Vymazlený srub na Šumavě, který hlídají medvědi

Redakce | Pátek, 19. září 2025 |

Představte si Divoký západ, kde se prérií prohání stádo majestátních koní – a vy sledujete východ slunce z terasy nejkrásnějšího srubu, který střeží pětice vyřezávaných medvědů. Všude kolem vládne mír a klid, pod nohama se vám motají tři psi a vy... jen tak jste. Každým pórem cítíte, že život umí být krásný. Teď změňme jediný detail: přesuňme se do malebného a svěžího šumavského podhůří, kde už na nás čeká sympatický pár – Imra a Petra.

IImra je majitelem firmy, která vyrábí sendvičové dřevostavby. „Postavil jsem si několik domů sendvičového typu, včetně jednoho poloroubeného, který jsem považoval za vysněný, měl jsem u něj i dančí oboru. Ale pak jsem potkal Petru." Původně si od ní chtěl jen koupit štěně, ale osud s nimi měl jiné plány. Nakonec se za ní vrátili se psem oba, ale dojíždění jim časem přišlo nepraktické, chtěli žít spolu.

Petru v místě držely děti a práce, a tak Imra svůj dům prodal a v nové lokalitě tušil prostor pro splnění dávného snu. „Děda míval koně a já lásku k nim, ke zvířatům a přírodě obecně mám pod kůží odmala. Koně jsou moje celoživotní srdcovka a tady jsem měl zase možnost si je pořídit. A k nim i vysněný srub." To, že se tu dnes skutečně prohání pět koní v ohradě pod srubem jako z pohádky, ale nepřišlo samo sebou.

Kde a s kým srub postavit?

„Jezdil jsem po okolí a hledal vhodný pozemek. Dlouho jsem nemohl nic sehnat, tak jsem oslovil Petřina bývalého muže, kterému to tady patřilo, jestli by mi kousek neprodal." Nakonec ho přesvědčili, a tak bydlí doslova přes plot od Petřina původního domu, v němž teď žije její dcera. Pozemek však v té době nebyl stavební, a tak musela přijít změna územního plánu.

„Nejdřív jsem si dal žádost na územní plánování do Strakonic, jestli tu srub vůbec povolí. Přišla kladná odpověď, a tak jsme začali řešit dodavatele." Udělali si průzkum, navštívili sruby několika výrobců, v jednom i v Tatrách spali. „Když byl z frézované kulatiny, s pravidelností a úzkými profily, nebylo to ono. A pak jsme viděli práci pana Pacáka – strašně se nám líbila vizuální stránka jeho realizací. Ta nepravidelnost širokých klád pro nás představovala opravdovou krásu přírody."

Našli si recenze spokojených stavebníků, zajeli se na jeho srub podívat osobně a s přesvědčením o správnosti své volby si s ním hned chtěli plácnout. Stále se však čekalo na výsledek územního řízení, a tak si Imra mezitím nechal od firmy, která mu projektuje dřevostavby, připravit projekt pro stavební povolení.

Foto: Martin Zeman

Nečekané zamítnutí i řešení

„Pak ale přišla rána. Ozval se úřad územního plánování s tím, že sruby historicky v naší zemi nikdy nebyly a že si můžeme postavit jedině roubenku. Tu už jsem ale měl a chtěl srub." Nakonec se s výrobcem dohodli na tom, že kmeny z vnější strany ohraní a kulaté je nechá jen uvnitř. To už naštěstí přes úředníky prošlo.

„Kluk, který mi to tu brousil, říkal, ať jsem za to rád, že dřevo říznuté na rovinu daleko méně trpí. Ve spárách mezi oblouky se může usazovat déšť a prach, ale takhle to steče." Když pak v reálu svůj budoucí dům viděli postavený ve výrobě – při konzultaci, kde budou chtít zásuvky a podobně, mile je překvapilo, jak vypadá. Líbilo se jim to hned. „On je tím nakonec vlastně výjimečný," usmívá se Petra.

obr.: Jedlová kulatina je z vnější části ohraněna, aby bylo vyhověno místním úřadům. Ty totiž tvrdily, že sruby do naší země nepatří, na rozdíl od roubenek. Hranatý vzhled srubu ale prošel. Foto: Martin Zeman

Teplo domova vlastními silami

Imra při stavbě logicky využil vlastních zdrojů. „Základovou desku jsem si dělal sám, to bylo v březnu; 8. dubna pak přijeli srubaři a za tři a půl dne jsem to s nimi poskládal. Kromě základní konstrukce přijeli ještě udělat výdřevu střechy a zbytek už jsem si zařídil přes svoje lidi. Nadkrokevní izolaci, okna, příčky jsem si sendvičovým stylem udělal úplně sám, krb jsem si zabudoval a dostavěl... na Václava jsme se stěhovali."

Co se týče topení, posteskne si, že dnešní úřady nepovolí dům bez alternativních zdrojů – museli vzhledem k energetickým ztrátám srubu pořídit jak fotovoltaiku, tak tepelné čerpadlo voda-vzduch. Imra je přitom přesvědčený, že by se bez nich obešel. „Původně jsem chtěl jenom elektřinu do podlahy, protože vím, jak dřevostavby fungují. Čerpadlo jsem pouštěl, jenom když podlaháři potřebovali vysušit beton, aby mohli položit vinyl, a pak o Vánocích, když tady vnoučata lezla po zemi. Jinak topíme čistě v krbu."

I Petra si pochvaluje, že se srub po celou zimu vytopí krásně i bez zapínání podlahového topení. Oběhové čerpadlo se jednou za čas spustí, jenom aby se v potrubí protočila voda. „Pořídili jsme ho i s fotovoltaikou jenom kvůli splnění povinnosti, a protože je máme zapsané v energetickém štítku, nedostaneme na ně ani dotaci."

obr.: V patře měl původně být pokoj a toaleta. Nakonec nebyly třeba, a tak vznikla vzdušná galerie strážená dřevěným orlem. Foto: Martin Zeman

Ideální dispozice srubu

Oba se shodují, že by nic v domě neudělali jinak. „Jsme tu fakt spokojení, ani na dovolenou se nám nechce," přiznává Petra. „Dispozici jsme viděli u výrobce a přizpůsobili si ji k obrazu svému." Původně měl být nahoře ještě jeden pokoj a toaleta, nakonec se však rozhodli nechat tam otevřenou galerii. „Jsme tu sami dva, tak nám to stačí. A když přijedou děti, vyspí se tam nebo v týpí, které děda pro vnoučata vytvořil."

obr.: Dokonale sladěné je v domě vše – včetně útulné a působivé koupelny. Foto archiv majitele

Imra ji doplňuje: „Postavil jsem si čtyři dřevostavby a už vím, co chci, znám ideální dispozici. Mám rád otevřený prostor," poukazuje na cca 7,5metrovou výšku interiéru. Oproti projektu zvětšovali i štítová okna, aby na galerii dostali ještě víc světla. Zevnitř je jedlová kulatina opatřená nátěrem, zvenku zatím ne.

„Nejdřív se opatřila ustalovačem, aby si dřevo co nejdéle drželo barvu a přirozeně netmavlo, a potom dvěma olejovými nátěry. Časem zřejmě bude medovější." Z jedle je i zatím nenatřené schodiště, které se dodělávalo později, i terasa. Výrobce srubu dodal hrubou kulatinu a sloupy, Imra už si vše osazoval sám. „Dřevo je mi hodně blízké a dělám s ním rád."

obr.: Hlavní obytný prostor je vzdušný, s výškou cca 7,5 metru a díky velkému prosklení s úchvatnými výhledy i velmi světlý. Foto: Martin Zeman

Rodinka na pokračování

Kromě hrubé stavby domu a terasy pochází z dílny dodavatele i vyřezávaná medvědí skupinka. Tak jako na začátku měli společně pět psů a teď se jim po louce prohání pět koní, nepřekvapí, že i medvědů je ve výsledku pět. Jako první na pozemku stálo parkovací stání, pak zahradní domek, a když stavěli bránu, přišel i první medvěd.

Foto: Martin Zeman

„Pan Pacák nás s nimi dráždil a na té bráně jsem prostě viděl jednoho ležet." I já jsem si ho ihned všimla a musela se usmát. U jednoho však nezůstalo. „Ten velký měl podpírat parkovací stání – ale i ono si sedá, tak jsme laborovali s výškou a nakonec ho umístili do skalky. Venku prý vydrží tak 15 let a pak nám pan Pacák vyřeže nového."

obr.: Hned při příjezdu upoutají vyřezávaní medvědi, kteří srub stráží. Pochází z dílny stejného výrobce jako celý netradiční srub. Foto: Martin Zeman

Jeden měl sedět i na sloupě uvnitř domu, ale při pohledu zespodu to nebylo ono, a tak ho nahradil orel od řezbáře ze Sušice. Kromě něj interiér zdobí i dva obrazy zeber, dovezené ze Zanzibaru – na dovolené jim připomínaly jejich koně, a tak přijely na Šumavu, kde dělají společnost hodinám, které Imrovi vyrobil kamarád Vlastík. „Jdou obráceně, takže když před nimi sedíte, vlastně mládnete."

obr.: Hodiny Imrichovi už do předchozího domu vyrobil kamarád – ukazují čas opačně, takže se vedle nich mládne. Foto: Martin Zeman

obr.: Jídelní kout zdobí i jeden z obrazů ze Zanzibaru – zebry majitelům připomínaly jejich domácí stádo koní. Foto: Martin Zeman

Praktické využití okolí domu

Přestože dům nestojí ani rok, všude okolo je bohatá zelená tráva. Na místě stavby totiž nebylo třeba dělat velké terénní úpravy – naopak, svahu bylo využito a ze zahrady terasu podpírají dřevěné sloupy s kovovými patkami, aby kontaktem se zemí nedocházelo k hnilobě. Od cesty se to nezdá, ale podlaha je zde ve výšce 1,7 metru. Vzniká tak ideální úložný prostor, kam se vejde i traktůrek na sekání trávy a dříví, kterého zde ztopí nějakých 10 až 12 metrů za sezónu. „Dokud mi to zdraví dovolí, vůbec mi to nevadí," usmívá se Imra.

obr.: Jedlová kulatina je z vnější části ohraněna, aby bylo vyhověno místním úřadům. Ty totiž tvrdily, že sruby do naší země nepatří, na rozdíl od roubenek. Hranatý vzhled srubu ale prošel. Foto: Martin Zeman

A dovolí mu to zřejmě ještě dlouho. Ještě předtím, než postavili dům, si sem totiž přivezli srubovou saunu a venkovní vířivku na dřevo. Tu v zimě nevypouštějí, oba se v ní otužují. Každé ráno z postele zamíří rovnou do studené vody. „V zimě, když má voda okolo nuly, si beru neoprenové termo ponožky," nemůže si je Imra vynachválit. S přicházejícím létem ale začíná být voda příliš teplá. „Proud, vyrobený fotovoltaikou, nemůžeme vracet do sítě, takže spotřebujeme, co vyrobíme, a pak se automaticky vypne. Tak leda že bychom si do té vířivky pořídili chlazení – nějaký výrobník ledu," vtipkuje.

obr.: Srubovou saunu a vířivku na dřevo musela kvůli železité vodě doplnit i úpravna. Voda se v ní regeneruje pomocí soli a dál se čistí přes uhlíkový filtr a ionizační lampu. Na pozemku ji pak reguluje čistička s přepadem do trativodu. Foto: Martin Zeman

Výhled za odměnu

Společně se kocháme vší tou nádherou a Petra poznamená: „Udělali jsme dobře. Pan Pacák měl ty sruby vymazlené, úplně jiné než ostatní." A Imra dodá: „A taky se fakt povedlo místo. Večer si se skleničkou vína sedneme na terasu a sledujeme kobyly a kouzelné výhledy. Je to taková přírodní televize. Vidíme až na Boubín," ukazuje.

Může jim tady snad něco chybět ke štěstí? „Vůbec nic," odpovídá přesvědčivě Petra, ale on ji jemně opraví, když mi přizná: „Abych si ji vzal. Bránilo tomu jenom dodělání baráku. Řekl jsem, že si ji vezmu, až ji budu moct přenést přes svůj vlastní práh." Romantická žádost už proběhla a dům je zkolaudovaný, takže... „Už to asi přijde."

obr.: Lásku pána domu k přírodě a Divokému západu okolí domu nezapře. Týpí slouží zejména vnoučatům, kterých sem jezdí hned šest. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 116 m²
• Užitná plocha: 160 m² plus terasa
• Dispozice: 3 + kk
• Konstrukční systém: obvodové stěny z masivní jedlové kulatiny, vaznicový krov z jedlových kmenů
• Ošetření stěn: v exteriéru zatím neošetřeno / v interiéru ustalovač a 2× olejový nátěr
• Střešní krytina: Bramac Tegalit, nadkrokevní izolace 160 mm
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo, FVE, krb
• Větrání: přirozené
• Podlahy: vinyl, dlažba
• Autor arch. návrhu: Ing. arch Lubomír Korčák, projektydomů.cz
• Projekt: Ing. arch Lubomír Korčák, vypracoval: Dis. Václav Nauš
• Realizace: Sruby Pacák s.r.o., 2023, www.srubypacak.cz

Zdroj: Sruby Pacák, s.r.o.

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00