Dřevostavba na konci vesnice

Jak má vypadat současný vesnický dům v hotové zástavbě? Jak neudělat kompromis vůči světlu, velkorysému prostoru a svobodě pohybu? Jak neprovokovat a žít v souladu se svým okolím? To jsou otázky, které si architekti Pavel Griz a Patrik Zamazal kladli od prvního momentu, kdy vstoupili na pozemek. Jak udělat dům na konci vesnice? Málokterý projekt vyžadoval tolik přesnosti a opatrnosti. Obrovská zodpovědnost daná krásnou lokalitou autory vedla ke koncepčním úvahám o samotném archetypu středočeského domu.

Redakce | Kategorie: Návštěvy dřevostaveb | 08.06.2026

Výchozí situace byla poetická i zavazující zároveň. Na trojúhelníkovém pozemku byl starý ovocný sad skrytý za kamennou zdí. „Stáli jsme mezi stromy a báli se, že to zkazíme,“ přiznávají architekti s pokorou. „S Pavlem a Patrikem jsme začátky spolupráce strávili v podstatě ‚hraním domina‘,“ vzpomínají majitelé.

„Papírky s jednotlivými místnostmi jsme skládali tak, aby nám dávaly funkční smysl ve hmotě domu se zohledněním světových stran, výhledů i příjezdové cesty. Každá životaschopná dispozice byla zaznamenána, až z funkčního schématu vznikl obal domu, definovaný respektem k okolí.“

Výsledkem je stavba dvou tváří, které spolu dokonale komunikují. Podlouhlou úzkou hmotu se sedlovou střechou usadili architekti podél cesty. Má plechovou střechu s drobnými přesahy, klasické okapy a dřevěnou fasádu – prvky, které ji přirozeně včleňují do sousedství. Do zahrady je pak pod úhlem 45° otočena šedá minimalistická část s deskovým obkladem z cetrisu. Její integrace je tak citlivá, že si jí mnozí sousedé všimli až po čase. „Maskování bylo dokonalé,“ potvrzují s úsměvem majitelé.

Dvě tváře: Minimalistický protipól k řezaným prknům. Šedý deskový obklad byl zvolen jako kontrastní prvek. Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Skrz naskrz: Vstup do domu je integrován přímo do jeho hmoty. Kryté stání v průjezdu zajišťuje komfortní přístup „suchou nohou“ a zároveň zachovává celistvost objektu.
Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Výsledkem snažení architektů je stavba dvou tváří, které spolu dokonale komunikují.

Krása v obyčejnosti: Právě díky standardním prvkům a poctivému urbanistickému usazení získala tato moderní dřevostavba uznání i od místních autorit.
Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Promyšlený koncept: „Mně osobně vyhovuje kromě spojení domu se zahradou i samostatný prostor pro parkování aut v jedné hmotě domu. Nesporným plusem je také malá dílna navazující na parkovací plochu a poměrně velkorysé úložné prostory ve formě dvou rozměrných půdních prostor,“ pochvaluje si majitel. Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Intimní náruč sadu

Obě křídla domu dohromady rámují hlavní část zahrady a vytvářejí intimní vnitřní svět. Do bývalého sadu se obracejí všechny důležité části domu – ložnice, dětské pokoje a hlavní obytný prostor s krytou terasou. Vstup do domu je přirozený a komfortní. Kryté parkovací stání v průjezdu plynule navazuje na zádveří, což velmi zpříjemňuje návraty domů. Vnitřní uspořádání sází na přehlednost.

Středová chodba propojuje dětské křídlo, hlavní obytnou místnost a „velín“, tedy otevřenou pracovnu v horním patře. Ta funguje jako zajímavý prostorový prvek s výhledem do interiéru. „Pořád máme vzájemný kontakt a spíše je potřeba mít s ostatními členy domácnosti při práci z domova určitý respekt,“ vysvětluje majitel. Akustický podhled se v praxi ukázal jako funkční řešení. Za obývacím pokojem se pak skrývá samostatná ložnice – hotelové apartmá, které nabízí absolutní klid.

Velín: I bez dveří nabízí pracovna dostatek klidu díky akustickému podhledu při zachování kontaktu s rodinou pod sebou. Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Průhled: Strategicky umístěné pevné zasklení vedoucí ke vstupu/vjezdu vnáší do interiéru dynamiku a vizuální propojení s děním venku. Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Napojení hmot: Právě v tomto bodě se dům láme, aby vytvořil soukromou náruč pro zahradu a oddělil užitkovou část pozemku od té pobytové.
Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Podle představ: „Při četných návštěvách zůstává zachován kontakt mezi interiérem a exteriérem. To hodnotíme velmi kladně a v zásadě to maximálně splnilo naše očekávání. Velmi často nastává situace, kdy pánové diskutují venku u grilu a dámy probírají důležitosti v kuchyni u baru. Děti pak poletují tam a sem,“ definují samotnou podstatu zdařilého propojení interiér/ exteriér majitelé. Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Slovo architekta

Největší kotvou pro nás byl pečlivý analytický přístup. S klienty jsme důkladně zvažovali všechny konfigurace, až jsme našli tu správnou. Natočení o 45° nám umožnilo elegantně začlenit dětské křídlo a měkce oddělit pobytovou část zahrady od té užitkové. Vsadili jsme na kontrast řezaných prken a šedého obkladu, což byla v daném rozpočtu jediná možná kombinace. To, že dům do vsi tak přirozeně zapadl, přisuzuji urbanistickému usazení hlavní hmoty. V kontextu okolní zástavby nepůsobí cize i díky klasickým detailům, jako jsou přesahy střechy a obyčejné okapy. Opět se nám potvrdilo, že pokora k okolí se v architektuře vyplácí.

Ing Jan Vondrazka
Pavel Griz
MOLO architekti

Strategický přehled i skrytý úkryt

Kuchyně je umístěna na strategickém místě. Má přehled o tom, co se děje na ulici, ale zároveň nabízí uklidňující výhled do zahrady. „Chtěli jsme zachovat kontakt, aby manželka měla přehled, kde zrovna děti řádí,“ popisuje majitel. „Baví mě i průhled oknem z předzahrádky až na terasu. Nevěřili byste, kolik lidí se venku i po letech zastaví a prostě se podívají skrz dům do zahrady.“

Skutečné kouzlo se však skrývá v samotné špičce pozemku, která byla dříve nevzhledným koutem. Dnes tu stojí skleník, místo pro společný rodinný relax. „Skleník je fantastický, každý si občas potřebujeme vyčistit hlavu. A za ním je schovaná červená lavička. Když si tam sednete s kávou mezi tulipány, nikdo o vás neví,“ doplňuje majitel. Společně se tak povedlo vytvořit moderní prostor a nový domov pro mladou rodinu.

„Zpětně jsem hrdý, že jsme i za cenu postupného dokončování neodbočili od původních představ,“ ohlíží se majitel. „A když se nás dnes přátelé ptají, co bychom po letech udělali jinak – i s ohledem na to, že jsme dům plánovali ještě bez dětí –, odpovídám, že vůbec nic. To je pro nás ten nejlepší výsledek práce Pavla a Patrika.“

Plynulé propojení světů: Bezbariérový přechod mezi obývacím pokojem a terasou dělá ze zahrady v letních měsících plnohodnotnou součást obytné plochy.
Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Z ulice: Dokonalá architektonická kamufláž. Tradiční silueta se sedlovou střechou a klasickými okapy dává najevo respekt k sousedství. Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Genius loci: Někdy je místo inspirací i výzvou zároveň. Tady se odpověď na otázku, jak zvelebit, a přitom neuškodit, podařilo najít s překvapivou lehkostí.
Foto: LUKÁŠ ŽENTEL a LUKÁŠ HAUSENBLAS

Tato dřevostavba soutěží v anketě DŘEVOSTAVBA ROKU 2026

Pomozte nám zvolit nejhezčí dřevostavby! Tato dřevostavba se uchází o váš hlas v anketě Dřevostavba roku 2026 pod názvem "Dům na konci vesnice". Zaregistrujte se na našem webu, pošlete hlas a získejte atraktivní ceny...Hlasování v tomto kole probíhá do 22. 6. 2026