Kouzelná roubenka na okraji Beskyd

Redakce | Středa, 02. červenec 2025 |

Říká se, že náhody neexistují. Za vším stojí osud. Pokud to tak je, tak tahle kouzelná roubenka na okraji Beskyd byla svému majiteli Honzovi skutečně souzená. A přestože ji postavil jako chalupu pro sebe a svou rodinu, pronajmout si ji a podlehnout jejímu kouzlu dnes může kdokoliv.

Ačkoliv už je podle kalendáře jaro, počasí jako by se nemohlo rozhodnout, co si o tom má myslet. Chvíli sněží a fouká silný vítr, chvíli zase ze všech sil svítí slunce. A tak jedu opravdu pomalu. I tak ale nenápadnou odbočku do kopce minu a musím se vrátit. Prudké stoupání a značka se sněhovými řetězy mi sice na chvíli berou vítr z plachet, auto si ale se složitým terénem bez problému poradí. A já jsem po chvíli konečně na místě. Dechberoucí majestátní výhledy na ty nejznámější beskydské vrcholy mě donutí vystoupit a chvíli jen vstřebávat krásu místa. To už na mě ale mává Honza, aby mě pozval dovnitř.

A okouzlení pokračuje. Když překročím práh, dýchá na mě atmosféra pomalu pohádková. Honza mi sice vysvětluje, že stylem nejde o typickou valašskou roubenku, nijak jí to ale na kráse neubírá. Ba naopak. Ani nevím, kam se dívat dřív. Hlavní obytné místnosti spojené s kuchyní navíc dominují veliké prosklené dveře na terasu s výhledem na Beskydy, které si opět kradou mou pozornost. Prý mám štěstí na počasí. Nebe je totiž krásně čisté, díky čemuž lze dohlédnout opravdu daleko, a já si proto mohu plně vychutnat beskydské vrcholy v jejich celé kráse. Na tváři se mi usazuje okouzlený úsměv, který už tam zůstává až do konce dne.

Pozemek jim byl souzený

Jakmile Honza začal uvažovat o stavbě chaty, věděl už od počátku, že chce roubenku. Dlouhé roky mohl navštěvovat dřevěnici svého dědečka, ale pak přešla do vlastnictví jiné části rodiny, a i když možnost zajet na návštěvu zůstala, už to nebylo ono. Vzniklo mu tím podivné prázdno, celý život byl zvyklý jezdit na chalupu a najednou nebylo kam. Tak se rozhodl pořídit si svou vlastní.

Nejprve s manželkou uvažovali o rekonstrukci nějaké starší chaloupky, to ale zavrhli kvůli dcerám (tehdy zatím jen jedné), silným alergičkám. Muselo tedy jít o novostavbu, ale ne jen tak ledajakou. Honza se totiž zařekl, že jeho představám musí odpovídat na 110 %. Zásadní podmínkou se stal neobyčejný výhled do krajiny. Jenže to se zároveň ukázalo být kamenem úrazu, protože vhodné pozemky byly buď už dávno zabrané, nebo velmi drahé.

Odvážným však štěstí přeje, a tak Honza vyrazil do první realitky, kterou mu vyhledávač nabídl. Sám se dnes směje své naivitě, ale prostá otázka, zda mají nějaký pozemek s výhledem, kupodivu zafungovala. Makléř skutečně takový pozemek měl, a dokonce ho ještě nestihl ani nikde inzerovat. Prý, že se na něj spolu mohou jet podívat, když bude Honza chtít. No samozřejmě, že chtěl! Když spolu na parcelu přijeli, okamžitě věděl, že přesně tohle hledal. Jenže v tom byl háček.

Téměř dokonalé místo pro roubenku

Cena pozemku byla podezřele nízká, a tak se Honza chytře začal pídit po důvodu. Ukázalo se, že k němu nevede žádná vlastní příjezdová cesta. Na makléřův dotaz ohledně domluvy o věcném břemenu jim totiž dotyčný soused velmi rychle zabouchl dveře před nosem. Jenže Honza se prostě nechtěl vzdát. A jak se mu celá situace rozležela v hlavě, za pár dní na vytouženou parcelu vzal manželku s dcerou.

Chtěl jim místo ukázat, zda mu podlehnou stejně jako on, a rovnou zkusil znovu zaklepat na zmíněného souseda, že se zeptá ještě jednou a sám. „Dal jsem si opravdu záležet, abychom udělali ten nejlepší dojem a vypadali jako spořádaná rodina, a normálně to zafungovalo," vypráví mi rozjařeně.

Ukázalo se totiž, že dotyčný makléř nemá v okolí moc dobrou pověst a všechny zúčastněné strany se byly ochotné domluvit jen bez něj. Sice to znamenalo zaplacení smluvní pokuty pro odškodnění realitní kanceláře, ale Honza získal jak pozemek, tak dobré vztahy s budoucími sousedy.

Kritické momenty při výstavbě

Stavba samotná se však neobešla bez zádrhelů. A to takových, že Honza někdy přemýšlel, jestli vůbec pokračovat dál. Prvním byla okna. Přestože projekt viděl milionkrát, včetně vizualizací, a odsouhlasil ho, teprve u hrubé stavby si uvědomil, že mají špatný tvar. „Původně vyřízli klasické eurookno, jenže roubenky mají okna užší a vyšší. Když jsem to viděl poprvé, málem jsem dostal infarkt a řekl jsem si: Konec, prodávám to," vzpomíná.

Zdálo se, že narazili na neřešitelný problém, a následujícího půl roku s dodavatelem probrali všechny možné varianty, než tvar vykompenzovali přidanými trámky. Přestože to dnes nevnímá jako přednost chalupy, čas ostré hrany vzpomínky obrousil. „Když se půjdete podívat na Pustevny, tak všechny ty staré roubenky to tam tak mají," dělí se se mnou. „Normálně bych si toho nevšiml, ale jak mám stejné řešení doma, okamžitě to vidím."

Druhým zásadním problémem byla barva vnitřního nátěru. Jeho tmavá povaha nesporně utváří jedinečný charakter interiéru, pro Honzu ale zprvu představovala šok. Měla totiž být o několik odstínů světlejší, někde ovšem vznikla chyba v komunikaci a přišlo se na ni až ve chvíli, kdy byla natřená většina prostorů, takže nebylo reálné nátěr zbrousit a opravit. Muselo se tedy improvizovat. Výsledkem je světlejší podlaha a větší množství bílých stěn, než bylo původně plánováno. Ačkoliv šlo zprvu o nedorozumění, dnes jde bezesporu o přednost roubenky, podporující její osobitý vzhled.

Životní šance

Šťastným náhodám ale ještě nebyl konec. Ona i ta stavebně nejvymazlenější chalupa potřebuje stylový nábytek, který dotvoří ten pravý wow efekt. Honza si přál nábytek z masivu, co nejvěrněji kopírující zařízení tradičních roubenek, byl ale přesvědčený, že na něj nemá v rozpočtu dost místa. Znovu ovšem zafungovalo štěstí a během dovolené na Tenerife potkal mladého nadšence, který se chtěl stát truhlářem a byl ochotný mu nábytek vyrobit.

Nejlepší na tom byl fakt, že pocházel ze sousedního města a nebylo třeba obsáhle řešit dopravu. Byl to ohromný risk, dotyčný tou dobou ani neměl vybavenou dílnu, ale Honza se nakonec rozhodl, že mu dá šanci. A byla to trefa do černého. Na začátku vzniklo několik vzorků, podle kterých spolu ladili výsledný vzhled dřeva, a po nich mohlo konečně dojít k výrobě prvního kusu nábytku. „Nevěděl jsem, co to bude, dokud nepřijel. A on přivezl naprosto perfektně zpracovaný konferenční stolek z dubového dřeva," rozplývá se.

„Když pak vyráběl židle k jídelnímu stolu, tak se jezdil dívat do Rožnova do skanzenu, jak se dříve dělal nábytek, a podle toho je zhotovil. Odvedl úplně neskutečný výkon." Vzájemnou spolupráci si Honza nemůže vynachválit. „Je neuvěřitelná náhoda, že jsem narazil na člověka bez zkušeností, který byl schopný vyrobit nábytek v takové kvalitě. Pro něj to byla životní šance a zároveň reference jeho práce. Dnes už je samozřejmě zaplavený dalšími zakázkami a na mě už nemá čas," dodává se smíchem.

Práce hodná mistra

Když mě Honza provádí po celé roubence, nechce se mi věřit, čeho všeho se dotyčný začínající řemeslník dokázal zhostit jako skutečný profesionál. Většina zařízení pochází z jeho dílny, a přestože jsou to všechno zbrusu nové kusy, podařilo se dokonale imitovat patinu a opotřebení. Jeho podpis ovšem nenese pouze nábytek. „Udělat dobře schody je vyšší dívčí, on to ale zvládl na jedničku," ukazuje mi schodiště do patra z masivního dřeva. „Já se strašně bál, že budou vrzat, protože jsem to v roubenkách zažil a myslel jsem si, že se s tím nedá nic dělat. Ale ony jsou naprosto tiché, to je úplná fantazie."

Mladý truhlář ovšem nebyl jediný, kdo interiéru roubenky pomohl získat současnou podobu. „Moje babička toho tady udělala docela hodně," usmívá se Honza dojatě. „Ušila všechny záclonky a vymyslela spoustu dalších dekorací, jako jsou zarážky ke dveřím nebo panenky." Zatímco nábytek v selském duchu utváří dojem autenticity, ručně vyrobené ozdoby dodávají hřejivou domáckou atmosféru.

Pohádková roubenka je k zapůjčení

Podobně jako bylo od počátku jasné, že půjde o roubenku, věděl Honza i to, že ji bude pronajímat. „Už od začátku jsem věděl, že abych měl chalupu v tom nejvyšším standardu, tak si na sebe bude muset vydělat. Jinak bych hodně zatížil rodinný rozpočet a to jsem nechtěl," říká. „Pronájem jsme už dříve vyzkoušeli, provozovali jsme v Ostravě Airbnb a měli jsme s tím velmi dobrou zkušenost. Takže nám myšlenka krátkodobého pronájmu nebyla nijak vzdálená." Ale přestože se o roubenku rádi podělí, pořád je to především chalupa pro celou Honzovu rodinu.

„Nijak to s těmi pronájmy nepřeháníme. Řekli jsme si, že třeba dva měsíčně nám stačí," vysvětluje. „Nechceme to ždímat na maximum. Takže vždycky, když se nám dva víkendy zaplní, do konce měsíce rezervace uzavíráme." O návštěvníky, a především ty spokojené, ale nemají nouzi. „Měli jsme tu dvojici, partnery, kteří za čtyři dny pobytu z roubenky ani nevylezli. To já bych nedokázal," kroutí hlavou. „Bylo to někdy na podzim, zatopili si v kamnech a zůstali jen zalezlí uvnitř. Jídlo si nechali dovézt a byli naprosto spokojení."

Hudba budoucnosti

Úspěšným postavením roubenky ale Honzovy plány a sny nekončí. Někdy v budoucnosti by si rád postavil vlastní malé wellness, které by podobně jako chalupa těžilo z fantastického výhledu na Beskydy. Zároveň však dodává, že hlavní překážkou jsou finance. Bylo by totiž třeba nejen postavit samostatný domeček, kam by umístil saunu s vířivkou, ale nejprve by se musel vyřešit a zpevnit svah, na kterém by se stavělo. „Není to investice, která by se nějak rozumně vrátila. A taky by mi tu při stavbě rozjezdili trávník," dodává.

Naopak o něco konkrétnější kontury má dětský sen o vlastní herně. Jakožto celoživotního fanouška počítačových a video her láká Honzu pořízení arkádového automatu. Má dokonce vymyšlený i způsob, jakým ho sladit s duchem roubenky. „Nechal bych na něj udělat dřevěnou skříň s páčkami, tlačítky, se vším," popisuje nadšeně. „Našel jsem klučinu z Holandska, který dělá arkádové stroje na míru a prodává na ně plány. Když ho koupím, tak podle něj bude moct náš šikovný truhlář postupovat."

Otázkou zatím je, kde stroj nakonec najde své místo, zda v dětském pokoji v patře, nebo na půdě, kde by mohla vzniknout malá zašívárna. Ať to dopadne jakkoliv, jsem si jistá, že výsledek jen umocní kouzlo tohoto jedinečného místa.

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 100 m²
• Užitná plocha: 220 m²
• Dispozice: 5 + kk
• Konstrukční systém: roubení, lepený hranol
• Venkovní a vnitřní nátěr: hnědý
• Střecha: pálená taška
• Vytápění: podlahové
• Větrání: přirozené
• Realizace: 2021, Dřevostavby Harabiš, s.r.o., www.drevostavby-harabis.cz
• Pronájem: www.roubenkaondrejnik.cz

Zdroj: Dřevostavby Harabiš, s.r.o.

AUTOR ČLÁNKU: KAROLÍNA SVĚCENÁ pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00