Roubenka realizovaná ve správný čas a se správným dodavatelem

Redakce | Čtvrtek, 25. září 2025 |

Zatímco některé příběhy majitelů námi navštívených dřevěnic se píší celkem přímočaře, tenhle si řekl o svoje tempo. Na jeho počátku totiž oproti očekávání nestála touha po výstavbě vlastní roubenky, která obvykle žene stavebníky vpřed. Petra s Oldou sice měli pozemek, ale se svým stávajícím bydlením byli spokojení. Rozhodnutí v nich muselo nejdříve dozrát. Díky tomu měli dost času zamyslet se nad tím, co by pro ně bylo opravdu to pravé ořechové. Může to snad znít poněkud neskromně, ale k jejich finálnímu rozhodnutí jsme nakonec přispěli i my. Respektive starší čísla našeho časopisu, která se jim tak trochu náhodou dostala pod ruce.

Některé změny potřebují čas, aby do sebe mohly všechny dílky zapadnout a vytvořit smysluplný celek. Olda s Petrou žili s dětmi v prostorném městském bytě, kde jim vlastě nic zásadního nechybělo. Snad jen klid venkova a vlastní zahrada. Pozemek v nedaleké vesnici sice měli, ale jezdili tam jen jednou za rok otrhat švestky. Navíc v okolí tehdy nebylo téměř nic, dokonce ani zpevněná cesta.

Jenže pak se věci daly do pohybu. Dílky začaly zapadat do mozaiky, která jejich život obrátila – jak se říká – vzhůru nohama. Nezpevněná polní cesta se proměnila v asfaltovou silnici, okolní pozemky byly zasíťovány a brzy tu vyrostly první domy. Chyběl už jen poslední kousek, ten nejdůležitější: rozhodnutí, jaký dům si postavit. Nakonec bylo jasno. Zvítězil vztah k přírodě a láska ke dřevu.

Inspirace z našeho časopisu sruby&ROUBENKY

Všechno to vlastně tou vůní dřeva (a potištěného papíru) začalo. S rodinou se jezdívali rekreovat do několika roubenek ve Velkých Karlovicích, kde si postupně uvědomili, že je jim dřevo blízké. Rozhodnutí napomohl i Petřin tatínek. Při opravě střechy totiž přebudoval celé horní patro do dřevěného stylu, což působilo příjemně a domácky. Navíc se manželům čím dál více líbila myšlenka, že by měli vlastní zahradu, kterou by mohli využívat podle svých představ. A protože v navštěvovaných roubenkách našli naše časopisy, místo večera u televize jimi začali listovat a sbírat inspiraci.

„Jen jsem je projížděla a kroužkovala, co se mi líbí," směje se Petra. Na základě vybraných realizací pak vytipovali čtyři možné dodavatele, které Petra oslovila s hrubou představou rozpočtu. Zareagovaly pouze dvě firmy, a tak Olda do jedné z nich zavolal a popsal jejich představu. „Hned mi odpověděli, že to není problém, a nabídli nám, že se můžeme přijet podívat na dva jimi realizované domy," vzpomíná. „Když jsme je viděli naživo, bylo nám hned jasné, že jsme našli toho pravého dodavatele."

Čisté linie

Jakmile se jednou pro masivní dřevostavbu rozhodli, byli si jistí, že půjde o roubenku. „Věděli jsme, že nechceme kulatinu, pocitově pro mě patří spíš někam do vysokých hor," upřesňuje Olda. „Naopak se mi líbí čisté, horizontální linie, které jsou pro roubenky typické. Takže rozhodnutí bylo vlastně jednoduché." Zprvu toužili po patrové stavbě, dodavatel jim to ale rozmluvil. „Říkal, že máme dostatečně velký pozemek, a není proto třeba hnát stavbu do patra," pokračuje. „Navíc nám vysvětlil, že až děti vyrostou a odstěhují se, schody by nám mohly začít překážet. Když jsme pak uviděli jednu jeho přízemní realizaci, která se nám líbila i dispozičně, bylo rozhodnuto."

obr.: Zahrada byla v plánu spíše okrasná, pouze s pár záhonky. Trávník osívali po částech. Manželé dali na radu a několikrát vykoupili místní odrůdu, kterou na podzim po práci chodili sít a následně i zalévat. Plody jejich úsilí na sebe nenechaly dlouho čekat a trávník už je téměř ukázkový. Foto: Martin Zeman

V průběhu komunikace s dodavatelem zjistili, že se jim vlastně líbí dva již zrealizované domy. Právě od nich se pak začalo odvíjet další plánování. Následovalo rozvržení místností a návrh samotného projektu. „Měli jsme nakreslených asi pět nebo šest návrhů, které jsme postupem času upravovali a zmenšovali, až se zrodila finální varianta," vzpomíná. „Začínali jsme na nějakých 180 m², ale to nám brzy přišlo zbytečně moc. Nakonec jsme se úpravami dostali až k magickému číslu 150 m², což se zdálo jako akorát. Synové mají každý svůj pokoj, my vlastní ložnici, pracovnu a srdcem domu je prostorný obývák propojený s kuchyní a terasou."

obr.: Velkorysý společný obývací prostor otevřený do krovu si manželé přáli od začátku. Dnes si pochvalují, že se zvuk nerozléhá do zbytku klidové zóny a nikdo nikoho neruší. Foto: Martin Zeman

obr.: Sedací parapet u prosklení štítu si vysnila paní domu, nakonec se z něj stala oblíbená lavice se šikovně zakomponovaným úložným prostorem. Foto: Martin Zeman

Rada nad zlato od dodavatele roubenky

Kromě doporučení postavit bungalov dali majitelé na další cenné rady dodavatele. Jedna z nich se týkala vzhledu fasády. Původně si přáli světlé smrkové dřevo bez povrchové úpravy, které se jim líbilo pro jeho přirozeně rozjasněný vzhled. Dodavatel je však upozornil, že takové dřevo velmi rychle zešedne a časem nebude vypadat hezky. Nabídl proto alternativu: kombinaci hnědé barvy se stříbrným nádechem, která dřevo vizuálně „zestárne" hned na začátku, ovšem řízeně a přesně podle plánu.

„Myslela jsem, že přese mě barevný nátěr fasády neprojde," přiznává Petra. „Ale ukázal nám hned několik domů, kde už tuto kombinaci použili – fasáda házela pokaždé maličko jiný odstín podle toho, jak zasvítilo sluníčko, a to se mi moc líbilo. Naopak nám předvedl i stavby, kde smrkové dřevo ošetřené nebylo a po letech skutečně dost nestejnoměrně zešedlo a dům tak nějak ztratil šmrnc."

obr.: Prosklený štít si majitelé přáli kvůli zesvětlení interiéru. Všechny návštěvy se před ním prý zastaví a obdivují ho. Foto: Martin Zeman

Další rada se týkala HS portálů. Petra s Oldou si původně přáli dva – jeden měl směřovat na terasu orientovanou do ulice, druhý pak měl být součástí proskleného štítu roubenky, směřujícího do zahrady. Ten jim ale realizační firma nakonec rozmluvila. „Vysvětlili nám, že by portál narušil symetrii štítu, což by působilo nevyváženě," vzpomíná Olda. „A měli pravdu."

Dobrých rad se jim dostalo i ohledně plánované garáže. Majitelé si ji stavěli svépomocí a původní plán zahrnoval o 30 cm nižší základy. „Doporučili nám ji zvednout, aby oproti domu nevypadala ‚utopeně'. Naštěstí byl v tu chvíli ještě prostor úpravu provést a dnes víme, že to bylo správné rozhodnutí," popisuje.

Foto: Martin Zeman

obr.: Od začátku věděli, že v interiéru chtějí kombinaci světlého dřeva, bílé barvy a světlých odstínů. Design si Petra vymýšlela a rozkreslila sama. Nechala si ale udělat vizualizaci, aby si dokázala lépe prostorově představit rozložení veškerého zařízení. Foto: Martin Zeman

Kamarád k nezaplacení

Před stavbou roubenky jezdili Petra s Oldou na pozemek jen velmi málo, a ve vsi tak byli úplně noví. Než se ale skutečně pustili do stavby, stihla se jejich ulice proměnit – vyrostla tu řada novostaveb. A tak toho využili. „Obešel jsem sousedy, abych se jich zeptal, jak mají řešenou úpravu vody, kdo jim kopal studnu, jakou mají čističku a kde ji pořídili... Posbíral jsem tak plný telefon kontaktů," směje se.

Největším pomocníkem (mimo firmu dodavatele), se stal rodinný kamarád Radek, který pomohl se všemi věcmi okolo (např. obložení koupelny, položení dlažby, pověšení světel v kuchyni, výstavba celé garáže, plotu, chodníků atd.). Díky němu také manželé získali potřebné kontakty na bagristu, který provedl výkopové práce pro sklep, retenční nádrž, domácí ČOV a nakonec i úpravu svažitého terénu. Svou roli sehrála i šťastná náhoda. Olda s Petrou sbírali inspiraci také po okolních vsích a díky tomu narazili na firmu, která nabízela podzemní sklepy.

„Přišli jsme s tím za naším bagristou, který se jen zeptal, kde má začít kopat," pochvaluje si Olda. „S Radkem jsme vše vyměřili a druhý den tu byly vykopané tři velké díry a vršilo se tu tolik hlíny, že nebylo vidět k sousedovi." To s sebou celkem logicky přineslo otázku, co se vší tou zeminou budou dělat. „Úprava svažitého terénu trvala celkem asi tři týdny. Dokonce si chlapi vyrobili vlastní třídičku na hlínu, takže jsme nakonec nechali odvézt jen dvě nebo tři tatry hrubé frakce a zbytek zůstal tady," usmívá se.

Foto: Martin Zeman

obr.: Kamna rodině zajišťoval místní kamnář. „Přišli jsme se v únoru zeptat a řekli nám, že prý jdeme akorát! Tak jsme si vybrali, objednali a na podzim nám je pán přijel nainstalovat,“ vzpomíná Olda. Foto: Martin Zeman

Roubenka, která rostla před očima

Přestože se manželé rozhodli pro stavbu v době covidu, do dvou let od kontaktování dodavatele se mohli stěhovat. „V září 2021 jsme se dohodli, 12. září 2022 se začaly dělat výkopové práce, o pět dní později přišla na řadu základová deska. Návoz materiálu proběhl 21. listopadu a do 8. prosince to bylo vše pod střechou a zakonzervované, aby se na jaře mohlo pokračovat," popisuje.

„Přišlo mi jako utopie, když jsme v časopisech četli, že dřevostavby rostou jako houby po dešti, ale na vlastní oči jsem pak sledoval, jak moc každý den montážní parta pokročila." Přiznávají také, že Petra už v tu chvíli byla prakticky připravená se stěhovat. „Pomalu jsem měl strach, že doma vytáhne spartakiádní lehátka a spacáky," směje se. „Ale popravdě bych se tomu nebránil."

Před vlastní stavbou zaskočil dodavatel Oldu požadavkem na dva balíky slámy. „V družstvu se na mě dívali s nedůvěrou, ale poskytli mi, co bylo potřeba," pokračuje. Se zdviženým obočím pak sledoval, jak montážní parta rozhazuje slámu po pozemku. „Montáž domu probíhala na podzim a tohle opatření usnadnilo lidem i technice práci na měkkém terénu. Přijel jsem se podívat, když zrovna pršelo, a hned jsem viděl, jak moc praktické řešení to je," dodává.

obr.: Schody na půdu v projektu původně vůbec nebyly, dodavatel se jich ale nezalekl a přidal je v průběhu stavby. Při jejich zdolávání je ovšem třeba dávat pozor na trámy nad hlavou. Ozkoušeno na vlastní kůži! Foto: Martin Zeman

Hladký průběh stavby

Stavbu si přáli mít hotovou nejlépe do roka od jejího zahájení, nakonec se ale stěhovali až pár dní před Vánoci 2023. „Překvapilo nás, kolik prací se muselo časově zkoordinovat, aby do sebe vše dobře zapadlo. Na začátku si navíc člověk pořádně neuvědomuje, co všechno stavba domu obnáší a jaké činnosti mohou výsledek zdržet. Jako třeba lití podlah," vysvětluje. Ačkoliv se snažili všechno promyslet s dostatečným předstihem, detaily i tak ladili takříkajíc za pochodu.

„Přidávali jsme zásuvky nebo schodiště na půdu. Cením si ale toho, že pokaždé, když jsme za panem Pavlíčkem přišli s nějakým dodatečným požadavkem, prohlásil, že vše se dá vyřešit. Jednání s ním bylo velice příjemné a pokaždé jsme našli společnou řeč a řešení, které bylo optimální," pochvaluje si Petra. „Spolupráce s ním a jeho firmou byla na jedničku."

Covid se na stavbě podepsal v podobě zdražení stavebního materiálu. „Dodavatel nás dopředu připravoval, že k tomu s velkou pravděpodobností dojde. Takže když cena najednou poskočila o 10 procent výše, nebyli jsme překvapeni, ale člověka to samozřejmě nepotěší. Už jsme ale seděli v rozjetém vlaku a nechtěli z něj vystupovat," pokračuje Olda. Zpětně také oceňuje, že dodavatel zajistil i vyřízení stavebního povolení. „Pokud bychom to měli dělat sami, zřejmě bychom zestárli tak o deset let, zvlášť v covidové době. Takže i v tomhle ohledu jsme měli velmi pozitivní zkušenost."

obr.: Vestavěné šatní skříně se šikovnou vychytávkou si nechali manželé udělat na míru od místní stolařské firmy. Uvnitř je čidlo, které zareaguje na otevření dveří a rozsvítí vnitřek, není tak nutné během tmavých rán hned zapínat velké světlo. Foto: Martin Zeman

obr.: Do koupelny měla původně přijít moderní šedá barva. Nakonec ale manželé dali opět na radu dodavatele. „Ujišťoval se, zda to tak opravdu chceme, aby na nás nepůsobila jako jeskyně,“ popisuje Olda. „To nás trochu znejistělo, tak jsem se nakonec rozhodli, že ji uděláme světlou, a nelitujeme toho.“ Foto: Martin Zeman

Práce ještě nekončí

Dnes by změnili jen pár drobností. „Určitě vím, že bych třeba na jednom dvou místech přidal zásuvku, ale to je drobnost," přemýšlí Olda. „Také bychom dnes v rámci terénních úprav nezarovnávali jednotlivé terasy úplně do roviny, je tu jílové podloží, a tak se tu na povrchu hodně drží voda, která nikam neodtéká." V plánu jsou proto práce a dodělávky okolo domu i v něm, na které zatím nebyl čas nebo prostor. Jednou z nich je vytvoření „zašívárny" na půdě. „Bude to místo, kde se člověk může na hodinu ztratit a pak se zase objevit," usmívá se Olda. „Počítáme s tím, že se tam kluci přesunou s PlayStationem a všichni budeme mít svůj klid."

Venku je plánovaných prací o něco více. Manželé chtějí dodělat schůdky k hlavním dveřím, chodníčky, terasu a na zahradě využít připravenou plochu na bazén. „Nejlépe, aby se k němu dalo dojít přímo od domu," dodává Petra.

Příští rok by také chtěli dodělat zahradní domeček a skleník, ale přiznávají, že na to moc nespěchají. Na otázku, co na svůj nový domov říkají, mají jednoznačnou odpověď. „Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat, už bychom se do bytu nechtěli vrátit," shodují se oba. „Jen škoda, že jsme to neudělali dříve, ale to bychom pak zase nejspíš neměli právě roubenku."

Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 146 m² + 40 m² terasa
• Užitná plocha: 122 m² + 80 m² podkroví
• Dispozice: 6 + kk
• Konstrukční systém: montovaná srubová stěna s nosným smrkovým lepeným hranolem, dřevěnými rošty s vloženou dřevovláknitou izolací a smrkovým obkladem zevnitř; koupelna a technická místnost zděné
• Vnitřní nátěr: nabělený vodou ředitelný lak
• Vnější nátěr: penetrační tenkovrstvá lazura
• Izolace střechy: dřevovláknitá izolace tl. 280 mm
• Střešní krytina: betonová taška Terrán Danubia
• Zdroj energie / teplo: tepelné čerpadlo, kachlová kamna, podlahové topení
• Větrání: přirozeně okny
• Realizace: WOOD-LIFE CZ s.r.o., www.woodlife.cz, 2022–23

Zdroj: WOOD-LIFE CZ

AUTOR ČLÁNKU: KAROLÍNA SVĚCENÁ pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00