny se dodržovaly. Mají to skutečně velmi dobře zorganizované. Už když se betonovaly základy, naváželi sem profily a samotnou dřevostavbu pak vystřihli velmi rychle. Proces trochu zdržely dvě věci – technologické postupy u litých podlah a můj úraz. Odhadem to celé trvalo tak osm měsíců. Pak se musela stavba vysušit, čekalo se na chytrou elektriku, sem tam se objevily běžné drobné provozní komplikace, jako že přišla špatná světla ze Španělska nebo lišty a čekalo se pár týdnů na novou dodávku nebo nebylo dost řezaného kamene na obklad obou domů, ale firma to vždycky vyřešila a my jsme nespěchali, bydleli jsme. Začalo se na jaře 2022 a stěhovali jsme se v dubnu 2023."

Nechali si poradit i v detailech

Majitelé si nechali udělat i návrh interiérového designu, aby celek ladil a dával smysl. „Architekti mají všechny ty technologické věci promyšlené do detailů – od vhodného materiálu na podlahu, ve které je topení, po dveřní zarážky." V domě tak mimo jiné najdeme dveřní kování NOVA z dílny východočeské rodinné manufaktury M&T, speciální světla, která lze dle potřeby posouvat, nebo na stěně zavěšené výsuvné barové šuplíky na část Ivanovy sbírky kvalitního alkoholu.

V ložnici je dokonce dělené okno pro vypouštění psů do zahrady. Zatímco černou kuchyni by dnes Nataša nahradila nějakou praktičtější, stejně barevné dveře natolik splývají s okolím, že si jich ani nevšimnete. Přesto tam jsou a z domu lze vycházet nebo se do něj ze zahrady vracet na více místech. Dnes by majitelé volili některá okna dělená a otvíravá kvůli větrání, protože rekuperaci ani klimatizaci nechtěli.

„Dům je skvěle izolovaný a je v něm trvale příjemná teplota. Máme tepelné čerpadlo a fotovoltaiku a podlahovkou bychom mohli i chladit, ale není to třeba," říká Ivan. Jeho žena vzpomíná na léto, kdy bylo asi tři týdny opravdu velké horko, ale když ráno otevřeli všechny dveře, nahnali dovnitř chladný vzduch a potom stáhli žaluzie, udrželi příjemnou teplotu až do večera. Vzhledem k velikosti oken byli limitováni ve výběru stínění, takže výsledek není plně nepropustný a majitelé se museli chvíli sžívat s nedokonalostí dosažené intimity.

Protože je jiný, láká k obdivu i neznalé kritice

Místní i turisté neobvyklý design domu chválí, v tisku se ale sem tam objevily i překvapivě kritické soudy. „Kovový prstenec a obecně kruhový tvar je údajně proti přírodě – jako by se v ní snad přirozeně neobjevovaly třeba u kmene stromu. A velkoplošná okna jsou prý pohřebiště ptáků," vzpomíná Nataša, velká milovnice zvířat.

Ptactvo krmí v nejvzdálenějším bodě zahrady, stará se o toulavé kočky v okolí a krmila dokonce i myšku, která k nim ze zvědavosti přicházela. Stínění stahuje napůl a informovala se v záchranné stanici, jak se v případě nárazu o omráčeného ptáka postarat. Za celou dobu to bylo třeba pouze párkrát a většinou ho zachránila. „Není to častější než v domě s menšími okny."

Život v dřevostavbě si nemůže vynachválit. „Kdykoliv přijdeme, stále cítíme vůni dřeva. I teď, kdy už dům není úplně nový. A celkově je to příjemný pocit, takový měkčí. Tady si sedneme a jsme jakoby odpočinutí už jenom tím prostředím. Navíc, i když jsme doma, jsme neustále obklopení dechberoucí přírodou. A můžeme otevřít tolik dveří, že jsme v podstatě neustále venku, jsme součástí toho magického lesa. Zvykli jsme si tu okamžitě."

Technické info

• Typ domu: nízkoenergetický
• Zastavěná plocha: 224 m²
• Obytná plocha celkem: 166 m², hlavní 138 m², hosté 28 m²
• Konstrukční systém: kombinace lehkého a těžkého skeletu, v interiéru přiznaného
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo vzduch-voda, teplovodní podlahové
• Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,14 W/m2K
• Autor arch. návrhu a projektu: MgA. Radim Babák a MgA. Ondřej Tobola (hipposdesign), www.hipposdesign.cz
• Generální dodavatel projektové dokumentace a realizace: 2023, TFH dřevěné skeletové domy s.r.o., www.tfh.cz

Zdroj: hipposdesign

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis DŘEVO&stavby

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00