Tradiční roubenka s příběhem návratu domů

Redakce | Středa, 01. říjen 2025 |

Navigace mě posílala do lesa, ale Josefova roubenka mi už od cesty naznačovala, abych odbočila na polní cestu. Kolem dokola jen louky a stromy, nebýt hájovny opodál, stála by tu jako připomínka tradiční architektury pro tuto oblast Rokycanska docela sama. Pro Josefa představuje tak trochu návrat domů, k předchozím generacím. A kdo se v ní ocitne, těžko se sám vyhne pocitu návratu do dřívějších časů – tohle je totiž dokonalá roubenka jako ze starých pohádek.

Postavit si zděný dům v Černošicích u Prahy jim s první ženou před lety paradoxně trvalo jen 9 měsíců. „Když si do stavby vodu nezanesete, nemá co vysychat. Pokud se zdivo přikrývá, aby do něj nenapršelo, tak maltou se tam té vody dostane minimálně," vysvětluje mi Josef a hned od začátku našeho rozhovoru je jasné, že mám tu čest se stavebníkem, který ví, co chce, a umí si to ohlídat.

„Kdybych si tehdy některé subdodávky nechtěl zajišťovat a řídit sám, bylo by to ještě rychleji," dodává a podotkne, že to byla dobrá zkušenost. Když po pěti letech prožitých v novém domově Josefova žena odešla tam, odkud není návratu, dospěl nakonec k rozhodnutí dům prodat a jít naproti svému novému vnitřnímu přání postavit si roubenku.

Po stopách prarodičů

Přesvědčený o svém záměru si nechal na roubenku zpracovat projekt. „Věděl jsem, že aby roubenka splňovala požadavky zákona na rodinný dům, musí být z trámů širokých minimálně 30 cm – dříve se stavěly z daleko tenčích, a i tak vydržely staletí." Zbývalo jen najít místo, kde ji postavit.

„Tohle je roubenkový kraj. Pár kilometrů odsud bydleli babička s dědou, u nichž jsem prožil velkou část dětství. Po spoustě ježdění a prohlídek různých pozemků jsem narazil na tento, kde kdysi roubenka stávala. Byla ale v neopravitelném stavu, a tak byla poskytnuta hasičům, kteří si tu udělali cvičení." Předchozí budova tedy záměrně a řízeně doslova lehla popelem a zpustlý pozemek se přes několik dalších majitelů nakonec dostal do rukou Josefa, který měl o koupi jasno ještě dřív, než ho viděl.

„Věděl jsem, kde je a jak je to nádherné místo." Psal se prosinec 2016 a těsně před Vánoci si podepsanou smlouvou nadělil vysněný dárek. Dostat stavební povolení na roubenku na místě, kde jedna historicky stála, nebyl žádný problém.

obr.: Roubenky do zdejšího kraje historicky patří a i na tomto pozemku dříve jedna stávala. Místní úřady tak Josefův záměr postavit zde novou vítaly a stavební řízení bylo bezproblémové. Foto: Martin Zeman

Dodavatel na druhý pokus

Josef si našel roubenkáře a v létě připravil základovou desku. Těsně předtím, než se mělo začít stavět, ale původní výrobce od dohody kvůli nedostatečné kapacitě pracovníků odstoupil, a Josef tak byl nucen hledat nového. „Nakonec jsem došel k panu Střihavkovi – a jsem tomu moc rád. Byl jsem se podívat na pár jeho stavbách, které se mi velmi líbily, a nebylo o čem pochybovat. Hlavně mě ale potěšilo, že na rozdíl od původního dodavatele byl ochoten trámy z vnější strany dotesat sekerou. Dřív se kmeny běžně otesávaly širočinami, protože nebyly pily a katry. Dneska vám přijde uříznutý trám, který nevypadá tak přirozeně."

Plácli si a dodavatel mohl nechat v zimních měsících pokácet v Jizerských horách vhodné smrky pro jeho dům. „Kácí se v zimě, aby dřevo mělo co nejméně mízy," potvrzuje Josef znovu svůj vhled do celého procesu. Sám si v prosinci při každoročním přechodu Krkonoš ze Sněžky odvezl novou známost.

„Na jaře 2018 pak pan Střihavka to, co je roubené, postavil u sebe na pozemku. Jeli jsme se tam s mou současnou ženou podívat, to byl moc hezký zážitek. Následně to rozebrali a brzy přivezli sem, tahle fáze šla rychle."

Foto: Martin Zeman

Veselá veselka

„Pak tady stála hrubá stavba, včetně krovů a my jsme si na září naplánovali svatbu – v očekávání a příslibu, že dům bude tou dobou už pod střechou." Mohlo by se zdát, že po devíti měsících je na tak velký krok brzy, ale Josef je muž činu. „V tomhle věku už, když víte, tak víte. Ale i první ženu jsem si bral po půlroční známosti."

„Na rozdíl od předchozího zděného domu to ale u té roubenky nešlo tak rychle, ona potřebuje svůj čas." V době obřadu, který proběhl před vzrostlou břízou, tak byly přes krovy natažené plachty, spáry mezi trámy průhledné, nevyplněné, chyběly dveře i okna. „Odpady ale byly hotové, tak jsme na ně nechali provizorně osadit dvě mísy a umyvadla a hostina se úspěšně odehrála v párty stanu," vzpomíná Josef s úsměvem na jejich velký den.

Postupné dokončování roubenky

Spáry mezi trámy jsou vyplněny stavební montážní pěnou, uvnitř které nemůže kondenzovat voda. K vytvrzené pěně je z vnější i vnitřní strany přitlačen pásek Mirelonu, na který je pak aplikován speciální roubenkářský trvale pružný tmel Woodchink. I přes anglický název se jedná o český patent a jeho aplikace je poměrně náročná. Výrobce však Josefovi doporučil zkušeného řemeslníka, a tmel tak ani po letech nikde nepraská ani se neodlepuje.

Roubenka si běžně několik let sedá a okna a dveře se v ní kvůli tomu často usazují na kluzné latě v drážce. Ne však tady. „Tahle střecha je hodně těžká, navíc mám i v horní podlaze topení a asi sedm centimetrů betonu a takhle přitížené to stálo celý rok. Okna se totiž osazovala až v roce 2019. Tento výrobce je ale osazuje na trámy, tak aby už klesat nemohla, a skutečně to do dnešního dne nic neudělalo."

Vnitřní příčky i s ohledem na akumulaci tepla tvoří beton vylitý mezi desky heraklitu tvořící tzv. ztracené bednění, a to do předpokládané finální výšky stropu. Zbytek je dozděný – ani tam ale po nějakých pěti šesti letech nejsou vidět žádné praskliny. Roubenka stojí stabilně a svého majitele „nezlobí".

obr.: Záměrem byla co nejtradičnější podoba roubenky – včetně hrubě otesaného vzhledu trámů, čemuž zvolený výrobce ochotně vyhověl. Foto: Martin Zeman

Dolaďování vlastními silami

Subdodavatele na dveře, schody či kachlový sporák od libereckého výrobce Tomáše Vohradníka si už Josef řešil sám a i další dokončovací práce prodloužily celkový čas stavby a oddálily stěhování. „Na rozdíl od předchozího domu jsem tu nemohl být každý den. Bydlel jsem v té době u manželky, 100 km odsud." Kromě kachlových kamen se o teplo v domě stará i vodní podlahové topení, ohřívané elektrickým kotlem umístěným pod schodištěm, kterému nově pomáhá také fotovoltaika. „Čerpadlo by byl krok vedle, ta fotovoltaika by se mi i díky dotaci měla za nějakých sedm osm let zaplatit. Jen jsem ji umístil na zahradní domek, abych si roubenku nehyzdil."

Nahoře ale nakonec podlahové topení nezapíná, pokud nepřijedou vnoučata, o teplo se tam starají sluneční paprsky v kombinaci se střešními okny. „Na střeše byla plánovaná mezikrokevní izolace, ale já jsem se nakonec rozhodl pro nadkrokevní, abych nemusel koukat na sádrokarton. Také to líp izoluje, ale pouze jednosměrně – zevnitř totiž teplo uniká sdílením, kdežto zvenku skrze okna sáláním slunečních paprsků. Střešní okna ho tedy ven moc nepustí, zato v létě dovnitř moc. V létě je tedy zatahujeme venkovními polopropustnými žaluziemi a v noci větráme. Dneska už bych v patře topení nedával."

Foto: Martin Zeman

Komplikace s podlahami

Josef si chtěl pojistit dostatečnou izolaci, a tak namísto 10 cm extrudovaného polystyrenu nechal do podlahy v přízemí položit 20 cm. „Nedošlo mi ale, že tím pádem budu mít z vnitřní strany menší výšku k oknům." Proto bylo nutné okno za kuchyňskou linkou z vnitřní strany zkrátit a výsledkem je atypicky utopený parapet. Stejně tak si Josef pozdě uvědomil, že do horní podlahy bude chtít ještě trubky na centrální vysavač. Oproti původně plánované skladbě je tedy navýšená o další vrstvy kročejové izolace. „Výhodou je to, že když se nahoře tancuje, dole o tom nevíte."

obr.: Podkrovní místnosti se prohřívají střešními okny dostatečně, podlahové topení se tak v patře téměř nepouští. V létě je v nich naopak třeba kvůli ochlazení vzduchu větrat a stínit. Foto: Martin Zeman

Problémy se ale nevyhnuly ani pokládkám podlahových krytin. „Chtěl jsem dole dubová prkna a nahoře smrková, což mi výrobce domu také položil. Ze strany mého zedníka, tedy z mojí viny, byla ale špatně provedená stěrka a zřejmě v ní byla příliš velká vlhkost, a když jsem po týdnu přijel, podlaha dole byla vyboulená. Dodavatel stavby od toho mohl dát ruce pryč, ale neudělal to – o náhradu škody jsme se podělili a obě podlahy jsme vytrhali a udělali znovu. Použili jsme však již třívrstvé dřevěné lamely s vrchní 4mm dubovou vrstvou."

obr.: Podlaha v patře je bytelnější, než bylo původně plánováno – důvodem bylo přidání vrstev skladby kvůli uložení trubek na centrální vysavač. Původně ji měla krýt smrková prkna, ta ale byla nakonec nahrazena dřevěnou plovoucí podlahou. Foto: Martin Zeman

Stylové doplňky v roubence

Dům zdobí všemožné památky z cest a na půdu bývalý horolezec šplhá po stupíncích – když na ni potřebuje umístit něco těžkého, vypomůže si provazem. Zajímavých detailů je ale v domě více, v chodbě například upoutá starobylá malovaná skříň. „Ležela dobrých 50 let v kůlně u tchýně, našli jsme ji ve špatném stavu. Žena ji pak dala na renovaci truhláři a trvalo tak tři čtyři roky, než se nám podařilo ho k restauraci přimět. Pomáhala mu i malířka, která obnovila původní vzor podkrkonošského nátěru."

obr.: Restaurovaná historická skříň s podkrkonošskými motivy v chodbě okamžitě zaujme. Desítky let přitom ležela ladem v kůlně. Foto: Martin Zeman

Ve všech místnostech si pak nelze nevšimnout porcelánových vypínačů a zásuvek, které se do roubenky dokonale hodí, ačkoli se dnes jedná o významný nadstandard. O osvětlení v hlavní místnosti se stará originální lustr vlastní výroby. „Viděli jsme to v restauraci v Itálii a líbilo se nám to, tak se hledal vhodný pařez. Nakonec ho žena našla v lese poblíž jejího bydliště. Pak jsem ho oloupal, někde zařízl a provrtal, není ani broušený, ani ničím natřený."

obr.: Panorama Interiér je stylově doplněn nejen o kousky po rodičích a prarodičích z obou stran, ale výrazný prvek tvoří i lustr vlastní výroby. Foto: Martin Zeman

Stůl z dubového masivu v selském stylu si Josef objednal na zakázku od kamaráda, který jinak vyrábí jen pro zahraniční trh, a specifickou historii mají i hodiny nad ním. Původně totiž byly svatebním darem Josefových prarodičů, a protože stále fungují, několikrát do našeho hovoru symbolicky zazněly a připomněly, díky komu dnes na tomto místě Josef tak spokojeně žije.

obr.: Jako u babičky jsem si připadala nejen já, ale cítit se tak může i Josef – jeho prarodiče koneckonců strávili život nedaleko odtud. Kachlová kamna od libereckého výrobce se starají o teplo a v zimě se na nich občas i vaří. Kdyby si je Josef býval nechal vyrobit s výměníkem, nepořizoval by si teď fotovoltaiku – dohřívaly by mu i vodu do podlahy. Foto: Martin Zeman

Přesvědčivé doporučení na závěr

Během hovoru zaznívá chvála jak na kamnáře Tomáše Vohradníka, doporučeného výrobcem roubenky, tak zejména na něho samého. „Pana Střihavku bych rozhodně doporučil, byl jsem s ním neskutečně spokojený, proto jsem také nabídl svůj dům jako referenci. To neznamená, že bylo všechno dokonalé a bezproblémové, to podle mě nejde nikdy – ale když se objeví potíže, je třeba je vyřešit. A my jsme vždycky byli schopni se dohodnout, pan Střihavka se neschovával, komunikace fungovala a dohody platily. Problém, o kterém za den, za týden, za měsíc nevíte, přece není žádný problém. A já jsem s výsledkem i jeho přístupem naprosto spokojený."

obr.: Stranou vedle dokonale upravené skalky si Josef zbudoval i stylový sklípek. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Zastavěná plocha: 132 m²
• Užitná plocha: 176 m² plus terasa
• Dispozice: 5 + kk
• Konstrukční systém: masivní roubené stěny tl. 300 mm
• Ošetření stěn: olejový nátěr
• Střešní krytina: Bramac Tegalit, nadkrokevní izolace 200 mm
• Zdroj energie / teplo: podlahové topení, kachlový sporák
• Větrání: přirozené
• Podlahy: plovoucí dřevěná, dlažba
• Projekt: Daniel Vlček
• Realizace: 2017–2019, Roubenky Střihavka, www.roubenky-strihavka.cz

Zdroj: Roubenky Střihavka

AUTOR ČLÁNKU: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ pro časopis sruby&ROUBENKY

Hodnocení uživatelů: 0 / 0
Líbil se Vám článek?00